Historie hydrologie

O kterých událostech existují dodnes zmínky a o které jde? Kdy se začala hydrologie u nás vyvíjet? Kdo byli významní vědci v oboru hydrologii, tedy slavní hydrologové, kteří popsali důležité jevy? Jak šel čas s hydrologickou službou v ČR či ČSR? Na tyto a další otázky odpoví stránka o historickém vývoji ve vědním oboru hydrologie. Podobně jako v meteorologii sahají zmínky či počiny související s vodou a vodními stavbami i v hydrologii do daleké minulosti. Již kolem roku 4000 př. n. l. došlo k přehrazení Nilu, rozvíjely se stavby akvaduktů, zavlažovacích a protipovodňových systémů.

Teorii hydrologického cyklu popsal v 1. století př. n. l. Marcus Vitruvius. Upřesnění výkladu tohoto pojmu přinesl Leonardo da Vinci a také Bernard Palissy. Mezi významné teoretiky v hydrologii patří dále Edmud Halley, Pierre Perrault Leroy Sherman, Edme Mariotte a další.

Základní pojmy historie hydrologie

Co je to paleohydrologie? Odvětví hydrologie, věda, která studuje rekonstrukci maxim současných, historických i dávných historických povodní. V užším slova smyslu jde o identifikaci mělko vodních povodňových sedimentů či obdobných metod přírodních archivů (morfologický vývoj v říční nivě). Někteří autoři označují paleohydrologii ve spojení spíše s metodologií, neboť jsou tyto metody používány i co se týče současných povodní.

Co je to historická hydrologie? Je vžité označení výše uvedeného odvětví hydrologie (paleohydrologie) pro užití dokumentárních zdrojů (například historického tisku, více stránka Proxy data). Výše uvedené obory jsou od sebe tedy odděleny, mají různá východiska, ale často dochází ke kombinaci jejich výsledků (Elleder 2016, dále též Benito 2003, Benito a Thordycraft 2005, Glaser 2001 či Brázdil a kol. 2006b).

Historie hydrologie v ČR

Přirozeně se nejvíce zaměříme na historický vývoj vědy u nás. V dalších odstavcích se dozvíte to podstatné o nejvýznamnějších průkopnících české hydrologie, o vzniku hydrologické služby a na závěr najdete stručný výpis nejvýznamnějších milníků v hydrologii naší země.

Významní průkopníci české hydrologie

Pokud se podíváme na naše území, mezi nejvýznamnější české hydrology patří Andreas Rudolf Harlacher. V roce 2012 jsme si připomínali 170 let od jeho narození. Tento se narodil 21. září roku 1842 na severu Švýcarska poblíž Curychu. Spolupracovníkem A. R. Harlachera byl Ing. Jiří Richter, který se narodil v Praze v roce 1854. Prof. Emanuel Purkyně byl zejména českým bioklimatologem a lesníkem, ale podíl má také na ombrologii.

A. R. Harlacher

A. R. Harlacher byl zakladatelem systematické hydrologie u nás. Z hlediska oboru založil základní vodoměrné stanice v oblasti povodí Labe. Pro měrné profily vyměřil měrné křivky a pokusil se vyčíslit kulminační průtoky významných povodí v letech 1845, 1862 a 1872 (Daňhelka, Elleder, 2012). Věnoval se i hydrologickým stavbám a to konkrétně plánování přehrad na řece Úpě, řešil také otázky zásobování vodou, ochrany před povodněmi a zejména se zabýval problematikou plavby po tocích, pro kterou sledování vodních stavů a průtoků sloužilo především. Zabýval se problematikou srážkové činnosti a odtoku vody, zejména pak vlivem lesa na odtok vody z území. Též se věnoval zemědělské činnosti a stanovením ročních zemědělských ztrát v důsledku eroze půdy.

Jiří Richter

Stal se přednostou rozvíjejí se hydrologické služby (viz dále) a to po roce 1889. Roku 1892 se mu podařilo ve spolupráci prosadit zavedení pravidelných předpovědí pro dolní Labe v podobě telegraficky zasílaných zpráv o vodních stavu z několika desítek měrných stanic postavených v povodí Labe. V oblasti předpovědi průtoků zajistil patrně hydrologické službě průkopnictví. Zemřel patrně v roce 1912, v roce 2012 se jednalo tedy sto let památky. Byl významným člověkem pro založení hydrografické služby.

Byl spoluautorem metodických postupů v oblasti hydrometrie společně s A. R. Harlacherem. Zabýval se předpovídáním vodních stavů a průtoků na tocích. Předpovědi byly podporovány a vyžadovány, zejména plavebními společnostmi a také zemědělci. Stal se tak významnou osobností vodního hospodářství u nás. Vedle různých publikací ve spolupráci s A. R. Harlacherem o hydrometrii vydal publikaci o Labi (der Elbstrom) roku 1898. Tuto publikaci vydala správa labské vodní cesty. Navázal na základy systematické hydrologie položené A. R. Harlacherem a též je významně rozšířil.

Emanuel Purkyně

Zabýval se totiž ovzdušnými srážkami, jako složkou vodní bilance. Podílel se na vyhodnocení přívalových lijáků a též na vyhodnocení největší historické povodně na Berounce v roce 1872. E. Purkyně byl syn Jana Evangelisty Purkyně a narodil se ve Vratislavi v roce 1831. Po svém otci měl velký zájem o přírodní vědy, hlavně o botaniku. Vedle dalších aktivit byl též pověřen zpracováním posudku o meteorologických příčinných velké povodně v povodí Berounky roku 1872. Jeho názory na vznik extrémně silných srážek, které vyvolaly katastrofální povodeň roku 1872 v oblasti povodí Berounky z pohledu vlivu lesů jsou v porovnání s dnešní vědou správné (Daňhelka, Elleder, 2012).

Historie hydrologie: Vznik státní hydrologické služby (1960)

Historie hydrologie po vzniku hydrologické služby. Hydrologické předpovědi se začaly rozvíjet v ČSR kolem 80. let 19. století. Bylo o později než jinde v Evropě z důvodu nutnosti řešit protipovodňové ochrany a další požadavky pro zabezpečení vodní dopravy, vodárenství a hydrometrie. Vzniku hydrologické služby našeho státu předcházela absence informací vlády o velké povodni na Slovensku a na Moravě. Hydrolog v té době sloužící na pracovišti v povodí Labe, který nebyl informován o tom, že má sdělovat informace i o situaci jinde, v povodí Moravy a Odry.

Vláda si totiž o ústavu vyžádala zprávu o hydrologické situaci v celém státě. Jednalo se o povodňovou pohromu na Slovensku v roce 1960. V této době nebylo spojení mezi jednotlivými pracovišti snadné a komunikace pak vázla. O změně, že má prognostik informovat o hydrologickém stavu v celém státě nemohl být z důvodu doručení požadavku ministerstva před obdobím dovolených a tento si vyžádal déletrvající a náročnější diskuzi řízení sítě hlásných objektů s vyřešením celé řady organizačních otázek. Vedoucí pracovníci rozhodli, že se jím budou zabývat po skončení dovolených.

Zprávy o povodních a jejich doručování

Nenastala-li by extrémní povodeň, proběhlo by jednání poté a v klidu. Vedoucí ústavu požadoval po prognosticích celostátní zprávu o hydrologické situaci tak, jak bylo požadováno z ministerstva. Příkaz zněl jasně “udělejte vše, aby zpráva pro vládu byla doručena v požadovaném termínu” (Daňhelka, Elleder 2012). To ovšem nebylo s přihlédnutím k mimořádné situaci snadné. Pošta totiž vypnula při události veškeré hovory a bylo možno využití jen tzv. “STORM” hovoru.

Ten se používal při krajních situacích a významných událostech a spojení bylo velmi drahé. Při příští povodňové události měly prognózy probíhat dle zdokonalených organizačních a metodických přístupů. HMÚ zvažoval volbu struktury hydrologické předpovědní služby. Tato organizačně a metodicky řídila činnost služeben (Hydrologických předpovědních středisek) v krajských městech, centrálně zajišťovala svod a hodnocení informací i odtokové situaci z celého státu, spolupracovala se založeným útvarem Oblastní hydrologické předpovědní služby v Bratislavě a spolupracovala též velmi úzce s Ústřední povětrnostní službou HMÚ. Plán založit tuto službu se zrodil před rokem 1960.

Hlásné profily a stanovení údajů

Základními daty byly údaje, které přišly z hlásných hydrologických a meteorologických objektů. Pro sledování vývoje odtoku z území byly vybrány měrné profily s limnigrafem, u nichž byly datové řady nepřerušené. U delších toků byly vybrány i kontrolní stanice, přihlíželo se i k vlivu významnějších přítoků daných vodních toků. Tak se rozvíjet hlásný systém hydrologické předpovědní služby. Komunikace byla ovšem oproti dnešní době zastaralá a pomalá. Zpočátku ještě fungovala komunikace pomocí telegramů a to při extrémních stavech a kulminačních stavech. Tato byla nahrazována telefonními stanicemi s oboustrannou komunikací mezi hydrologem na stanici a prognózním pracovištěm. Tento systém byl dosti poruchový a to hlavně při extrémním počasí, kdy ho byla potřeba nejvíce využívat. Později byl tedy nahrazen bezdrátovým spojením a přenos informací probíhal v zakódované podobě s číselnou kombinací plus krátkým slovním zhodnocením.

Definování prahových hodnot extrémů

Dále se definovaly pro každý profil na tocích stupně povodňové aktivity (SPA), jak je známe dnes. Jednalo se o první odvození SPA, které byly na základě nových znalostí a zkušeností zpřesňovány. Původně platné SPA byly tedy doposud již mnohokrát změněny, tedy upřesněny podle poměrů místa a toku. Tak například pro profil Týniště nad Orlicí na Orlici platily zpočátku tyto limity z hlediska vodního stavu: bdělost 240cm, pohotovost 270cm a ohrožení 300cm (Daňhelka, Elleder 2012).

Dnes jsou na profilu Týniště nad Orlicí definovány tyto limity: bdělost 320cm, pohotovost 350cm a ohrožení 370cm (ČHMÚ 2019). Jsou určeny poněkud jinak, s jinými rozestupy a jsou zmírněna kritéria pro jejich vyhlašování. Tyto změny se dějí i na základě změn koryta v profilech a z důvodu dalších faktorů, zejména přesnějších výpočtů hydrologických poměrů daného povodí. V některých profilech se situace ovšem nezměnila, podmínky zůstaly shodné a i limity pro vyhlašování SPA jsou původní. Uveďme též příklad a to pro profil Beroun na Berounce, kdy tehdy platily tyto limity: bdělost 260cm, pohotovost 320cm a ohrožení 400cm (Daňhelka, Elleder 2012).

Dnes platí na profilu též tyto limity: bdělost 260cm, pohotovost 320cm a ohrožení 400cm (ČHMÚ 2019). Dnes se stanovují dle vývoje hydrologických poměrů, zejména s vyhodnocením dat z let s nejvýznamnějšími suchými epizodami, také limity pro vyhlášení stavů sucha či jinými slovy nízkých průtoků. Jak SPA, tak sucho jsou vztaženy převážně k průtokům, avšak průtoky jsou přiřazeny ke křivkám vodních stavů, proto jsou uváděny oboje veličiny.

