Atlas oblaků

Cumulonimbus

Český překlad: Bouřková kupa

Oblačné patro/výška výskytu: Přesahující hranice pater, cca 2km až horní hranice troposféry

Složení: Vodní kapičky, ledové krystalky, dešťové kapky, sněhové vločky, krupky a kroupy

Srážky: Déšť a sněžení (prudké či intenzivní srážky), zmrzlé srážky, sněhové krupky, kroupy a námrazové krupky

Fotografie oblaku:

Charakteristiky

Popis: Oblak Cumulonimbus (dále jen Cb) je nejmohutnějším oblakem, který přesahuje v některých případech veškerá oblačná patra a dosahuje i do spodních částí Stratosféry. Jde o typický mohutný kupovitý oblak, který vzniká z oblaku Cu (viz výše). Oblak Cb je vždy tmavý se světlejšími vrcholky vlivem nasvícení od slunečního svitu. Pouze z větších vzdáleností, pokud není zakryt ostatními oblaky, je viditelný téměř celý a je patrná jeho mohutnost. V případě pozorování bouřky, vyskytující se v daném místě, vidíme jen spodní část oblaku Cb a to hlavně jeho srážkovou činnost, která je velmi intenzivní. Oblak se nám tedy jeví spíše jako Ns – více dále v rozlišovacích znacích. Oblak jako jediný produkuje bleskové výboje (elektřinu).

Vznik a výskyt: Oblak vzniká typicky jako oblaky Cu konvekcí a to pokračující konvekcí, kdy dojde k transformaci (dalším růstem oblaku Cu ze stádia congestus) na oblak Cb. Vyskytuje se tedy v letním období, nejčastěji od května do srpna, ale ojediněle ho můžeme spatřit i v chladné části roku. V chladné části roku ovšem půjde spíše o plošší oblaky, mnohem méně vyvinuté než v létě. Oblak se vyskytuje též na letních studených či případně okluzních frontách. Častěji ho spatříme na horách a v podhůří též v letním období. Oblak se také může vytvořit z oblaků Sc, Ac či As a Ns. Jedná se o méně častý vznik, častější je první uvedená možnost vzniku konvekčními procesy v podobě přeměny z oblaku Cu.

Další charakteristiky

Tvary oblaku: Calvus a Capilllatus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma, Virga, Praecipitatio, Tuba, Arcus, Incus, , Murus a Cauda.

Průvodní oblaky: Pileus, Velum, Pannus a Flumen.

Rozlišovací znaky: Oblak je oproti vyvinutým oblakům Cu o poznání mohutnější a to poznáme zejména na velké vzdálenosti. Pokud je oblak blízko nebo nad našimi hlavami, může připomínat i oblak Ns nebo St. Poznáme ho zejména podle prudkých srážek, které produkuje. Dále se za oblak Cb má ten oblak, který produkuje blesky/hromy. Oblak poznáme oproti oblakům Cu také neostrými obrysy s vláknitou či žebrovanou strukturou.

Jak poznáme Cumulonimbus?

  • Velmi mohutný oblak prorůstající do všech oblačných pater
  • Má neostré okraje a vláknitou nebo žebrovou strukturu
  • Má podobu hor, obrovských kup a má vždy vláknitou nebo žebrovou strukturu se zaoblenými nebo vláknitými vrcholky (rozlišení stádií calvus a capillatus)
  • Produkuje prudké srážky, jako jediný produkuje kroupy a námrazové krupky

Výše jsou uvedeny, popsány a vyobrazeny základní druhy oblaků (10), které můžeme na obloze spatřit. Téměř všechny oblaky nabývají určitých tvarů (vzhled, struktura), odrůd (průhlednost, rozložení na obloze, seskupení částí ve vrstvě) a zvláštností (výskyt srážek, výstupných pohybů vzduchu aj.). Některé oblaky mají průvodní jevy či jinými slovy jsou s nimi spojeny průvodní oblaky (cáry, závojové oblaky). Rozlišit některé druhy od jiných obdobných je za některých okolností mimořádně složité i pro zkušeného meteorologa.

Nový atlas oblaků (2017) a změny názvů

V roce 2017 vydala Světová meteorologická organizace nový Atlas oblaků, ve které jsou některé změny názvosloví určitých zejména zvláštností oblaků a průvodních jevů. Základní oblaky se nemění, zůstává jich 10. Nemění se ani odrůdy oblaků. Mění se ovšem mírně tvary, kdy k nim přibývá označení volutus – oblak v podobě trubice rozprostírající se po obloze horizontálně. Větší změny se odehrály u zvláštností oblaků, jevy, které byly známy pod jinými názvy jsou uváděny pod novými. Jde o asperitas, dříve se spekulovalo o novém druhu oblaku. Jde o zvláštnost v podobě oblaku s uspořádáním do vln, podoby rozvolněné hladiny vody.

Dále cavum, která představuje otvor (díru) v celistvé oblačné vrstvě (typicky Altocumulus), dříve označováno jako Hole-Punch Cloud. Též fluctus, což známe z dřívějšího označování jako oblak Kelvin-Helmholtz, jde o vlny či kadeře v horní části oblaku (typicky Stratocumulu). S oblakem Cumulonimbus jsou spojena označení murus jako lokální snížení základny oblaku (dříve oblačná zeď wall cloud) a dále cauda, což je z oblačné zdi vycházející úzký chuchvalec oblaků. A průvodní oblaky mají nově označení flumen, což znamená výskyt pásu nízkých oblaků v základně, které představují tzv. vtok do supercelární bouře. Tyto jsou uvedeny také ve zvláštních oblacích i pod původními názvy, včetně obrázků, na stránce Ostatní oblaky.

Speciální oblaky – vznikající z jiného druhu

Dále byl zavedeny nové názvy oblaků, které vznikají z jiného druhu či jeho části. Speciálními oblaky jsou: silvagenitus – při výparu vlhkosti z lesů, homogenitus – důsledek lidské činnosti, vlečky chladících věží a kondenzační pruhy za letadly, flammagenitus – v důsledku sopečných erupcí a požárů, homomutatus – se týká také kondenzačních pruhů, kdy jsou tyto rozfoukány tak, že je těžké odlišit je od vysokých oblaků Cirrus, není možné určit zda je o typický oblak nebo antropogenní vliv. A cataractagenitus je označení pro oblak, který vznikne když dochází k vzestupu vodních kapiček u velkých vodopádů a tyto tvoří postupně oblak (z vody se doslova páří).

Tímto se zlepšila a zpřesnila klasifikace oblaků, kdy byly sjednoceny názvy speciálních druhů a zvláštních oblaků tak, aby tyto byly odlišeny od ostatních oblaků. Též došlo k odstranění nepřesností s označením při pochybnostech.


Atlas oblaků – druhá část. Na obloze můžeme spatřit i jiné oblaky, které nevznikají způsobem jako oblaky Morfologické klasifikace oblaků, ale také různé jiné podoby základních oblaků. Tyto jsou považovány za ostatní oblaky a za zvláštní oblaky. Vedle základních oblaků stojí také mlhy, o nichž je zmínka ještě níže na této stránce. O ostatních oblacích pojedná zvláštní stránka: Ostatní oblaky.

Mlhy

Mlhou je oblak Stratus (viz výše), avšak pouze v případě, kdy se vyskytuje v blízkosti zemského povrchu a pozorovatele či přímo na povrchu. Vedle oblaku Ns jde o jediný oblak, který může svou základnou dosáhnout zemského povrchu. Mlhy rozdělujeme zejména podle procesu jejich vzniku. Vznikat mohou jen těmito způsoby a pak jde o:

  1. Radiační mlhy
  2. Advekční mlhy
  3. Radiačně-advekční mlhy
  4. Frontální mlhy
  5. Mlhy z vypařování

Níže budou tyto druhy mlh popsány a vyobrazeny budou příklady některých mlh.

Vznik a výskyt mlh, složení mlh

V ČR se mlhy tvoří nejčastěji v důsledku ochlazování zemského povrchu. V horských oblastech se vyskytují často při přechodu atmosférické fronty. Z hlediska dne jsou mlhy častější v chladnější části dne, tedy od večerních hodin. Nejvíce se tvoří během noci či nad ránem. Z hlediska roku se tvoří nejčastěji od poloviny podzimu a po větší část zimy. To jde i o mlhy celodenní či přímo trvalé, vyskytující se v různých výškách (tzv. teplotní inverze) po několik dní (ve městech a průmyslových oblastech vzniká v kombinaci s prachovými částicemi smog).

