Meteo Aktuality

Proxy data

Tato stránka navazuje na úvodní informace o pojmu nepřímých dat (proxy) dat) z pohledu historické hydrologie na stránce Historie hydrologie. Nabízí další objasněný pojmu a způsobech využití těchto dat, včetně jejich dělení. Témata stránky: Pojem proxy dat, využití proxy dat, třídění proxy dat.

NEPŘÍMÁ HYDROLOGICKÁ DATA, JEJICH VYUŽITÍ A DĚLENÍ

Proxy data jsou z hlediska hydrologie nepřímá data, která využíváme k tomu, abychom rekonstruovali významné historické hydrologické extrémy, k nimž nemáme přímá data (v podobě dochovaných přímých měření). Úvodní informace nabízí již stránka Historie hydrologie. V dalších odstavcích se zaměříme zejména na dělení těchto dat a na způsoby jejich využití v dnešní době.

Klasifikace proxy dat

Proxy data dělíme základně na:
  • Přírodní zdroje
  • Lidské zdroje
Přírodními zdroji jsou například:
  • Analýza ledovců
  • Analýza mořských sedimentů
  • Analýza geologická
  • Analýza biologická
Lidskými zdroji mohou být:
  • Zdroje archeologické
  • Zdroje dokumentární
  • První měření
Z hlediska rekonstrukce významných hydrologických událostí, především pak povodňových situací, se blíže zaměříme na lidské zdroj a jejich druhy.

Archeologická data

Tato data, která jsou výsledkem práce archeologů zatím nedokážeme nijak moc využívat. Někdy je možné získat informace ze sedimentů, které se usadily na archeologických sondách. Zjistitelná je tak výška dané povodně (Elleder, 2016). Z těchto záznamů lze zjistit také informace o zaniklých obcích a městech ve spojení s velkými povodněmi. Například jde u nás o přeložení města Děčín nebo také Starých Benátek (poté vznik dnešních Benátek nad Jizerou) dále zejména Záleznic a Starých Ouholic ve spojení s povodní roku 1784. Využití lze i informace o vývoji reliéfu. Existují informace o změnách v existenci dřevěného mostu v Brandýse nad Labem. Jeho obnovy se kryjí s povodňovými událostmi na Labi.

Dokumentární zdroje

Jsou nejčastěji využívaným zdrojem informací o historických povodních před začátkem souvislých měření. Dělit je můžeme například na:
  • Novinové zdroje
  • Obrazové dokumentace
  • Mapové podklady
  • Technické dokumenty
  • Epigrafické doklady
Novinové zdroje
Jsou co do kvality významným zdrojem, který je ovšem málo využíván. Před rokem 1720 není mnoho dostupných novinových výtisků. Ale po tomto roce kvantita novinových zdrojů roste. Jsou k dispozici Pražské poštovské noviny. Zprávy o povodních najdeme i v zahraničních novinách. Výhodou novinových zpráv byla posléze jejich rychlost (Elleder 2016). V 19. století narůstala i četnost zpráv z hlediska hydrologie a meteorologie a noviny lépe reagovaly na aktuální dění v těchto oblastech. Kolem roku 1860 byly novinové zprávy o těchto jevech již o poznání podrobnější. Poté tyto zprávy ovlivnila společenská a politická situace v zemi. Historické české noviny jsou dnes k dispozici v Národní knihovně nebo v Městské knihovně v Praze či v knihovně ve Vídni (Elleder 2016).
Obrazová dokumentace
Obrazový materiál dokumentující povodňovou situaci je cenným doplňujícím dokumentačním prostředkem. Mnohé změny v důsledku povodně může prokazovat pouze vyobrazení situace. Starší obrazové materiály sloužily jako ilustrace. První fotodokumentace pochází z roku 1839, šlo o techniku daguerrotypie a jednalo se o dokumentaci povodně na řece Loira v Nantes (Elleder 2016). Klasická fotografická dokumentace se datuje k roku 1850 a u nás jsou dochovány dokumentační fotografie až od povodně v roce 1872 na Berounce. Jednalo se ovšem o složení snímku náměstí v Berouně a fotografie ze záchrany obyvatel na vorech. Dochované dokumentační fotografie jsou zejména až od konce 19. století. Čím je dobrá fotografická dokumentace? Tato je nezastupitelná a srozumitelně podává několik informací naráz, je přesvědčivá a proto podává jasný důkaz o povodňové situace v daném místě.
Mapové podklady
Jde zejména o poříční mapy, které dokladují stav v podobě šířky a situace toku, ohrázování toku či případně příčné profily toků. Některé mapy vznikly pouze pro účely dokumentace povodní, tyto jsou nejcennější. V ČR jde o rukopisné mapy z roku 1789, které ukazují změny v oblasti Veltrus po povodních v roce 1784 a 1785. Další mapy se zaměřují na rozlivy při povodních. Existuje mapa rozlití toku při povodních roku 1658 v Paříži. Ale existují i mnohé další. Jedna z nejstarších map rozlivů je z roku 1784 při povodni na řece Pegnitz v Norimberku či mapa rozlivů v Sasku při povodni 1845 na Labi v Drážďanech či další (Elleder 2016). V ČR jde o mapy zaplavení Prahy povodní v roce 1845, dále i při velkých povodních v letech 1872 a 1890. Též existují mapy se zakreslením hloubek vody v pravidelném kroku (příčné profily). Nejstarší takové dokumentační mapy existují z oblasti povodí Labe v Německu a to v roce 1724. Přímo na našem území se jako nejstarší jeví mapování úseku Vltavy od Českých Budějovic do Prahy. Tato mapa je z roku 1776 bez zakreslených hloubek vody. Taková mapa je k dispozici až z roku 1794. Z povodí Labe pocházejí nejstarší takového, avšak dosti kvalitní, mapy z let 1848 až 1851. Pro ostatní větší toky v této oblasti Povodí mapy většinou nejsou k dispozici.
Technická dokumentace
Jde o technické výkresy hydrologických (vodohospodářských) staveb jako jsou zejména přehrady a rybníky. Dále též o výkresy staveb ostatních s vodním hospodářstvím souvisejících jen částečně jako jsou mosty. Tato může být vzácným zdrojem přímých dat jako je maximální výška povodní či metadat. Příkladem lze uvést podélný profil Rudolfovy štoly v Praze, která byla dokončena roku 1593. Dále jde třeba o plán pevnosti v Terezíně, soubor příčných profilů v oblasti středního Labe či profil původního mostu přes Labe v Nymburce (zánik roku 1912, viz Elleder 2016).
Epigrafické značky
Značky velkých vod nám dokladují maximální úroveň povodňové hladiny historické povodně na daném toku a to nejčastěji na zdi nějaké budovy či jiném stavení (mostní konstrukci, zdi). Nejstarší doklady o takovémto vyznačení výšek velkých vod sahají do období cca 15. až 16. století. Během 16. století dochází k nárůstu takto vyznačených povodní, jde o významné povodně v letech 1501, 1595, 1598, 1651 a 1655 (Elleder 2016, viz též např. Brázdil a kol. 2005, Elleder 2005d, Munzar a kol. 2006).

První měření

Dalším typech proxy dat jsou první měření, tedy měření v raně instrumentálním období. Ve Světě se můžeme setkat s prvními měřeními již dosti brzo, doklady o hladinách toků najdeme v Egyptě již z období let 3500 až 3000 př. n. l. Měření srážkových úhrnů v Palestině byly prováděny v období let 200 př. n. l. až 200 n. l. Korejské vodočty se užívaly od roku 1441. Záznamy počasí se objevily v Anglii kolem 13. století a ve Švýcarsku kolem 14. století. Každodenní měření stavů v Magdenburku, kde každodenní měření započalo patrně již po roce 1728, kdy byl podnětem pro měření, které prováděl Fähramt, velmi nízký stav na Labi (Elleder 2016, viz též Hoffman 1850). Na významných evropských řekách začínají až po roce 1770, některé nejsou úplné. První měření u nás jsou prováděna od roku 1781, za počátek systematických měření v Praze je považován rok 1825, kdy se měřilo na profilu u Staroměstských mlýnů. Existují ovšem doklady o tom, že Klementinum provádělo měření již dříve a to již v roce 1782 (rok po založení první stanice pro měření vodních stavů). Již v roce 1775 A. Strnad zaznamenal první povodňovou hladinu do svých poznámek. Více o prvních vodočtech a dalších informací z historie nabízí stránka Historie hydrologie.

Využití proxy dat

Závěrem rozšiřme stručný výklad o tom, k čemu proxy data můžeme využívat a také využíváme. Přesněji řečeno je využívá obor historické hydrologie (více též stránka o historii hydrologie, odkaz výše) zprostředkovaně pomocí příbuzných oborů (paleohydrologii či historickou klimatologii). Dendrochronologie určuje stáří dřevěných stavebních konstrukcí či stromů v povodňových náplavech či též určuje suchá období. Vedle identifikace povodňových událostí můžeme data využít i pro detekci opačného hydrologického extrému, který je sucho, tedy suchá období/léta. Takže proxy data využíváme zejména pro:
  • Rekonstrukce hydrologických extrémů (povodně, sucha aj.)
  • Dopady hydrologických extrémů
  • Frekvence hydrologických extrémů v jiných oblastech = telekonekce, dále v souběhu s jinými jevy (oscilací klimatu NAO či ENSO aj.)
  • Třídění hydrologických extrémů (určení stupně význačnosti)
  • Určení frekvence a sezonality hydrologických extrémů
  • Morfologické změny a jejich studium (koryta toku a jeho okolí)
  • Preventivní opatření (např. výstrahy)
Případné větší zájemce o problematiku historie hydrologie a proxy dat odkážeme na publikaci Proxy data v hydrologii. Řada pražských průtokových kulminací 1118-1825. Elleder, 2016 (viz též reference, níže) a případně na další práce (citované zde i v uvedené publikaci).

Reference

Použitá a doporučená literatura: ELLEDER, L. Proxydata v hydrologii. Řada pražských průtokových kulminací 1118-1825. Praha: ČHMÚ, 2016 DAŇHELKA, J. ELLEDER, L. a kol. Vybrané kapitoly z historie povodní a hydrologické služby na území ČR. Praha: ČHMÚ, 2012 ŠINDLAR, M. a kol. Geomorfologické procesy vývoje vodních toků – Část I. Typologie korytotvorných procesů. Hradec Králové: Sindlar Group, 2012 BRÁZDIL, R. TRNKA, M. a kol. Sucho v českých zemích: minulost, současnost, budoucnost. Brno: Centrum výzkumu globální změny Akademie věd ČR, 2015.
%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště