Meteorologické prvky

Meteorologický prvek jako totéž co veličina (zde dále používáme termín prvek) a jde o projevy počasí, tedy souhrn povětrnostních podmínek v daném čase na daném místě. Tyto podmínky charakterizujeme pomocí jednotlivých veličin, jejichž hodnoty zjišťujeme měřením nebo případně pozorováním. Čím více hodnot meteorologických prvků známe, tím přesněji dokážeme popsat aktuální počasí v daném místě. Pokud jsme v situaci, kdy nemáme k dispozici přístroje pro měření, tak stav prvků odhadujeme a to pozorováním. Na této stránce poskytujeme výčet meteorologických prvků a také návod. A to jak tyto meteorologické prvky správně měřit a zjišťovat pro co největší přiblížení profesionálnímu měření počasí.

Pojem meteorologické prvky a pojem klimatické prvky. Pod pojmem meteorologické prvky rozumíme projevy počasí, parametry vztahující se k počasí jako okamžitém stavu podnebí v daném místě a čase. A pojmem klimatické prvky rozumějme parametry vztahující se ke klimatu, tj. z hlediska dlouhodobého stavu počasí v daném místě. O klimatickém prvku hovoříme v případě průměrné roční teploty na daném území. O meteorologickém prvku hovoříme v případě aktuální teploty na dané stanici.

Meteorologické prvky – druhy

Mezi meteorologické prvky řadíme veškeré projevy počasí, podle nichž dokážeme počasí charakterizovat a tedy popsat. Jde tedy o chlad či teplo, intenzitu proudění vzduchu, stav oblohy. Též míru zakalení, padající srážky, usazené srážky, bouřkové projevy a mnohé další. Rozlišujeme základní meteorologické prvky, z nichž lze vybrat dva druhy jako zástupce nejzákladnějších prvků. Tyto považujeme též za klimatické prvky – vztah k dlouhodobému stavu počasí v místě. A poté rozlišujeme doplňkové meteorologické prvky, méně podstatné, měřené, využívané a podobně.

Jmenujme základní meteorologické prvky, které měří či pozoruje každá profesionální meteorologická stanice:

• Teplota vzduchu
• Vlhkost vzduchu
• Tlak vzduchu
• Atmosférické srážky
• Stav oblohy
• Směr a rychlost větru
• Dohlednost, záření a výpar

Existují ovšem i další meteorologické prvky, které se na moderních stanicích (zejména na některých typech, více o nich na stránce Meteorologická pracoviště) běžně pozorují a měří. Jde zejména o dohlednost, druh a průběh počasí, výpar, sluneční svit, globální záření či výpar. Červeně zvýrazňujeme hlavní, tzv. nejzákladnější meteorologické prvky. Zároveň jde o klimatické prvky. Oranžově zvýrazňujeme další základní meteorologické prvky. Tyto meteorologické prvky zvýrazněné ve výše uvedeném přehledu barevně měří každá významnější meteorologická stanice u nás.

Teplota vzduchu

Řadíme jí mezi základní meteorologické prvky. Dává nám základní informaci o tom, jaká vzduchová hmota ve vztahu k období se nad daným územím nachází. Pokud dojde k sestupu teploty, bude zřejmé, že nastupuje studená vzduchová hmota vůči předchozí vyskytující se v daném místě. Teplota poskytuje v delším čase cennou informaci o klimatickém vývoji v dané oblasti. Z hodnot v dlouhých řadách měření se dělají průměry a těm se říká dlouhodobý průměr, resp. dlouhodobý normál. Teplota vzduchu je současně hlavním klimatickým prvkem, jež určuje základní charakteristiky klimatu oblasti a období. Existuje mnoho míst, kde můžeme teplotu pro meteorologické účely všeho druhu zjišťovat.

Druhy teploty vzduchu a teplota okolí

• Teplota vzduchu přízemní se měří ve výšce v 5cm nad povrchem pro účely meteorologie, klimatologie a zemědělství.
• Teplota vzduchu standardní se měří ve výšce 2m nad povrchem pro účely meteorologie a klimatologie. Jedná se o základní teplotu, která se zjišťuje mimo jiné pro představu o vývoji klimatu v dané oblasti a jako podklad pro předpovědi počasí. Měří se 3 krát denně a to v 7, ve 14 a ve 21 hodin a z těchto naměřených hodnot se činí průměr = T₇+T₁₄+2 x T₂₁ děleno 3. Tato teplota tvoří klimatickou řadu meteorologických stanic, vyhodnocuje se a vstupuje do numerických modelů.
• Teplota vzduchu ve výškách se měří v různých výškových hladinách, mimo výšky uvedené u předchozích dvou případů. Jde standardně o teplotu v hladině 850hPa, tzn. přibližně 1 500m n.m. I tato teplota plní funkci velmi důležité veličiny pro aktuální přehled o vertikálním vývoji teploty vzduchu a vstupuje do modelování počasí.
• Teplota zemského povrchu nám dává informaci o tom, jak se dokáže v dané lokalitě za daných podmínek ohřát zemský povrch oproti jeho nočnímu vychladnutí.
• Teplota v půdní vrstvě zejména pro zemědělské a klimatologické účely či pro účely hydrologické. Zjišťujeme na základě těchto měření, do jakých hloubek je půda promrzlá. Zda-li je už vhodné začít s pracemi na polích či naopak zda je půda promrzlá a bude se na jejím povrchu tvořit při případném sněžení pokrývka snadno či nikoli.
• Teplota vodních ploch a to vzduchu v jejich blízkosti nebo přímo teplota vody. A to zejména pro rekreační účely a účely hydrologické v podobě míry rizika množení řas či naopak zamrzání vodní hladiny.

Informace o posledních třech druzích teploty doplňuje stránka Teplota povrchů.

Měření teploty

Teplotu měříme teploměry, rtuťovými (jistá nebezpečnost při rozbití, dnes již výjimečné) postupně byly tyto nahrazeny lihovými teploměry. Ty se dnes dále masivně nahrazují teploměry digitálními v podobě automatických čidel s odesíláním dat do centrálního počítače, bez nutnosti odečítání teploty meteorologem. Teplotu měříme v našich podmínkách ve °C. A určitě každý z Vás teploměr má doma, neboť vedle toho jaké počasí přibližně venku vládne. Tj. obloha, zda fouká málo či hodně vítr, objevují se srážky či nikoli atd. Zjišťujeme také denně jakou má vzduch teplotu a tedy zda máme spíše chladněji, přímo zimu nebo naopak tepleji či přímo horko ve vztahu k danému období.

Detailní informace obsahuje stránka Teplota vzduchu.

Vlhkost vzduchu

Velmi důležitá pro tvorbu oblaků, tzn. i při předpovědi počasí a to zejména z hlediska stavu oblohy a vývoji srážkově významné oblačnosti. Vlhkost vzduchu ovlivňují vedle srážek (viz dále) i další meteorologické prvky/jevy. A to zejména teplota na základě dodané energie ze slunečního svitu či vítr (viz dále). Při letní anticyklonální situaci budeme mít vlhkost velmi nízkou, ojediněle i pod 30% relativního nasycení vzduchu, při mlze na podzim či v zimě bude nasycení nejvyšší sahající ojediněle až nad 95%, dosti vysokou vlhkost naměříme při dlouhotrvajících srážkách.

Pocitová teplota a dělení vlhkosti vzduchu

A právě v letním období vlhkost vzduchu určuje naši pocitovou teplotu ve vztahu k prvku teploty vzduchu, neboť při vyšší vlhkosti se nám bude zdát za shodné teploty větší horko. Jde o tzv. pocit dusna, než za vlhkosti nízké. Např. při 30°C máme pocit menšího dusna za vlhkosti 40% než při shodné teplotě za vlhkosti 60%. A nebo dokonce v extrémních případech 80%, což mohou být situace za letními bouřkami s prudkými srážkami bez změny vzduchového hmoty. Tedy po návratu vysoké teploty, než která bude v místě bezprostředně po přechodu bouřky. Z teploty a relativní vlhkosti se vypočítává tzv. rosný bod.

Vlhkost vzduchu dělíme na:

• Absolutní vlhkost
• Relativní vlhkost

Ve vztahu k měření počasí nás bude zajímat relativní vlhkost, která ukazuje kolik obsahuje vzduch vody za určité teploty a kolik jí případně ještě pojme do svého nasycení (100% relativní vlhkosti).

