Archiv štítku: vysoká oblačnost

Oblaky Cirrocumulus (Cc)

Oblak Cirrocumulus (dále jen Cc) je posledním zástupcem oblaků vysokého patra, konkrétně jde o kupovitou strukturu těchto oblaků. Přináší tento oblak srážkovou činnost? Jakých nabývá tvarů a odrůd? Vyskytuje se na obloze často? Jsou s ním spojeny další meteorologické jevy? Odpovědi na tyto i další otázky poskytne tento text, podrobně popisující oblak tohoto druhu podle klasifikace. Oblaky Cirrocumulus.

Cirrocumulus (Cc)

Oblaky Cirrocumulus patří též do vysokého oblačného patra. Jedná se o oblaky řasovité struktury s určitými znaky kupovité struktury v podobě chomáčků, věžiček či případě i čočkovité struktury. Oblaky jsou drobné a mají tak vzhled typický pro vysokou oblačnost. Mohou nabýt též podoby vln, avšak tyto jsou též drobnější než v případě oblaků nižších pater. Jsou tedy vždy průsvitné a mají bílou barvu. Malé oblačné částice mají podobu zrnek a nebo vlnek a oblak může pokrývat malou část oblohy nebo se vyskytovat v rozsáhlejších oblačných vrstvách.

Vznik a složení oblaku

Oblak je složen v drtivé většině případů z ledových krystalků, je krátce se v něm mohou objevit přechlazené vodní kapičky. Ty ovšem vlivem extrémně nízkých teplot rychle přecházejí v krystalky. Oblačné částice mají podobu drobných zrnek či vln. Oblak vzniká nejčastěji na bezoblačné obloze nebo v důsledku vývoje z oblaků Ci a Cs. Též může vzniknout zvýšením základny oblaku Ac (viz dále). Vlivem orografických překážek se můžeme i u tohoto druhu oblaku setkat s čočkovitou podobou, což bude probráno dále.

Oblak Cc nejčastěji vzniká:

  • Vývojem oblaků Ci a Cs
  • Zvýšením oblaku Altocumulus

Tvary oblaku

Oblak může nabývat několik tvarů, které vyjadřují jeho uspořádání a základní vzhled. Oblak nabývá tvarů:

  • Floccus (flo)
  • Castelanus (cas)
  • Stratiformis (str)
  • Lenticularis (len)

Oblaky tvaru flo jsou typicky vločkovité ve spojení se základním vzhledem oblaku Cc. Z oblaku tohoto tvaru mohou vypadávat srážkové pruhy v podobě vypadávání ledových krystalků nedosahujících zemského povrchu (virga). Oblak tvaru cas má podobu hradeb či cimbuří, v případě oblaku tohoto druhu jde o drobnější části než například u oblaku Ac. Tvar str nám určuje rozsah oblaku Cc, který v tomto případě pokrývá většinu nebo celou oblohu. Len jako poslední tvar, kterého může oblak Cc nabývat, je již zmíněným čočkovitým vzhledem. Jde o hladké oblaky podoby čoček nebo mandlí a většinou vznikají tyto při proudění přes horské překážky.

Odrůdy oblaku

Oblak nabývá dvou odrůd, které vyjadřují jeho strukturu:

  • Undulatus (un)
  • Lacunosus (la)

Odrůda un označuje vlnovou strukturu oblaku Cc, kdy půjde v případě tohoto oblaku o drobné vlnky oproti větším v případě oblaku Ac. Odrůda la udává výskyt vrstvy oblaku Cc s ploškami, které jsou od sebe odděleny mezerami, jimiž je viditelná modrá obloha. Jde o podobu včelí plástve nebo sítě.

Zvláštnosti oblaku

Oblak může též nabývat dvou zvláštností, které ukazují další jevy vyskytující se v souvislosti s ním. Jde o:

  • Mamma (mam)
  • Virga (vir)

Zvláštnost mam má podobu výčnělků pod oblakem podoby ženských prsou nebo vemen a je projevem sestupných pohybů vzduchu v oblaku. Zvláštnost vir označuje vypadávání ledových krystalků, kdy tyto nedosahují zemského povrchu.

Výskyt oblaku a srážková činnost

Oblaky Cirrocumulus srážky nepřinášejí, jen zmíněnou virgu v podobě padajících krystalků nedosahujících povrchu. Tyto se po vypadnutí z oblaku v atmosféře většinou hodně brzy vypaří. Oblak se vyskytuje ve výškách od 6 do 8 kilometrů s vertikálním rozměrem kolem 400m. Oblak se vyskytuje zejména v horských oblastech s členitým terénem, dále v případě slábnutí oblaků Ac (Altocumulus), pokud jsou tyto na obloze.

Klasifikace oblaku

Oblak můžeme zaměnit s oblakem Ci podobě vloček nebo chomáčků. V případě oblaku Cc jde o výraznější kupovitou strukturu. Zaměnit lze zejména s oblakem Ac shodné podoby. Oblak Ac mají ovšem větší plochy a obecně se oblak jeví větší, neboť se vyskytuje v nižším oblačném patře.

Jak poznáme oblak Cirrocumulus?

  • Jde o oblak řasovitý vysokého patra (výška 6-8km)
  • Má podobu chomáčků, zrnek či malých vlnek o malých i rozsáhlejších plochách
  • Skládá se převážně (z 99%) z ledových krystalků
  • Vzniká na bezoblačné obloze nebo vývojem z oblaků Ci, Cs či Ac
  • Srážky na povrchu nepřináší, jen srážky druhu virga nedosahující povrchu

Příklady oblaku

Obr. 1 Oblak Cirrocumulus floccus s patrnými chomáčky

Obr. 2 Oblak Cirrocumulus stratiformis floccus v podobě velmi drobných zrn či chomáčků s hezkým uspořádáním v rozsáhlejším pásu

Použitá a doporučená literatura ke studiu:

(1) SKŘEHOT, P. Velký atlas oblaků. Brno: Computer Press, 2008

(2) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků. Cheb: Svět Křídel, 2012

(3) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016

(4) ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007

(5) HÄCKEL, H. Wolken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 2004 (CZ verze ŽÁRSKÁ, M. Atlas oblaků. Praha: Academia, 2009)

Oblaky Cirrus (Ci)

Tento text obsahuje informace různého druhu o oblačném druhu Cirrus. Jak může tento oblak na obloze vzniknout? Kdy ho nejčastěji spatříme? Z čeho se skládá, jaký má vzhled a proč? Jakých nabývá tvarů, odrůd a podobně? Můžeme od něho čekat srážky, jaký vývoj počasí předesílá, kdy a proč? Jak ho poznáme a s čím si ho můžeme splést? Odpovědi nejen na uvedené otázky nabídne tento příspěvek oblaky Cirrus s výkladem podle platné klasifikace oblaků. Základy o oblacích byly položeny v příspěvku Morfologická klasifikace oblaků nebo také v příspěvku Oblaky na obloze.

Cirrus (Ci)

V českém překladu řasa, je jedním ze základních oblaků podle morfologické klasifikace oblaků, podle kterého určujeme ostatní poddruhy oblaků (viz předpona “cirro”). Je základním zástupcem oblaků vysokého patra, nacházejících se ve výšce nad 10km, nejčastěji kolem 12-13km nad zemí (v našich podmínkách, jinde i výše). Výška, ve které se oblak nachází se během roku mění. Oblaky Ci mají podobu řas a vláken, která jsou vždy průsvitná. Oblaky mohou být velmi tenké, kdy přes ně sluneční či měsíční světlo prosvítá velmi dobře a téměř ani nepozorujeme jejich výskyt na obloze. Na druhé straně mohou být hodně husté, kdy skrz ně sluneční či měsíční svit téměř neproniká. I podle toho rozlišujeme jejich odrůdy. Oblaky se vyskytují v osamocené podobě, ale i v souvislejších vrstvách, kdy mohou být jednotlivé části oblaků pospojovány a navzájem propojeny.

Vznik a složení oblaku

Oblaky Ci vznikají vlivem specifických vzdušných pohybů ve výškách jejich výskytu. Též mohou vznikat z bouřkových oblaků Cb (Cumulonimbus, viz dále), kdy dojde k rozpadu bouřkového oblaku a z jeho kovadliny vznikne ve velkých výškách oblak Ci. Vzniknout může též transformací z oblaků Cc a Ac na jinak bezoblačné obloze.

Oblak Ci se skládá výhradně z ledových krystalků a to z důvodu jeho výskytu ve velkých výškách troposféry, kde se vyskytují velmi nízké teploty. Právě jeho složení pouze z ledových částic zajišťuje jeho typicky vláknitý vzhled v podobě převážně tenkých vláken, které jsou průsvitné a to mnohdy velmi dobře.

Oblaky Ci nejčastěji vznikají:

  • Z kovadlin bouřkových oblaků
  • Transformací z oblaků Altocumulus a Cirrocumulus
  • Určitými vzdušnými pohyby

Tvary oblaku

Oblaky Ci nabývají typických tvarů, které buďto žádný jiný oblak nemůže mít, anebo daný tvar může příslušet pouze jinému řasovému oblaku vysokého patra bez patrné kupovité struktury (řeč je o oblaku Cs nebo Cc, jejichž popis bude obsahem dalšího obdobného textu zde).

Oblak Ci nabývá tvarů:

  • Fibratus (fib)
  • Spissatus (spi)
  • Floccus (flo)
  • Uncinus (unc)
  • Castellanus (cas)
Detailnější popis

Oblak Ci tvaru fib má podobu typických řas, které se mohou vyskytovat osamoceně v podobě malých pásů či ploch na obloze nebo v souvislejších vrstvách. Oblak je průsvitný slunečním i měsíčním světlem většinou velmi dobře, avšak například při opalování jeho přítomnost na obloze v oblasti polohy slunečního kotouče docela dobře poznáme. Sluneční svit přeci jen zeslábne. Oblak tvaru spi má podobu hustých vláken a může být i rozsáhlejší. Tento tvar oblaku dokáže i významněji zastínit sluneční svit. Při určitých světelných poměrech (například při soumraku) se může jevit i tmavý. Nicméně oblaky Ci jsou oblaky nesrážkové a neobsahují tedy žádné větší částice.

Jsou tedy vždy bílé, jen při určitém nasvícení slunečním svitem se mohou jevit tmavší a v případě vycházejícího nebo zapadajícího Slunce se pak vlivem rozptylu jeví oranžové až červené. Oblak tvaru flo jsou vločkovité oblaky v podobě menších částí nebo rozsáhlejších vrstev. Mohou mít i podobu chomáčků. Oblak tvaru unc jsou oblaky háčkovité, kdy je řasa zakončena výčnělky směrem vzhůru, kterým se říká háčky. Tento tvar oblaku má specifický vznik, o kterém bude blíže pojednáno v některém jiném textu. A konečně oblak tvaru cas jsou oblaky připomínající cimbuří a věže. U druhu Ci se nevyskytuje tak často jako například u druhu Altocumulus (viz dále).

Odrůdy oblaku

Oblak nabývá také různých odrůd, které vyjadřují jeho rozložení na obloze či rozložení a chování jednotlivých částí oblaku.

Oblak Ci nabývá odrůd:

  • Intortus (in)
  • Radiatus (ra)
  • Duplicatus (du)
  • Vertebratus (ve)

Odrůda in vyjadřuje specifické propojené, tzv. spletité, řasy oblaku Ci. Jednotlivé řasy oblaky jsou propleteny do sebe a působí chaotickým dojmem. Odrůda ra vyjadřuje naopak rovnoběžné pásy oblaků Ci, které se neprotínají a neproplétají, ale zdánlivě se v dáli sbíhají do jednoho bodu. Jedná se o dlouhé pásy oblaku. Du označuje zdvojený oblak Ci, kdy se nad sebou v různých výškách vyskytují dvě vrstvy oblaku Ci. Tato odrůda není u nás příliš častá. O poznání častější je odrůda ver, která označuje oblak Ci podoby rybí kostry, kdy oblak připomíná její žebra. Struktura je tedy žebrová.

Zvláštnost oblaku

Jak už napovídá jednotné číslo v názvu tohoto odstavce, tak oblak Ci může mít pouze jednu zvláštnost a to:

  • Mamma (mam)

Zvláštnost mam vyjadřuje, jak je poměrně známo, prsovitou strukturu. Oblak má ve spodní části výčnělky (váčky), podobající se ženským prsům. Tato zvláštnost je sice o poznání častější zejména o oblaku Cumulonimbus – Cb, ale v některých případech jí nabývá i oblak Ci.