Mlhy se skládají výhradně z vodních kapiček, jedná se o oblaky vyskytující se u zemského povrchu. Při záporných teplotách vodní kapičky mlhy namrzají (hovoříme o mrznoucí mlze) na veškerých předmětech vystavených působení teplot a vlhkosti (tedy samotné mlhy) a vzniká námraza. Při trvalém výskytu mlhy a mrazu námraza narůstá (sílí) a působí případně i problémy v podobě přetěžování větví stromů a také problémy na drátech elektrického vedení.

Fotografie mlh:

Radiační mlha v údolí řeky

Rozpouštějící se ranní radiační mlha nad polem

Do třetice další podzimní mlha nad polem

Radiační mlhy

Nejčastějším druhem mlh u nás jsou mlze radiační. Vznikají, jak název napovídá, radiačním ochlazováním zemského povrchu během nočních hodin (tj. nejčastěji na podzim a v zimě). Mlhy mají různou tloušťku a různý horizontální rozsah. V počátcích období jsou mlhy slabé a hodně lokální (vyskytují se zpravidla v údolích velkých vodních ploch) a vyskytují se tedy jen brzy ráno. Se snižujícím se slunečním svitem a delšími nocemi jsou mlhy silnější a nerozpouštějí se ani během dne, neboť příkon tepla ze slunečního svitu je tak malý, že na rozpuštění mlh nestačí. Mlhy se po zvednutí základny transformují na oblak Stratus, což je časté obrázek druhé poloviny podzimu a zimního období za specifických synoptických situací.

Advekční mlhy

Vznikají za situace, kdy se přesouvá teplý vzduch nad studené zemské podloží, od kterého se ochlazují přilehlé vrstvy až do doby, kdy dojde k jejich nasycení vodní párou. Při silnějším proudění se mlha zvedá do výšky a přetváří opět na oblak typu stratus. Mlhu ale můžeme do jisté míry za oblak stratus považovat, byť v klasifikaci oblaků jsou mlhy řazeny mimo základní oblaky, vyskytující se alespoň 100m nad zemským povrchem, (Ns, St) nicméně mlha dosahuje přímo zemského povrchu či se vyskytuje těsně nad ním.

Vzniknout může i “smíšená” mlha, tzv. kombinací radiace a advekce (radiačně-advekční mlha).

Frontální mlhy

Mlha se vyskytuje, jak název napovídá, pouze při přechodu atmosférické fronty. Tuto mlhu lze rozdělit na mlhu před frontální, frontální a za frontální s tím, že mlha před frontální vznikne při průchodu vodních kapek s vyšší teplotou vrstvou studeného vzduchu – kapky se vypařují. Frontální mlha lze přirovnat k oblačnosti typu Ns dosahující až k zemskému povrchu. Mlha za frontální vzniká nasunutím teplého a vlhkého vzduchu nad studené podloží za teplou frontou či teplou okluzní frontou.

Mlhy z vypařování

Vznikají v důsledku vypařování vody z vodní plochy o vyšší teplotě než činí teplota okolního vzduchu. V našich podmínkách se tento druh mlhy může objevit zejména v podzimním období. Mlha vznikne též z vypařování dešťových kapek, jsou li teplé a prochází-li vrstvou studeného vzduchu. Mlhy při vypařování vlhkosti z lesů jsou nově označovány jako oblaky vzniklé transformací (viz výše) a to s označením silvagenitus.

Rozlišit lze ještě tzv. městské mlhy, což je smog, který vzniká při výskytu běžné mlhy, z angl. fog, která se mísí se znečišťujícími látkami v ovzduší.

Zdroj náhledového obrázku: metoffice.gov.uk, ostatní fotografie jsou vlastnictvím projektu Meteo Aktuality.

Shrnutí
Datum
Název položky
Atlas oblaků
Hodnocení
5

Napsat komentář