Povodeň na Slovensku a zdokonalování výstražné služby

Při povodni na Slovensku v roce 1960 se opět zdokonalování hydrologické a výstražné činnosti děje až po výskytu škodlivé události. Nezbytná náprava důsledků povodně byla tak obrovská, že bylo nutné založit fungující hydrologickou předpovědní službu pro celý stát (tenkrát dnešní Česko a i Slovensko) a tato služba vznikla z důvodu rostoucími potřebami ochrany veřejnosti před povodněmi a racionálního hospodaření s vodou a musí být dále rozvíjena. Impulsem k dalšímu rozvoji této povodňové služby nastaly i při dalších významných povodňových událostech, což lze říci i o dalších opatřeních pro ochranu obyvatel a jejich majetku před povodněmi. Takovými povodněmi byly zejména ty v letech 1997 a 2002. i když v posledních letech řešíme často sucho a tedy nízké průtoky a nedostatek vody, není radno povodňové události podceňovat. Tyto mohou s měnícím se klimatem náhle kdykoli přijít a vystřídat tak epizody sucha.

Historie hydrologie: Proxy data a jejich využití

Proxy data jsou veškerá dostupná data, která mají za úkol prodloužit měřené řady průtoků a vodních stavů. Jde o součást historie hydrologie. Původ slova je v latině, slovo proximita označuje blízkost, aproximita pak přibližnost. Tato proxy data tak zastupují data přímá, získaná měřením (Elleder, 2016). Měřená data nazýváme jako data přímá, která lze ale často obtížně odlišit od dat nepřímých. Přímá data jsou v hydrologii například změřený vodní stav na vodním toku, například řeka Orlice, profil Týniště nad Orlicí, vodní stav 580cm (pozn. dnes odpovídá tento stav 3. SPA extrémní ohrožení, ČHMÚ 2019).

Nepřímá data mají za úkol odhadnout změřenou veličinu v podobě přímých dat, o které ovšem nemáme takový přímý záznam. Výše uvedený vodní stav změřili například před 500 lety, záznam o jeho změření v podobě přímého data se nedochoval. Dnes potřebujeme zjistit, jaký vodní stav byl na Orlici v Týništi při významné povodni přes x lety. Tento můžeme zjistit podle dokumentárních zdrojů různého druhu. Informace o hydrologické situaci můžeme zjistit například z dochovaných záznamů lidí z dané doby nebo na základě procesů ovlivněných klimatem, třeba šířka letokruhů stromů.

Detailnější informace o nepřímých hydrologických datech, zejména jejich členění, najdete na stránce této sekce, Proxy data.

Historie hydrologie – milníky

1340 – vznik cechu, postupně úřadu, který rozhodoval spory v oblasti vodního hospodářství. Dbal zejména na správnost vodních značek, určujících výšku hladiny pro jednotlivé mlýny.

1481 – první známá výška povodně ve vztahu k plastice Bradáče v Praze.

1675 – nejstarší dochovaná značka povodně v Praze na zdi Křížovnického kláštera.

1781 – nejstarší vodočet v Čechách zřízen Antonínem Strnadem (ředitel observatoře Klementina) umístěný na Křížovnický klášter, vedle značek povodní.

Novější doba

1825 – zavedení každodenního pravidelného měření u Staroměstských mlýnů prováděné dvakrát denně a to železnou tyčí s ryskami, postupně vodočetnou latí.

1837 – nejstarší měrná průtoková křivka sestavená K. Wiesenfeldem, jde o převod mezi aktuálním vodním stavem a průtokem vody v korytu. Sestavena byla dle jeho měření hydrometrickou vrtulí.

1871 – počátek hydrometrických prací na Labi A. R. Harlacherem a to v Hřensku, čímž se mu podařilo zjistit celkové množství odtékající vody z Čech.

1875 – vznik Hydrografické komise z důvodu výskytu několika meteorologických a hydrologických extrémů. Sekci hydrometrie vedl přímo A. R. Harlacher. Zvýšil se následně počet měrných stanic a rozvíjely se předpovědi průtoků.

1892 – pravidelné hydrologické předpovědi, kdy Ing. Jiří Richter realizoval myšlenky zesnulého A. R. Harlachera.

1919 – vznik Státního ústavu hydrologického. Rok 1925 – počet vodočtů přesáhl hranici 500 na území dnešního státu.

Nejnovější doba

1954 – vznik Hydrometeorologického ústavu (HMÚ), dnes Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

1962 – založení krajských předpovědních hydrologických služeben, impuls povodně na Slovensku pro rozvoj předpovědní služby.

1965 – vydání hydrologických poměrů ČSSR, které byly nejvýznamnější publikací v historii naší hydrologické služby. Obsahovaly charakteristiky pro všechny toky tehdejšího státu.

2001 – spuštění hydrologických modelů v předpovědní službě, dodnes známe a v ČR používáme zejména modely HYDROG a AQUALOG, které v tzv. předpovědních profilech na tocích odhadují další vývoj vodních stavů a průtoků na nejbližší dny na základě různých meteorologických a hydrologických dat v povodí. Nástup výpočetní techniky a zejména poté internetu významně posunul hydrologické pozorování i předpovědi vpřed.

Historie hydrologie extrémů v podobě sucha a povodní.

Sucho

Nejvýznamnější milníky týkající se povodňových událostí a suchých období:

1118 – první věrohodná zmínka o povodni, zprostředkovaná kronikářem Kosmou.

1342 – protržení Juditina mostu, prvního pražského kamenného mostu. Šlo o zimní povodeň v únoru, kdy po na sníh bohaté zimě došlo k prudkému oteplení.

1432 – katastrofální povodně během roku, březnu, srpnu a prosinci. Nejvýznamnější byla srpnová povodeň po několikadenním silném dešti, byl při ní protržen Karlův most (podobná povodeň se zatím neodehrála, nejvíce se jí podobala povodeň roku 2002 – byla možná maximálně shodně významná).

Novější 1500-1750

1501 – letní povodeň s největším regionálním rozsahem povodí Odry, Labe a Dunaje.

1582 – povodněmi významný rok přinesl více povodní, do dějin vstoupila ta na Karlovarsku, která zpustošila město Karlovy Vary. Grafika k této povodni je zřejmě nejstarším dochovaným obrazovým dokumentem povodní v Čechách.

1598 – další významný rok ohledně povodňových situací, které se odehrály na jaře, v létě i na podzim. Březnová a srpnová povodeň byly katastrofálními. Byla jen o něco menší než povodeň roku 1501 (výše).

1616 – nejstarší věrohodný záznam o suchu na hladovém kameni v Děčíně.

1655 – zimní povodeň, příčina a rozsahem podobná událostem z let 1784 a 1845 (viz dále). V Děčíně existuje dodnes značka hladiny vody při této povodni na zámecké skále. Problémy působily také ledové kry.

1714 – katastrofální červencová povodeň na Sázavě, povodeň byla vyznačena plastikou Bradáče v Havlíčkově Brodě.

Období velkých povodní

1784 – velká zimní povodeň podoby smíšené povodně, která byla vyvolána táním sněhu a ledu plus vydatným deštěm. Ledový kry měly tloušťku i přes 1 metr, jímž Karlův most v tomto roce odolala. Byl ovšem mírně poničen (popadaly některé sochy).

1800-1889

1845 – významná jarní povodeň v Čechách, průtok Labe v Děčíně činil při kulminaci 5 600m3/s-1, což bylo více než v roce 2002 (4 700m3/s-1, viz dále).

1872 – přívalová povodeň na Berounce, byla největší známou ve městě Beroun (maximální průtok 2 500m3/s-1. Za 90 minut tenkrát spadlo v Mladoticích 237mm srážek.

1874 – vrchol sucha, velmi krátce po extrémní povodni. Průtok Vltavy v Praze klesl na 15m3/s (to se dnes vlivem kaskády prakticky nemůže stát, neboť nejnižší odtok ze stupně Vrané může být 40m3/s-1). Nízké průtoky se udržovaly několik týdnů.

1875 – přišel pravý opak a jaro i léto byly ve znamení přívalových lijáků, v důsledku výbuchu islandské sopky Askja. Od června do srpna se rozvodnilo mnoho potoků hlavně v centrálních a severních Čechách, včetně hlavního města.

1890-1904

1890 – stoletá povodeň, která byla obdobná povodni roku 2002 (viz dále) a i z hlediska příčin se jí velmi podobala. Jednalo se o jednu z našich nejvýznamnějších povodní v Praze. Protržen byl Karlův most, byť vodní stav nedosáhl takové výšky jako v letech 1784 a 1845 (viz výše).

1897 – katastrofální povodeň na horním Labi v červenci, které byly podnětem pro stavbu přehrad na horním Labi a v povodí horní Jizery a dalších toků. Z tohoto data (29.7.1897) pochází zatím nepřekonaný nejvyšší srážkový úhrn v ČR 345mm (ohledně přesnosti hodnoty uvádějí různé zdroje jiná čísla, např. 345.0mm, 345.1mm nebo 345.4mm, v Atlase podnebí Česka, viz Tolasz a kol., 2007, se uvádí hodnota 345.1mm z níž lze vycházet).

1904 – nejvýznamnější sucho, při němž byly nad hladinou všechny existující hladové kameny.

Novodobé povodně a sucha

Rok 1997 – katastrofální povodeň na Moravě, která zajisté vstoupila do dějin velkých povodní posledních let. Po téměř 100 letech se opakovaly extrémní povodně, které byly mimo jiné impulsem pro zdokonalení hydrologických předpovědí (viz též historie výše).

2001-2005

2002 – katastrofální povodeň v srpnu zejména v Čechách, která byla největší od roku 1432 (viz výše). Tato povodeň zatopila pražské metro, zoologickou zahradu a téměř srovnala se zemí některé obce. Vstoupila do dějin nejextrémnějších povodní. Srovnávat ovšem nelze z pohledu zatopení území, neboť oproti roku 1432 či dalším s podobnými povodněmi existovala povodňová opatření a to novodobá. Maximální průtok v Děčíně na Labi 4 700m3/s-1.

 2003 – po největší povodni posledních staletí přišlo extrémní sucho, nejen v ČR, ale i v Evropě. Patří mezi nejvýznamnější.

2006-2010

2006 – povodeň na Dyji a Labi. Tání sněhu po prudkém oteplení způsobilo po na sníh bohaté zimě velké jarní povodně (březen) na Dyji a na Labi. Na horním a středním Labi šlo o největší povodeň posledních let. Na Dyji šlo o stoletou vodu. Povodí horní Dyje zasáhla v srpnu ještě přívalová povodeň.

2009 – přívalové povodně od 24. června do 5. července, způsobené sérií silných bouřek s prudkými lijáky. Nejvíce se povodeň dotkla severovýchodu území, severu a jihu Čech.

2010 – série povodní na Moravě a na severu či ve střední části Čech. Tento rok byl mimořádně bohatý na srážky. První povodně přišly na východ země v květnu a červnu, další povodně pak zejména na sever Čech v srpnu a na konci září. Velká povodeň se vyskytla na Odře a Moravě, dále také na Smědé a Lužické Nise.

2011-2019

2013 – povodně na jihozápadě a ve střední části Čech, zejména v oblasti Vltavy a dolního Labe. Jsou poslední větší povodní v ČR. V Praze šlo o 20-50 letou vodu.

2015 – významné sucho střídalo vlhčí období, na celém území ČR poklesl stav řady toků a hladiny podzemních vod na historická minima od počátku pozorování.

2018-2019 – dlouhodobé sucho ve vegetačním období. Opakovalo se sucho z roku 2015, místy a v některých ohledech bylo i významnější. Došlo poprvé v historii k vypuštění vodní nádrže Pařížov na řece Doubravě (pokles na hladinu stálého nadržení), hladiny v některých nádržích byly extrémně nízké. Sucho bylo významné hlavně z hydrologického hlediska a to poté následně též v roce 2019. Půdní sucho bylo v tomto roce ale již méně významné.

Podrobnější informace o hydrologických extrémech u nás najdete na stránce Největší sucha v ČR a na stránce Největší povodně v ČR.

Dělení velikosti povodně

Z historického hlediska můžeme povodně dle jejich velikosti a intenzity členit do tří základních skupin, dle Sturma a kol. 2001 a Brázdila a kol. 2006b:

Malá regionální povodeň (malé škody, odplavené dřevo, krátké trvání)

Nadprůměrná nadregionální povodeň (škody v blízkosti řeky, např. škod na lávkách a mostech, výskyt obětí na životech, trvání průměrné)

Nadprůměrná nadregionální povodeň s katastrofálními důsledky (škody s vážnými důsledky, např. poškození domů, velké ztráty na životech a morfologické změny toku a okolí, delší trvání)

Historie hydrologie: První vodočty

Nejstarší systematická hydrologická pozorování v Evropě se datují nejdříve na počátek 18. století. Tato měření se odehrávala na velkých vodních tocích. První systematické měření probíhalo roku 1709 v Curychu a další (viz přehled níže) byly prováděny na významných řekách jako jsou Seina, Labe, Rýn, Odra, Tibera, Mohan, Dněpr a dalších. Historie hydrologie měření na vodních tocích v Evropě.

1709 – první systematické měření na Limmatu v Curychu.

1719 – měření na Seině v Paříži.

1727 – měření na Labi v Magdeburku a to na profilu Rathsmühle.

1766 – měření na Rýnu v Dusseldorfu.

1775 – měření na Labi v Drážďanech v profilu Most Augustusbrucke.

1778 – měření na Odře v Küstrinu.

1781 – měření na Rýnu v Kolíně nad Rýnem.

1782 – měření na Tibeře v Římě.

1784 – měření na Dunaji ve Vídni v profilu Wiener Kanal.

1813 – měření na Visle v Krakově.

1818 – měření na Dněpru v Locmanskaja Kamjanka.

1823 – měření na Mohanu ve Würzburgu v profilu Alte Kranen. V některých případech chybí v pozorování určitá období

O zdrojích prvních měření viz více Brázdil a kol. 2006b, Delametherie 1800, Elbestrombauvervaltung 1898, Keller a De Haar 1979, Pözsch 1784 a Svoboda 1990, Berghaus 1850, Callenda a kol. 2005, Wiener Zeitung 1784, Pociask-Karteczka 1994, Pekárková a kol. 2003 a Wikipedia 2010.

Vodočty v ČR

Milníky vodočtů historie hydrologie.

V ČR existovaly měrné profily na těchto tocích a v těchto místech:

1781 – na Vltavě v Praze-Klementinu (patrně profil Křížovnického kláštera).

1784 – na Labi v Děčíně, na zámecké skále.

1824 – na Labi v Litoměřicích (nesystematické).

1825 – na Vltavě v Praze na Staroměstských mlýnech.

1851 – na Labi na Mělníku, v Litoměřicích, Ústí nad Labem i Děčíně.

1859 – na Vltavě v Českých Budějovicích.

1867 – na Vltavě v Praze-Karlíně.

1868 – na Labi v Kolíně. V roce 1868 bylo prokázáno 11 existujících vodočtů u nás (Elleder 2016).

Viz více zdroje: Hlaváč 1977, Kotyza 2006, Novotný 1963b, Kotyza a kol. 1995, Bohemia 1868 a archiv ČHMÚ.