Voda

VODA NA POVRCHU

Voda se na povrchu vyskytuje v různých podobách a v různém stavu. Vyskytuje se zde v podobě ledu, dočasného či trvalého s tím, že jak bylo řečeno dříve tak v trvalém ledu v podobě ledovců je vázána nejdéle a to někdy až sta tisíce let. Dále v podobě sněhu, který v některých oblastech také leží na povrchu trvale a v delším období se přetváří v led. Často leží sníh v podobě dočasné či přímo velmi krátkodobé.

Dále je na zemi voda pevného skupenství v podobě jinovatky, jíní a námrazy ať už přímo na zemském povrchu nebo na různých předmětech (od staveb, věcí až po rostliny) vyskytujících se na povrchu. Třetím skupenstvím je voda, která se na povrchu vyskytuje v různých situacích a to jako voda tekoucí či stojatá v různých retencích. Voda se na povrchu může objevit do jisté míry i ve formě plynné a to pokud dochází k odpařování či se vyskytuje mlha. Ta většinou sahá úplně k zemskému povrchu, zejména při své tvorbě. Při tvorbě mlhy je pára zpočátku doslova přilepena na zemský povrch. Mlhu ovšem řadíme k vodě v atmosféře, neboť se jedná o nasycení vzduchu vlhkostí, nikoli o nasycení země.

Voda v kapalném skupenství

Voda v kapalném skupenství se vyskytuje v následujících oblastech:

  • Vodní toky (prameny, potoky, říčky, řeky a velké řeky)
  • Přehrady (v důsledku přehrazení zpravidla větších toků)
  • Rybníky (průtočné zpravidla na říčkách a potocích nebo napájené těmito vodními toky)
  • Jezera (bezodtoková, vzniklá nejčastěji těžbou písku a štěrku, tzv. pískovny a lomy)
  • Slepá ramena a mokřady (vzniklá úpravou vodních toků nebo zatopením v důsledku rozlivů řek nebo v důsledku vysokých hladin podzemních vod, průsaků z vodních toků či jezer atp., řadíme sem i rašeliniště)
  • Přechodná retence (v podobě jednak suchých poldrů, obecně na zemském povrchu v podobě kaluží a nebo v běžně suchých sníženinách a suchých korytech bývalých vodních toků)

O těchto základních je řeč na samostatných stránkách.

V případě prvních pěti oblastech se předpokládá s výskytem vody, ale v důsledku klimatického vývoj a nepříznivé hydrologické situace může dojít k vyschnutí daného místo a absence vody. Stává se to často u mokřadů, jezer bez větších pramenů či malých potoků a říček. V případě šestém se naopak výskyt vody běžně nepředpokládá. Ale při změně meteorologické situace v podobě prudkých srážek. Typicky přívalový liják při bouřce, (probráno v minulém tématu) se může voda náhle objevit. Jedná se o vyschlá koryta toků a to již dlouhodobě nebo jiné sníženiny, do nichž se voda z jiného zdroje (tok, průsak, pramen aj.) nedostane.

Vodní toky obecně

Jsou koryta, kterými při běžné situaci trvale protéká voda. Vodní toky začínají pramenem, kde voda vyvěrá z podzemí a končí ústím do jiného toku (konec jednoho vodního toku) a ústím do jezera nebo oceánu (definitivní konec celého vodního toku). Za počátek daného vodní toku považujeme tedy pramen. Vodním tokům lidé přiřadily názvy pro jejich rozlišování. Tyto názvy jsou pro účely rozlišení vodních toků k hydrologickým, zeměpisným a jiným účelům důležité, ale pro určení jejich velikosti a dalšího rozlišení nehrají žádnou roli. Vlivem přiřazení názvů tokům může dojít k situaci, kdy daný tok nevzniká pramenem, byť tomu tak ale ve skutečnosti je.

