Atlas oblaků

Dle Morfologické klasifikace oblaků rozdělujeme oblaky do deseti základních druhů, kdy tyto jsou složeny z následujících: Cirrus – Ci (řasa), Stratus – St (sloha), Cumulus – Cu (kupa) a Nimbus (dešťový). Při poskládání těchto názvů rozlišujeme následující oblaky:

1. Cirrus – Ci (řasa).
2. Cirrostratus – Cs (řasosloha).
3. Cirrocumulus – Cc (řasokupa).
4. Altostratus – As (Vyvýšená sloha).
5. Altocumulus – Ac (vyvýšená kupa).
6. Stratus – St (sloha).
7. Cumulus – Cu (kupa).
8. Stratocumulus – Sc (slohokupa).
9. Nimbostratus – Ns (dešťová sloha).
10. Cumulonimbus – Cb (bouřková kupa).

Na dalších kartách uvádíme vše podstatné a zajímavé o jednotlivých druzích oblaků, které zde též vyobrazujeme.

Cirrus

Český překlad: Řasa.

Oblačné patro/výška výskytu: Vysoké, až 13km (nejčastěji 7-10km).

Složení: Ledové krystalky.

Srážky: Ne.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Oblaky Cirrus mírně nasvícené zapadajícím sluníčkem v letním období

Charakteristiky

Popis: Oblak Cirrus (dále jen Ci) se jeví nejčastěji jako vlákna táhnoucí se po obloze a může nabývat různých podob, mohou být zakončeny chomáčky nebo háčky. Vyskytuje v podobě osamocených ne velkých celků nebo jako souvislejší vrstva táhnoucí se daleko po obloze. Jeho vrstva je buďto velmi tenká nebo hustá, jednotlivé oblaky Ci mohou být propleteny. Podle toho rozlišujeme následující tvary, odrůdy či zvláštnosti tohoto oblaku.

Vznik a výskyt: Oblak vzniká nejčastěji na bezoblačné obloze a vyskytuje se v okrajových částech oblastí vysokého tlaku vzduchu nebo na atmosférických frontách. Zejména jde o první oblačnost přibývající na teplých frontách. Vzniká též vývojem z jiných oblaků (například z oblaků Cirrucumulus nebo Altocumulus). Vzniká též z kovadlin bouřkových oblaků Cumulonimbus (viz popis dále). Sám o sobě je oblak srážkovým pruhem bez dosažení povrchu (virga). Vyskytují se celoročně, v letním období hlavně po výskytu bouřkové činnosti, vývojem z jiných oblaků a v zimním období zejména před teplými frontami.

Tvary oblaku: Fibratus, Uncinus, Spissatus a Floccus.

Odrůdy oblaku: Vertebratus, Intortus, Radiatus a Duplicatus.

Zvláštnost oblaku: Mamma.

Rozlišovací znaky: Oblak ci poznáme zejména podle výskytu halových jevů (zejména vedlejší Slunce nebo malé halo) v oblasti slunečního nebo měsíčního kotouče). Oblak Ci má typický tvar vláken, poznáme ho i podle způsobu zakončení těchto vláken (často háčky).

Jak poznáme Cirrus?

• Tvar vláken, většinou jasně bílá barva (hustý Ci může být při určitých světelných podmínkách tmavší).
• Z oblaku nemohou padat žádné srážky.
• Nemá žádnou kupovitou formu.
• Je vždy průsvitný a vznikají na něm halové jevy.

Cirrostratus

Český překlad: Řasosloha.

Oblačné patro/výška výskytu: Vysoké, 6-8km.

Složení: Ledové krystalky.

Srážky: Ne.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Oblaky Cirrostratus v podobě postupně přecházejících oblaků Cirrus a optický jev velké halo kolem slunečního kotouče

Charakteristiky

Popis: Oblak Cirrostratus (dále jen Cs) má nejčastěji podobu tenkého závoje, který se jeví jako mlhavý nebo vláknitý. Oblak tvoří většinou rozsáhlejší souvislou vrstvu. Vrstva je vždy průsvitná a mnohdy není podle slunečního svitu přítomnost oblaku ani poznat. Velmi tenký Cs se projevuje pouze zakalením oblohy (lidově výskyt tzv. oparu, obloha není sytě modrá).

Vznik a výskyt: Objevuje se nejčastěji na teplých frontách, kdy podle přibývání této oblačnosti onu blížící se frontu poznáme. Vzniká zdviháním vzdušných mas do výšky či spojením oblaků Ci nebo při vypadávání ledových krystalků z oblaků Cirrocumulus. Vzniká ztenčení vrstvy oblaku Altostratus (střední oblačnosti) či z kovadliny bouřkového oblaku.

Tvary oblaku: Fibratus a Nebulosus.

Odrůdy oblaku: Duplicatus a Undulatus.

Rozlišovací znaky: Rozsah oblaku je zpravidla velký oproti oblakům Ci. Oproti oblaku As jde o tenčí vrstvu. Je většinou tenký a vždy jím prosvítá sluneční nebo měsíční svit. Pokud v noci nesvítí Měsíc, tak můžeme výskytu oblaku Cs poznat podle zakalení hvězd.

Jak poznáme Cirrostratus?

• Rozsáhlá mlhová vrstva oblaku,  oproti oblaku Ci pokrývá větší část nebeské klenby a často celou nebo téměř celou (7/8 pokrytí).
• Výskyt halových jevů kolem Slunce a Měsíce (viz foto).
• Tenká vrstva, vždy průsvitná.
• Sluneční a měsíční světlo prosvítá tak, že obrysy kotoučů jsou ostré.

Cirrocumulus

Český překlad: Řasokupa.

Oblačné patro/výška výskytu: Vysoké, 6-8km.

Složení: Ledové krystalky.

Srážky: Nedosahující zemského povrchu (virga).

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Podoba drobných vloček oblaků Cirrocumulus na denní obloze

Charakteristiky

Popis: Oblak Cirrocumulus (dále jen Cc) vykazuje drobnou kupovitou strukturu a je zástupcem kupovité formy vysokého oblačného patra. Má většinou formu méně rozsáhlé vrstvy ve tvaru drobných valounů, čoček, zrnek či vln nebo chomáčků (podobně jako na fotografii výše). Zastiňuje sluneční svit většinou jen mírně, neboť jde o vertikálně tenčí vrstvu. Tato oblačná vrstva je většinou jasně bílá.

Vznik a výskyt: Oblak Cc vzniká na jasné obloze nebo vývoje z jiných druhů oblaků, jako je například oblak Ci nebo Cs jako ostatní zástupci vysokého oblačného patra. Dále též vzniká z oblačnosti typu Altocumulus. Vzniká často orograficky a spatříme ho tedy často v hornatém terénu nebo při rozpadu oblaků Altocumulus. Vzniká celoročně, ale nejedná se o oblak, který by bylo možné spatřit na obloze nějak často.

Tvary oblaku: Floccus, Stratiformis, Castellanus a Lenticularis.

Odrůdy oblaku: Undulatus a Lacunosus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma a Virga.

Rozlišovací znaky: Oblak poznáme od oblaku Altocumulus tak, že části oblaku Cc jsou o poznání menší (vyšší oblačné patro). Oblaky nemají také vlastní stín oproti oblakům středního patra.

Jak poznáme oblak Cirrocumulus?

• Drobná zrnka, čočky, chomáčky.
• Většinou ne příliš horizontálně rozsáhlé vrstvy.
• Vždy průsvitné oblaky bez vlastního stínu.
• Oproti oblaku Cs má patrnou kupovitou formu.

Altostratus

Český překlad: Vyvýšená sloha.

Oblačné patro/výška výskytu: Střední, 2-6km.

Složení: Vodní kapičky a ledové krystalky.

Srážky: Déšť, sněžení, sněhové krupky, srážky nedosahující zemského povrchu (virga).

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Postupně přibývající a zatahující oblohu před frontální oblak Altostratus uvozující teplou frontu v ranně podzimním období

Charakteristiky

Popis: Oblak Altostratus (dále jen As) je zástupce středního oblačného patra, co se týče vrstevnaté (sloha) oblačnosti spíše jednotvárnějšího vzhledu. Oblak je velmi rozsáhlý, v podobě vrstvy o horizontálních rozměrech stovek až tisíců kilometrů. Může být průsvitný nebo hustý. Pokud je hustý, je pravděpodobné, že bude brzo produkovat i srážkovou činnost. Je to šedavá vrstva s žádnou nebo jen nevýraznou strukturou podoby žebrování nebo vláken.

Vznik a výskyt: Vzniká v důsledku zdvihání rozsáhlé vzduchové masy od zemského povrchu do velkých výšek. Tvoří se ale také transformací z jiných oblaků jako například zesílením vrstvy oblaku Cs (viz výše). Nebo naopak zeslabením vrstvy Nimbostratu (viz dále) a také může vzniknout z oblaků Altocumulus (viz dále), které produkují ledové krystalky.

Odrůdy oblaku: Undulatus, Radiatus, Translucidus, Perlucidus a Opacus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma, Virga a Praecipitation.

Průvodní oblak: Pannus.

Rozlišovací znaky: As je hustší oblak oproti oblaku Cs, proto zejména v noci přes něho nebudou vidět hvězdy. Na oblaku se též netvoří halové jevy. Přes den vidíme sluneční kotouč jako za matným sklem (tj. jeho obrysy nejsou ostré). Tak odlišíme oblak As od jiných (např. od oblaku Cs nebo Stratus – viz dále). Jeho plochy jsou širší než u oblaků vysokého patra. Oblak je jednotnější bez patrné struktury (např. oproti oblaku Altocumulus, viz dále). Předměty na zemském povrchu ozářené sluníčkem při výskytu oblaku As nevrhají stín. Oblak je tmavší než oblak Stratus a většinou z něho oproti oblaku Nimbostratus nepadají srážky.

Jak poznáme Altostratus?

• Šedavá a jednotvárná rozsáhlá vrstva bez patrné struktury.
• Sluníčko se za ním jeví jako za matným sklem bez ostrých okrajů kotouče.
• Primárně oblak neprodukuje srážky, ale produkovat je může (slabý déšť/sněžení).
• Jeho plochy jsou větší než v případě oblaků vysokého patra (hlavně oproti oblaku Cc).
• Oblak se vyskytuje na obloze při přechodu teplé fronty, těsně za oblaky Ci a Cs a před srážkově významnou oblačností (někdy mohou padat srážky už i z oblaku As).
• Netvoří se na něm halové jevy.

Altocumulus

Český překlad: Vyvýšená kupa.

Oblačné patro/výška výskytu: Střední, 2-6km.

Složení: Vodní kapičky, výjimečně ledové krystalky.

Srážky: Nedosahující zemského povrchu (virga).

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Podvečerní obloha hýřící krásně nasvícenými oblaky Altocumulus podoby vloček

Charakteristiky

Popis: Oblak Altocumulus (dále jen Ac) je zástupcem kupovité formy oblaků středního patra (tzv. vyvýšená kupa). Oblak má tedy kupovitou strukturu, podobu menších nebo větších skupin oblaků bílé či šedé barvy. Oblaky mají vlastní stíny. Mají podobu vln, valounů a chomáčků, které mohou být spojeny nebo od sebe odděleny. Oblak Ac většinou pokrývá větší část oblohy a jednotlivé vrstvy mohou být odděleny mezerami. To vše vyjadřují tvary či odrůdy oblaku (viz dále).

Vznik a výskyt: Oblak vzniká turbulencí nebo konvekcí nebo v důsledku výstupu rozsáhlejší vzduchové masy. Opět jako předchozí oblaky může vznikat i transformací z jiných oblaků a to rozšířením oblaku Cc či naopak rozdělením a snížením oblaku Stratocumulus (viz dále). Může též vzniknout rozšířením konvekčních oblaků Cumulus a Cumulonimbus (viz dále). Oblak se vyskytuje na obloze celoročně, ale častěji v teplé části roku. To je ho možno na obloze vidět při teplém počasí společně s konvekčními oblaky Cumulus. Oblak působí na obloze většinou hezky. Oblak vzniká též orograficky nad členitým terénem.

Tvary oblaku: Floccus, Lenticularis, Castellanus, Stratiformis a Volutus.

Odrůdy oblaku: Opacus, Translucidus, Perlucidus, Radiatus, Duplicatus, Undulatus a Lacunosus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma, Virga, Asperitas a Cavum.

Rozlišovací znaky: Oblak má oproti oblaku Cc větší vrstvy, oproti oblaku nízkého patra Stratocumulus naopak menší. Oblaky mají vlastní stín. Poznáme ho podle výskytu optických jevů druhu irizace nebo koróny. Oblak je oproti oblakům Stratocumulus světlejší.

Jak poznáme Altocumulus?

• Jeho vrstvy jsou větší než u oblaku Cc a menší než u oblaku Stratocumulus.
• Oblak je tmavší než oblak Cc.
• Nepřináší srážky dosahující zemského povrchu (jen tzv. virgu – srážky nedosahující země).
• Vyskytují se na něm optické jevy v podobě irizace oblaku nebo koróny.
• Oproti oblaku As má kupovitou formu, vyskytuje se v málo plošně rozsáhlých vrstvách, ale i v rozsáhlejších vrstvách.

Stratus

Český překlad: Sloha.

Oblačné patro/výška výskytu: Nízké, 100-700m.

Složení: Vodní kapičky.

Srážky: Mrholení, drobné sněžení a sněhová zrna.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Jednotvárný Stratus u zemského povrchu, aneb mlha

Charakteristiky

Popis: Oblak Stratus (dále jen St) je základním oblakem nízkého patra vrstevnaté formy bez patrné struktury. Jde o oblačnost slohového vzhledu, která je jednotvárná. Jedná se prakticky o mlhu ve výšce (pak klasifikujeme oblak jako St). Je to jediný oblak, který se může vyskytovat až u zemského povrchu.

Vznik a výskyt: Vzniká nejčastěji inverzí, kdy dochází k ochlazování nižších vrstev atmosféry. Vzniká též v důsledku turbulence jako průvodní oblak a také může dojít k transformaci z oblaku Stratocumulus (viz dále). Vyskytuje se tedy nejčastěji v údolích, kam stéká studený vzduch a to u nás nejčastěji na podzim a v zimě. V údolích jde o velmi častý oblak na obloze i u zemského povrchu v podobě mlhy.

Tvary oblaku: Fractus a Nebulosus.

Odrůdy oblaku: Undulatus, Translucidus a Opacus.

Zvláštnost oblaku: Praecipitatio.

Rozlišovací znaky: Při průsvitu slunečním nebo měsíčním světlem jsou vidět ostré obrysy těchto kotoučů. Oblak má mlhavý a jednotvárný vzhled, ale lze zaměnit s jinými podobnými oblaky v jiných výškách. Oblak St je zpravidla tmavší než oblaky vysokého patra. Pohybují se po obloze rychleji než oblaky vyšších pater. Oblak St má jednotvárnější vzhled a oblak Nimbostratus (viz dále) vždy zakrývá sluneční či měsíční svit zcela. Vždy z něho též padají srážky. Obtížné je rozlišit oblak St od Nimbostratu za situací, kdy z oblaku nimbostratus padají srážky a pod ním se nachází oblak St. Oblak St je v případě výskytu v roztrhané vrstvě (cáry oblaků) tmavší.

Jak poznáme Stratus?

• Má vždy mlhavý vzhled bez patrné struktury.
• Obrysy Slunce a Měsíce jsou při prosvítání jeho vrstvou ostré.
• Oblak se může vyskytovat i velmi blízko povrchu či přímo na povrchu (pak je nazýván mlhou).
• Přináší pouze srážky v podobě mrholení, drobného sněžení nebo sněhových zrn.
• V případě jeho roztrhání na cáry jsou tyto tmavší oproti oblaku Cumulus (viz dále).

Cumulus

Český překlad: Kupa.

Oblačné patro/výška výskytu: Nízké, 100-700m (tvar congestus i střední).

Složení: Vodní kapičky.

Srážky: Déšť, sněžení a sněhové krupky vždy v přeháňkách – pouze forma Congestus (viz dále).

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Fotogenický do výšky se vyvíjejí typicky letní denní kupovitý nebo-li konvekční oblak Cumulus

Charakteristiky

Popis: Oblak Cumulus (dále jen Cu) je typickým letním oblakem a zástupcem kupovité formy nízké oblačnosti. Oblaky se tvoří konvekčními procesy za specifických podmínek (termická konvekce) a to v teplé části roku. V chladné části roku pouze výjimečně a nejsou nijak vertikálně rozvinuté. Oblaky mají podobu plochých nebo vyvinutých kup či případně cárů. Jedná se o tvary podoby květáku nebo šlehačky. Oblaky jsou velmi fotogenické a na obloze působí hezky. Často nabývají tvarů, které připomínají zejména zvířata nebo jiné, třeba nadpřirozené bytosti.

Vznik a výskyt: Oblaky vznikají konvekcí, tzv. termickými stoupavými proudy ohřátého vzduchu vůči vzduchu v okolí. Vznikají v určité kondenzační hladině. Vyskytuje se v teplé části roku, kdy intenzivní sluneční svit ohřívá (nerovnoměrně) zemský povrch. Splněny musejí být zajisté i další podmínky pro kondenzaci. Nejčastěji se vyskytuje od května do srpna. Oblaky se tvoří též na letních studených frontách. Vznikají též transformací z oblaků Stratocumulus (viz dále) nebo Ac.

Tvary oblaku: Fractus, Humilis, Mediocris a Congestus.

Odrůda oblaku: Radiatus.

Zvláštnosti oblaku: Virga, Tuba, Arcus a Praecipitaio.

Průvodní oblaky: Pannus, Pileus a Velum.