Optické jevy

S oblakem Ci jsou spojeny typické optické jevy a to jevy halové. Oblak Ci se tak jejich výskytem v případě slunečního nebo měsíčního světla “prozrazuje”, jinými slovy se ukazuje jeho existence a potvrzuje se, že jde o oblaky vysokého patra. Na oblacích Ci vzniká nejčastěji jev Parhelia – boční Slunce, dále malé halo a někdy jsou viditelné i další části souboru halových jevů.

Výskyt oblaku

Oblaky Cirrus se vyskytují nejčastěji v oblastech vysokého tlaku vzduchu, dále též v prostorách před frontálními vlnami (zejména před teplými frontami) a jde o oblaky, které uvozují přechod atmosférické fronty (zejména teplé fronty nebo okluzní fronty charakteru teplé fronty, ale objevit se může i před nebo na studené frontě). Oblak Ci často při přechodu atmosférické fronty na obloze ze zemského povrchu nevidíme, neboť je překryt ostatními hustými druhy oblaků s frontou spojenými. Výskytu oblaku Ci na obloze může znamenat změnu počasí k horšímu (příchod oblačnosti a srážek, zpravidla větrné počasí a ochlazení, zejména v zimním období pak naopak oblevu za teplou frontou). Oblaky Ci patří do vysokého oblačného patra dle vertikálního členění oblaků. Vyskytují se ve výškách od 7 do 13 kilometrů v našich podmínkách (v jiných oblastech to může být i kolem 16 až 19 kilometrů nad zemí), jako průměr lze tedy uvést výšky kolem 10 kilometrů.

Klasifikace oblaku

Oblak Ci poznáme na obloze docela dobře, neboť se jedná o chomáčky či pásy (většinou nepokrývající větší část oblohy) řasových oblaků. Je zjevné, že se nacházejí ve větších výškách a že jde výhradně o ledové oblaky (složené z krystalků ledu). Oblak můžeme v případě většího rozsahu zaměnit za oblak Cs (viz dále), avšak oblak Cs je zpravidla o poznání rozsáhlejší a hlavně je na obloze souvislejší a bez zjevné struktury (bělavý závoj). Oblak Ci můžeme zaměnit s rozfoukaným kondenzačním pruhem za letadlem, někdy se od umělé oblačnosti v podobě těchto pruhů velmi špatně odlišuje. Poté je nutné znát přesný vznik oblaku, tzn. pozorovat situaci od počátku (zda jde o tvorbu stopy za letícím letadlem nebo nikoli a jde tedy o oblak).

Jak poznáme oblak Cirrus?

  • Oblak vysokého patra (výška nad povrchem cca 10 km)
  • Podoba řasy (viz český překlad)
  • Nesrážkový oblak (sám o sobě je srážkovým pruhem)
  • Vždy průsvitný oblak
  • Složení pouze z ledových krystalků
  • Vyskytuje se zejména před teplými frontami či na předních a zadních stranách anticyklon nebo vzniká z kovadlin rozpadlých bouřkových oblaků (oblaky Cb)
  • Vznikají na něm halové jevy jako druh optických jevů v troposféře
  • Nejčastěji má tvar vláken, někdy velmi tenkých, jindy hustých
  • Vlákna jsou někdy zakončena chomáčky nebo vzhůru zahnutými háčky
  • Může mít podobu propletených vláken nebo naopak zcela rovnoběžných, též může nabýt podoby rybí kostry
  • Značit může změnu počasí k horšímu (první oblaky před příchodem atmosférické fronty), ale také výskyt vysokého tlaku vzduchu a hezké počasí (výskyt na okrajích anticyklon)

Příklady oblaku

Obr. 1 Oblaky Cirrus fibratus intortus

Obr. 2 Oblaky Cirrus uncinus radiatus

Použitá a doporučená literatura ke studiu:

(1) SKŘEHOT, P. Velký atlas oblaků. Brno: Computer Press, 2008

(2) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků. Cheb: Svět Křídel, 2012

(3) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016

(4) ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007

(5) HÄCKEL, H. Wolken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 2004 (CZ verze ŽÁRSKÁ, M. Atlas oblaků. Praha: Academia, 2009)