Meteo Aktuality

Tlakové útvary

Definici jednotlivých tlakových a synoptických útvarů a jejich vzniku nabízí tato stránka, převažující počasí v oblastech těchto útvarů v našich podmínkách pak stránka navazující (viz toto rozbalovací menu).

Témata stránkyPojem tlakového útvaru, definici tlakových útvarů, základní útvary, výškové a ostatní tlakové útvary.

Výukový materiál k tomuto tématu:

METEOROLOGIE 6


TLAKOVÉ ÚTVARY

V rozložení tlaku vzduchu nad Zemí můžeme rozlišovat na základě hodnot tlak dva základní tlakové útvary:

  • Tlaková výše (anticyklona)
  • Tlaková níže (cyklona)

38f159e3b6_100480772_o2

Stručné schéma cirkulace v tlakové níži a tlakové výši

Tyto útvary se odlišují od sebe i okolí rozdílným tlakem vzduchu. Tendence tlaku vzduchu, tlaková tendence, je změna tlaku vzduchu v dané oblasti v daném čase, například během dne. Může jít o shodný tlak vzduchu, setrvalý stav tlaku, dále o pokles nebo vzestup tlaku různé intenzity (slabé, mírné a silné).

Tlaková výše (anticyklona)

Jde o synoptický tlakový útvar, v němž směrem k jeho středu vzrůstá tlak vzduchu. Izobary ukazují vzhled tlakového pole kolem tohoto útvaru a pokud je alespoň jedna z nich uzavřena, hovoříme přímo o tlakové výši, odborně nazývané anticyklona. Na synoptických mapách je útvar označen písmenem „V“, často však v němčině či angličtině „H“. Pokud není ani jedna izobara v tomto útvaru uzavřena, jedná se o hřeben nebo-li výběžek tlakové výše, jinými slovy výběžek vyššího tlaku vzduchu. Tlaková výše vzniká vždy ve studeném vzduchu (vzduchové hmotě). Bývá horizontálně velmi rozsáhlá a to až tisíce kilometrů. I malé anticyklony ovšem přinášejí specifické rysy počasí.

O tlakové výši nehovoříme, pokud vyšší tlak vzduchu v dané oblasti nemá uzavřené izobary (alespoň jednu). Tlaková výše se poté z hřebene nebo-li výběžku vyššího tlaku vzduchu dále utváří. Vzniká zejména v oblastech se studeným tlakem vzduchu, stejně jako samotná tlaková výše. Rozvoj tlakové výše nazýváme anticyklonogenezí a probíhá v oblastech s vhodnými podmínkami. Tyto nazýváme anticyklogenezní. Anticyklony jsou v některých částech Země ale i trvalými tlakovými útvary, kde se tlak vzduchu nijak významně nemění. Jedná se například o Azorskou tlakovou výši v oblasti Azor, jejíž výběžek často také zasahuje až k nám do centrální Evropy. Tlaková výše (nebo nejdříve její výběžek) se k nám od západu často rozšiřuje po přechodu studené fronty ve studené vzduchové hmotě.

Tlaková níže (cyklona)

Vzniká v důsledku teplotně rozdílných vzduchových mas, které spolu sousedí a jsou odděleny frontálním rozhraním spojeným s tlakovou níží (viz stránka Atmosférické fronty). O tlakovou níží jde, když je alespoň jedna její izobara v tlakovém poli uzavřena. Ale pokud není, jde o brázdu nízkého tlaku vzduchu. Směrem k jejímu středu tlak vzduchu klesá. Na synoptických mapách je útvar označen písmenem „N“, v anglickém názvosloví „L“ a v německém „T“. Tlakové hladiny jsou vysunuty v teplém vzduchu výše než ve studeném a to působí rozdíl tlakových hladin – gradient. Horizontální tlakový rozdíl způsobuje vznik větru. Vlivem tření jednotlivých vzduchových mas může vítr nabírat větších rychlostí. Coriolisova síla odklání vítr na severní polokouli doprava a opačně. Vzniká silný vítr ve výškách a nastává rozvoj cyklony. Rozhraní mezi vzduchovými hmotami se transformuje do frontální vlny, neboť teplý vzduch se vtlačuje do studeného. V oblasti přílivu teplého vzduchu se snižuje tlak a hustota vzduchu, hovoříme o vhodných podmínkách rozvoje tlakové níže – cyklogeneze. Při dalších změnách tlaku a pole větru zesiluje příliv teplého vzduchu s důsledkem prohlubování tlakové níže. Zvýrazňování tlakové níže a frontální vlny ovlivňuje řada faktorů, včetně terénu, nad kterým se nachází. Systém tlakové níže je oproti výši složitější a tento útvar má také mnohem rozmanitější a intenzivnější projevy. Tlaková níže vzniká vždy v teplém vzduchu, jak je uvedeno již v popisu jejího vzniku.

S tlakovou níží je vždy spojen systém front a to teplá fronta, studená fronta a po jejich spojení (okluzní bod) okluzní fronta – výklad o nich obsahuje stránka Atmosférické fronty. Teplým sektorem tlakové níže je prostor mezi teplou frontou a studenou frontou tohoto systému, který nemá většinou nijak velký rozsah. Větší rozsah má dále od středu tlakové níže a od okluzního bodu. Po zokludování cyklony tato zpravidla zaniká. Tlaková níže se může ale regenerovat a po tomto procesu může existovat několik dní. Regenerací rozumějme obnovu celého systému, kdy se okluzní fronta vlní a část se stává novou teplou, další část pak novou studenou frontou.

Nízký tlak vzduchu vůči okolí s neuzavřenými izobarami nazýváme brázdou nízkého tlaku vzduchu. Tato vzniká v nepravidelně se vyplňující cykloně, na závětří hor nebo v zesilujícím přílivu teplého vzduchu.

Převažujícím charakteru počasí v cyklonách a anticyklonách u nás se věnují blíže stránky Počasí v tlakové výši a Počasí v tlakové níži.

Tlakové útvary ve vyšších hladinách atmosféry a počasí v nich

Nazýváme souhrnně výškové tlakové útvary a jedná se o výše uvedené, které se nevyskytují v přízemní vrstvě, ale ve vyšších výškách troposféry. Vedle tlaku vzduchu se s výškou někdy i značně mění teplota vzduchu, směr větru a jeho rychlost (střih větru). Objevit se tedy může jak anticyklona, tak cyklona a další s nimi spojeny typy útvarů i ve vyšších výškách atmosféry. Tlaková níže ve výšce vzniká tak, že dochází k přílivu studeného vzduchu. Vítr vnese z prostředí teplejšího do chladnějšího. Po nízkým tlakem vzduchu se v přízemní vrstvě často vyskytuje naopak tlak vysoký. Nad daným územím můžeme ale očekávat hodně oblačnosti a často i srážky, někdy trvalé a intenzivní. To vše vlivem výskytu nízkého tlaku vzduchu ve výšce, neboť příliv vzduchu je ochlazován a dochází v dostatečně vlhkém vzduchu ke kondenzaci a vzniku oblaků.

Ostatní tlakové útvary a počasí v nich

Situace, kdy se nad danou oblastí nenachází přímo nízký a ani vysoký tlak vzduchu, nazýváme nevýraznou tlakovou oblastí či jinými slovy nevýrazným tlakovým polem s téměř neměnným tlakem vzduchu. Jde o situaci, kdy se území nachází mezi několika anticyklonami a cyklonami. V takovém poli je nutné čekat poměrně rozmanité počasí. Většinou jde o počasí v průměru oblačné, kdy nemůžeme říci, že převládá velká oblačnost, ale ani jí není málo. V letním období za současného přílivu teplého vzduchu čekejme letní denní chod kupovité oblačnosti od nočního a ranního jasna až po odpolední oblačno s lokálními přeháňkami a bouřkami. V zimním období se budou vlivem nočního vyjasnění při radiačním ochlazování tvořit mlhy.


Reference

Použitá a doporučená literatura:

MÍKOVÁ, T. KARAS, P. ZÁRYBNICKÁ, A. Skoro jasno. Praha: Česká Televize, 2007

BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha: Karolinum, 2005

DVOŘÁK, P. Letecká meteorologie 2017. Cheb: Svět Křídel, 2017

FORTIN, J. a kol. Weather. Canada: QA International, 2001 (CZ verze ŘEZNÍČKOVÁ, D. Počasí. Praha: Fortuna Print, 2003)

WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště