Meteo Aktuality

Rybníky

Tato stránka se věnuje problematice rybníkářství a rybníků jako dalšího druhu retence vody. Ostatní stránky menu Voda popisují ostatní typy retence vody jako jsou přehrady, hráze, zdymadla či jezy. Zde se dozvíte informace spočívající v definici rybníků, jejich místu v krajině a také stručný přehled historie rybníkářství u nás.

Témata stránky: Pojem rybník, historie rybníkářství v ČR, významní stavitelé rybníků, rybníky dnes.


RYBNÍKY A RYBNÍKÁŘSTVÍ

Rybníky se zakládaly v dávné historii, jak název napovídá, k hlavnímu účelu chovu ryb. Tyto nádrže ovšem plná také mimo jiných zásadní funkci v podobě zadržení vody v krajině. Slouží často pro rekreaci a sportovní rybolov, ale také jsou biotopem pro mnohé živočichy či místem výskytu vodních i suchozemských rostlin, které se jinde než poblíž vody nevyskytují. Rybníky jsou nádržemi, podobně jako přehrady, které mění ráz krajiny. Velké rybníky zásadním také způsobem mění klima v dané oblasti. Jezera, mokřady, rybníky i vodní nádrže plní účel retence vody. 

Znaky rybníků:

  • Vodu lze snadno vypustit (pomocí stavidla) a to zcela
  • Jsou výsledkem lidské činnosti (nádrž je vybudována)
  • Plní podobně jako nádrže více účelů, primárním účelem je chov ryb
  • Nemusí být vybudovány přímo na vodním toku (napájeny jsou často umělými kanály, viz stránka Vodní toky

Historie rybníků a rybníkářství

Postavením jednoduché hráze na daném toku vznikl rybník, který již v historii měl za úkol plnit více účelů. Vedle účelu, podle něhož tato nádrž dostala název, tedy chovu ryb, se upřednostňoval v již od dávných dob i účel zadržování vody a výroby energie. Ohledně střední Evropy pocházejí první zprávy o zakládání rybníků jako malých nádrží z konce 10. století. Z hlediska našeho území pochází nejstarší zmínka o rybnících zřejmě z roku 1115, uvedená v Kladrubské listině. Nejstarší rybníky u nás vznikly na konci 12. století.

První rybníky, které byly nazývány stavy, vznikaly na menších tocích v podobě potoků a říček, kdy došlo k jednoduchému přehrazení takového toku vypouklou hrází směrem do rybníka. Následkem takové hráze se zvýšila před překážkou hladina utvořila se malá nádrž. Pozdější rybníky byly i poněkud větší s propracovanějším technickým řešením jak hrází, tak výpustí v podobě modernějších stavidel. Tyto rybníky již častěji odolávaly větším vysokým průtokům vlivem lepší technické stránky jejich hrází i manipulací na stavidlech. Rybník označený jako stav, tedy původní rybník, je u nás Pěněnský velký rybník na Jindřichohradecku, který nesl vzhledem k hrázi zpevněné dřevěnými kůly název Dřevo.

První rybníky jsou spojovány s jednoduchými stroji a mlýny, dále plnily účel zachycování povodňových průtoků a odvodňovat krajinu s přebytečnými stojatými vodami. Již dřívější stavitelné velkých rybníků, kterými se dodnes mohou pyšnit například a zejména jižní Čechy, byly promyšleným konceptem a nikoli nahodilými událostmi. Víceúčelovost rybníků se s postupující dobou a vývojem technologií umocňovala. Rybníky také na našem území vznikaly v důsledku těžebního průmyslu a sklářství vlivem velkých poptávek po vodě v souvislosti s těmito činnostmi. Před polovinou 14. století jsou rybníky budovány v rovinách, které jsou podmáčené a vyřešen je u nich také přítok i odtok.

Rybníkářství

Rybníkářství s hlavním cílem produkce ryb se rozvíjelo se zvyšující se poptávkou po konzumaci ryb. Nejvíce rybníků bylo postaveno v rybníkářstvím proslavených jižních Čechách, kde vznikla sousta rybničních soustav. Další rybníky najdeme v ČR na jižní Moravě, na omezí Vysočiny a Pardubicka či ve středních Čechách, kde se jedná pouze o jižní část. V ostatních oblastech se rybníky nacházejí zajisté také, ale ve vztahu k těmto jmenovaným jsou spíše místní záležitostí a tyto lokality nejsou rybníkářstvím tak významné. Jak bylo uvedeno v historickém pohledu na rybníky, tak se s jejich stavbou začalo zhruba kolem 12. století s tím, že se rybníkářství postupem času významně rozvíjelo a to nejvíce ve 14. století, kdy vznikly známé jihočeské rybníky, další poté kolem 16. století. Stavitele těchto rybníků velmi dobře známe a učí se o nich i žactvo na školách v základním stupni vzdělání. Mezi ně jmenujme především Jakuba Krčína, Štěpánka Netolického či Mikuláše Rutarda.

S těmito významnými rybníkáři, kteří skutečně uměli stavět rybníky velmi dobře, se setkáme pokud budeme hovořit o největších a nejznámějších rybnících a rybničních soustavách v ČR, které se nacházejí zejména v jižních Čechách. Alespoň stručně se podívejme na to, kdo byli tito uvedení významní stavitelé rybníků a s vybudováním a dosavadní existencí kterých rybníků si je můžeme spojit.

Úpadek zažilo rybníkářství v 17. století vlivem třicetileté války, jednalo se o zlom v rybářství. Hospodářské tlaky zapůsobily na rybníkářství o století později. Pohled na zpustlé a neobnovené či zcela zaniklé rybníky byl oproti předcházejícím staletím, kdy se “rodil” díky neutichající práci úspěšných a zejména výše zmíněných stavitelů jeden rybník za druhým a to téměř každý rok nějaký v jižních Čech přibyl, smutný. To vše a některé další faktory způsobily, že z původních 180 000 hektarů rybníků klesla jejich výměra na více než polovinu a později i na čtvrtinu původní výměry. O obnovu se postarali v 19. století zejména Václav Horák, František Špatný, Josef Šusta a další, kteří využili poznatky nově se rozvíjejících věd (např. zejména z oboru agronomie) a za využití moderních metod pozvedly české rybníkářství. Ve 20. století nastala větší produkce ryb a mírné zvětšení ploch rybníků, v současnosti máme 24 rybničních soustav, z nich menší najdeme na západě Čech, četné množství stále na jihu Čech, dále na Ostravsku něco málo rybničních soustav najdete v okolí Prahy a na jihovýchodě či naopak severozápadě Čech. Nejvíce rybníků a výměře větší než 1 hektar se nachází na Jindřichohradecku (437) a Třeboňsku. (393) Dále v okolí Blatné, na Táborsku, kolem Hluboké nad Vltavou, na Tachovsku, Křižanovsku atd. Nejméně takových rybníků najdeme na Přerovsku a Břeclavsku a to pouze 10.

Pro zajímavost zmiňme jména rybníků a jejich podstatu. Rybníků najdeme v ČR mnoho a jména jsou rozličná, vedle jich je mnoho většinou malých rybníků beze jmen. Jména jsou rybníků přiřazována podle obcí a měst či osad v okolí, dále podle majitelů, podle povolání, vlastností rybníků a půdy, podle polohy atd. Jako příklady lze uvést například Horusický rybník, rybník Machovec, Hejtman, Černý rybník, Bahnitý rybník, Starý rybník či Bezdrev.