Rozlišovací znaky: Oblak Cu není prakticky možno na obloze nerozpoznat. Jedná se většinou o osamocené kupy, tedy vertikálně vyvinuté oblaky. Oblak Cu můžeme zaměnit s bouřkovým Cumulonimbem, hlavně když je oblak Cu hodně vyvinutý (congestus). Oblak Cu je bez vláknité struktury a v horní části má zřetelné obrysy. O Cu jde v případě, kdy oblak neprodukuje kroupy a ani bleskové výboje. Od oblaku St v cárech lze Cu rozeznat tak, že jsou tyto oblaky méně průsvitné a bělejší.

Jak poznáme Cumulus?

• Typická kupovitá forma oblaku, zpravidla osamocené kupy (někdy spojení do souvislejších celků).
• Podoba květáků či šlehačky.
• Bez vláknité nebo žebrové struktury, vždy má zaoblené vrcholky.
• Oblaky formy humilis (rozsáhlejší horizontálně než vertikálně), mediocris (zhruba shodně horizontálně i vertikálně rozsáhlý) a congestus (rozsáhlejší vertikálně než horizontálně).
• Převážně neprůsvitné oblaky.
• Mohou produkovat slabé přeháňky (forma congestus), tyto jsou velmi tmavé.

Stratocumulus

Český překlad: Slohokupa.

Oblačné patro/výška výskytu: Nízké, 600 – 1 500m.

Složení: Vodní kapičky.

Srážky: Slabý déšť, sněžení či sněhové krupky v přeháňkách.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Mírně protrhaná vrstva nízkého oblaku Stratocumulus, tj. ne zcela kupovitá ani ne zcela slohovitá forma oblaku nízkého patra

Charakteristiky

Popis: Oblak Stratocumulus (dále jen Sc) je nejčastěji se vyskytujícím oblakem na naší obloze. Objevuje se během celého roku a vzniká různými způsoby (viz níže). Oblak je většinou v podobě rozsáhlejší vrstvy, je vždy v některých částech tmavý. Skládá se z různých částic v podobě dlaždic nebo valounů. Jde o oblačnost kupovité struktury se znaky oblaků vrstevnatých.

Vznik a výskyt: Nejčastěji vzniká transformací z oblaků Ac, nebo volně v bezoblačné vrstvě. Také vzniká pod vrstevnatými oblaky As a Nimbostratus. Též vzniká zvýšením oblaku St. Též může vznikat rozšířením horních částí oblaků Cu a Cumulonimbus (viz dále). Vzniká často také z plochých oblaků Cu, kdy večer ustává konvekce.

Tvary oblaku: Stratiformis, Castellanus, Lenticularis a Volutus.

Odrůdy oblaku: Translucidus, Perlucidus, Opacus, Radiatus, Duplicatus, Undulatus a Lacunosus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma, Vigra, Praecipitatio, Asperitas a Fluctus.

Rozlišovací znaky: Oblak je méně průsvitný s tmavými místy než oblaky vysokého patra. Přináší slabé a lokální srážky. Jeho části jsou větší než v případě oblaku As. Vždy má podobu valounů a oblázků. Oproti oblaku Cu se tento nevyskytuje osamoceně, ale spojuje se do skupin.

Jak poznáme Stratocumulus?

• Je méně průsvitný, vždy s tmavými místy.
• Má větší části než oblaky As či Ac a ještě menší než oblaky vysokého patra.
• Má podobu valounů.
• Vyskytuje se v souvislejší vrstvě.
• Přináší jen slabé srážky v přeháňkách a méně často.

Nimbostratus

Český překlad: Dešťová sloha.

Oblačné patro/výška výskytu: Přesahující hranice pater, do 2km.

Složení: Vodní kapičky, občas ledové krystalky a sněhové vločky.

Srážky: Déšť a sněžení trvalého charakteru.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Ne příliš zajímavý a viditelný, ale zato na srážky velmi bohatý oblak Nimbostratus nebo-li dešťová sloha přinášející vytrvalé lijáky (v kombinaci s bouřkovými oblaky vnořenými do této vrstvy v některých lokalitách), které vyvolaly povodeň v červnu 2013.

Charakteristiky

Popis: Oblak Nimbostratus (dále jen Ns) je oblakem s jednotvárným vzhledem, který je vrstevnatý a jednak horizontálně a jednak také vertikálně rozsáhlý.  Většinou je velmi tmavý a vždy přináší srážky (viz výše). Srážky jsou často trvalejší a někdy i vydatné. Oblak je odpovědný za mnoho povodňových situací vzniklých v důsledku dlouhotrvajících a vydatných srážek. Oblak je neprůsvitný a jde o typickou frontální srážkovou oblačnost. Může se vyskytovat i v blízkosti zemského povrchu.

Vznik a výskyt: Vzniká nejčastěji v přechodových oblastech mezi jednotlivými vzduchovými hmotami (na atmosférických frontách). Vyskytuje se tedy jen na atmosférických frontách, nejčastěji na studené frontě v chladné části roku nebo na okluzní frontě zejména druhu teplé fronty.

Zvláštnosti oblaku: Virga a Praecipitatio.

Průvodní oblak: Pannus.

Rozlišovací znaky: Od vrstvy oblaku As odlišíme tento oblak tím, že je tento tmavší a neprůsvitný. Jinak se považuje za oblak Ns oblak, který produkuje srážky ve formě deště či sněžení. Jinak ho odlišíme od kupovitých forem oblaků zajisté tak, že je absolutně jednotvárný. Oblak je též tmavší než oblak St, který je mu hodně podobný. Tento také produkuje pouze mrholení nebo slabé sněžení, případně sněhová zrna.

Jak poznáme Nimbostratus?

• Velmi tmavá jednotvárná a rozsáhlá oblačná vrstva.
• Vždy neprůsvitný oblak.
• Produkuje vždy srážky typu deště či sněžení a to trvalého charakteru.
• Vyskytuje se v oblastech atmosférických front (frontální oblačnost).
• Je rozsáhlý horizontálně, ale i vertikálně (prorůstá do více oblačných pater).

Cumulonimbus

Český překlad: Bouřková kupa.

Oblačné patro/výška výskytu: Přesahující hranice pater, cca 2km až horní hranice troposféry.

Složení: Vodní kapičky, ledové krystalky, dešťové kapky, sněhové vločky, krupky a kroupy.

Srážky: Déšť a sněžení (prudké či intenzivní srážky), zmrzlé srážky, sněhové krupky, kroupy a námrazové krupky.

Fotografie oblaku:

Atlas oblaků: Letní bouřka v dálce, aneb minimálně částečně viditelná bouřková kupa zvaná Cumulonimbus

Charakteristiky

Popis: Oblak Cumulonimbus (dále jen Cb) je nejmohutnějším oblakem, který přesahuje v některých případech veškerá oblačná patra a dosahuje i do spodních částí Stratosféry. Jde o typický mohutný kupovitý oblak, který vzniká z oblaku Cu (viz výše). Oblak Cb je vždy tmavý se světlejšími vrcholky vlivem nasvícení od slunečního svitu. Pouze z větších vzdáleností, pokud není zakryt ostatními oblaky, je viditelný téměř celý a je patrná jeho mohutnost. V případě pozorování bouřky, vyskytující se v daném místě, vidíme jen spodní část oblaku Cb. A to hlavně jeho srážkovou činnost, která je vždy velmi intenzivní. Oblak se nám tedy jeví spíše jako Ns – více dále v rozlišovacích znacích. Oblak jako jediný produkuje bleskové výboje (elektřinu).

Vznik a výskyt: Oblak vzniká typicky jako oblaky Cu konvekcí a to pokračující konvekcí, kdy dojde k transformaci (dalším růstem oblaku Cu ze stádia congestus) na oblak Cb. Vyskytuje se tedy v letním období, nejčastěji od května do srpna, ale ojediněle ho můžeme spatřit i v chladné části roku. V chladné části roku ovšem půjde spíše o plošší oblaky, mnohem méně vyvinuté než v létě. Oblak se vyskytuje též na letních studených či případně okluzních frontách. Častěji ho spatříme na horách a v podhůří též v letním období. Oblak se také může vytvořit z oblaků Sc, Ac či As a Ns. Jedná se o méně častý vznik, častější je první uvedená možnost vzniku konvekčními procesy v podobě přeměny z oblaku Cu.

Další charakteristiky

Tvary oblaku: Calvus a Capilllatus.

Zvláštnosti oblaku: Mamma, Virga, Praecipitatio, Tuba, Arcus, Incus, , Murus a Cauda.

Průvodní oblaky: Pileus, Velum, Pannus a Flumen.

Rozlišovací znaky: Oblak je oproti vyvinutým oblakům Cu o poznání mohutnější a to poznáme zejména na velké vzdálenosti. Pokud je oblak blízko nebo nad našimi hlavami, může připomínat i oblak Ns nebo St. Poznáme ho zejména podle prudkých srážek, které produkuje. Dále se za oblak Cb má ten oblak, který produkuje blesky/hromy. Oblak poznáme oproti oblakům Cu také neostrými obrysy s vláknitou či žebrovanou strukturou.

Jak poznáme Cumulonimbus?

• Velmi mohutný oblak prorůstající do všech oblačných pater.
• Má neostré okraje a vláknitou nebo žebrovou strukturu.
• Má podobu hor, obrovských kup a má vždy vláknitou nebo žebrovou strukturu se zaoblenými nebo vláknitými vrcholky (rozlišení stádií calvus a capillatus).
• Produkuje prudké srážky, jako jediný produkuje kroupy a námrazové krupky.

Atlas oblaků – druhá část. Na obloze můžeme spatřit i jiné oblaky, které nevznikají způsobem jako oblaky Morfologické klasifikace oblaků, ale také různé jiné podoby základních oblaků. Tyto jsou považovány za ostatní oblaky a za zvláštní oblaky. Vedle základních oblaků stojí také mlhy, o nichž je zmínka ještě níže na této stránce. O ostatních oblacích pojedná zvláštní stránka: Ostatní oblaky.

Na kartách uvádíme, popisujeme a zobrazujeme základní druhy oblaků (10), které můžeme na obloze spatřit. Téměř všechny oblaky nabývají určitých tvarů (vzhled, struktura), odrůd (průhlednost, rozložení na obloze, seskupení částí ve vrstvě) a zvláštností (výskyt srážek, výstupných pohybů vzduchu aj.). Některé oblaky mají průvodní jevy či jinými slovy jsou s nimi spojeny průvodní oblaky (cáry, závojové oblaky). Rozlišit některé druhy od jiných obdobných je za některých okolností mimořádně složité i pro zkušeného meteorologa.

Dále definujeme, klasifikujeme a popisujeme druhy mlh.

Mlhy

Atlas oblaků pojednává ve své druhé části o mlhách jako též určitých druzích oblaků. Mlhou je oblak Stratus (viz výše), avšak pouze v případě, kdy se vyskytuje v blízkosti zemského povrchu a pozorovatele či přímo na povrchu. Vedle oblaku Ns jde o jediný oblak, který může svou základnou dosáhnout zemského povrchu. Mlhy rozdělujeme zejména podle procesu jejich vzniku. Vznikat mohou jen těmito způsoby a pak jde o:

1. Radiační mlhy.
2. Advekční mlhy.
3. Radiačně-advekční mlhy.
4. Frontální mlhy.
5. Mlhy z vypařování.

Níže tyto druhy mlh popisujeme a vyobrazujeme a to příklady některých mlh.

Vznik a výskyt mlh, složení mlh

V ČR se mlhy tvoří nejčastěji v důsledku ochlazování zemského povrchu. V horských oblastech se vyskytují často při přechodu atmosférické fronty. Z hlediska dne jsou mlhy častější v chladnější části dne, tedy od večerních hodin. Nejvíce se tvoří během noci či nad ránem. Z hlediska roku se tvoří nejčastěji od poloviny podzimu a po větší část zimy. To jde i o mlhy celodenní či přímo trvalé, vyskytující se v různých výškách (tzv. teplotní inverze) po několik dní. Ve městech a průmyslových oblastech vzniká v kombinaci s prachovými částicemi smog.

Mlhy se skládají výhradně z vodních kapiček, jedná se o oblaky vyskytující se u zemského povrchu. Při záporných teplotách vodní kapičky mlhy namrzají (hovoříme o mrznoucí mlze) na veškerých předmětech vystavených působení teplot a vlhkosti (tedy samotné mlhy) a vzniká námraza. Při trvalém výskytu mlhy a mrazu námraza narůstá (sílí) a působí případně i problémy v podobě přetěžování větví stromů a také problémy na drátech elektrického vedení.

Fotografie mlh:

Atlas oblaků: Radiační mlha v údolí řeky

Atlas oblaků: Rozpouštějící se ranní radiační mlha nad polem

Atlas oblaků: Do třetice další podzimní mlha nad polem

Radiační mlhy

Nejčastějším druhem mlh u nás jsou mlze radiační. Vznikají, jak název napovídá, radiačním ochlazováním zemského povrchu během nočních hodin (tj. nejčastěji na podzim a v zimě). Mlhy mají různou tloušťku a různý horizontální rozsah. V počátcích období jsou mlhy slabé a hodně lokální (vyskytují se zpravidla v údolích velkých vodních ploch) a vyskytují se tedy jen brzy ráno. Se snižujícím se slunečním svitem a delšími nocemi jsou mlhy silnější a nerozpouštějí se ani během dne. Příkon tepla ze slunečního svitu je totiž tak malý, že na rozpuštění mlh nestačí. Mlhy se po zvednutí základny transformují na oblak Stratus, což je časté obrázek druhé poloviny podzimu a zimního období za specifických synoptických situací.

Advekční mlhy

Vznikají za situace, kdy se přesouvá teplý vzduch nad studené zemské podloží, od kterého se ochlazují přilehlé vrstvy až do doby, kdy dojde k jejich nasycení vodní párou. Při silnějším proudění se mlha zvedá do výšky a přetváří opět na oblak typu stratus. Mlhu ale můžeme do jisté míry za oblak stratus považovat. Byť v klasifikaci oblaků jsou mlhy řazeny mimo základní oblaky, vyskytující se alespoň 100m nad zemským povrchem (Ns, St). Nicméně mlha dosahuje přímo zemského povrchu či se vyskytuje těsně nad ním.

Vzniknout může i “smíšená” mlha, tzv. kombinací radiace a advekce (radiačně-advekční mlha).

Frontální mlhy

Mlha se vyskytuje, jak název napovídá, pouze při přechodu atmosférické fronty. Tuto mlhu lze rozdělit na mlhu před frontální, frontální a za frontální. S tím, že mlha před frontální vznikne při průchodu vodních kapek s vyšší teplotou vrstvou studeného vzduchu – kapky se vypařují. Frontální mlha lze přirovnat k oblačnosti typu Ns dosahující až k zemskému povrchu. Mlha za frontální vzniká nasunutím teplého a vlhkého vzduchu nad studené podloží za teplou frontou či teplou okluzní frontou.

Mlhy z vypařování

Vznikají v důsledku vypařování vody z vodní plochy o vyšší teplotě než činí teplota okolního vzduchu. V našich podmínkách se tento druh mlhy může objevit zejména v podzimním období. Mlha vznikne též z vypařování dešťových kapek, jsou li teplé a prochází-li vrstvou studeného vzduchu. Mlhy při vypařování vlhkosti z lesů jsou nově označovány jako oblaky vzniklé transformací (viz výše) a to s označením silvagenitus.

Rozlišit lze ještě tzv. městské mlhy, což je smog, který vzniká při výskytu běžné mlhy, z angl. fog, která se mísí se znečišťujícími látkami v ovzduší.

Nový atlas oblaků (2017) a změny názvosloví

V roce 2017 vydala Světová meteorologická organizace nový Atlas oblaků, ve které jsou některé změny názvosloví určitých zejména zvláštností oblaků a průvodních jevů. Základní oblaky se nemění, zůstává jich 10. Nemění se ani odrůdy oblaků. Mění se ovšem mírně tvary, kdy k nim přibývá označení volutus – oblak v podobě trubice rozprostírající se po obloze horizontálně. Větší změny se odehrály u zvláštností oblaků, jevy, které byly známy pod jinými názvy jsou uváděny pod novými. Jde o asperitas, dříve se spekulovalo o novém druhu oblaku. Jde o zvláštnost v podobě oblaku s uspořádáním do vln, podoby rozvolněné hladiny vody.

Dále cavum, která představuje otvor (díru) v celistvé oblačné vrstvě (typicky Altocumulus), dříve označováno jako Hole-Punch Cloud. Též fluctus, což známe z dřívějšího označování jako oblak Kelvin-Helmholtz, jde o vlny či kadeře v horní části oblaku (typicky Stratocumulu). S oblakem Cumulonimbus jsou spojena označení murus jako lokální snížení základny oblaku (dříve oblačná zeď wall cloud) a dále cauda, což je z oblačné zdi vycházející úzký chuchvalec oblaků. A průvodní oblaky mají nově označení flumen, což znamená výskyt pásu nízkých oblaků v základně, které představují tzv. vtok do supercelární bouře. Tyto jsou uvedeny také ve zvláštních oblacích i pod původními názvy, včetně obrázků, na stránce Ostatní oblaky.

Atlas oblaků: Speciální oblaky vznikající z jiného druhu

Dále byl zavedeny nové názvy oblaků, které vznikají z jiného druhu či jeho části. Speciálními oblaky jsou: silvagenitus – při výparu vlhkosti z lesů, homogenitus – důsledek lidské činnosti, vlečky chladících věží a kondenzační pruhy za letadly, flammagenitus – v důsledku sopečných erupcí a požárů, homomutatus – se týká také kondenzačních pruhů, kdy jsou tyto rozfoukány tak, že je těžké odlišit je od vysokých oblaků Cirrus, není možné určit zda je o typický oblak nebo antropogenní vliv. A cataractagenitus je označení pro oblak, který vznikne když dochází k vzestupu vodních kapiček u velkých vodopádů a tyto tvoří postupně oblak (z vody se doslova páří).

Tímto se zlepšila a zpřesnila klasifikace oblaků, kdy byly sjednoceny názvy speciálních druhů a zvláštních oblaků tak, aby tyto byly odlišeny od ostatních oblaků. Též došlo k odstranění nepřesností s označením při pochybnostech.