Noční svítící oblaky jako zpestření letní oblohy
Možná jste už někde slyšeli pojem noční svítící oblaky nebo také anglicky noctilucent clouds s běžně používanou zkratkou NLC. Ať ano či ne, v tomto článku se pokusíme přiblížit tento zvláštní druh oblaků. Noční svítící oblaky (dále pro zkrácení používáno NLC) jsou specifickým druhem oblaků a nejde o základní druhy oblaků. I když se jim tyto v mohou i velmi podobat. V tom jak přesně tyto zvláštní oblaky vznikají není zcela jasno. Několik znaků týkajících se NLC je ale jistých. Jedná se o výsledky pozorování a zkoumání, které se koná několik desítek let. Více kde v atmosféře se oblaky vyskytují, kdy je lze v našich podmínkách pozorovat z hlediska roku i dne a také kde se na obloze objevují. Vlivem nedostatečného probádání a informací působí možná trochu záhadně.
Noční svítící oblaky nejsou zdaleka tak nízko, jak se může zdát
Obr. 1 Noční svítící oblaky pozorované dne 5.7.2020 krátce po 22. hodině ve středním Polabí
Pozorování – obrázek 1: NLC měly bělavý až lehce namodralý vzhled, tzn. typicky stříbřitý. Vykazovaly mírnou a jemnou vlnovou strukturu, zejména v určité části oblačného pásma. V nízké vrstvě se vyskytovaly rozpadající se oblaky druhu Stratocumulus (nejsou na fotce), jinak se na obloze neobjevovala žádná oblačnost. Oblaky silně připomínají vysokou oblačnost (tzv. cirrovitou).
Tyto oblaky se nevyskytují ve výškách jako oblaky běžné a nevznikají také shodnými procesy, typickými pro výšky s výskytem běžných oblaků. Vysoká oblačnost druhu Cirrus, Cirrostratus i Cirrocumulus, které se NLC podobají, se objevuje v našich podmínkách do výšky 13km, v některých oblastech Země je to až 17km. NLC se v troposféře nevyskytují, najdeme je až v horní části vrstvy mezosféra. Přesněji ve výškách 75 až 90km nad povrchem. Mají podobu stříbřitého zbarvení šedého až namodralého nádechu v podobě světélkování na tmavé obloze.
Oblaky se neobjevují nijak často. Spatřit je můžeme pouze v severní části oblohy v oblastech mezi 50° a 75°severní šířky a 40° a 60° jižní šířky, kde se vyskytuje i naše území. Vyskytují se pouze v létě, kdy má Slunce určitou polohu a to 5 až 13° pod úrovní obzoru. Díky specifickému nasvícení jsou tyto oblaky viditelné. Na naše území jsou pozorovatelné jen od poloviny června do poloviny července. Nyní jsou tedy poslední dny, kdy můžeme na jinak bezoblačné obloze v uvedenou denní dobu tyto oblaky spatřit. Jejich postup je většinou od východu k západu, rychlost postupu nepřesahuje 250m/s. Někteří meteorologové se jejich studiem zabývali, systematicky je studoval zejména meteorolog O. Jesse.
Jak je to s procesem vzniku NLC?
Původní hypotéza byla, že tyto oblaky jsou shluky vulkanického či kosmického prachu. Posléze (v roce 1965) byla publikována teorie, že jde o ledové krystalky tvořící se sublimací vodní páry. Tato vzniká prostřednictvím přímé syntézy z atmosférického kyslíku a vodíku v důsledku velmi krátkých délek spektra slunečního záření. Případně sem proniká tato pára zespodu turbulentní difúzí.
Oblaky mají tvar závoje nebo mají podobu širokých pásů s chuchvalci nebo jde o vlnovou podobu.
Další informace a oblaky najdete na naší stránce Ostatní oblaky.