Významní stavitelé

Když se řekne Krčín nebo Netolický, určitě si tato jména spojíte s názvy Svět, Nová Řeka, Horusický, Záblatský či Opatovický a tedy s rybníky, přesněji s jedněmi z našich nejznámějších a největších rybníků. Stručně si nyní tři nejvýznamnější stavitelé rybníků u nás, jejich práce nám zdobí krajinu a různě pomáhají dodnes, představme.

Jakub Krčín  zvaný jako Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan pocházel od Kolína. Během mládí již rychle prokázal své organizační a řídící schopnosti a následně se stal purkrabím na Krumlově. K jeho činnosti patřila stavba jezu, budování ovčínu, rekonstrukce pivovaru či řešení odvodnění pozemků. Současně ovšem také založil nové rybníky na Netolicku. Též následně zahájil stavbu velkého rybníka (Nevděk) známého pod názvem Svět. Tehdy prosadil svůj záměr na vybudování dostatečné hráze rybníka a ne jedenkrát. Podobně vznikla také Nová Řeka, umělý kanál, který vznikl pod vedením Krčína. Ten zadal dělníkům vykopat rigol v určité trase do takové hloubky, dokud jím nepoteče voda. Umělý kanál převádí vodu z Lužnice do Nežárky, aby ulehčila při velkých průtocích rybníku Rožmberk, o kterém bude řeč níže. Tento tok je považován za samostatný, byť se jedná o tok vzniklý uměle. Koncem 16. století nastala zlatá éra rybníkářství v Čechách, které zaznamenalo velký pokrok ve stavbě rybníků.

Štěpánek Netolický, u něhož není dokázáno, kdy přesně se tento významný rybníkář narodil, založil slávu jihočeského rybníkářství a o tom pochyb není. Postavil stovky bezejmenných rybníků v této oblasti, které dodnes představují chloubu jižních Čech a známe je dnes pod názvy například Velký Tisý, Záblatský rybník, Ruda, Housický, Opatovický aj. Vybudoval Zlatou stoku, jejíž stavbu před tím naplánoval a vyprojektoval. Tento kanál odbočuje z Lužnice v oblasti Majdalény, kde se nachází pro vodáky známý a nebezpečný jez, protéká mezi uvedenými jihočeskými rybníky a ve Veselí nad Lužnicí ústí zpět do koryta řeky Lužnice. Rybníky se pomocí této stoky napájejí i vypouštějí, byl to tedy záměr ve spojitosti s výstavbou jihočeských rybničních soustav. Strouhou se dopravoval i materiál a posloužila také k výrobě elektřiny.

Mikuláš Rutard neprávem opomíjený slavný rybníkář působící na jihu Čech postavil rybníky v okolí Chlumu a Třeboně. Příkladem jsou zdejší rybníky Staré jezero, Blato, Podsedek, Nové jezero, Černá velká, Hejtman a jiné. Následně také zregulovat Koštěnický potok známý velkými průtoky. Na tomto potoce postavil Staňkovský rybník v podobě první údolní nádrže, neboť jejím hlavním cílem nebyl chov ryb, ale zachycený velkých vod tohoto toku a obecně regulace průtoku v něm.

Prvky rybníků, soustavy a účely

Jak bylo již řečeno v odstavcích výše, tak rybníky plnily od počátku více funkcí. I v dnešní době tomu tak je s tím, že prvotní funkcí je stále chov a produkce ryb, dále hospodaření s vodou v podobě jejího zadržení a následného odběru pro různé účely, zmírnění vysokých průtoků na daném toku buďto přímo průtočným rybníkem a nebo převedení velké vody z toku do více rybníků či do jiného toku, nadlepšování průtoků při opačném extrému, suchu. Dále rekreační funkce, sportovní v podobě rybaření, které je u nás velmi rozšířeno a v zimní sezóně se za vhodných podmínek nabízí možnost bruslení na dostatečně silné celině – ledové pokrývce. Rybníky plní zajisté také funkce pro faunu a flóru, nejen pro lidstvo. Rybníky a jejich okolí jsou domovem spousty druhů živočichů a vyskytují se v nich také četné rostliny. Ať se jedná o rostliny vodní či živočichy žijící pouze ve vodě nebo o rostliny a živočichy potřebující k životu vodu či dobrou dostupnost vodní plochy či živočichy hledající útočiště v četné vegetaci poblíž rybníků.

Každý rybník musí mít hráz, díky které je voda zadržena. Dále musí mít zdroj vody, který může být různý a o různé vydatnosti. Rozlišujeme rybníky postavené kolem pramenišť, kde je zdrojem pramen stékající do rybníka nebo v jeho oblasti přímo vyvěrající, často se v takových případech jedná o počátek vodního toku. Dále existují rybníky napájené, resp. nepřímo průtočné, kdy je vybudován přítok do nich z vodního toku tekoucího v bezprostřední blízkosti či v některých případech poblíž a voda je přiváděna přivaděči v podobě umělých kanálů, které jsou často zatrubněny. Třetím případem jsou přímo průtočné rybníky, které jsou založeny přímo na vodním toku a není nutné řešit přítok, neboť ten existuje od počátku založení rybníka. Rybníky s málo intenzivními přítoky mají zpravidla horší jakost vody, zejména v letním období při přemnožení zelených rostlin. Rybníky s výraznými přítoky v podobě toků, na nichž se často vyskytují vysoké průtoky jsou rychleji zanášeny splaveninami. O tomto procesu bude řeč v problematice škodlivých účinků vod. Každý rybník také musí být vybaven výpustí v podobě stavidla, aby splňoval znak snadné vypustitelnosti vody. Řešení a umístění stavidla je asi nejsložitější stavební částí takového rybníka. Musí být pevně usazeno a mít schopnost odolat vysokému tlaku vodu. Musí se nacházet současně v nejnižším bodě rybníka, aby bylo možno rybník zcela vypustit. V četných případech následně odtéká přitékající voda z rybníka při jeho napuštění přepady, což jsou současně bezpečnostní přelivy v případech vysokých přítoků. Voda odtéká také v některých případech jak přepadem, tak přes stavidlo, na kterém nastavujeme hladinu v rybníce. Přes přepad odtéká přebytečná voda. Rybník může mít i více výpustí v podobě stavidel, kdy jedno z nich nebude umístěno v nejnižším bodě rybníka a díky tomu je možné rybník vypouštět například pouze z poloviny, kdy zůstane stavidlo v nejnižší části rybníka uzavřeno. Částečné vypouštění lze ale řešit i vhodnou manipulací na jediném nejníže umístěném stavidle.

Komplexní přehled rybničních soustav a rybníků dnes najdete na stránce Rybníky v ČR.

Základní pojmy

Kbel – nebo také mnich a požerák znamená výpust u převážně menších rybníků. Dříve to znamenalo (psáno gbel) silný sloup v hrázi sahající k potrubí se stavidlem.

Nadýmač – rybník napájený přítokem nebo pramenem zespodu.

Nebesák – rybník nemá zjevný přítok a je odkázán pouze na srážkovou vodu.

Požerák – nebo též kbel (výše) je druh vypouštěcího zařízení rybníka. Je to svislá šachta v blízkosti hráze, přičemž za běžného stavu voda přepadá v horní části přes stěnu na dno této šachty a následně odtéká rourou v hrázi do vodoteče (recipientu). Výpust umístěná u dna umožní kompletní vpuštění rybníka.

Splav – je hlavní odvod vody z rybníka, někdy též bezpečnostní přeli pro odvádění vysokých průtoků.

Stav – ovladatelný uzávěr toku vody.

Stavidlo – hlavní uzávěr vody v rybníce.

Reference

Použitá a doporučená literatura:

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Rybníky v České Republice. Praha: Consult, 2012

WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Voda v České Republice. Praha: Consult, 2006

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Vodní Díla v České Republice. Praha: Consult, 2016

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště