Tlakové útvary

Hodnocení stránky

Definici jednotlivých tlakových a synoptických útvarů a jejich vzniku nabízí tato stránka, převažující počasí v oblastech těchto útvarů v našich podmínkách pak stránka navazující (viz toto rozbalovací menu). Objasňuje pojem tlakové útvary, klasifikuje je a uvádí jejich rozlišovací znaky. Vlivem na počasí v našich podmínkách se zabývají samostatné stránky Počasí v tlakové výši a Počasí v tlakové níži.

Témata stránkyPojem tlakové útvary, definici tlakových útvarů, základní útvary, výškové a ostatní tlakové útvary.

Anglické názvy: Pressure formation (tlakový útvar), pressure level/anticyclone (tlaková výše/anticyklona), pressure below/cyclone (tlaková níže/cyklona), frontal system (frontální systém), height cyclone (výšková cyklona).

Výukový materiál k tomuto tématu: METEOROLOGIE 6


TLAKOVÉ ÚTVARY

V rozložení tlaku vzduchu nad Zemí můžeme rozlišovat na základě hodnot tlak dva základní tlakové útvary:

  • Tlaková výše (anticyklona)
  • Tlaková níže (cyklona)

Tlakové útvary: Schéma cirkulace v tlakové níži a výši.

Stručné schéma cirkulace v tlakové níži a tlakové výši

Tyto útvary se odlišují od sebe i okolí rozdílným tlakem vzduchu. Tendence tlaku vzduchu, tlaková tendence, je změna tlaku vzduchu v dané oblasti v daném čase, například během dne. Může jít o shodný tlak vzduchu, setrvalý stav tlaku, dále o pokles nebo vzestup tlaku různé intenzity (slabé, mírné a silné).

Tlaková výše (anticyklona)

Tlakový útvar nebo specifická forma cirkulace v atmosféře. Z pohledu tlakového útvaru jde o oblast se zvýšeným tlakem vzduchu oproti okolí, kdy alespoň jedna izobara (izohypsa) na synoptické mapě je uzavřena – tlak uvnitř této má vyšší hodnotu než v okolí.

Jde o synoptický tlakový útvar, v němž směrem k jeho středu vzrůstá tlak vzduchu. Izobary ukazují vzhled tlakového pole kolem tohoto útvaru a pokud je alespoň jedna z nich uzavřena, hovoříme přímo o tlakové výši, odborně nazývané anticyklona. Na synoptických mapách je útvar označen písmenem „V“, často však v němčině či angličtině „H“. Pokud není ani jedna izobara v tomto útvaru uzavřena, jedná se o hřeben nebo-li výběžek tlakové výše, jinými slovy výběžek vyššího tlaku vzduchu. Tlaková výše vzniká vždy ve studeném vzduchu (vzduchové hmotě). Bývá horizontálně velmi rozsáhlá a to až tisíce kilometrů. I malé anticyklony ovšem přinášejí specifické rysy počasí.

Druhy

Podle zeměpisné šířky a převažujících podmínek počasí v oblasti a době tvorby lze rozdělit anticyklony na:

  • Mimotropické – a) studené pohyblivé, oddělující cyklony od celé série, b) uzavírající pohyblivé, které uzavírají sérii cyklon a c) stacionární málo pohyblivé
  • Tropické – málo pohyblivé tzv. kvazistacionární v subtropické oblasti

Stádia vývoje

  • Vznik – počáteční stádium počítané od prvních znaků vývoje do první uzavřené izobary nebo izohypsy na synoptické mapě
  • Zesilování – od zformování anticyklony jako takové (viz konečná fáze předchozího stádia) po nejvyšší tlak v centru této výše
  • Rozpad – od začínajícího poklesu tlaku vzduchu ve středu výše po její vymizení z přízemní i výškové mapy, zánik útvaru jako takového

Existují místní anticyklony, které vzniknou v nevýrazných tlakových polích a tyto se dále nevyvíjejí. Tlakové výše vyvíjející se počínají svůj vznik v případě zesílení studeného hřebene vyššího tlaku vzduchu za přešlou studenou frontou. Na mapách poznáme vznik anticyklony podle širokého pásma vzestupů tlaku vzduchu, včetně týlu hřebene. Anticyklona vzniká většinou v přední části výškového hřebene. Sílení tlakové výše probíhá většinou několik dní a vyznačuje se jejím mohutněním, tedy vzestupy tlaku vzduchu v prostoru útvaru a jeho středu. Významně se mění meteorologické prvky.

Nejprve jde o nízkou anticyklonu, ke konci o vysokou. To se projevuje tím, že ke konci na mapě pro hladinu 500hPa (5.5km) se vyskytují uzavřené izohypsy. Při slábnutí jde o anticyklonu vysokou a málo pohyblivou. Na výškových mapách se vyskytuje izolované teplo, jehož střed se zhruba kryje se středem výš a izohypsy či izotermy mají podobu koncentrických křivek. Tyto sledují průběh izohyps.

Vývoj anticyklony ovlivňuje povrch a jeho vlastnosti, zejména teplotní. V zimním období nad promrzlým povrchem máme málo pohyblivé výše. Výše setrvávají, existují, dny až týdny. Většinou probíhá regenerace anticyklony (viz dále). Do oblasti s anticyklonou začne díky vhodné cirkulaci pronikat studený vzduch. Existují případy s významnou změnou termobarického pole troposféry, kdy může nastat nový dynamický růst tlaku vzduchu.

Charakteristiky anticyklon

Středy tlakových výší mají většinou velký rozsah. V oblasti středu anticyklony se odehrávají sestupné pohyby vzduchu, což je typické pro tento útvar. Nejvýznamnější najdeme v přední části útvaru ve směru postupu. Zde se odehrávají největší vzestupy hodnot tlaku vzduchu v oblasti studeného přílivu. V zadní straně útvaru najdeme slabší vzestupné pohyby vzduchu. Tyto se uplatňují v pozdějších fázích anticyklon. významné sestupné pohyby vzduchu se odehrávají za studenou frontou v nástupu anticyklony. Tento typ cirkulace působí vysušování vzduchu a to brání tvorbě oblačnosti. Již existující oblačnost se rozpadá.

Anticyklony se vždy přemísťují, pohybují. I když máme stacionární, správně kvazistacionární, útvary a to tedy hodně stabilní existující nad určitými oblasti. Žádný tlakový útvar ovšem není zcela bez pohybu, nic v atmosféře totiž není neměnné. Atmosféra se stále mění, neboť v ní existují rozdíly a její snaha dostat se stále do rovnováhy právě tyto změny působí. Tím se musí měnit tlak i teplota vzduchu nad Zemí, čímž se tedy mění i tlakové útvary.

Situace spojené s tlakovou výší

O tlakové výši nehovoříme, pokud vyšší tlak vzduchu v dané oblasti nemá uzavřené izobary (alespoň jednu). Tlaková výše se poté z hřebene nebo-li výběžku vyššího tlaku vzduchu dále utváří. Vzniká zejména v oblastech se studeným tlakem vzduchu, stejně jako samotná tlaková výše. Rozvoj tlakové výše nazýváme anticyklonogenezí a probíhá v oblastech s vhodnými podmínkami. Tyto nazýváme anticyklogenezní. Anticyklony jsou v některých částech Země ale i trvalými tlakovými útvary, kde se tlak vzduchu nijak významně nemění. Jedná se například o Azorskou tlakovou výši v oblasti Azor, jejíž výběžek často také zasahuje až k nám do centrální Evropy. Tlaková výše (nebo nejdříve její výběžek) se k nám od západu často rozšiřuje po přechodu studené fronty ve studené vzduchové hmotě.

Tlaková níže (cyklona)

Tlakový útvar nebo specifická forma cirkulace opačná vůči anticykloně. Jde z hlediska tlakového útvaru o oblasti se sníženým tlakem vůči tlaku v okolí, kdy alespoň jedna izobara či izohypsa vykazuje znaky uzavření při pohledu na synoptickou mapu – tlak uvnitř má tedy nižší hodnotu než v okolí.

Vzniká v důsledku teplotně rozdílných vzduchových mas, které spolu sousedí a jsou odděleny frontálním rozhraním spojeným s tlakovou níží (viz stránka Atmosférické fronty). O tlakovou níží jde, když je alespoň jedna její izobara v tlakovém poli uzavřena. Ale pokud není, jde o brázdu nízkého tlaku vzduchu. Směrem k jejímu středu tlak vzduchu klesá. Na synoptických mapách je útvar označen písmenem „N“, v anglickém názvosloví „L“ a v německém „T“. Tlakové hladiny jsou vysunuty v teplém vzduchu výše než ve studeném a to působí rozdíl tlakových hladin – gradient. Horizontální tlakový rozdíl způsobuje vznik větru.

Vlivem tření jednotlivých vzduchových mas může vítr nabírat větších rychlostí. Coriolisova síla odklání vítr na severní polokouli doprava a opačně. Vzniká silný vítr ve výškách a nastává rozvoj cyklony. Rozhraní mezi vzduchovými hmotami se transformuje do frontální vlny, neboť teplý vzduch se vtlačuje do studeného. V oblasti přílivu teplého vzduchu se snižuje tlak a hustota vzduchu, hovoříme o vhodných podmínkách rozvoje tlakové níže – cyklogeneze. Při dalších změnách tlaku a pole větru zesiluje příliv teplého vzduchu s důsledkem prohlubování tlakové níže. Zvýrazňování tlakové níže a frontální vlny ovlivňuje řada faktorů, včetně terénu, nad kterým se nachází. Systém tlakové níže je oproti výši složitější a tento útvar má také mnohem rozmanitější a intenzivnější projevy. Tlaková níže vzniká vždy v teplém vzduchu, jak je uvedeno již v popisu jejího vzniku.

