Vznik a vývoj anticyklony

Tento text podrobněji popisuje vznik a vývoj anticyklony. Pro obecné informace o tlakovém útvaru odkazujeme na naší stejnojmennou stránku. Dále pro detailnější informace o typickém průběhu počasí v anticyklony co se týče našich podmínek na stránku Počasí v tlakové výši. Článek nabízí teoretické informace s vazbou na praxi. Podle nich si může čtenář utvořit základní přehled o tom, kdy a za jakých podmínek čekat vliv vysokého tlaku vzduchu. Případně jaké počasí v konkrétním období v závislosti na typu oblasti a proudění zhruba očekávat. Jak bylo uvedeno základ je popsán na uvedených stránkách. Zde tedy předpokládáme od čtenáře znalost úplných základů problematiky. Kdy čekat vysoký tlak vzduchu delší dobu? Kde se setkáme s trvalým výskytem vysokého tlaku vzduchu?

Vznik a vývoj anticyklony jako první stádia její existence

Nejčastější příčinou vzniku vyvíjejících se anticyklon je zesílení studeného hřebene vyššího tlaku vzduchu po přechodu studené fronty. A to v týlu cyklony či cyklony, která uzavírá tzv. rodinu cyklon. Indikátorem vzniku anticyklony je plošný výskyt vzestupných tendencí tlaku vzduchu a to v přední části hřebene vysokého tlaku vzduchu i v týlové části tohoto hřebene. Často dochází k vývoji pod přední částí hřebene vyššího tlaku.

To jsou počátky vzniku vysokého tlaku vzduchu jako samostatného tlakového útvaru. Proces utvoření považujeme za ukončený a anticyklonu za vzniklou, tedy existující, až následně. A při počátku fáze zesílení anticyklony, kde se objevuje na mapě první uzavřená izobara (čára spojující místa se shodným tlakem vzduchu). Půjde například o izobaru s tlakem 1025hPa. Následně pokračuje za vhodných podmínek zesilování anticyklony nebo též její mohutnění. V oblasti se stále zvyšuje tlak a ve středu útvaru je dosaženo jeho maximální hodnoty. Pro pokračování v uvedeném příkladu může jít o maximum tlaku například 1040hPa.

V takovém případě jde často o zimní mohutné tlakové výše. Ty vznikají a mohutní po několik dnů. V oblasti jejich výskytu zaznamenáváme silný a trvalejší vzestup tlaku vzduchu. V závislosti na předchozí synoptické situace může jít i o extrémní zvýšení tlaku. Například i z 1000hPa na 1040hPa. Dochází i k podstatným změnám v průběhu počasí, tedy dalších meteorologických prvků. Anticyklona mohutní dokud pro tento proces má vhodné podmínky. Ty označujeme jako anticyklogeneze. Nejprve je anticyklona nízkým útvarem, postupně se prosadí i ve vyšších výškách.

Podmínky vzniku a trvání anticyklony

Základním “stavebním kamenem” či tedy podmínkou pro tvorbu vysokého tlaku vzduchu je oblast, kde se ochlazuje vzduch. při procesu ochlazování vzduch dochází k navyšování hustoty tohoto vzduchu. Talk vzduchu v takové oblasti stoupá. Vzestup tlaku vede ke vzniku tlakového útvaru zvaného tlaková výše a k jeho vzniku dojde po splnění již uvedených podmínek. V tlakové výši jsou sestupné pohyb vzduchu, které vedou k jeho vysušování. Nedochází tedy k procesu kondenzace, čímž nevzniká oblačnost. Ve vysušovaném vzduchu se již vzniklá oblačnost poměrně rychle rozpadá.

Při dlouhodobém vychládání rozsáhlé pevninské oblasti jsou dány ty nejlepší podmínky pro vznik vysokého tlaku vzduchu. Proto tyto útvary vznikají nejčastěji právě nad takovými územními oblastmi. Jedním z hlavních příkladů je Rusko a jeho asijská část v zimním období. Po určitém čase se zde vytváří mohutná tlaková výše. Jde o sibiřskou anticyklonu. Tato ovlivňuje oblast i po celou zimu a v zimě až na výjimky ovlivní alespoň v kratší epizodě počasí u nás. Do oblasti následně proniká mrazivý vzduch, který působí na stabilitu tohoto útvaru. Anticyklona se tak stane málo pohyblivou. Některé anticyklony jsou nevýznamné, většinou mají krátkou životnost v podobě několika málo dnů. Jiné jsou naopak mohutné a existují po řadu týdnů. Během této doby dochází k regeneraci útvaru.

Regenerace anticyklony = v místě s vlivem stávající anticyklony, kam proniká významně studený vzduch, dochází tak k opětovnému vzestupu tlaku vzduchu v útvaru.

Slábnutí a zánik anticyklony

Po dosažení vrcholné fáze existence anticyklony, což je situace kdy tato dosáhne ve svém středu maximálního tlaku, začíná slábnout. Maximální tlak ve středu útvaru nevydrží příliš dlouho. Při slábnutí anticyklony se jedná o vysoký a málo pohyblivý tlakový útvar. Ve výšce se vyskytuje přibližně ve středu tlakového útvaru střed izolované oblasti s teplým vzduchem. Slábnutí anticyklony je opakem jejího zesilování. V takovém případě se vytrácejí podmínky pro její vznik a nastávají naopak podmínky pro její zánik (anticyklolýza). Tlak vzduchu v útvaru klesá až na hodnoty odpovídající tlaku vzduchu v okolí. Anticyklona zanikne, pokud přestane být poslední izobara uzavřená. Tlak vzduchu následně poklesne pod úroveň tlaku vzduchu v okolí. Pokud je nižší než tlak v okolí, hovoříme už o vznikajícím opačném tlakovém útvaru, tedy cykloně.

