Archiv štítku: atlas oblaků

Klasifikace oblaků podle jejich složení

Třídit oblaky můžeme podle různých hledisek. Obecně známo je třídění podle výšky jejich výskytu, alespoň podle té převažující. Na tomto rozdělení stojí základní Morfologická klasifikace oblaků. Tato třídí oblaky na oblaky vysokého patra, středního patra a nízkého patra či na oblaky přesahující hranice těchto pater. Třídit oblaky lze také podle jejich základní struktury, kde se částečně dostáváme k tématu tohoto článku. Takto se oblaky třídí na vrstevnaté a kupovité či případně konvekční. Dobře lze třídit oblaky z hlediska výskytu srážkové činnosti (typických vertikálních srážek dopadajících na povrch). Podle tohoto hlediska je třídíme na srážkové a nesrážkové oblaky. Typicky nesrážkovými oblaky jsou oblaky vysokého patra, oblaky s řasovitou strukturou. Mezi ty patří oblaky druhu Cirrus, Cirrostratus a Cirrocumulus. Srážky dopadající na povrch nepřináší ani oblak Altocumulus, patřící mezi oblaky středního patra. Klasifikovat oblaky je možné i podle jejich složení. Tato klasifikace oblaků podle jejich složení je představena dále v tomto textu.

Oblak může být tvořen vodou, ledem nebo obojím

Jak z definice oblaků vyplývá, oblak je shluk vodních kapek, ledových krystalků nebo kombinací těchto. Jde o kondenzovanou vodní páru, jinými slovy stále o vodu v různém skupenství. Některé oblaky obsahují pouze vodu, tedy vodní či přesněji řečeno oblačné kapky. Podle druhu oblaku jde o různě velké kapky. Oblak dále tvoří i jiné částice, záleží na tom, zda jde o oblak srážkový nebo nikoli. Oblak tak může obsahovat i dešťové kapky, sněhové vločky nebo kroupy. Pouze vodou jsou tvořeny oblaky vyskytující se v nejnižších výškách a nezasahující do vyšších výšek. Tedy ani do středního patra.

Obr. 1 Oblak Cirrocumulus, kupovitá forma (ledové) vysoké oblačnosti, není na obloze nijak častý

Vodní, ledové a smíšené oblaky

Oblaky obsahující pouze vodu, tedy vodní kapky jsou zjednodušeně nazvány vodními oblaky a jsou jimi pouze druhy Stratus, Stratocumulus a případně nižší stádia oblaku Cumulus (zejména stádium/tvar humilis – plochý). Ostatní oblaky mohou obsahovat i ledové částice, zvané ledové krystalky či jiné částice. Vodu nikdy neobsahují oblaky vyskytující se nejvýše, tedy vysoké oblaky, jmenované v prvním odstavci tohoto článku. Tyto nazýváme obecně jako ledové oblaky. Jejich struktura dobře ukazuje složení pouze z ledových částic – podoba tenkého závoje, řasové struktury různých druhů atd. Setkáváme se s nimi zejména v zimě, kdy uvádějí teplé fronty. Ale i v létě jsou na obloze patrné, zejména po rozpadu významnější bouřkové oblačnosti nebo na okrajích tlakových výší. Ostatní oblaky mohou být složeny a zpravidla jsou složeny jak z vodních kapek, tak z ledových částic. Takové jsou nazvány jako oblaky smíšené. Na druhé straně voda se může vyskytovat v oblacích i při významně záporných hodnotách teploty.

Přechlazená voda

Taková voda se nazývá přechlazenou. Oblačné kapky a kapky mlhy zůstávají v kapalné formě i za velkého mrazu. Přechlazenu vodu definujeme jako “vodu v kapalné fázi v atmosféře za teploty vzduchu pod bodem mrazu”. Definice neříká do jakých hodnot teploty vzduchu může voda zůstávat v kapalné fázi. Prokázán byl ovšem její výskyt v kapalném skupenství i za velmi silného mrazu a to do cca -42°C. Vodní kapky jsou nestabilní a v kapalné formě se udrží pouze do okamžiku, kdy se dostanou do kontaktu s ledovou částicí. Poté totiž ihned zmrznou. V nejvyšších výškách (výskyt vysokých oblaků) je teplota vzduchu extrémně nízká, proto zde nemůže existovat voda v kapalném stavu.

Detailní informace o třídění oblaků dle platné klasifikace najdete na naší stránce Atlas oblaků, co se týče dalších možných druhů tak na stránce Ostatní oblaky. Tato klasifikace oblaků podle jejich složení má za úkol doplnit základní třídění oblaků a nabídnout nové poznatky z tohoto pohledu třídění.

Reference

ČMeS. Elektronický slovník terminologický a výkladový. Online, 2020. dostupné na http://slovnik.cmes.cz.

DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016.

Novinky v klasifikaci oblaků

Světová meteorologická organizace (dále jen SMO, v originále WMO) vydala před dvěma lety nový Mezinárodní atlas oblaků. V něm najdeme několik novinek ohledně přesného určení známých základních druhů oblaků, kterých bylo i stále je deset. Neuškodí zopakovat, že jde o oblaky Cirrus, Cirrostratus, Cirrocumulus, Altostratus, Altocumulus, Stratus, Cumulus, Stratocumulus, Nimbostratus a Cumulonimbus. Tyto oblaky mohou nabývat různých tvarů, odrůd a zvláštností či s nimi mohou být spojeny průvodní oblaky. Dále též mohou vznikat zvláštní oblaky a to změnami základních oblaků. Shrnujeme novinky v klasifikaci oblaků právě v tomto textu. Pro detailnější informace o rozdělení oblaků odkazujeme na naše stránky Atlas oblaků a Ostatní oblaky.

Nové druhy oblaků nejsou, ale nové podoby základních oblaků ano

K základním oblakům, vyjmenovaným v odstavci výše, můžeme přiřazovat 15 tvarů. Jeden je od roku 2017 nový a jde o tvar volutus. Tento tvar oblaku připomíná trubici, na obloze se vyskytující horizontálně, která pomalu rotuje. Jinak zůstává dalších 14 tvarů, kterých mohou oblaky nabývat. Odrůd máme , stejně jako do vydání nového atlasu oblaků. Zvláštností oblaků je a nových 5. Zvláštnost oblaku asperitas, kdy tento název byl i v obdobném znění dříve nesprávně používán pro samostatný druh oblaku, znázorňuje vlny o nepravidelné struktuře. Zvláštnost oblaku v podobě díry, zvaný též Hole-Punch je podle nového atlasu oblaků nazývána jako cavum.

Jde o otvor v celistvé oblačné vrstvě, často oblaku Altocumulus. Známá oblačná zeď wall cloud se nazývá podle nového atlasu murus, jde o místní snížení základny oblaku Cumulonimbus. A s tímto souvisí i zvláštnost cauda v podobě vyčnívajícího chuchvalce ze snížené základny oblaku. Zvláštnost oblaku fluctus, podoby vln v horní části oblaku, známe také pod názvem Kelvin-Helmholtzovy oblaky. Průvodní oblaky máme 4 a novým je oblak flumen. Označuje pás nízkých oblaků bouří v základně oblaků. Mezi speciální oblaky nově patří oblak homogenitus, který doslova vznikl působením lidské činnosti, jde například i o kondenzační pruhy za letadly. Tento speciální oblak bude patrně nenáviděn zastánci teorie o chemtrails.

Pokud nelze již rozfoukané pruhy rozeznat od oblaku, můžeme tento speciální oblak nově nazývat homomutatus. Speciální oblak flammagenitus je důsledkem výskytu lesních požárů nebo výbuchů sopek. Jde typicky o oblak, který byl i nyní známý jako umělý oblak. Cataractagenitus je speciální oblak, který vzniká v oblasti mohutných vodopádů, kde dochází v důsledku pádu velkého množství vody z velké výška k vzestupu vodních kapiček a tyto splývají v oblaky. A posledním novým speciálním oblakem je oblak silvagenitus, který vzniká vypařováním (známé pořekadlo páří se nad lesy).

Novinky v klasifikaci oblaků: nový atlas

Nový Atlas oblaků se snaží nazvat další možné tvary a zvláštnosti oblaků, odlišit od základních oblaky vznikající trochu jiným způsobem a sjednotit tím názvosloví v klasifikaci oblaků. Například Cumulus vzniklý sopečnou erupcí či mohutnými požáry je lidově nazýván pyrocumulus už nějakou dobu, nejde ale o reprezentativní název a to i proto, aby bylo jasné, že tento oblak nevznikl úplně přirozeným způsobem. Podobně jako je tomu u kondenzačních pruhů za letadly, které mohou při vlivu proudění a jejich setrvání na obloze velmi připomínat oblaky vysokého patra, nejčastěji Cirrus nebo také Cirrocumulus.

Tyto oblaky, které připomínají vysokou oblačnost se odliší již výše zmíněným názvem homomutatus. Známe obrázky kouřových vleček komínů, například jaderných elektráren (třeba tu v Dukovanech snímá i kamera ČHMÚ), které se spojují s oblaky na obloze, třeba s denními Cumuly nebo i s vrstvou oblaku Stratus a kouř v těchto oblacích jaksi mizí. Vypadá to, jakoby z kouře vznikly a též jako kdyby je kouř „sytil“. Proto se k takovému oblaku vzniklému z kouře přidá název homogenitus.

