Rybníky
Tato stránka se věnuje problematice rybníky a rybníkářství jako dalšího druhu retence vody. Ostatní stránky menu Voda popisují ostatní typy retence vody jako jsou přehrady, hráze, zdymadla či jezy. Zde se dozvíte informace spočívající v definici rybníků, jejich místu v krajině a také stručný přehled historie rybníkářství u nás.
Témata stránky: Pojem rybník, historie rybníkářství v ČR, významní stavitelé rybníků, rybníky dnes.
Anglické názvy: Pond (rybník), pond farming (rybníkářství), dam (hráz), discharge device (výpustné zařízení), raft (splav), sluice (stavidlo), pond builders (stavitelé rybníků).
OBSAH STRÁNKY
- Historie rybníků a rybníkářství v ČR
- Významní stavitelé rybníků
- Prvky a znaky rybníků
- Základní pojmy
RYBNÍKY A RYBNÍKÁŘSTVÍ
Rybníky se zakládaly v dávné historii, jak název napovídá, k hlavnímu účelu chovu ryb. Tyto nádrže ovšem plná také mimo jiných zásadní funkci v podobě zadržení vody v krajině. Slouží často pro rekreaci a sportovní rybolov, ale také jsou biotopem pro mnohé živočichy či místem výskytu vodních i suchozemských rostlin, které se jinde než poblíž vody nevyskytují. Rybníky jsou nádržemi, podobně jako přehrady, které mění ráz krajiny. Velké rybníky zásadním také způsobem mění klima v dané oblasti. Jezera, mokřady, rybníky i vodní nádrže plní účel retence vody.
Znaky rybníků:
- Vodu lze snadno vypustit (pomocí stavidla) a to zcela
- Výsledek lidské činnosti (nádrž vybudována)
- Plní podobně jako nádrže více účelů, primární účel zní často chov ryb
- Nemusí být vybudovány přímo na vodním toku (napájeny jsou často umělými kanály, viz stránka Vodní toky.
Historie rybníků a rybníkářství
Postavením jednoduché hráze na daném toku vznikl rybník, který již v historii měl za úkol plnit více účelů. Vedle účelu, podle něhož tato nádrž dostala název, tedy chovu ryb, se upřednostňoval v již od dávných dob i účel zadržování vody a výroby energie. Ohledně střední Evropy pocházejí první zprávy o zakládání rybníků jako malých nádrží z konce 10. století. Z hlediska našeho území pochází nejstarší zmínka o rybnících zřejmě z roku 1115, uvedená v Kladrubské listině. Nejstarší rybníky u nás vznikly na konci 12. století.
První rybníky
První rybníky, které byly nazývány stavy, vznikaly na menších tocích v podobě potoků a říček, kdy došlo k jednoduchému přehrazení takového toku vypouklou hrází směrem do rybníka. Následkem takové hráze se zvýšila před překážkou hladina utvořila se malá nádrž. Pozdější rybníky byly i poněkud větší s propracovanějším technickým řešením jak hrází, tak výpustí v podobě modernějších stavidel. Tyto rybníky již častěji odolávaly větším vysokým průtokům vlivem lepší technické stránky jejich hrází i manipulací na stavidlech. Rybník označený jako stav, tedy původní rybník, je u nás Pěněnský velký rybník na Jindřichohradecku, který nesl vzhledem k hrázi zpevněné dřevěnými kůly název Dřevo.
První rybníky jsou spojovány s jednoduchými stroji a mlýny, dále plnily účel zachycování povodňových průtoků a odvodňovat krajinu s přebytečnými stojatými vodami. Již dřívější stavitelné velkých rybníků, kterými se dodnes mohou pyšnit například a zejména jižní Čechy, byly promyšleným konceptem a nikoli nahodilými událostmi. Víceúčelovost rybníků se s postupující dobou a vývojem technologií umocňovala. Rybníky také na našem území vznikaly v důsledku těžebního průmyslu a sklářství vlivem velkých poptávek po vodě v souvislosti s těmito činnostmi. Před polovinou 14. století jsou rybníky budovány v rovinách, které jsou podmáčené a vyřešen je u nich také přítok i odtok.
Rybníkářství
Rybníkářství s hlavním cílem produkce ryb se rozvíjelo se zvyšující se poptávkou po konzumaci ryb. Nejvíce rybníků vzniklo v rybníkářstvím proslavených jižních Čechách, kde vznikla sousta rybničních soustav. Další rybníky najdeme v ČR na jižní Moravě, na omezí Vysočiny a Pardubicka či ve středních Čechách, kde se jedná pouze o jižní část. V ostatních oblastech se rybníky nacházejí zajisté také, ale ve vztahu k těmto jmenovaným jsou spíše místní záležitostí a tyto lokality nejsou rybníkářstvím tak významné.
Jak bylo uvedeno v historickém pohledu na rybníky, tak se s jejich stavbou začalo zhruba kolem 12. století s tím, že se rybníkářství postupem času významně rozvíjelo a to nejvíce ve 14. století, kdy vznikly známé jihočeské rybníky, další poté kolem 16. století. Stavitele těchto rybníků velmi dobře známe a učí se o nich i žactvo na školách v základním stupni vzdělání. Mezi ně jmenujme především Jakuba Krčína, Štěpánka Netolického či Mikuláše Rutarda.
S těmito významnými rybníkáři, kteří skutečně uměli stavět rybníky velmi dobře, se setkáme pokud budeme hovořit o největších a nejznámějších rybnících a rybničních soustavách v ČR, které se nacházejí zejména v jižních Čechách. Alespoň stručně se podívejme na to, kdo byli tito uvedení významní stavitelé rybníků a s vybudováním a dosavadní existencí kterých rybníků si je můžeme spojit.