Jak vidíme na synoptické mapě z 14.2.2021 (obr. 1). Jde o analýzu synoptické situace k 7. hodině ranní. Na první pohled vidíme na této mapě Evropy dominující mohutnou tlakovou výši nad střední Evropou. Tato se přesunula nad centrální Evropu z Evropy severní, kde vznikla daleko na severu v mrazivém vzduchu. Ten kolem významného útvaru pronikl do střední Evropy během 6. a 7. února a setrval zde týden a tři dny. Ostatní útvary na mapě jsou opačnými s nižším tlakem vzduchu. Jde o cyklony, tedy tlakové níže. Daleko nad severní Evropu registrujeme další vznikající tlakovou výši.

Praktický příklad vlivu mohutné anticyklony

Mohutná výše nad centrem Evropy blokuje postup cyklon, zejména od západu. Hluboká cyklona nad Atlantikem s sní spojené systémy front je významně opačným útvarem. V Británii na rozhraní těchto útvarů s nejvyšším rozdílem v tlaku vzduchu fouká velmi silný vítr. Přesto tato cyklony bude rozhodující pro počasí ve střední Evropě. Další vývoj anticyklony je takový, že tato začne slábnout a zvolna se odsouvat k východu. Tím začne uvolňovat cestu systémům front spojených s cyklonami od západu. Proto se prosadí západní proudění. První frontální vlna nebo vlny mohou být slábnoucí a přinesou prvotní změnu v podobě zeslabení mrazivého proudění. Další již přinesou významnou změnu počasí.

Pokud by se vysoký tlak obnovoval nebo by se stačila na jeho místo nasunou od severu další mohutná tlaková výše, ke změně by nedošlo. Blokace západního proudění by pokračovala a s ní i přísun mrazivého vzduchu v severním proudění kolem anticyklony. Cyklona by setrvala nad Atlantikem nebo by následně postoupila do severní Evropy, pokud by tam měla volnou cestu. Sebemenší změna v předpokládaném vývoji tlakových útvarů znamená významnou změnu cirkulace vzhledem k dané oblasti a tedy celkově změnu očekávaného počasí. Ve stabilní a mohutné anticykloně je počasí jasné a to doslova. Jednak je jasná jeho předpověď a jednak zejména kolem středu útvaru je jasná i obloha. Otázkou vždy je vývoj spojený s případným koncem vlivu tohoto útvaru a tím pádem i daného proudění.

Výskyt, pohyb anticyklon a jejich vliv na středoevropské počasí

Jak bylo již v minulé kapitole uvedeno, Sibiřská anticyklona má občasně v zimním období vliv na počasí střední Evropy. Zasahuje k nám od severovýchodu a společně s ní k nám proniká mrazivý, původně arktický vzduch. Tento příliv mrazivého vzduchu společně s vlivem výběžku této anticyklony trvají obvykle delší dobu. A to po několik dnů až dva či tři týdny. Jsou zdrojem skutečně pravého zimního a mrazivého počasí. Vedle této anticyklony existuje subtropická anticyklona. Ta se rozprostírá v pásu podél rovnoběžek subtropů a to na sever i jih od rovníku. V našich podmínkách se často setkáváme s postupujícími anticyklonami. A to nejčastěji s postupem od západu, společně s frontálními systémy západního proudění. Tyto od sebe často odděluje  tím, že jde spíše o výběžky tlakové výše. Ale v některých případech i o celé anticyklony.

Anticyklony rychle pohyblivé a stabilní

Příčinou vzniku a postupu anticyklon za studenými frontami je přísun dostatečně chladného vzduchu za těmito frontami. Není to pravidlem, ale je to velmi častý synoptický vývoj. Jak bylo řečeno výše, vhodné podmínky pro vznik tlakové výše (anticyklogeneze) nastávají právě v ochlazujícím se vzduchu. Což je situace po přechodu studených front, kde dochází k intenzivními přílivu studené vzduchové hmoty. Zejména při zásadním ochlazení za studenou frontou se počasí významně a často i rychle vylepšuje. Příčinou je právě nástup významnější anticyklony. Ty působí mnohdy velmi brzké ustávání srážek a ubývání oblaků za frontami. Anticyklony se stále přesouvají. Některé dosti rychle a působí tedy společně s opačnými útvary velmi proměnlivé počasí (uplatnění u nás zejména na počátku jara, mnohdy ale i v zimě). Jiné jsou málo pohyblivé a to zejména ty v mrazivém vzduchu, které tak vlivem vhodných podmínek dospějí do velké mohutnosti a rozsahu.

Na přesunu anticyklony závisí i její další vývoj. Pokud se přesune do oblasti, kde nejsou podmínky pro její existenci či případně regenerace, začne slábnout a zanikat. A počasí na daném území závisí právě na uspořádání anticyklon vůči cyklonám, které určují cirkulaci vzduchu. Jak je uvedeno již výše, v zimě i v létě jsou ve střední Evropě situace dlouhodobého blokování jinak převládajícího západního proudění. Proudění, které je u nás hlavním zdrojem vlhkosti, tedy srážek. V takovém případě mohou vznikat v létě významná sucha, neboť obnova výše a trvání případné blokace mohou být dlouhodobé.

Základní charakteristiky počasí v anticykloně středoevropského klimatu

Při popisu převládajícího počasí v tlakové výši se přidržíme naší geografické a klimatické oblasti. Detailněji tak v této kapitole popisujeme širší možnosti projevů počasí v souvislosti s vlivem anticyklony. Popis slouží jako doplnění teoretického textu o anticyklonách. A též jako obecný návod, jaké počasí při vlivu tohoto tlakového útvaru v různých situacích u nás očekávat. Důležité právě je rozpoznat, že se jedná o vliv tlakové výše. Někdy to může být poměrně složité rozeznat.

Počasí v tlakové výši nemusí být ani trochu pěkné, v některých situacích dojde i na srážky nebo čerstvý vítr.

Jak bylo řečeno vícekrát již v jiných textech, počasí v tlakové výši je sice považováno obecně za pěkné, ale vždy to neplatí. Naopak najdeme mnoho variant jiného vývoje počasí, které nemusíme na první pohled při vysloveno počasí v tlakové výši očekávat. A nejsou to jen známé mlhy  nízká oblačnost. O tom je blíže pojednáno v dalších odstavcích. Nástup tlakové výše tedy obecně znamená pěkné počasí. To v meteorologii obecně definujeme jako počasí málo oblačné či přímo jasné a takže se slunečním svitem, bez srážek, bez silnějšího větru a obecně stabilnější. Dále teplotně odpovídající dané roční i denní době. Při tomto počasí se uplatní výraznější denní chod teploty vzduchu, ale i větru. Vítr nefouká od večera do rána, přes den se často s nějakým setkáme. Následně se zaměříme převážně právě na ty výjimky, kdy výše uvedená definice anticyklonálního počasí platit nebude. A nejde jen o období chladné části roku.

V chladné části roku bude počasí v anticykloně mlhavé a podmračené s rozdíly

Během podzimu a v zimě můžeme v anticykloně čekat naopak více oblačné počasí. Příčinou je významné vychládání vzduchu a jeho hromadění v nižších výškách. Zde narážíme již na rozdíly v počasí, zejména v různých nadmořských výškách. Vlivem vychládání vzduchu radiačním ochlazováním dochází ke kondenzaci a při dlouhých nocích je toto významné. Vzniká mlha, ve výšce zvaná jako oblak Stratus. Jinými slovy nízká oblačnost. Tyto se udržují mimo hory i celé dny, výjimečně podle míry stability anticyklony (viz dále) i týdny. Srážek se v anticykloně většinou nedočkáme, ale z nízké oblačnosti může určitě mrholit nebo velmi drobně sněžit. Jiné je to v různých oblastech anticyklony, kdy se ještě projevují jiné synoptické útvary. O tom je blíže pojednáno dále.

V teplé části roku je v anticykloně většinou slunečno či polojasno

V centru anticyklony a obecně při vlivu tlakové výše bude v letním období oblačnosti málo. Žádná oblačnost po celý den, tedy zcela jasno, pak skutečně jen v oblastech středů anticyklon. V letním období se významně projevuje konvekce, která tvoří i v tlakové výši drobnější kupovitou oblačnost. Takže může být na obloze polojasno nebo zejména kolem poledních hodin i oblačno. Významnější oblačnost se v anticyklonách nevyskytne. Ale důkaz o tom, že při vlivu tlakové výše může být i v létě až zataženo, foukat silnější vítr nebo se mohou vyskytovat i srážky přinesou odstavce následné kapitoly.

Rekordně teplé počasí, ale ne všude

V úterý bylo v ČR rekordně teplé počasí, ale zdaleka ne všude. Mnozí v určitých lokalitách s tímto tvrzením totiž souhlasit nebudou. V mnohých lokalitách byla teplota celý den zimní. Ale skutečně byla v ČR místa, kde se oteplilo výrazně nad 15°C a přepsány byly i některé maximální teplotní rekordy pro tento den. Místy až rekordně teplé počasí a velké teplotní rozdíly na malém území panují v ČR od přelomu týdnů a bude tomu tak do pátku. Ostatně jak píšeme v minulém článku Do kdy bude velmi teplo? Teplota totiž silně závisí v těchto dnech na chování mlhy či nízké oblačnosti (dále jen mlha). Odhadnout chování mlhy v průběhu dne není jednoduché, proto i předpověď teploty pro konkrétní lokalitu v těchto dnes se nemusí vyplnit. Důkazem byl včerejší den, kdy se v mnohých lokalitách očekávalo rozpuštění mlh.

V jižních Čechách bylo dosaženo letos poprvé 20°C

Obr. 1 Teplota vzduchu v ČR 23.2.2021 14 SEČ a velké teplotní rozdíly, zdroj: chmi.cz/infomet.cz

Kde zůstaly v úterý mlhy nebo se rozpouštěly až odpoledne a jen částečně, je dobře vidět i na odpolední teplotě v ČR. Tu ukazuje mapka na obrázku a vidíme podle ní, že rekordně teplo v jižních a jihozápadních Čechách, ale i v jižní až jihozápadní části středních Čech. Dále bylo velmi teplo na horách, například na severu a to vlivem celodenního vyjasnění. Takové počasí máme v ČR již od neděle a zejména od pondělí. Naopak místa s celodenní mlhou včera jsou vidět v podobě nízkých hodnot teploty. Šlo o místa se silnou inverzí v podobě kompenzace významně teplých oblastí. Jednalo se o Prahu, celé Polabí a jižní či jihovýchodní Moravu. Na severozápadě Čech vybočuje teplotně stejně jako co se týče oblačnosti Milešovka. Stejné je to dnes.

Nejvyšší teplota 23.2.2021:

20.0°C Vyšší Brod

19.4°C Vimperk a Český Krumlov – Přísečná

19.3°C České Budějovice – Rožnov

19.2°C Křemže – Mříč a Kašperské Hory

19.1°C Hejnice a Husinec

Na stanicích byl také pokořen teplotní rekord pro tento den a to celkem na 14 ze 155 měřících 30 a více let. Teplotní inverze bude pokračovat do pátku, kdy přijde během dne již změna v podobě studené fronty. Mlhy by se měly ale rozpouštět častěji než v prvních dnech týdne. Většinou bude tedy teplý vzduch pronikat i do nižších poloh. Ale stále se najdou místa, kde mlha zůstane celý den nebo se rozpustí jen částečně. Území a vzduch se v takové lokalitě dostatečně neprohřejí. Místy až rekordně teplé počasí je třeba čekat tedy dnes a ještě zítra. poté se za studenou frontou ochladí a to krátce i poměrně výrazně. A to vůči současně velmi teplým oblastem.

Reference a doporučené informace

VALACHOVÁ, M. Dnes se přepisovaly extrémy pro únorová maxima. ČHMÚ INFOMET. Zpravodajský servis. Online, 23.2.2021. Postupné na Infomet.cz.

Do kdy bude velmi teplo?

Po skončení mrazivé epizody došlo během minulého týdne v ČR k dosti rychlému oteplení. Sněhová pokrývka z nižších poloh rychle zmizela. V těchto oblastech je však stále možné najít její zbytky ve stinných místech a v údolích nebo na hromadách. Ty jsou důsledkem odklízení sněhu. Tání sněhu v posledních dnech zpomalují studenější noci. Počasí v ČR je pod vlivem mohutné tlakové výše zvané “Ilonka”, která se rozkládá nad jižní, částečně střední až severovýchodní Evropou. Tlak vzduchu ve středu tohoto útvaru ve střední Evropě dosahuje či slabě přesahuje 1035hPa. Blokačně působí tato na cyklony a s nimi spojené frontální systémy, zejména nad severní a západní Evropou. Do ČR proniká teplý vzduch, avšak nerovnoměrně. Jak dlouho tato situace vydrží, tedy do kdy bude velmi teplo a často slunečno? A do kdy bude panovat místy silná inverze?

Počasí v ČR je teplé, ale inverzní

Teplý vzduch za takové situace zdaleka neproniká do všech oblastí. Udržuje se často ve výšce (obr. 1), proto je slunečno a tepleji zejména na horách. Do nižších výšek proniká teplý vzduch zatím spíše místy. A i když se řekne, že v ČR je velmi teplé počasí, mnohde to zatím opravdu neplatí. I v nižších výškách se totiž v některých oblastech pohybuje teplota odpoledne kolem nuly nebo slabě nad nulou. To zajisté za teplé počasí označit nemůžeme. Je tedy přesnější říci, že počasí je inverzní a místy až velmi teplé. Tak například dnes kolem poledne bylo na severu Prahy kolem 2°C při mlze, totéž ve středním Polabí či na jihu Moravy. A na vrcholech Šumavy téměř 14°C. V nížinách jižních Čech a i jižního okraje Čech středních je odpoledne až 19°C. Jde o typickou teplotní inverzi v pozdně zimním období.

Obr. 1 Předpověď teploty vzduchu ve výškové hladině 850hPa (cca 1.5km) na 24.2.2021 dle modelu GFS, zdroj: wetterzentrale.de

Podmínky pro vznik inverze jsou totiž u nás nyní ideální. Stabilní teplotní zvrstvení se zde udržuje s mohutnou tlakovou výší bez významnějšího proudění. Vzduch se nepromíchává a studený stéká ze svahů do nižších výšek, kde se hromadí. Viditelná forma tohoto studeného vzduchu se při dostatečně vysoké vlhkosti objevuje v podobě mlhy. Vzhledem k období a délce nocí je ještě vlhkost vzduchu vysoká a dostatečná doba na značné ochlazení a následnou tvorbu mlhy. Mlhy jsou mohou být i mrznoucí, neboť se v noci teplota pohybuje na 0°C či slabě pod ní.

V pátek přeruší teplotní inverzi studená fronta

Teplotní inverze potrvá v ČR i v nejbližších dnech. Skončí během pátku, ale pouze krátce. Změna synoptické situace nebude tak výrazná, aby došlo k definitivní změně proudění a počasí. Mlhy budou ráno či dopoledne každodenní záležitostí, ale častěji se budou během dne a to nejpozději odpoledne rozpouštět. Odpoledne bude jasno až skoro jasno a v případě rozpouštění mlhy dostatečně včas i velmi teplo. Ojediněle se může mlhy i nadále udržovat dlouho do odpoledne či celý den. Pak bude v daných oblastech stále dosti chladno. Tam, kde bude jasno v noci i přes den, lze čekat vyšší výchylky teploty (amplitudy).

Očekávaná maxima teploty v dalších dnech:

St 24.2.: 12 až 17°C, při oblačnosti 8°C

Čt 25.2.: 13 až 17°C, při oblačnosti 8°C

Pá 26.2.: 7 až 12°C na Z/SZ kolem 5°C a na JV až 15°C

So 27.2.: 3 až 8°C

Ne 28.2.: 4 až 8°C

Během pátku vidíme změnu, která bude poměrně významná. A to hlavně proti situaci, kdy bude do daných oblastí pronikat teplý vzduch. Studená fronta nepřinese delší zvětšení oblačnosti a ani příliš srážek. Srážky budou slabé a místní. Na horách a o víkendu i od středních poloh sněhové. O víkendu to právě vypadá, že se ochladí poměrně citelně. Následně by měla teplota slabě stoupat. Výška hranice sněžení se mírně zvýší.

Velmi teplý závěr února

Stručná vyhlídka počasí a průběhu hodnot hlavních prvků, včetně jejich odchylek od dlouhodobého normálu na období nadcházejícího týdne. Stručný výhled počasí na další týden. Oteplení, které nastalo během minulého týdne a inverzní počasí bude pokračovat. Teplý vzduch bude zpočátku týdne pronikat do nižších poloh jen místy. Během dne týdne se budeme setkávat s velmi teplým počasím na četnějších místech. Často bude malá oblačnost, ráno míst mlhy a nízká oblačnost. Srážky se prakticky neočekávají. Ke konci týdne se bude ochlazovat. Celkově nás čeká ale velmi teplý závěr února.

Týden 22. až 28.2.2021

Předpověď

Spíše méně frontální oblačnosti, zpočátku týdne četněji oblačnost nízká inverzní a mlhy. Takové počasí vydrží po celý poslední týden února. Více oblačnosti bude jen krátce, v ČR převládne případná nízká oblačnost. Té by mělo být během týdne méně. Takže bude jasno až polojasno. Očekává se suché počasí prakticky bez srážek. Vláhu v půdě bude stále dotovat tající sníh, kromě nejnižších poloh. I tam bude ale půdní vláha zatím dostatečná. Počasí bude v týdnu teplotně krátce i významně nadprůměrné. Teplota bude v maximech překračovat 15°C a přiblíží se 20°C. Nejtepleji bude od úterý do čtvrtka.

Hodnoty prvků

Nejnižší teplota: +3 až -1°C, při celonočním vyjasnění -4°C a krátce kolem +3°C. Nejvyšší teplota: 8 až 13°C a krátce 18°C, při nízké oblačnosti hlavně zpočátku do 8°C. V závěru týdne kolem 8-9°C. Průměrná teplota: 4 až 9°C. Shrnutí období: Mírně nadprůměrné.

Celkové srážky: do 2mm. Shrnutí období: Extrémně podprůměrné.

Synoptická situace a závěr

Vysoký tlak vzduchu s nízkou pohyblivostí nad centrální Evropou bude určovat počasí ve střední Evropě. Od jihovýchodu k nám bude pronikat velmi teplý vzduch. Toto proudění by mělo ke konci týdne zvolna slábnout.

V týdnu nelze čekat žádnou větší změnu počasí. Teplotně bude počasí značně vybočovat z normálu pro konec února. Bude připomínat období minimálně o měsíc pozdější a počasí tak bude zcela jarní. Sníh roztaje ve středních polohách a začne odtávat i na horách. Toto tání bude dotovat a mírně rozkolísávat průtoky vodních toků pramenících v těchto oblastech.

Další informace o počasí na týden den po dni najdete na stránce Výhled na týden. Mapy numerických modelů pak například na stránce wxcharts.com.

Letošní zima není tuhá, jen chvíli více mrzlo

Vzhledem k výskytu déletrvajících významných mrazů se objevují nepravdivé komentáře. Konečně se podařilo aby i v nížinách napadl a několik dní ležel sníh. I ve velkých městech napadlo přes 15cm sněhu, na površích byl tedy samý led a sníh. Már byl i silnější, v noci klesala minima i k -20°C a přes den stoupala sotva nad -10°C. Ale jen ve velmi krátké epizodě. Nyní se objevuje nesprávné hodnocení zimy, v některých převážně bulvárních médiích je hovořeno o letošní zimě jako u tuhé. Letošní zima není tuhá, jen se v ní objevilo více zimního charakteru počasí i mimo hory. Ve srovnání s minulými sezónami vyjma sezón 2017 šlo o zimu s častěji studeným počasím a výskytem sněhové pokrývky.

K tématu o zvyku na teplé zimy i na časté sucho v létě jsme vydali článek Zvykli jsme si na teplé zimy a na sucho. Nyní po několika teplejších či dokonce velmi teplých zimách někteří hodnotí letošní zimu po necelých dvou týdnech větších mrazů jako tuhou. Připomínáme ale, že zima trvá tři měsíce. Z klimatologického hlediska od prosince do února, z astronomického od téměř konce prosince do téměř konce března. Přes poslední mrazivé dny patrně někteří zapomněli, jaké počasí bylo v prosinci a po většinu ledna. A hovořit opět můžeme i do budoucna, protože teplota která se očekává v posledních únorových dnech bude vysoce nad normálem tohoto období.

Častější zimní projevy ve dvou týdnech neznamenají studené tříměsíční období

Hodnotit zimu budeme po jejím úplném skončení, ale i nyní týden a několik málo dnů před jejím skončení můžeme už přeci jen bilancovat. A to i s přihlédnutím k předpovědi počasí, která jasně říká, že zimní počasí už do konce měsíce čekat nelze a to většinou ani na horách. zimní období je třeba hodnotit jako celek a to od prosince do února, stejně jako letní období. Pokud bude v létě sucho a ve dvou týdnech bude o poznání více pršet, určitě nebudeme léto hodnotit jako vlhké. Loňské léto bylo v tomto ohledu jiné, srážky byl v celém období častější, významnější a proto lze hodnotit léto jako vlhčí. A dokazují to i plošná data, kdy vyjma července spadlo více srážek než by v daném období mělo. Předmětem tohoto článku ovšem není hodnocení loňského léta.

Předmětem tohoto textu je reakce na některá současná hodnocení letošní zimy. A upřesnění, že letošní zima není tuhá či krutá, resp. významně studená. Na komentáře, které v mrazivém období poukazovali na to, jak moc je letos v zimě mrazivo a podobně. Není, tedy respektive nebylo až na skutečné výjimky. V lednu lze považovat za výjimku spíše velmi krátká období několika málo dnů, kdy mimo hory napadlo několik málo centimetrů sněhu. Ten opět brzy roztál, protože přišlo poměrně rychlé oteplení. S tím bylo spojeno tání sněhu, typická obleva. To byly skutečně zanedbatelné epizody se zimními projevy počasí i v nižších výškách. Za jedinou výjimku, ať navážeme na výše uvedené, lze považovat mrazivou epizodu se spadne většího množství sněhu v posledních dnech. Tedy započatou během 6. února a definitivně skončenou 17. února.

Teplo kompenzuje zimu a naopak

I tak zaznamenáváme stále nestabilitu počasí a tedy zejména teploty. A docela velkou, protože počátek února přinesl krátce velmi teplé počasí včetně vyšších poloh. A to po kratším období zimní počasí. Toto teplé počasí vystřídal významnější mráz, o němž byla řeč v odstavci výše. A tento mráz střídá nyní citelné oteplení a to na hodnoty teploty i o více než 10°C nad hodnotou normálu pro toto období. Jde doslova o kompenzaci krátce i významněji podprůměrných hodnot teploty z uvedeného mrazivého období.

I když se původně mohlo krátce zdát, že mráz vydrží ještě podstatně déle. Nakonec mrazivé proudění v podobě přílivu původně arktického vzduchu ovšem polevilo. A v podobném stylu se ponese tedy nejen konec zimy, ale i začátek jara. Tam se patrně budou střídat přílivy teplého vzduchu, které budou čím dál více převládat. Budou ale střídány vpády studeného vzduchu, které mohou být na začátku jara ještě docela výrazné. Proto není možné vyloučit ani návrat zimního počasí do nížin.

S naší lokalitou na rozhraní vzduchových hmot nic neuděláme

Tento průběh zaznamenáváme celou zimu. Zpočátku zimy převážilo spíše teplejší počasí nebo inverzní. Během zimy více převládlo studené počasí. Nyní na konci období bude opět častěji až neobvykle teplo. Ale stabilně zimní počasí nebylo. I kdyby mělo být stabilně zimní počasí po celou tuto dobu trvání zimní sezóny bez větších změn v podobě oteplení, nebylo by to nic výjimečného. Tomu by ovšem někteří, zejména z řad známých médií, říkali patrně “tisíciletá zima” nebo-li nejtužší zima za poslední staletí. Stále se tedy u nás uplatňuje střídání počasí a to “souboj” přílivu studeného až mrazivého vzduchu ze severu až východu a příliv teplejšího vzduchu západních směrů nebo přímo od jihu. Doslova “souboj” s velkou náročností na předpovědi to byl při některých situacích. Především nyní ke konci zimy.

Potvrzuje se tedy, že naše území se nachází na rozhraní dvou rozdílných vzdušných mas. Proto se zde projevuje proměnlivost počasí celoročně, jen s výjimkami v podobě v zásadě krátkých stabilních epizod. V zimě je krátce studenější proudění od severu až severovýchodu rychle střídání prouděním západních směrů, které je v tomto období teplejší. V létě je to podobné, kdy je jihovýchodní až jižní teplé či horké proudění brzy střídáno západním. to je v létě totiž vůči němu chladnější. Se změnou klimatu se vyskytují význačné situace, kdy může některá cirkulace trvat i déle a tvořit krátkodobě extrém počasí. A to v zimě i v létě s tím, že častější bude proudění teplého vzduchu. V bude v létě vyvolávat vlny veder, i stabilnější. V zimě pak i s výchylkami neobvykle teplé počasí.

Závěr: Letošní zima není tuhá

Na období zimy je třeba pohlížet jako na celek a nebrat v úvahu pouze krátkodobé kolísání počasí. Vždy je tendence určité negativní vlivy počasí připisovat na vrub jeho extrému. V případě tvrzení, že například za špatný stav komunikací může letošní krutá zima není správné. Letos krutá zima nebyla. Otázkou ovšem je, jak si to “krutá” budeme vykládat. Pokud tak, že byla velká zima, je to samozřejmě špatné hodnocení a vztahuje se k jednomu období. Taková názor je ovlivněn nedávno ukončeným významnějším mrazivým obdobím s větším množstvím sněhu v nížinách.

Pokud je vyloženo tak, že bylo kruté počasí v zimním období ve vztahu k uvedenému jevu, tak pak ano. Neboť za zhoršený stav asfaltu na silnicích mohou změny počasí, časté změny, ale celkově působení povětrnostních vlivů. Jde i o intenzivní sluneční svit a vysokou teplotu v létě a obecně podléhání teplotním a vlhkostním změnám. to lze říci i o dalších věcech vystaveným povětrnostním vlivům, nejen o tomto druhu umělého povrchu. Který mimo jiné značně ovlivňuje i dnešní intenzivní a těžká doprava.

Zkreslené představy o tuhé a kruté zimě

V médiích či obecné konverzaci lidí se tedy můžeme dnes setkat se spoustou tvrzení, která se snaží určité důsledky svézt na letošní průběh počasí v zimě. Tedy přesněji zejména na průběh počasí posledních maximálně dvou týdnů. Totéž platí o praskání trubek vodovodních řadů, které velmi silně reagují právě na časté změny teploty. Ani tento důsledek není způsoben tím, že by zima byla tuhá. Ano zimní počasí vždy více ovlivňuje stav věcí mu trvale vystavených, ale vždy zde má vliv povětrnost obecně a její časté změny. Na tyto změny, které budou významnější a častější nejen v zimě, si musíme začít zvykat. Je také třeba příčiny určitých důsledků nazývat správně.

Nezapomeňte tedy, že letošní zima nebyla tuhá. Byla opět hodně proměnlivá a přinesla o něco více studených epizod se vším co k nim patří. Pokud budeme hodnotit nějakou z nedávných zimních sezón jako tužší, určitě to budou zimy v letech 2009 a 2010. Ale od té doby žádná další. Inu, počkejme na její vyhodnocení.

Zvykli jsme si na teplé zimy a na sucho

V minulých letech bývalo běžné, že teplota byla celou zimu vysoká a to minimálně bez denního mrazu. Ano v podmínkách našeho klimatu jsme měli skutečně období převážně teplejších zimních sezón. Bylo to znát zejména v sezóně loňské nebo před loňské, kdy mnohde v nižších polohách za celou zimu nenapadl sníh. O celodenním mrazu nemohla být řeč vůbec. Před krátkou pauzou od takto velmi teplých zim, malá změna se odehrála v roce 2017, byl zimy také velmi teplé. Zejména v letech 2013 a 2014. Tyto zimy byl také suché. Vzhledem k tomuto faktu lze konstatovat jednoduše následující, zvykli jsme si na teplé zimy. Před těmi byly zimy naopak dosti studené a bohaté na sníh, zejména v letech 2009 až 2011, ale před tím také v letech 2005 a 2006. Mezi nimi byly jedny z nejteplejších zim a to zimy 2007 a 2008.

Změna klimatu neznamená rázem konec zimního počasí

Že v zimě nebude už sníh? Alespoň v nižších nebo ne horských oblastech? Tomu bylo možné třeba loni nebo před loni i věřit, ale rozhodně se tím není radno řídit. Tento vývoj nebude stabilní, to není změna klimatu. Naopak velká proměnlivost počasí a klimatu nejen v kratším, ale i v delším čase. Výkyvy meteorologických prvků, rekordy a tedy jejich extrémní průběh. Ano, častěji převaha teplejšího počasí a to hlavně v globálu a v průměru delšího období.

To je změna klimatu. Též je to posouvání období s určitým vývojem klimatu, oproti přechozímu stavu. Takže uvedené zimy měly jiný průběh. Celkově byl teplejší s určitými výkyvy. Stejně tak bylo jiné jaro, minimálně jeho počátek. Do toho se promítalo více či méně zimní počasí. Letošní zima, ač zpočátku to vypadalo na velmi obdobný průběh jako v případě minulých, je nakonec jiná. A vyskytla se nyní zimní epizoda. I leden byl až na výjimky v podobě výkyvů teplot chladnější se zimními epizodami.

Zde vidíme hezký příklad toho, že průběh zimní sezóny nelze celý odhadnout na tři měsíce dopředu. První polovinu období s určitou mírou nejistoty ano. Pro druhou polovinu období je míra nejistoty ovšem tak vysoká, že není příliš pravděpodobný úspěch prognózy. V atmosféře může totiž dojít velmi rychle ke změně, nemusí, ale často dochází.

Bude zimy v našem klimatu ubývat nebo opět přibývat?

Je diskutabilní, zda skutečně oteplování planety způsobí u nás již v dohledné době rapidní úbytek zimního počasí. A to v podobě, že zimní projevy počasí budou jen například v jedné z například pěti zimních sezón. Vzhledem k tomu, že se klima střídá, může tomu být zcela naopak. Zimních sezón s četnějšími zimními projevy může opět přibývat. A to, aby jich mohlo po čase opět ubývat. Otázkou je jak to bude s převahou méně zimních sezón nebo více zimních sezón v určitém období. Dlouhodobé klimatické prognózy říkají, že jich bude spíše ubývat. Ale určitě to nebude nárazově. Budou se střídat roky s teplejšími zimami s roky opačnými. Jen postupně lze spíše čekat roky s teplejšími zimami. A to se projeví hlavně v nižších polohách. Na horách budou ty změny podle prognóz spíše zanedbatelné. Ale ani tyto prognózy se nemusejí vyplnit. Klima může zcel jistě úplně jiný vývoj.

Uvědomme si, že teplé zimy byly v historii klimatu vždy a byly střídány studenými. Vidíme to i na vývoji z posledních let nebo desítek let. Jen extrémy teploty jsou vyšší společně s četností výskytu teplejších zimních sezón. O očekávaných změnách klimatu či jednotlivých prvků píšeme v několika vydaných článcích. Pro zájemce doporučujeme některé níže.

K tomuto tématu a obecně k tématu změny klimatických prvků v budoucnu doporučujeme články: Trvání vegetačního období v minulosti a jeho očekávaná změnaZměna trendu teploty vzduchu během rokuZměny klimatických prvků pro ČR v budoucnu.

Podobná situace je se suchem

Od roku 2014, přesněji od zimní sezóny 2013/2014 která byla nejen teplá ale také suchá, panuje v ČR převážně sucho. A to hlavně ve vegetačním období. Toto se přenáší do dalších let a to vlivem nedostatečných nebo zcela nedostatečných zásob vod ze sněhu. Během posledních pěti let se intenzivně řešilo. Zapomnělo se na opačný hydrologický extrém a to na povodně. Že tento extrém také souvisí se současnou změnou klimatu a kdykoli může zahrozit. A to v menší i větší míře.

Uplynulý rok nám ukázal, že nebude každé léto pouze o suchu. Povodňová situace nebyla nijak moc významná a hlavně ne plošná, ale opakovaně se vyskytla. I když zpočátku vegetačního období to vypadalo na veselé pokračování sucha. Dokonce na velmi extrémně suchý rok, neboť do ne horských poloh uplynulá zima nepřinesla žádný sníh. Na horách ho příliš neleželo a do třetice hydrologická situace zůstávala špatná po dvou velmi suchých letech 2019  a 2018.

Stejně jako v případě zimních sezón i v případě sucha platí, že se bude vyskytovat častěji. Krátce může být přerušeno lokálními a hlavně přívalovými povodněmi. Ojediněle pak delším vlhčím obdobím s výskytem i významnějších a plošnějších povodní. Zatím za poslední takový rok považujeme rok 2013. V současné době jsme na konci nejsuššího období a to konkrétně v období, kdy se deficit až na výjimky vyrovnal. Začínají se vyskytovat místní povodňové situace, které i v zimě i v období jarního tání v některých minulých letech také více méně chyběly. Ale jaký bude další vývoj je i tak nejisté. Nelze soudit ani podle uplynulého roku a to, že bude pokračovat vlhčí období bez sucha ve vegetační sezóně.

Zda bude opět sucho nebo naopak častější povodně je též diskutabilní

Uplynulý rok mohl být pouze malou výjimkou a letos či příští rok může opět být hlavním problémem a často zmiňovaným pojmem sucho. Společně s extrémy a problémy s ním spojenými. V takovém případě by byl rok 2020 a začátek roku 2021 kapkou v moři a zlepšená hydrologická situace by se opět rychle zhoršila. K suchu by se patrně přidaly i časté vlny veder v létě a poměrně brzké vysoké hodnoty teploty na jaře. A hydrologická situace by se začala zhoršovat a to rychle. Během jednoho vegetačního období byl v extrémním případe zpět deficit srážek i sucho v hlubších vrstvách půdy. To minimálně v oblastech, kde se deficit vláhy nepodařilo zcela vyrovnat ani do zimy. Jde zejména o oblast od Prahy směrem k jihozápadu a severozápadu co do nižších poloh. A také oblast nejjižnější Moravy. To jsou současně oblasti obecně nejteplejší a spíše sušší.

I stav podzemních vod se zlepšil během vlhčího podzimu. Až na výjimky jsou hladiny ve vrtech v ČR průměrné či případně i nadprůměrné. Nejnižší zůstávají na severozápadě Čech. Takže v případě, že “najede počasí do původních kolejí” a bude pokračovat průběh počasí co byl do roku 2019, rychle se situace vrátí zpět. V současné době musíme počítat spíše s vyšší teplotou během jara a v létě. Proto je velmi důležitý alespoň dostatek srážek a tyto více rovnoměrněji rozložené v období.

Častější povodně v určitých letech, pravidlo nebo náhoda?

Také je možné, že bude pokračovat nyní započaté vlhčí počasí. Tedy počasí s dostatkem či krátce i nadprůměrem srážek. Budou častěji povodňové situace či případně vznikne i významnější povodňová situace. Též je pravděpodobnější, že budou během léta vznikat opět lokální srážkově významné situace. A to podoby přívalových lijáků s bleskovými povodněmi. Ten případný vrchol vlhkého období s výskytem povodňových situací může připadnout na následující rok.

To by znamenalo uplatnění se “dvojkou” končícího roku v žebříčku nejvýznamnějších povodní u nás. Velkých povodní v letopočtech končících dvojkou bylo v historii poměrně hodně. Často se také objevily povodně v rocích končících nulou. Zmínit můžeme velké povodně 1342, 1392, 1432, 1582, 1682, 1862, 1872, 1902, 1972, 2002. Ale je to v případě letopočtů jen hra s čísly, protože velké povodně se odehrály i v letech 2013, 2010, 2009, 1997, 1897, 1890, 1799 a podobně.

Ještě jsme v období možnosti výskytu větších povodní ve 179 letém cyklu

Prokázán byl výskyt velkých povodní v rámci 179 letého cyklu. Tento cyklus má souvislost se slunečním pohybem vůči středu soustavy. Z hlediska dnes známých povodní od 11. století máme šestý cyklu, započatý v roce 1956. Největší povodně se vyskytují podle zkušeností do 60. roku cyklu, maximálně do 70. roku. Větší povodně pak do 130. až 140. roku cyklu. Poté následující delší povodňový klid. Velké povodně v tomto cyklu zmiňme hlavně v letech 1962, 1972 a 2002, poslední 2013. A mezi nimi samozřejmě mnoho významných lokálně více omezených povodní. Podle této teze jsme nyní již za tím pomyslným maximem s větší pravděpodobností (do 2016). Stále tu ještě je ta menší pravděpodobnost (do 2026).

Proto se teoreticky po několika letech povodňového klidu mohou velké povodně zopakovat. O něco menší pak teoreticky i v dalších desítkách let. Ty budou hodně pravděpodobně oddělovány naopak obdobími sucha. Několikaletý povodňový klid proto není vhodné podceňovat. Totéž platí o mírných zimách, podle nichž někteří usuzují, že je mohou celé v pohodě trávit například v rekreačních objektech. Nebo že mohou provozovat některé aktivity neslučující se s projevy zimní počasí bez problému. Neměla by nás zaskočit ani náhlá pravá zima v nížinách s delším trváním. Stejně jako nás nyní nezaskočí letní sucho nebo obecně velké dlouhotrvající sucho, tak totéž platí ani o náhlé změně v opak. V to, že bude vody najednou jednoduše příliš. Naopak se s vodou musíme naučit dobře hospodařit při kterékoli situaci, včetně zimy. A myslet na veškeré možné extrémní situace dopředu.

Pro zájemce: Další významné povodňové rok i více o povodňové cyklu 179 let najdete na naší stránce Největší povodně v ČR.

Doporučená literatura k tomuto tématu:

DAŇHELKA, J. ELLEDER, L. a kol. Vybrané kapitoly z historie povodní a hydrologické služby na území ČR. Praha: ČHMÚ, 2012, www.chmi.cz.

Závěr

Výše uvedené jsou spekulace a diskutabilnost v tomto ohledu je to jediné, co lze. Protože neumíme klima takto předvídat. Jen máme pravděpodobnostní odhady. Máme také zkušenosti z minulých staletí a to bohaté na základě rekonstrukce velkých povodní i před přístrojovými měřeními. Dále rekonstrukce vývoje klimatu na základě výzkumů ledovců či sedimentů v tocích a oceánech či další nástroje. Na základě toho můžeme očekávat pravděpodobně převažující určitý vývoj, ale s častými změnami a zvraty. To, že počasí umí jít z extrému do opačného extrému nám ukázalo dostatečně a ukazuje stále.

I v letošní zimě, kdy se střídaly zimní projevy počasí v podobě náledí, ledovky, silného větru. A to s rekordně teplým počasím, které vyústilo v oblevu a povodňovou situaci. Náhled končící pravou zimou s vydatným sněžením a následně silným mrazem. Jinými slovy přes den bylo téměř jaro a zaznamenána byla rekordně teplá noc. Ani se, jak se říká, neotočíme a už máme na povrchu nebezpečnou ledovku, hustě sněží a poté přes den teplota v extrému sotva stoupá nad -10°C.

Souhrn a komentář

Můžeme odhadovat, že:

  • Se bude sucho ve vegetačním období zejména v nižších výškách vyskytovat často, někdy půjde o souvislejší suché období (viz 2014-2019+)
  • Celkově se bude počasí rychle měnit a budou panovat extrémy a to v kratším i delším čase
  • Toto sucho tedy může být kdykoli střídáno povodněmi a obecně obdobím vlhčích roků s častými povodněmi, dočkat se můžeme i velké povodně (za více než 10 let, za 5 let, ještě letos?)
  • Zimní období bude kvůli častějšímu teplu mimo hory mírné bez zimních projevů, ale nebude to pravidlem a občas může být zima i studenější, byť spíše v kratším období

Rámcově víme, co můžeme od počasí převážně čekat. Víme ale i to, že od něj můžeme vše možné a často s extrémy. Proto s tím počítejme a nemysleme si, že v zimě už nikdy v nížinách nenapadne hodně sněhu a nebude delší dobu hodně mrznout. Stejně tak jako, že náš nový moderní dům v nivě řeky už nikdy nemůže spláchnout obrovská povodeň. Platí to spíše naopak, zima nás může překvapit náhle a ve velké intenzitě. A povodeň může přijít doslova i z hodiny na hodinu.  V měnícím se klimatu počasí zrychluje změny a má ostřejší špičky svých extrémů. Průměrné je jen málo kdy.