Měření vlhkosti vzduchu

Vlhkost vzduchu měříme vlhkoměry či psychrometry a tyto přístroje musejí být umístěny pro změnu na místech, kde je jednak bráněno přímému slunečnímu svitu (podobně jako teploměry). A současně také přímému dopadu srážek a to i při poryvech větru. Měříme vlhkost vzduchu, nikoli vlhkost přímo srážek a nebo vlhkost na přímém slunci, na to musí být vždy pamatováno. Relativní vlhkost vzduchu měříme v procentech (%), absolutní pak v gramech vodní páry na metr krychlový (g/m3).

Detailní informace obsahuje stránka Vlhkost vzduchu.

Tlak vzduchu

Udává základní informace o vývoji tlakového pole atmosféry v dané oblasti. Poznáme podle jeho vývoje základy pravděpodobnosti změny počasí či zda čekat počasí stálé. Normální tlak vzduchu na hladině moře činí 1013.25hPa a dle pozorování jeho změn, náhlosti a intenzity těchto změn můžeme mnohé odhadnout A to zejména jak se počasí zachová v nejbližší době a to v obecné rovině. Tedy jestli směřuje se spíše k vylepšování, lze čekat více méně stejné a nebo se spíše zhorší. Nízký tlak je typický pro špatné počasí a naopak, takže podle jeho změn poznáme vývoj počasí i na 24 hodin dopředu.

Nemusí být takto spolehlivě odhadnut průběh všech prvků v daném místě, například se i přes pokles tlaku vzduchu nemusejí vyskytnout srážky. Avšak při výraznějších poklesech tlaku vzduchu, což se děje před atmosférickými frontami či s nimi spojenými cyklonami tomu tak většinou bývá. Lze též dělit na absolutní a relativní. V meteorologii udáváme většinou tlak relativní, u něhož proběhl přepočet na hladinu moře.

Měření tlaku vzduchu

Tuto veličinu měříme barometry, což jsou poměrně jednoduché přístroje. Každý z Vás má nějaký jednoduchý barometr pro základní orientaci v počasí určitě doma. A to většinou zavěšený na zdi v podobě ručičkového a nebo dnes také často v podobě digitálního, což je funkce každé, byť jednoduché meteostanice. Pouhé teploměry většinou tuto funkci nemají. Tlak měříme v hPa či mb, (milibarech) což jsou sobě rovné veličiny. Dříve se tlak měřil v mmhg, (torrech, což znamená milimetry rtuťového sloupce) ale od této veličiny moderní meteorologie již upustila.

Přístroj na měření tlaku můžeme mít umístěný kdekoliv, ale pokud možno ve svislé poloze nejlépe na zdi. V případě digitálních přístrojů na měření tlaku (zejména funkce meteostanic) je nutné mít nastavenou správnou nadmořskou výšku místa měření. To aby se tlak správně přepočítával na danou hladinu moře. Tato veličina může být měřena kdekoli, většinou se jedná o přístroje, které jsou určeny naopak pro užívání ve vnitřních prostorech. Jedná se o jedinou veličinu, kterou můžeme měřit doma bez vlivu povětrnostních podmínek.

Detailní informace obsahuje stránka Tlak vzduchu.

Hustota vzduchu

Patří mezi meteorologické prvky, ale v běžných výsledcích měření počasí ani v meteorologických předpovědích se běžně neuvádí. Hustota vzduchu však ovlivňuje další procesy a jevy v atmosféře. Ovlivňují jí meteorologické prvky teplota vzduchu a tlak vzduchu.

Definice: Měrná hmotnost jednotky objemu vzduchu a opačná jednotka měrného objemu vzduchu. Hodnoty se udávají v kilogramech na metry krychlové.

V případě růstu hustoty vzduchu s výškou hovoříme o inverzi hustoty vzduchu, podobně jako v případě teplotní inverze. Inverze hustoty vzduchu se vyskytuje za situace poklesu teploty vzduchu o více než 3.42°C na každých 100m výšky.

Další informace obsahuje stránka Hustota vzduchu.

Atmosférické srážky

Řadíme je též mezi základní meteorologické prvky. Jsou též základním klimatologickým prvkem, určujícím ustálený ráz klimatu v daném období na daném místě. Srážky se dělí na padající a usazené a existuje jich celá řada. Srážky patří do kategorie hydrometeorů. Tyto ovlivňují běžný život, stejně tak pak různé aktivity a veškeré druhy dopravy. Zejména leteckou, silniční a při určitých extrémních podmínkách i železniční. Často jsou příčinou význačných hydrologických situací – jejich dlouhodobá absence vede k suchu (i zemědělskému). A přebytek naopak k povodním. Ze srážkových dat jsou počítány též dlouhodobé průměry, jedná se z tohoto hlediska vedle teploty o nejdůležitější prvek. Dle statistických údajů jsou tvořeny dlouhodobé odhady chování počasí.

Základní druhy

Stručně definujme jejich základní druhy:

• Déšť a mrholení = tekuté srážky objevující se zpravidla v teplé části roku, měříme srážkoměrem. Jejich úhrny nám dávají informaci o srážkových charakteristikách dané lokality a o vlhkosti počasí. Pro klimatologické a meteorologické účely je sledování tohoto prvku velmi důležité pro zemědělské účely, dopravu či rekreaci a sporty.
• Sněžení, sněhové krupky = tuhé srážky vyskytující se zpravidla v zimě či v okrajových obdobích teplé části roku. Srážky nám dávají též informaci o vlhkosti počasí zejména tedy v zimě, obecně v chladné části roku.
• Zmrzlé srážky, mrznoucí srážky = vyskytují se zpravidla v chladné části roku při výskytu záporných teplot v určitých výškách.
• Kroupy = produkují je pouze bouřkové oblaky.
• Usazené srážky = veškeré horizontální (usazené) srážky, jako například rosa, jinovatka, námraza, ledovka atd., které uvádíme v pozorování.

Měření atmosférických srážek

Srážky měříme v kapalné podobě srážkoměry, ty už jsou dnes většinou také s automatickým odesíláním dat. Srážky tuhé lze měřit po jejich roztátí ve vyhřívaném srážkoměru, dále sněhometry. Nebo v podobě souvislé pokrývky na povrchu pak sněhoměrnými tyčemi. Plus se provádí měření vodní hodnoty sněhové pokrývky (SVH) ve vztahu k danému území. Při tomto měření je nutné brát v úvahu mnoho faktorů, jako je například množství sněhu na daném území a jeho typ. Poté je spočtena vodní hodnota (data jsou dostupná na stránkách ČHMÚ). Dále můžeme měřit velikost krup a u usazených srážek sílu/tloušťku těchto srážek, například námrazy. Měříme je zejména v mm a to kapalné i případně některé tuhé, v případě vrstvy krup, tloušťky ledovky či sněhové pokrývky pak v cm.

Srážky tedy měříme patřičnými přístroji, nejčastěji srážkoměry či sněhometry. Tyto přístroje je nutné umístit na zemský povrch do volného prostoru. A to tedy do míst bez okolní vegetace, zdí, domů, chalup a další předmětů, které by z určité strany mohly bránit srážkám padat do srážkoměrné nádoby. Tento přístroj musí být kompletně vystaven povětrnostním vlivům. Pro přesné měření je nutné buďto srážky pravidelně odečítat anebo zajistit omezení vypařování vody z nádoby, které je v teplé části roku značné. Každopádně i zde jsou přístroje dnes již většinou automatizované a odečítají úhrny průběžně automaticky.

Detailní informace obsahuje stránka Atmosférické srážky.

Stav oblohy

Jinými slovy pokrytí oblohy oblaky s určením spodní vrstvy a převládajících oblaků, jde o další důležitý parametr řazený mezi meteorologické prvky. Obloha nám říká kolik se na ní vyskytuje oblačnosti, o jakou oblačnost jde a jak moc tato omezuje sluneční svit. Zde určujeme zejména pokrytí oblaky obecně s tím, že mezi oblaky se nepočítají kondenzační pruhy od letadel a umělé oblaky. Dále určujeme doplňující údaje ke stavu oblohy a to spodní vrstvu oblačnosti dle třídění podle výšky, ve které se oblaky vyskytují a také převažující druh oblaků či oblačné patro.

Obecně platí, že stav oblohy se určuje obtížněji v nočních hodinách, resp. obecně v temné části dne než přes den. Též platí, že nemůžeme dle pozorování určit všechny druhy oblaků v případě výskytu nízké vrstevnaté oblačnosti pokrývající celou nebo většinu oblohy. Ze stavu oblohy lze mnohé vyčíst. Zejména to, jak se bude počasí v nejbližších hodinách přibližně vyvíjet. Podle stavu oblohy poznáme tedy směr postupu oblačnosti a pokud není jednoznačný, je jistá změna počasí k horšímu v nejbližší době.

Pokrytí oblohy oblaky

Na obloze zjišťujeme pokrytí oblohy oblaky. Nezjišťujeme tedy, zda svítí Slunce či Měsíc a jak moc. Současně do pokrytí počítáme tedy i tenkou vysokou oblačnost, která se často projevuje jen zakalením oblohy. To má podobu tenkého závoje a v noci je docela špatně rozpoznatelné. Hodnotíme pokrytí oblohy a známé stavy oblohy jako například jasno, oblačno či zataženo vyjadřujeme v osminách. Hodnotíme převládající oblaky, např. 6/8 oblaků na obloze může znamenat 4/8 oblaků Sc, 4/8 oblaků Ac a 2/8 oblaků Cs a nebo také jen a pouze 6/8 oblaků Cu.

Při pozorování můžeme v případě výskytu celistvé oblačnost typu St z 8/8 pokrytí jen odhadovat, zda se nad vrstvou objevuje například Ac nebo Ci, k tomu nám pomohou jen snímky z družic. Pokud se vyskytují v oblacích nízkého patra mezery, můžeme mnohé odhadnout. Při nočním pozorování uvádíme v případě nemožnosti správného určení pokrytí stav oblohy odhadem. Často nám ale pomáhají hvězdy či měsíční kotouč v určení alespoň o jaké patro oblačnosti se jedná a zda se na obloze nějaká vůbec nachází. Při určování stavu oblohy je nutné mít rozhled po celé obloze, nepostačí určit stav oblohy jakoby z pohledu fotografa na jednu světovou stranu či vzhůru.

Hodnocení pokrytí a dalších projevů

I když se objevuje oblačnost (často rozpadající se v podobě cárů a nebo vznikající kupovitá) jen u obzoru, jedná se alespoň o 1/8 pokrytí, byť může být též považováno ještě za jasno. Pokrytí celkově určujeme horizontálně, nezáleží na tom kolik je nad sebou vrstev oblaků. Odhadneme pokrytí každé z nich a určíme celkové pokrytí oblohy s tím, že se z horizontálního pohledu vrstvy překrývají. Zajisté nemůžeme uvádět, že celkové pokrytí činí 7/8 oblaků a poté v rozlišení uvést například 7/8 Ci, 3/8 Ac a 5/8 Cu, máme tedy pokrytí s převládajícím oblačným druhem 7/8 Cu. U pozorování stavu oblohy hodnotíme ale i další projevy na obloze. Vedle tvarů a odrůd oblaků také zvláštní projevy jako je například tromba, srážkové pruhy (dosahující a nedosahující zemského povrchu) a další jevy.

Měření stavu oblohy

Údaje o výšce oblaků jsou měřeny ceilometry. Množství oblačnosti v podobě pokrytí oblohy odhadujeme v tzv. osminách pokrytí nebeské klenby 0/8 = jasno až 8/8 = zataženo anebo v desetinách či v procentech. Spíše než měřit je možné stav oblohy stále pozorovat pomocí meteorologů pozorovatelů, zde je jejich práce stále na svém místě a tedy nezastupitelná. Rozhled musíme mít po celé klenbě oblohy v daném místě pozorování. Zkušený pozorovatel dobře odhadne pokrytí oblohy oblaky i za temné noci, kdy nesvítí měsíční světlo.

Detailní informace obsahuje stránka Oblaky a zejména pak Atlas oblaků.

Směr a rychlost větru

Mezi důležité meteorologické prvky patří vítr, který mám poskytuje informaci o směru a síle převládající cirkulace na daném území. Tento prvek označujeme za velmi důležitý a i podle směru větru a rychlosti se znalostí podmínek dané lokality lze usuzovat, jaké nás čeká počasí. Tedy zda studené či spíše teplejší, vlhčí či naopak suché a horké nebo zda se bude počasí v dohledné době vůbec nějak měnit. Vítr hraje důležitou roli pro běžný život, pro leteckou dopravu a ostatně i pro další druhy dopravy, zejména pro vodní. Dále je důležitý pro různé sporty, zejména pak pro zimní při pohybu po hřebenech hor. V zimním období nám dává důležitou informaci, do jaké míry bude snižovat naši pocitovou teplotu ve vztahu k prvku teploty vzduchu.

Měření větru

Vítr měříme primárně v 10m nad zemským povrchem, pomocí radiosond je měřen i ve výškách, což se považuje za důležitý faktor pro vývoj počasí. Vítr totiž nemusí vůbec být v různých hladinách stejný a to jeho směr i rychlost. Poté hovoříme o  střihu větru jako základním faktoru pro tvorbu výraznějších bouřek či bohaté oblačnosti s výskytem trvalých srážek. Vítr měříme anemometrem, jehož součástí je směrovka pro měření směru větru. Hodnoty udáváme v m/s nejčastěji, pro některé účely je přepočítáváme na km/h. Měříme průměrnou rychlost větru. Tedy rychlost větru bez výchylek v průběhu za daný čas, nejčastěji za hodinu od jednoho termínu pozorování či měření ke druhému. A rychlost větru v nárazech. Nárazem větru rozumíme krátkodobé, avšak výrazné zesílení větru. Pro přiřazení síly větru existuje dvanáctistupňová Beaufortova stupnice síly větru.

Pro správné měření větru je nutno umístit anemometr se směrovkou do výše uvedené výšky a to na volné prostranství. To je všude tam, kde nejsou žádné zdi, budovy a ani výraznější vegetace (podobně jako u srážkoměru), které by směr zcela zkreslovaly a skutečnou rychlost větru i výrazně snižovaly. Anemometr může být vystaven jiným povětrnostním vlivům a z podstaty správného umístění to i vyplývá.

Detailní informace obsahuje stránka Vítr. Další informace pak stránka Atmosférická cirkulace a v podmínkách našeho klimatu popisuje proudění stránka Cirkulace ve střední Evropě. Detailně dle specifik našeho území pak stránka Cirkulace v ČR.

Záření, dohlednost a výpar jako doplňkové meteorologické prvky

Globální záření vyjadřuje záření celé oblohy, resp. ozáření Země oblohou. Jeho suma se udává za určité časové období, nejčastěji za den, tzv. denní suma globálního záření. Je měřeno solarimetrem a udává se v mega joulech na metr čtvereční (Mj/m2).

Dohlednost ukazuje nám průchodnost atmosféry, resp. míru výskytu různých částic v ní, které brání v dohledu. Považuje se za velmi důležitou zejména v letecké dopravě, kde se nazývá přesněji jako dráhová dohlednost. Jedná se o dohlednost v blízkosti vzletové a přistávací dráhy. Měří se transmisometrem, resp. transmisometry, neboť se jich na plochu vždy rozmístí více. Tyto přístroje měří průchodnost optického paprsku atmosférou do určité vzdálenosti. Udává se počet metrů dohlednosti.

Více na stránce Dohlednost.

Výpar označuje oproti srážkám naopak výdej vody z půdy. V půdě se měří také teplota, viz informace u prvku teplota vzduchu. Jde o doplňkové meteorologické prvky. Tyto plní ale v určitých odvětvích dosti důležité funkce (hydrologie, letectví aj.). Jde spíše o vedlejší meteorologické prvky, které se nesledují často a na mnoha stanicích a zpravidla se nepředpovídají.

Průběh, druh počasí a oblaku

Veškeré atmosférické jevy (tzv. meteory) vyskytující se v místě pozorování (na stanici) a v okolí (dohledu) tohoto místa. Jedná se o jevy vyskytující se k danému času, např. k 12 UTC a nebo též jevy, které se vyskytovaly v poslední hodině s uvedením dodatku, např. 7/8 oblaků, slabý déšť po bouřce v poslední hodině. “Přístrojem” je zde pozorovatel, tedy lidská činnost.

Průběh, druh počasí a oblaku

Jde o veškeré atmosférické jevy (tzv. meteory) vyskytující se v místě pozorování (na stanici) a v okolí (dohledu) tohoto místa. Jedná se o jevy vyskytující se k danému času, např. k 12 UTC a nebo též jevy, které se vyskytovaly v poslední hodině s uvedením dodatku, např. 7/8 oblaků, slabý déšť po bouřce v poslední hodině. “Přístrojem” je zde pozorovatel, tedy lidská činnost.

Druh oblaku patří mezi meteorologické prvky zjišťované pozorovatelem, souvisí ovšem s pozorováním stavu oblohy. Jde o pokrytí oblačností, k němuž se jako doplňující údaj přidává druh oblaků. Tento údaj se zaznamenává do meteorologického deníku a kóduje do meteorologických zpráv. Následně zakresluje v synoptických mapách a některé důležité pro letový provoz i v leteckých meteorologických zprávách. Druh oblaku či převažujícího patra a druhu oblaku nebo spodní vrstvu oblačnosti zjistí opět pozorovatel. Udává se druh oblaku, (př. Ci, Cu) dále pro upřesňující informace tvar, (př. fib, med) odrůda, (př. intortus) zvláštnost a (př. mamma) průvodní oblak (př. tuba).

Shrnutí – meteorologické prvky a jejich přehled

Tab. 1 Meteorologické prvky, jejich přehled, měření, přístrojové vybavení a jednotky, v nichž lze udávat naměření hodnoty či zjištěné údaje

Shrnutí zásad pro správné měření či pozorování – základní meteorologické prvky:

• Teplotu vzduchu (°C, °F, K) patřící mezi nejzákladnější meteorologické prvky i klimatické prvky měříme teploměry různého druhu. Standardně ve výšce 2 metry nad povrchem (přízemní ve výšce 5 centimetrů nad povrchem). A to na místě bez přímého slunečního svitu (nelze-li opatříme přístroj radiačním štítem, budka bílé barvy) a mimo budovy či další zdroje tepla.
• Vlhkost vzduchu (relativní %) měříme vlhkoměry nebo psychometry obvykle ve shodné výšce jako teplotu vzduchu i za shodných podmínek. Tedy mimo zdrojů tepla, mimo místa s přímým dopadem srážek a podobně.
• Tlak vzduchu (hPa/mb, mmhg) měříme barometry různého druhu, v daném místě kdekoli (přístroj slouží k vnitřnímu použití, tj. nutné umístění v budově). Digitální přístroje mají barometr zabudován přímo na panelu meteostanice.
• Atmosférické srážky (mm/inch, cm) spadající též pod nejhlavnější meteorologické prvky měříme v kapalné formě srážkoměry. V tuhé formě vyhřívanými srážkoměry. A ohledně napadané vrstvy sněhu sněhovými tyčemi. Srážkoměry nutno umístit na volném prostranství (mimo stromy, les, budovy, stěny a jiné překážky). A to tak, aby do nich mohly padat srážky. Místo volíme tak, aby se neprojevil návětrný efekt a srážky nebyly zkresleny silným prouděním určitého směru. Obvykle jsou srážkoměry poblíž teplotních a vlhkostních čidel. Sněhovou pokrývku měříme na volném prostranství, v případě navátí větrem na více místech a činíme průměr.
• Stav oblohy (osminy pokrytí, m n.m.) se zjišťuje pozorováním, výška základny oblaků se měří ceilometry. Při hodnocení stavu oblohy je nutno brát v potaz každý druh oblaku a mít možnost rozhledu po celé nebeské klenbě.
• Směr a rychlost větru (růžice, m/s, km/h, kt) měříme anemometry se směrovkou a přístroj musí být umístěn stejně jako srážkoměry na volném prostranství. Zároveň ale ve výšce 10 metrů nad povrchem a nutno ho vystavit větru bez překážek.

Dále existují doplňkové či vedlejší meteorologické prvky. Jde o následující meteorologické prvky:

• Globální záření (Mj/m²) měříme solarimetrem a jde o jeden prvek, který nelze pouze pozorovat.
• Dohlednost (m) lze pozorovat, ale v moderní vyspělé době i měřit a to transmisometrem.
• Druh počasí a oblaku spadající mezi doplňkové meteorologické prvky k prostému vyjádření stavu oblohy můžeme převážně pouze pozorovat. Avšak přístroj moderní doby zvaný ceilometr dokáže rozpoznat v základu i druh oblačnosti.

Kterými přístroji se měří meteorologické prvky a jejich hodnoty, včetně druhu a výšky oblaků, najdete na stránce Meteorologické přístroje.