Archiv štítku: Oblaky

Klasifikace oblaků podle jejich složení

Třídit oblaky můžeme podle různých hledisek. Obecně známo je třídění podle výšky jejich výskytu, alespoň podle té převažující. Na tomto rozdělení stojí základní Morfologická klasifikace oblaků. Tato třídí oblaky na oblaky vysokého patra, středního patra a nízkého patra či na oblaky přesahující hranice těchto pater. Třídit oblaky lze také podle jejich základní struktury, kde se částečně dostáváme k tématu tohoto článku. Takto se oblaky třídí na vrstevnaté a kupovité či případně konvekční. Dobře lze třídit oblaky z hlediska výskytu srážkové činnosti (typických vertikálních srážek dopadajících na povrch). Podle tohoto hlediska je třídíme na srážkové a nesrážkové oblaky. Typicky nesrážkovými oblaky jsou oblaky vysokého patra, oblaky s řasovitou strukturou. Mezi ty patří oblaky druhu Cirrus, Cirrostratus a Cirrocumulus. Srážky dopadající na povrch nepřináší ani oblak Altocumulus, patřící mezi oblaky středního patra. Klasifikovat oblaky je možné i podle jejich složení. Tato klasifikace oblaků podle jejich složení je představena dále v tomto textu.

Oblak může být tvořen vodou, ledem nebo obojím

Jak z definice oblaků vyplývá, oblak je shluk vodních kapek, ledových krystalků nebo kombinací těchto. Jde o kondenzovanou vodní páru, jinými slovy stále o vodu v různém skupenství. Některé oblaky obsahují pouze vodu, tedy vodní či přesněji řečeno oblačné kapky. Podle druhu oblaku jde o různě velké kapky. Oblak dále tvoří i jiné částice, záleží na tom, zda jde o oblak srážkový nebo nikoli. Oblak tak může obsahovat i dešťové kapky, sněhové vločky nebo kroupy. Pouze vodou jsou tvořeny oblaky vyskytující se v nejnižších výškách a nezasahující do vyšších výšek. Tedy ani do středního patra.

Obr. 1 Oblak Cirrocumulus, kupovitá forma (ledové) vysoké oblačnosti, není na obloze nijak častý

Vodní, ledové a smíšené oblaky

Oblaky obsahující pouze vodu, tedy vodní kapky jsou zjednodušeně nazvány vodními oblaky a jsou jimi pouze druhy Stratus, Stratocumulus a případně nižší stádia oblaku Cumulus (zejména stádium/tvar humilis – plochý). Ostatní oblaky mohou obsahovat i ledové částice, zvané ledové krystalky či jiné částice. Vodu nikdy neobsahují oblaky vyskytující se nejvýše, tedy vysoké oblaky, jmenované v prvním odstavci tohoto článku. Tyto nazýváme obecně jako ledové oblaky. Jejich struktura dobře ukazuje složení pouze z ledových částic – podoba tenkého závoje, řasové struktury různých druhů atd. Setkáváme se s nimi zejména v zimě, kdy uvádějí teplé fronty. Ale i v létě jsou na obloze patrné, zejména po rozpadu významnější bouřkové oblačnosti nebo na okrajích tlakových výší. Ostatní oblaky mohou být složeny a zpravidla jsou složeny jak z vodních kapek, tak z ledových částic. Takové jsou nazvány jako oblaky smíšené. Na druhé straně voda se může vyskytovat v oblacích i při významně záporných hodnotách teploty.

Přechlazená voda

Taková voda se nazývá přechlazenou. Oblačné kapky a kapky mlhy zůstávají v kapalné formě i za velkého mrazu. Přechlazenu vodu definujeme jako “vodu v kapalné fázi v atmosféře za teploty vzduchu pod bodem mrazu”. Definice neříká do jakých hodnot teploty vzduchu může voda zůstávat v kapalné fázi. Prokázán byl ovšem její výskyt v kapalném skupenství i za velmi silného mrazu a to do cca -42°C. Vodní kapky jsou nestabilní a v kapalné formě se udrží pouze do okamžiku, kdy se dostanou do kontaktu s ledovou částicí. Poté totiž ihned zmrznou. V nejvyšších výškách (výskyt vysokých oblaků) je teplota vzduchu extrémně nízká, proto zde nemůže existovat voda v kapalném stavu.

Detailní informace o třídění oblaků dle platné klasifikace najdete na naší stránce Atlas oblaků, co se týče dalších možných druhů tak na stránce Ostatní oblaky. Tato klasifikace oblaků podle jejich složení má za úkol doplnit základní třídění oblaků a nabídnout nové poznatky z tohoto pohledu třídění.

Reference

ČMeS. Elektronický slovník terminologický a výkladový. Online, 2020. dostupné na http://slovnik.cmes.cz.

DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016.

Novinky v klasifikaci oblaků

Světová meteorologická organizace (dále jen SMO, v originále WMO) vydala před dvěma lety nový Mezinárodní atlas oblaků. V něm najdeme několik novinek ohledně přesného určení známých základních druhů oblaků, kterých bylo i stále je deset. Neuškodí zopakovat, že jde o oblaky Cirrus, Cirrostratus, Cirrocumulus, Altostratus, Altocumulus, Stratus, Cumulus, Stratocumulus, Nimbostratus a Cumulonimbus. Tyto oblaky mohou nabývat různých tvarů, odrůd a zvláštností či s nimi mohou být spojeny průvodní oblaky. Dále též mohou vznikat zvláštní oblaky a to změnami základních oblaků. Shrnujeme novinky v klasifikaci oblaků právě v tomto textu. Pro detailnější informace o rozdělení oblaků odkazujeme na naše stránky Atlas oblaků a Ostatní oblaky.

Nové druhy oblaků nejsou, ale nové podoby základních oblaků ano

K základním oblakům, vyjmenovaným v odstavci výše, můžeme přiřazovat 15 tvarů. Jeden je od roku 2017 nový a jde o tvar volutus. Tento tvar oblaku připomíná trubici, na obloze se vyskytující horizontálně, která pomalu rotuje. Jinak zůstává dalších 14 tvarů, kterých mohou oblaky nabývat. Odrůd máme , stejně jako do vydání nového atlasu oblaků. Zvláštností oblaků je a nových 5. Zvláštnost oblaku asperitas, kdy tento název byl i v obdobném znění dříve nesprávně používán pro samostatný druh oblaku, znázorňuje vlny o nepravidelné struktuře. Zvláštnost oblaku v podobě díry, zvaný též Hole-Punch je podle nového atlasu oblaků nazývána jako cavum.

Jde o otvor v celistvé oblačné vrstvě, často oblaku Altocumulus. Známá oblačná zeď wall cloud se nazývá podle nového atlasu murus, jde o místní snížení základny oblaku Cumulonimbus. A s tímto souvisí i zvláštnost cauda v podobě vyčnívajícího chuchvalce ze snížené základny oblaku. Zvláštnost oblaku fluctus, podoby vln v horní části oblaku, známe také pod názvem Kelvin-Helmholtzovy oblaky. Průvodní oblaky máme 4 a novým je oblak flumen. Označuje pás nízkých oblaků bouří v základně oblaků. Mezi speciální oblaky nově patří oblak homogenitus, který doslova vznikl působením lidské činnosti, jde například i o kondenzační pruhy za letadly. Tento speciální oblak bude patrně nenáviděn zastánci teorie o chemtrails.

Pokud nelze již rozfoukané pruhy rozeznat od oblaku, můžeme tento speciální oblak nově nazývat homomutatus. Speciální oblak flammagenitus je důsledkem výskytu lesních požárů nebo výbuchů sopek. Jde typicky o oblak, který byl i nyní známý jako umělý oblak. Cataractagenitus je speciální oblak, který vzniká v oblasti mohutných vodopádů, kde dochází v důsledku pádu velkého množství vody z velké výška k vzestupu vodních kapiček a tyto splývají v oblaky. A posledním novým speciálním oblakem je oblak silvagenitus, který vzniká vypařováním (známé pořekadlo páří se nad lesy).

Novinky v klasifikaci oblaků: nový atlas

Nový Atlas oblaků se snaží nazvat další možné tvary a zvláštnosti oblaků, odlišit od základních oblaky vznikající trochu jiným způsobem a sjednotit tím názvosloví v klasifikaci oblaků. Například Cumulus vzniklý sopečnou erupcí či mohutnými požáry je lidově nazýván pyrocumulus už nějakou dobu, nejde ale o reprezentativní název a to i proto, aby bylo jasné, že tento oblak nevznikl úplně přirozeným způsobem. Podobně jako je tomu u kondenzačních pruhů za letadly, které mohou při vlivu proudění a jejich setrvání na obloze velmi připomínat oblaky vysokého patra, nejčastěji Cirrus nebo také Cirrocumulus.

Tyto oblaky, které připomínají vysokou oblačnost se odliší již výše zmíněným názvem homomutatus. Známe obrázky kouřových vleček komínů, například jaderných elektráren (třeba tu v Dukovanech snímá i kamera ČHMÚ), které se spojují s oblaky na obloze, třeba s denními Cumuly nebo i s vrstvou oblaku Stratus a kouř v těchto oblacích jaksi mizí. Vypadá to, jakoby z kouře vznikly a též jako kdyby je kouř „sytil“. Proto se k takovému oblaku vzniklému z kouře přidá název homogenitus.

Zdroj: cloudatlas.wmo.int

Oblaky na obloze

Obecné informace o tématice oblaky na obloze, jejich třídění i zajímavosti o tom co vypovídají a následně detailní popis a zajímavosti týkající se jednotlivých oblaků. To je cílem tohoto a následujících článků na toto téma. Jak oblaky třídíme dle pater na obloze? Co znamenají jednotlivé druhy oblaků? Co který oblak označuje a jak podle něho můžeme odhadnout počasí v nejbližších hodinách? Kdy se s konkrétním oblakem setkáme nejčastěji a proč? Jak daný oblak vzniká? Ohledně této tématiky najdeme asi mnoho dalších otázek, na které je možné odpovědět. Dále určitě existují i otázky, na které zcela přesná odpověď neexistuje. Zejména je řeč o zvláštních druzích oblaků, které stojí vedle základních. Na obloze totiž nespatříme jen oblaky typických tvarů a odrůd, u nichž známe procesy jejich vzniku.

Oblak nebo mlha?

Každý oblak je vodní párou, kterou tvoří vodní kapičky, přechlazené vodní kapičky nebo ledové krystaly. Oblak je tedy v podstatě mlha, nicméně zde platí jedno základní pravidlo. Za oblak pokládáme veškerou vodní páru viditelnou ze zemského povrchu ve větších výškách, která má zpravidla nějaký tvar. Ostatní vodní pára je považována za mlhu. Jde tedy o oblaky u zemského povrchu, které označujeme jako mlhu (oblak druhu Stratus). Oblaky, které se nám jako pozorovatelům na zemském povrchu jeví jako “květáky”, řeč je o typických letních oblacích kupovitého tvaru Cumulus, se například tomu který jimi bude prolétat budou jevit též jako mlha. Takže vždy záleží na úhlu pohledu.

Základní pojmy

Kondenzace – jako změna vodních částic na páru.

Kondenzační hladina – výška, od které je dosaženo plné nasycení vzduchu a dochází ke vzniku oblaků.

Kondenzační jádro – mikroskopická částečka aerosolu (např. prach) , na kterých vnikají oblaky. Jádra jsou pro nás zcela neviditelná, v porovnání s dešťovou kapkou je tato oproti nim obrovská.

Konvekce – působení sil vztlaku jako důsledek nehomogenního ohřívání povrchu.

Metamorfóza – je proces přeměny oblaku, např. oblak Cu na Sc.

Koalescence – je proces narůstání a spojování vodních kapek oblaku.

Koagulace – je proces narůstání a spojování ledových krystalů v oblaku.

Orografie – je zvrstvení terénu jako velký vliv na vznik oblaků.

Turbulence – je typ proudění přes horskou překážku a dochází za ní k promíchávání vzduchu.

Oblaky konvekční – vzniklé vlivem termické konvekce, zpravidla oblaky Cu a Cb.

Vrstevnaté oblaky – oblaky bez významnější struktury, které mají podobu rozsáhlejší vrstvy (oblaky Ci, Cs, As, St, Ns).

Kupovité oblaky – oblaky s významnější strukturou, jsou často prostorově omezenější (oblaky konvekční plus oblaky Cc, Ac, částečně Sc).

Řasovité oblaky – oblaky vysokého patra Ci, Cs či Cc.

Srážkové oblaky – oblaky schopné přinášet srážkovou činnost, jde o veškeré oblaky vyjma oblaků Ci, Cs, Cc a Ac.

Morfologická klasifikace oblaků

Tato klasifikace oblaků platí dnes a podle ní dělíme oblaky a určujeme druhy oblaků a viditelné na obloze plus jim přiřazujeme další vlastnosti. Zde nebude od věci zmínit krátkou historii klasifikace oblaků, alespoň v kostce.

  • 1802 – první publikovaná klasifikace oblaků Lamarckem, který považoval za nutné oblaky třídit
  • 1803 – dělení oblaků podle amatérského meteorologa Howarda
  • 1855 – klasifikace rozšířena o poddruhy oblaků meteorologem Renou (názvy zachovány dodnes)
  • 1885 – detailní klasifikace oblaků a vydání prvního atlasu oblaků
  • 1910 – popis deseti základních druhů oblaků v knize Meteorologie a klimatologie

Oblaky se na obloze neustále vyvíjejí a není možné veškeré oblaky nějak pojmenovat. Každopádně na základě jejich podobných rysů je možné každý oblak přiřadit k danému druhu a pojmenovat ho i podle dalších vlastností. Jaké rozeznáváme oblaky?

  • Běžné oblaky (10 základních oblaků)
  • Zvláštní oblaky (např. oblaky noční svítící)
  • Umělé oblaky (např. kondenzační stopy, oblaky z kouře)
  • Ostatní oblaky (např. oblačné stěny)

V tomto článku a dalších textech se budeme věnovat deseti základním oblakům. Ty mají latinský název, který se používá primárně. Je přeložen do češtiny a též má každý název uznávanou zkratku. Tyto názvy jsou složeny ze třech základních slov o následujících významech: Cirrus = řasa, Stratus = sloha a Cumulus = kupa plus s koncovkou nimbus = dešťový.

Oblačné druhy

Základní druhy oblaků:

  1. Cirrus (Ci) – řasa
  2. Cirrostratus (Cs) – řasosloha
  3. Cirrocumulus (Cc) – řasokupa
  4. Altostratus (As) – vyvýšená sloha
  5. Altocumulus (Ac) – vyvýšená kupa
  6. Stratus (St) – sloha
  7. Cumulus (Cu) – kupa
  8. Stratocumulus (Sc) – slohokupa
  9. Cumuonimbus (Cb) – bouřková kupa
  10. Nimbostratus (Ns) – dešťová sloha

Dále budou uváděny zkratky.

Každý oblak je něčím zajímavý, něco vyjadřuje a může mnoho napovědět. Některý na pohled velmi pěkný až fascinující, jiný naopak až nudný. Velmi oblíbené oblaky pro pozorovatele a fotografy jsou oblaky Cu a Cb, někdy ovšem tvoří velmi pěkné scenerie na obloze zejména oblaky Ac, Sc či Ci a Cc. Asi méně oblíbené budou oblaky St, Ns či As a Cs – tedy vrstevnaté, které většinou nenabývají nijak zajímavých struktur.

Oblaky vysokého patra: Ci, Cs a Cc (výšky nad 10km)

Oblaky středního patra: As a Ac (výšky kolem 6-8km)

Oblaky nízkého patra: Cu, Sc a St (výšky kolem 2-6km)

Oblaky mohutné (přesahující hranice pater): Cu*, Cb a Ns

*Oblak ve své poslední fázi vývoje (congestus, con)

Oblačné tvary

Každý oblak nabývá určitých tvarů. Tvar vyjadřuje to, jak je oblak vyvinutý, jakou má strukturu a podobně (např. zda je uspořádán do vln, zda má vlasatou strukturu nebo zda má podobu háčků či chomáčků atp.). Např. oblak kupovitý Cu, tvaru humilis (hum) – plochého tvaru, tzv. první stádium vývoje oblaku.

Dále je uvedeno vždy: Název oblaku, zkratka (český překlad) – druhy oblaků, u nichž se vyskytuje