Přiřazením názvů může dojít k situaci, že tok vzniká soutokem dvou jiných toků. Avšak se jedná pouze o dva stékající se vodní toky, nikoli o tři či více jako je to například na Plzeňsku. Dobrým příkladem bude vedle Plzeňska například řeka Orlice, která vzniká soutokem, Tiché a Divoké Orlice odvodňujících podstatnou část severovýchodních Čech. Ve skutečnosti se jedná ovšem o dva vodní toky. Správně by tok od soutoku u Týniště nad Orlicí měl nést dále po soutok s Labem název buď Divoká nebo Tichá Orlice. To dle hydrografických a hydrologických parametrů. Stejné je to kolem Plzně, kde vzniká řeka Berounka za soutokem řek Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy.

Zásady vzniku a zániku řek podle jmen

Ve skutečnosti vzniká ale Berounka soutokem Radbuzy a Mže, neboť Úhlava ústí do Radbuzy pod vodním dílem České Údolí a Úslava ústí už do samotném Berounky pod místem jejího vzniku soutokem výše uvedených řek. Když se podíváme na vývoj koryt těchto vodních toků, tak se vždy jedná o dva soutoky vodních toků. Pokud použijeme názvosloví, mělo by to být následovně: Mže by mohla přibírat Radbuzu a dále Úslavu. Poté by pokračovala Mže jako kmenový vodní tok až po soutok s Vltavou. Podobnou roli hrálo názvosloví i v případě Labe a Vltavy, kdy je jasně řeky Vltava dle kritérií delší a vhodnější, avšak vlévá se do Labe. Zde hraje roli historie, kdy se prosadil název Labe jako vhodný pro evropskou řeku. Správně by měla tedy Vltava od Mělníka pokračovat po soutoku s Labem přes Ústí nad Labem a Německo do Severního moře.

Nyní několik čísel: Labe má délku od pramene ke státní hranici s Německem 357km, celkovou pak 1122km. Morava má délku po státní hranici 258km, po soutok s Dunajem jen o 94km delší a Odra má délku po hranici s Polskem 126km. Ale po ústí do Baltského moře činí délka toku 861km. Největší celkový průtok má Labe a (716m3/s) a nejmenší Morava (120m3/s) s tím, že po státní hranici má nejmenší průtok Odra. Průměrný průtok činí 62m3/s, s připočtením přítoku Olše na hranici s Polskem. Podobné jeto ohledně plochy povodí. Délka významných vodních toků činí v ČR pouze 17 000km oproti drobným toků s délkou 59 000km.

Umoří našich toků

Úmoří značí oceán nebo moře, do kterého jsou odváděny vody z určitého povodí prostřednictvím kmenového vodního toku.

Hlavní vodní toky (Labe, Vltava, Morava a Odra) odvodňují území ČR pomocí velkých (např. Berounka, Ohře), středních (např. Chrudimka, Sázava) řek. Ale i menších (např. Cidlina, Malše) a drobných vodních toků (zpravidla říčky a potoky) do tří úmoří a to do SEVERNÍHO (Labe). Dále do ČERNÉHO (Morava prostřednictvím Dunaje) a BALTSKÉHO MOŘE (Odra). Jen zlomek vodních toků odtéká z českého území jinými povodími a to například Lužická Nisa. Dále tu máme vodní toky protékající přes naše území a takovým tokem je zejména Stěnava v Broumovském výběžku.

Rozhraní mezi jednotlivými povodími spadajícími do různých úmoří říkáme rozvodí. Jedno z významných rozvodí se na naše území nachází na pomezí Čechy a Moravy v oblasti Králického Sněžníku. Zde hovoříme o rozvodí mezi povodím Labe odvádějícím vodu do Severního moře (některé toky v západní části oblasti), povodím Moravy odvádějícího vodu do Černého moře prostřednictvím Dunaje (některé toky na jižním okraji oblasti). A konečně mezi povodím Odry s úmořím Baltského moře (toky ve východní části oblasti).

Významná prameniště

Největší množství pramenů se nachází v horských oblastech. Tedy na Šumavě, v Krkonoších, Jizerských, Orlických a Krušných horách co se týče území Čech a povodí Labe či na Českomoravské vrchovině. Dále v Jeseníkách, Beskydech, Bílých Karpatech a Oderských vrších co se týče území Moravy a Slezska spadajícího do zbývajících dvou úmoří. Na Šumavě najdeme vedle mnoho dalších toků pramen velmi významné Vltavy. V Krkonoších Labe, Orlických horách zejména Divoká Orlice, v Jizerských je to mimo jiné Jizera, v Krušných například Rolava. Na Králickém Sněžníku je to Morava, na Odersku Odra a podobně. Prameny větších řek jsou většinou v dobrém stavu a řada z nich je řádně opatřena označením, u některých se dodržuje tradice s hrnečkem.

Pamatujete určitě na názorný pořad jak se starat o prameny toků zvaný Zpět k pramenům od České Televize. Dobrý stav pramenů nejen významných řek na našem území by měl být v našem prioritním zájmu. Neboť jak bylo řečeno na počátku, voda je základem celého života a požadována je voda kvalitní a čistá. Existují naše vodní toky, které nepramení na našem území. Avšak opět se jedná o pomyslnou čáru a rozdělené území z pohledu lidské činnosti. To v dnešní době integrace hraje skutečně jen administrativní roli a je patrné zejména na mapách. Přesto není od věci uvést významnější tok pramenící mimo naše území, kterými je Ohře, Dyje, Lužnice a Malše. Jmenovat lze zajisté ale i další drobnější vodní toky.

Rozvodnice

Jedná se o vyznačení na mapě, provedené na základě vrstevnic dle sklonu terénu a tomu odpovídá odtok z daného území. Její vymezení jev řadě případů obtížné, neboť se hranice daných povodí může nacházet i na plochém území. Významná rozvodí v ČR se nacházejí například v rašeliništích Jizerských hor Na Čihadle, v Radostínském rašeliništi na Českomoravské vrchovině nebo na vrchu Klepý na Králickém Sněžníku. Tam se v 1 144 metrech nad mořem nachází přímo rozvodnice našich třech povodí a to Labe, Odry a Moravy dokončující úmoří prostřednictvím Dunaje. Rozvodí se nachází na hranici s Polskem. Pod vrchem pramení na východě Morava, na jihu drobný vodní tok, který je přítokem Tiché Orlice a na západě Kladská Nisa jako polský tok. Ten je odveden do Odry přes polské území.

Doba dotoku a doba postupu

Doba dotoku je čas, za který urazí voda dopadlá do určitého povodí cestu od tohoto místa dopadu po závěrový profil daného povodí (např. voda spadlá do prameniště Divoké Orlice kolem Orlického Záhoří po profil Týniště nad Orlicí jako poslední měrný profil v povodí Orlice).

Doba postupu je doba, za kterou tato výše uvedená dopadlá voda do daného povodí urazí vzdálenost mezi dvěma profily v říční síti (např. voda spadlá do povodí Divoké Orlice kolem profilu Nekoř pod VD Pastviny po profil Litice).

Hydrologická pořadí

Asi Vás nepřekvapí fakt, že pojmenování vodních toků v ČR se v řadě případů shoduje. Názvy jako Luční potok, Čistá, Kamenice a další jsou používány na území ČR vícekrát a v některých případech vícekrát i ve stejném povodí. Pro přesnější identifikace toků se jim přiřazuje číslo hydrologického pořadí a to podle dvou základních metod. Hydrologické pořadí je označováno římskými čísly I, II, III atd. to v případě první metody vzestupně od kmenového toku po drobné toky. V případě druhé metody opačně od drobných vodních toků v pořadí I, II atd. Toku se přiřazují další čísla pro detailní identifikaci a vznikne tedy kombinace čísel, např. 1-10-02-103.

%d bloggers like this: