Cirkulace v ČR

Naše území se nachází v mírném klimatu střední Evropy, v cirkulační Ferellově buňce (více stránka Podnebí Světa) s převládajícím západním prouděním. Též se tato oblast vyznačuje značnou proměnlivostí počasí a tedy i proudění. Proto se během roku proudění mění a vedle nejčastějších složek proudění (směru větru) se vyskytují i jiné. Při proudění každého směru za dané situace a v dané roční době můžeme čekat obecně rozdílné projevy počasí. Převládající průběh počasí v jednotlivých cirkulacích za daných situací rozebírá právě tato stránka.

Složky proudění a počasí v nich

Při daném směru proudění záleží na tom, jaké oblasti se nacházejí ve směru, odkud proudění přichází. Podle toho můžeme očekávat oceánské nebo kontinentální proudění, teplé či studené proudění, teplejší či chladnější proudění a podobně. Vzhledem k tomu, že se proudění nad naším územím často střídá v průběhu celého roku, můžeme čekat určitou variabilitu počasí. V některých částech roku zpravidla menší, v některých pro změnu velkou. Při určitém druhu proudění za dané situace je větší pravděpodobnost stálého počasí a naopak. Následuje podrobný popis počasí v jednotlivých směrech proudění nad ČR, dále doplněný o typický průběh počasí během roku u nás. Náčrt ukazuje podmínky cirkulace v ČR. Viz další karty.

 

Náčrt složek možné cirkulace ve vztahu ke klimatu ČR, převažující složky proudění a počasí při těchto druzích proudění

Západní cirkulace

Začněme nejčastější složkou proudění u nás. Tou je proudění západní. Jak je znázorněno na náčrtu, západně od nás se nachází Atlantik. Ten je zdrojem vlhkosti i tepla, neboť se tam vyskytuje teplý golfský proud, které dodává do střední Evropy právě teplo. Proudění od západu přináší vždy vlhké a chladnější počasí. Z tohoto směru k nám nejčastěji postupují atmosférické fronty (více stejnojmenná stránka). V letním období jde o fronty studené, proto při změně z teplé cirkulace (viz dále) jde o chladnější proudění. V zimním období jde o celé systémy front spojených s cyklonou, zpravidla přechází nejprve teplá fronta a změna ze studeného proudění je provázena i citelným oteplením s oblevou (v případě, že leží na našem území sníh či se vyskytuje případně náledí). Oteplení často zasahuje i nejvyšší polohy. Za studenou frontou pak následuje ochlazení, avšak většinou ne ochlazení citelné, které by znamenalo příchod mrazivého počasí.

Poté závisí na dalším vývoji cirkulace. Přejít může ovšem teplá fronta dalšího systému a situace se bude opakovat. Při trvajícím západním proudění nemůže dojít k výskytu pravého zimního počasí (vyjma horských poloh) s výskytem větších mrazů a trvalejší sněhové pokrývky. Naopak v horských polohách dochází jen v teplých sektorech cyklon (za teplými frontami), které mají spíše krátké trvání, ke krátkým a částečným oblevám. V přechodových obdobích mezi letním a zimním obdobím a to hlavně na jaře dochází k častým vpádům studeného vzduchu a studené západní proudění významně převládá.

Převládající průběh počasí

Počasí při západní cirkulaci je obecně většinou hodně oblačné a často se vyskytují srážky. V letním období jsou dešťové a to často v podobě přeháněk a bouřek, občas i významných nebo v podobě deště. Srážky se vyskytují většinou na frontách (na teplých spíše prší, na studených se vyskytují přeháňky nebo přechodný déšť, v zimě pak postupně sněžení, v létě často bouřky či přeháňky) a v okolí případné postupující cyklony. Jak bylo už řečeno teplotně je počasí spíše chladnější. Avšak oproti předcházejícímu rázu počasí to platí většinou jen v létě, v zimním období je tomu naopak.

Též fouká čerstvý a někdy i silný vítr. Silný vítr s nárazy fouká spíše na podzim a v zimě, v létě se při tomto proudění setkáváme jen s lokálním zesílením větru a to na frontě a zejména při bouřkové činnosti. Tlak vzduchu se vyvíjí dle průběhu synoptické situace, zpravidla je vzhledem k podmínkám pro tvorbu cyklony nad Atlantikem nižší. Významněji klesá před frontálními vlnami a značně pak v okolí cyklon, zejména hlubokých, které proniknou z oceánu dále do vnitrozemí.

Severozápadní cirkulace

Podobá se západní složce proudění, avšak jedná se o její chladnější variantu. Toto proudění se vyznačuje zejména za studenými frontami v něm přecházejícími přeháňkovým počasím. Často jde v blízkosti cyklon o silné proudění s výskytem velmi silných větrů a to zejména na podzim a v zimě. Fouká tedy silný vítr s nárazy. Severozápadně od nás se nachází Severní moře, odkud putují systémy front vzniklé tam nebo dále nad severním Atlantikem. Tam je pro vznik cyklon a frontálních systémů s nimi spojených vhodné prostřední. K vpádům studeného vzduchu dochází často v první zejména třetině jara, kdy jsou tímto prouděním střídána krátká teplá období.

V nížinách se tak mohou po příjemných jarních teplotách najednou objevit sněhové přeháňky a často v tomto proudění za frontami produkují přeháňky sněhové krupky. I v chladné části roku se mohou v tomto proudění, pokud je významné, objevit bouřky. Toto proudění je tedy též vlhké a v zimě jde o teplejší proudění vůči předcházející mrazivé cirkulaci, v létě naopak o proudění studené. V severozápadní cirkulaci postupovaly známé význačné cyklony jako byl „Kyrill“, „Emma“ nebo nedávný „Herwart“.

Jihozápadní cirkulace

Jde o teplejší variantu západní složky proudění. Na jihozápadě se nachází jižní část Atlantiku, odkud přichází nad naše území tedy též velké množství vlhkosti. V zimním období znamená změna na tento typ proudění oteplení a to i významnější, v letním období spíše mírné ochlazení oproti přílivu velmi teplého vzduchu. V tomto proudění putují frontální rozhraní, na které je v letním období vázána významná bouřková oblačnost. Počasí je tedy hodně oblačné se srážkami, které mohou být i trvalejší a intenzivnější.

V letním období jde o bouřky, často silné. V zimním období se vyskytuje na frontách déšť, postupně přeháňky. Proudění se pak zpravidla stáčí více na západní až severozápadní a převládá charakter počasí typický pro tyto složky proudění. V zimním období přináší proudění oblevy a to značné. Při postupu teplé fronty se často vyskytující ve stále pokračujícím přílivu studeného vzduchu v přízemní vrstvě nebezpečné mrznoucí srážky. To ovšem do jisté míry platí o pro západní proudění, které přináší oproti stávajícím mrazům vždy oteplení a to často nejprve ve vyšších hladinách atmosféry.

Jižní cirkulace

Je vždy teplé proudění, které přináší v zimě či na podzim za anticyklonální situace inverzní ráz počasí. V létě při této cirkulaci panuje velmi pěkné počasí, kdy jeho skutečný průběh ale závisí na konkrétní synoptické situaci. Cirkulace může být sušší, avšak za přesunu cyklon od jihu je velmi vlhká a to v létě i v zimě. Při postupu cyklony od jihu přináší tato nad naše území bohatou oblačnost z Jaderského a Tyrhénského moře či ze Středomoří. Při postupující cykloně od jihu se vyskytla i významnější sněžení vyúsťující v kalamity za současného přílivu mrazivého vzduchu, ale i letní vydatné deště s výskytem povodňových situací. V případě přílivu vzduchu od jihu jde většinou o suché a teplé až horké počasí.

Teplota v této cirkulace značně přesahuje tropických 30°C co se denních maxim týče. V létě jde většinou o slunečné počasí s vlivem tlakové výše. V zimním období ovšem vznikají při této situaci teplotní inverze a teplý vzduch proudí jen do větších nadmořských výšek. Slunečno a o poznání tepleji je tedy jen na horách. Někdy či případně místy proniká teplý vzduch i do nižších výšek. Takže zda bude při jižním proudění slunečno nebo hodně oblačno se srážkami, které budou i velmi trvalé, závisí na konkrétním vývoji tlakového pole.

Jihovýchodní cirkulace

Jde o vždy teplé proudění, avšak opět závisí konkrétní vývoj počasí na dané synoptické situaci. Toto proudění může za anticyklonální situace přinést slunečno, při výskytu vlhkosti v ovzduší pak denní konvekci. To v letním období. V zimním období přináší též teplotní inverze a velmi teplý vzduch proniká často jen do vyšších poloh. Ale také může putovat v tomto proudění oblačnost vázaná na cyklonu nebo frontální vlnu putující z oblasti Černého moře. Ovšem častěji se u nás vyskytují anticyklonální situace s přílivem teplého vzduchu od jihovýchodu. V zimním období a obecně v chladné části roku je tedy na pořadu dne teplotní inverze a také velké teplotní rozdíly na našem území, neboť místy může teplý vzduch proniknout i do nížin a inverzi odbourat. V letním období je zpravidla slunečno a teplo až horko ve všech polohách.

Východní cirkulace

Od východu k nám proniká většinou teplý a suchý vzduch z rozsáhlých pevnin. Východně od nás se nenachází žádná větší vodní plocha, která by byla zdrojem vlhkosti pro vznik oblačnosti. Občas se může stát, že od východu postoupí nad naše území frontální vlna či systém spojený s cyklonou. Častěji je počasí ale suché a v letním období teplé, maximálně s denní konvekční činností za určité situace. V zimě je počasí spíše studené až mrazivé a mrazy jsou zesíleny nočním vyjasněním.

Severovýchodní cirkulace

Je vždy studená a suchá, neboť se na severovýchod od nás nachází rozsáhlá pevnina. Přináší v zimě silné mrazy, v létě pak významná ochlazení. Totéž platí o přechodovém období mezi zimou a létem. Počasí je většinou jasné až polojasné, v zimním období v noci i přes den značně mrazivé (záleží na teplotě dané vzduchové hmoty a intenzitě jejího přílivu). Proudění je v zimě často i čerstvé, kdy při mrazu fouká čerstvý vítr. V létě a v ostatních obdobích dochází k citelnému ochlazení oproti panujícímu počasí. Jen málokdy přechází od severovýchodu atmosférická fronta či tlaková níže. Zdrojem vzniku takových oblačných systémů může být jen Baltské moře.

Severní cirkulace

A Baltské moře hraje významnou roli při čistě severním proudění. Toto je vlhčí a studené, zejména v zimním období pak až mrazivé. Často při něm tedy sněží nebo padají smíšené srážky. V letním období prší, avšak za významněji snížených teplot oproti dosavadnímu průběhu teplot u nás. V zimním období k nám od severu proniká ojediněle až arktický vzduch. Počasí je při tomto proudění spíše oblačné a občas se objevují srážky. Vítr nefouká zpravidla nijak silný či s nárazy.

Proudění ale nepřináší tak časté a rozsáhlé oblačné systémy jako může přinést proudění jižní či obecně proudění západních směrů. V severním proudění k nám proniká ale velmi studený vzduch ze severních oblastí. Přirozeně je studenější v chladné části roku a dále pak zejména v okrajových obdobích této části roku, kdy je ještě respektive už vzduch na severu hodně studený. Na našem území se tak střídá s přílivem již dosti teplého vzduchu z opačných směrů. Teplotně je počasí v těchto obdobích tedy značně proměnlivé, zejména tedy co se týče teplot.

Převažující počasí během roku u nás

Na našem území se střídají čtyři klimatická období během roku v rámci mírného klimatu jak je uvedeno výše. Během uvedených období převažuje typické počasí. V zimním období jsou nejnižší průměrné teploty, srážek a nejvyšší relativní vlhkost vzduchu plus také nejméně slunečního svitu. V letním období je tomu zcela naopak. Jarní období je přechodovým obdobím mezi zimou a létem, kdy dochází k postupnému přibližování prvků počasí směrem k letnímu rázu. Podzimní období je naopak přechodovým obdobím mezi létem a zimou, kdy dochází naopak k přibližování prvků počasí směrem k zimnímu rázu.

ZIMA

Období na přelomu roků je obdobím zimním, kdy je ve své vrcholné fázi vegetační klid. Toto období začíná klimatologicky prosincem a končí únorem. Často se u nás vyskytují záporné (mrazivé) teploty a nejnižší teplota z celého roku z hlediska průměrných teplot je zaznamenávána v lednu. V našich podmínkách se ovšem často mění cirkulace na teplejší, západních směrů. Krátce může pronikat na naše území teplý vzduch od jihu a často se tvoří teplotní inverze, které působí lokální značné rozdíly teplot i na našem malém území.

Jak bylo již řečeno, v zimním období u nás také častěji fouká čerstvý vítr. Děje se tak zejména při postupu významných frontálních systémů a cyklon z Atlantiku. Proudění mrazivé, severní až severovýchodní, zpravidla nijak silné nebývá. Při výskytu teplotních inverzí se setkáváme naopak s minimálním či žádným větrem. Při mrazivém a vlhkém proudění se vyskytují významnější sněžení. Na našem území při stabilnějším přílivu mrazivého vzduchu leží sněhová pokrývka i několik dní, včetně nejnižších nadmořských výšek.

JARO

Jarní klimatické období počínající březnem a končící květnem je přechodové období mezi chladnou a teplou částí roku, nebo-li mezi zimou a létem. Během tohoto období průměrné teploty postupně rostou, přibývat by mělo též srážek, které jsou během tohoto období stále častěji dešťové a ke konci období jsou již výhradně dešťové, s výjimkou horských poloh, kde může i v květnu sněžit a vytvořit se také sněhová pokrývka. Ve druhé polovině období postupně přibývá přeháněk a bouřek, nazývaných jako konvekční srážky, které mají spíše lokální charakter.

Se zvyšující se teplotou a intenzitou slunečního svitu, plus s delším obdobím se slunečním svitem v rámci dne a také s četnějším výskytem prudších a lokálních konvekčních srážek se během jarního období postupně zvýrazňuje sucho. Záleží ovšem hodně na průběhu počasí a to srážek a též teplot během tohoto období v konkrétním roce.

LÉTO

Letní období je obdobím měsíců června až srpna a jedná se o vegetační léto. V tomto období vystupují teploty vzduchu nejvýše, maximální průměrné teploty bývá dosaženo v červenci, kdy je také nejvíce srážek. Srážky jsou často přeháňkového a bouřkového charakteru, zejména v červnu a červenci. Sucho se u nás většinou rozvíjí velmi rychle, opět ale záleží na průběhu počasí v konkrétním roce. V tomto období se vyskytují i vysoké noční teploty, nízká vlhkost vzduchu a se všemi těmito faktory spojené zvýšené riziko vzniku požárů vegetace v krajině, zejména pak v delších obdobích s vysokými teplotami a žádnými nebo minimálními srážkami.

PODZIM

Přechodovým obdobím mezi létem a zimou je podzim, který začíná klimatologicky zářím a končí listopadem. Během podzimu klesají teploty a ubývá též srážek až na listopadové minimum srážkového úhrnu z celého roku. Během podzimu se postupně začínají vyskytovat smíšené či sněhové srážky, zatím hlavně od vyšších poloh. V nížinách se objevují sněhové srážky spíše ojediněle během listopadu. Sucho dosahuje svého ročního maxima zpravidla v září, kdy jsou z celého roku nejnižší hladiny podzemních vod a i vodnosti vodních toků.

Opět ovšem záleží na tom, jaké počasí během roku převládalo a jak se vyvíjelo zejména v létě. Počasí je se snižující se intenzitou slunečního svitu a tím teplotou často oblačné s tvorbou mlh a nízké oblačnosti, které postupně nemají ani tendenci se během dne rozpouštět a mohou setrvat nad naší republikou i více dní, ojediněle i týdnů. Vznikají výrazné teplotní inverze (více stejnojmenná stránka) a zhoršuje se kvalita ovzduší. V některých případech a lokalitách dochází k výskytu smogových situací, kdy je vydáno upozornění nebo přímo nařízena regulace (při dosažení určitých prahových hodnot koncentrací znečišťujících látek ve vzduchu).

OBECNĚ

Období teplé části roku začíná zhruba měsícem dubnem a končí v září, dle některých definic a pro určité účely v říjnu. Toto období je vegetačním obdobím. Chladnou částí roku je zbývající období roku. Vegetační období začíná tedy měsícem dubnem, v závislosti na konkrétním průběhu počasí je možno ale pozorovat rozvoj vegetace již v měsíci březnu. Zejména v zimních sezónách, v nichž ke konci období převládají vysoké teploty se tak může dít zcela běžně. Některé druhy vegetace začínají vegetační období o něco později. Následně nastupují jednotlivé fenologické fáze. První je pučení, druhou pak olistění stromů. Během jarní sezóny drtivá většina vegetace prochází fází kvetení a tvorby plodů.

Fenologické fáze

Na konci jara a v létě zas většině vegetace má fenofáze růstu plodů, jejich zrání a dochází k jejich sklizni. Podzimní období je typické pro žloutnutí a opad listů, což jsou poslední fenologické fáze vegetace před začátkem zimní, odpočinkové, doby. Fenologické fáze a jejich nástup či trvání jsou silně závislé na počasí a přesné počátky a konce těchto fází jsou tedy počasím silně ovlivněny. Nelze je tedy řadit zcela ani do určitého měsíce. Opad listů se děje běžně během října a v první polovině listopadu.

Ale vlivem významného sucha můžeme tuto fázi u některých dřevin sledovat třeba už v srpnu nebo v červenci, byť většinou v menší míře. Při změně klimatických podmínek dojde během zbytku vegetačního období i k obnově listů a dochází tak k opakování fáze tvorby listů, která se běžně děje na počátku jarního období. Podobné to může být u kvetoucích dřevin, které mohou vlivem dlouhodobě vysokých teplot i v pokročilém podzimu či i v zimním období prodělat druhou fázi kvetení. Tato je ovšem o poznání mírnější a tedy zcela jiná než typická jarní fáze kvetení. To jen malá ukázka, jak konkrétní průběh klimatu může u nás značně ovlivnit vegetaci v přírodě.