Úpadek rybníkářství a rušení rybníků
Úpadek zažilo rybníkářství v 17. století vlivem třicetileté války, jednalo se o zlom v rybářství. Hospodářské tlaky zapůsobily na rybníkářství o století později. Pohled na zpustlé a neobnovené či zcela zaniklé rybníky byl oproti předcházejícím staletím, kdy se “rodil” díky neutichající práci úspěšných a zejména výše zmíněných stavitelů jeden rybník za druhým a to téměř každý rok nějaký v jižních Čech přibyl, smutný. To vše a některé další faktory způsobily, že z původních 180 000 hektarů rybníků klesla jejich výměra na více než polovinu a později i na čtvrtinu původní výměry.
Následná obnova rybníků
O obnovu se postarali v 19. století zejména Václav Horák, František Špatný, Josef Šusta a další, kteří využili poznatky nově se rozvíjejících věd (např. zejména z oboru agronomie) a za využití moderních metod pozvedly české rybníkářství. Ve 20. století nastala větší produkce ryb a mírné zvětšení ploch rybníků, v současnosti máme 24 rybničních soustav, z nich menší najdeme na západě Čech, četné množství stále na jihu Čech, dále na Ostravsku něco málo rybničních soustav najdete v okolí Prahy a na jihovýchodě či naopak severozápadě Čech. Nejvíce rybníků a výměře větší než 1 hektar se nachází na Jindřichohradecku (437) a Třeboňsku (393). Dále v okolí Blatné, na Táborsku, kolem Hluboké nad Vltavou, na Tachovsku, Křižanovsku atd. Nejméně takových rybníků najdeme na Přerovsku a Břeclavsku a to pouze 10.
Pro zajímavost zmiňme jména rybníků a jejich podstatu. Rybníků najdeme v ČR mnoho a jména mají tyto rozličná, vedle jich se vyskytuje mnoho většinou malých rybníků beze jmen. Jména se rybníkům přiřazují podle obcí a měst či osad v okolí. Dále podle majitelů, podle povolání, vlastností rybníků a půdy, podle polohy atd. Jako příklady lze uvést například Horusický rybník, rybník Machovec, Hejtman, Černý rybník, Bahnitý rybník, Starý rybník či Bezdrev.
Významní stavitelé
Když se řekne Krčín nebo Netolický, určitě si tato jména spojíte s názvy Svět, Nová Řeka, Horusický, Záblatský či Opatovický. A tedy s rybníky, přesněji s jedněmi z našich nejznámějších a největších rybníků. Stručně si nyní tři nejvýznamnější stavitelé rybníků u nás, jejich práce nám zdobí krajinu a různě pomáhají dodnes, představme.
Jakub Krčín
Zvaný jako Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan pocházel od Kolína. Během mládí již rychle prokázal své organizační a řídící schopnosti a následně se stal purkrabím na Krumlově. K jeho činnosti patřila stavba jezu, budování ovčínu, rekonstrukce pivovaru či řešení odvodnění pozemků. Současně ovšem také založil nové rybníky na Netolicku. Též následně zahájil stavbu velkého rybníka (Nevděk) známého pod názvem Svět.
Tehdy prosadil svůj záměr na vybudování dostatečné hráze rybníka a ne jedenkrát. Podobně vznikla také Nová Řeka, umělý kanál, který vznikl pod vedením Krčína. Ten zadal dělníkům vykopat rigol v určité trase do takové hloubky, dokud jím nepoteče voda. Umělý kanál převádí vodu z Lužnice do Nežárky, aby ulehčila při velkých průtocích rybníku Rožmberk, o kterém bude řeč níže. Tento tok je považován za samostatný, byť se jedná o tok vzniklý uměle. Koncem 16. století nastala zlatá éra rybníkářství v Čechách, které zaznamenalo velký pokrok ve stavbě rybníků.
Štěpánek Netolický
U něhož není dokázáno, kdy přesně se tento významný rybníkář narodil, založil slávu jihočeského rybníkářství a o tom pochyb není. Postavil stovky bezejmenných rybníků v této oblasti, které dodnes představují chloubu jižních Čech. A známe je dnes pod názvy například Velký Tisý, Záblatský rybník, Ruda, Housický, Opatovický aj. Vybudoval Zlatou stoku, jejíž stavbu před tím naplánoval a vyprojektoval. Tento kanál odbočuje z Lužnice v oblasti Majdalény, kde se nachází pro vodáky známý a nebezpečný jez, protéká mezi uvedenými jihočeskými rybníky a ve Veselí nad Lužnicí ústí zpět do koryta řeky Lužnice. Rybníky se pomocí této stoky napájejí i vypouštějí, byl to tedy záměr ve spojitosti s výstavbou jihočeských rybničních soustav. Strouhou se dopravoval i materiál a posloužila také k výrobě elektřiny.
Mikuláš Rutard
Neprávem opomíjený slavný rybníkář působící na jihu Čech postavil rybníky v okolí Chlumu a Třeboně. Příkladem jsou zdejší rybníky Staré jezero, Blato, Podsedek, Nové jezero, Černá velká, Hejtman a jiné. Následně také zregulovat Koštěnický potok známý velkými průtoky. Na tomto potoce postavil Staňkovský rybník v podobě první údolní nádrže, neboť jejím hlavním cílem nebyl chov ryb, ale zachycený velkých vod tohoto toku a obecně regulace průtoku v něm.