Zdroj: cloudatlas.wmo.int

Morfologická klasifikace oblaků

Představme si stručně morfologickou klasifikaci oblaků co se týče jejich základních druhů a v dalších textech bude uvedeno vše důležité o jednotlivých druzích. Morfologická klasifikace oblaků (MKO) definuje oblaky do 10 základních druhů. Nejprve základní pojmy, rozlišujme:

Oblačné patro – je přibližná výška výskytu oblačnosti daného druhu (viz dále) a jde tedy o definování vysokého, středního a nízkého patra. Některá oblačnost může zasahovat do více pater.

Druh oblaku – existuje 10 základních druhů, jejich názvy jsou užívány v latině a obsahují slova či předpony (cirrus, stratus, cumulus – zástupci jednotlivých oblačných pater a dále -alto, -nimbus a -nimbo). Druh oblaku je vždy přiřazen k danému oblačnému patru.

Tvar oblaku – označuje vzhled konkrétního druhu oblaku.

Odrůda oblaku – poukazuje na další vlastnosti oblaku jako jsou souvislost, průsvitnost, rozložení na obloze a podobně.

Zvláštnost oblaku – označuje ostatní jevy s oblaky spojené (např. srážkovou činnost) a též průvodní jevy.

Klasifikace

Klasifikace oblaků podle oblačných pater dle MKO:

VYSOKÉ PATRO (cca 6-12km)

1. Cirrus, Ci (řasa)

2. Cirrostratus, Cs (řasosloha)

3. Cirrocumulus, Cc (řasokupa)

STŘEDNÍ PATRO (cca 2-6km)

4. Altostratus, As (vyvýšená sloha)

5. Altocumulus, Ac (vyvýšená kupa)

NÍZKÉ PATRO (cca povrch až 2km)

6. Cumulus, Cu (kupa)*

7. Stratus, St (sloha)

8. Stratocumulus, Sc (slohokupa)

PŘESAHUJÍCÍ HRANICE PATER

9. Cumulonimbus, Cb (bouřková kupa)

10. Nimbostratus, Ns (dešťová sloha)

Oblak Cu ve svém posledním stádiu zasahuje i do středního patra, další oblaky mohou zasahovat do více pater jen ojediněle. Jedině oblak Stratus může dosahovat zemského povrchu.

Oblak versus mlha

Oblaky jsou složeny z vodních kapiček, ledových krystalků nebo obojího (viz další texty) a jde o kondenzovanou vodní páru. Oblak se jeví jako mlha vždy, když ho vidíme z blízka či jím přímo procházíme. Jen na větší vzdálenost můžeme pozorovat určité oblačné tvary. Proto oblak Cumulus (typické květákové oblaky vyskytující se v teplé části roku, nejčastěji v letním období) ze zemského povrchu budeme při průletu letadlem klasifikovat jako mlhu. Mlhou je typicky oblak Stratus, ale jako Stratus nazýváme tuto mlhu opět jen pokud ji vidíme z větší vzdálenosti. Takže za mlhu považujeme vodní páru pouze v případě, kdy je tato u zemského povrchu blízko pozorovateli.

Mlha je de facto oblak a považujeme jí za oblak Stratus, slohu. Pokud je ale vodní pára blízko země, je oficiálně považována za mlhu, jinak za oblak. Pokud nemá vodní pára u zemského povrchu takovou koncentraci a snižuje viditelnost na 1 a více kilometrů, jde o tzv. kouřmo.

V dalších textech budou probrány základní druhy oblaku dle MKO a následně bude pojednáno v samostatném textu o mlhách. U každého oblaku bude napsán jeho popis, bude pojednáno o jeho vzniku, složení, produkci srážek, výšce výskytu, horizontálním rozsahu (průměrném) a dále budou vyjmenovány a krátce popsány jeho tvary, odrůdy a zvláštnosti (může-li těchto nabývat) plus případné další zajímavosti. Další články se poté budou věnovat ostatním oblakům, které už nemají se základními tolik či dokonce vůbec nic společného.

Vedle základních oblaků existují oblaky zvláštní a další oblaky. Proces a příčiny jejich vzniku nejsou často zcela objasněny. Dostupné údaje o nich budou obsahovat poté následné zde publikované články.

Některé oblaky z deseti základních druhů produkují srážky a to jak dosahující zemského povrchu, tak nedosahující zemského povrchu (bude objasněno). Každý oblak může produkovat určitý druh srážek. Po úvodu do problematiky srážek se tak v dalších článcích budeme vracet k druhům oblaků, které produkují srážky. V těchto textech bude opět řečeno vše důležité o srážkové činnosti s vazbou na další meteorologické projevy.

Doporučujeme pro komplexní informace naší stránku Atlas oblaků či Ostatní oblaky. Též doporučujeme skvěle zpracovanou stránku s fotografiemi oblaků v podobě atlasu oblaků na www.wolkenatlas.de.