Druhy

Vlivem zeměpisných podmínek a podmínek počasí v místě a čase vzniků cyklony se rozlišují cyklony:

  • Mimotropické
  • Tropické
  • Frontální – z pohledu vzniku, vznik na atmosférických frontách
  • Místní – nevýznamné, vznikající mimo fronty

Stádia vývoje

  • Vznik – od znaků vývoje cyklony po první uzavřenou izobaru či izohypsu na synoptické mapě
  • Mladá cyklona – od samotného vzniku, viz konec prvního stádia, do počátku okludování cyklony
  • Největší rozvoj – od okludování do nejnižšího tlaku ve středu útvaru
  • Vyplňování – též rozpad tvá od počátku vzestupu tlaku vzduchu ve středu cyklony do doby jejího úplného zániku jako útvaru, tedy do vymizení z přízemní či výškové mapy

Při přechodu cyklony mezi stádii vývoje prochází změnou vertikální stav cyklony a též se mění počasí v dané oblasti, kde se útvar vyskytuje a na kterou má tento vliv.

Charakteristika

V cyklonách se odehrávají typické a proti anticyklonám opačné vzestupné čili výstupné pohyby vzduchu. Tyto vedou k ochlazování vzduchu a kondenzaci vodní páry. To působí vznik oblačnosti a to většinou významné s produkcí bohaté srážkové činnosti. Vzestupné pohyby vzduchu se odehrávají v širokém pásmu kolem středu cyklony, která prochází vývojem. Střed oblasti těchto pohybů nemusí být nutně ve středu cyklony. Nad oblastmi s maximálním poklesem tlaku vzduchu se odehrávají většinou nejvýznamnější vzestupné pohyby a to před teplou frontou frontálního systému (viz dále) dané cyklony, tedy v oblasti přílivu teplého vzduchu. V případě mladé cyklony sahají pohyby i do střední části a částečně do týlu. Při maximálním rozvoji cyklony (viz stádia výše) dochází k sestupným pohybům vzduchu s maximem v přední části nastupující anticyklony – viz dále výklad o anticykloně výše.

Tvorba cyklon

Rozdělme na tvorbu místních (nefrontálních cyklon) a frontálních cyklon dle základního členění uvedeného výše. Podstatnější jsou samozřejmě frontální cyklony, jak uvádíme již výše. Nefrontální místní cyklony nemají další vývoj a nejsou tak významné, což vyplyne i z dalšího popisu.

Co se týče místních cyklon, vznik probíhá v nevýrazných tlakových polí bez přímého vlivu konkrétního útvaru a to v letním období nad pevninami. Většinou mají jen jednu uzavřenou izobaru a dále se nevyvíjejí. Nemají souvislost s atmosférickými frontami. Vznik či případné zesilování se odehrává během dne, zánik v nočních hodinách. Vznikají v důsledku termiky, stejně jako konvekční činnost s tvorbou kupovitých oblaků. Princip vzniku je tedy podobný jako při konvekci, kdy se přes den významně zahřívá povrch a v okolí se nacházejí povrchy s odlišnými vlastnostmi a to nižší teplotou. Příkladem může být vodní plocha. V zimním období mohou cyklony vznikat i nad mořem, kde bývá teplota vyšší než v okolí. Tyto cyklony se tvoří nejčastěji nad Balkánem, Pyrenejemi nebo v případě mořských pak nad Středozemním mořem. Vyznačují se ne příliš význačným počasím. V létě se tvoří lokální přeháňky a bouřky tzv. z tepla.

Způsoby vzniku cyklon

Frontální cyklony vznikají podle zkušeností několika způsoby:

  • Na studené fronty patřící jiné cykloně
  • Na teplé frontě patřící jiné cykloně
  • U okluzního bodu systému původní cyklony
  • Na stacionární frontě

Vyjma situace vzniku u okluzního bodu dochází v důsledku záhybu, tedy vlny, na původní frontě ke vzniku cyklony i v počátečním stavu vzniku vytvářejí dvě spojené části rozhraní. A to teplá a studená fronta, proto zde hovoříme o stádiu vlny jako prvního stádia vývoje cyklony (viz výše). Velmi častým případem je vznik cyklony na studené frontě patřící dříve vzniklé cykloně nebo případ na stacionárních frontách. Na studené frontě mohou vzniknout i dvě cyklony, první vzniklá má pozdější stádium vývoje. Na studené frontě další cyklony vzniká při vhodných podmínkách další cyklona a situace takto pokračuje dále. Jedna fronta může mít i více cyklon v různých fázích vývoje, jde o jednu sérii nebo tzv. rodinu cyklon.

Cyklony na stacionárních frontách nebývají dlouhotrvající a většinou zaniknou v počátečních fázích vývoje. Vzácným případem je vznik cyklony na teplé frontě, podobně jako u okluzního bodu systému. Před každým vznikem cyklony v uvedených případech výše platí tzv. příprava podmínek vzniku cyklony:

  • Vznik malých oblastí rozdílů tlaku vzduchu v oblasti vzniku cyklony
  • Zpočátku nejsou patrné deformace izohyps i oblasti vznikající cyklony
  • Existuje však deformace v poli izohyps ve tvaru prohlubující se brázdy

Podmínky pro prohlubování vzniklé cyklony:

  • Velké rozdíly teploty vzduchu horizontálně ve výškové frontální zóně
  • Studený příliv vzduchu v týlu vznikající cyklony s převýšením teplého přílivu v přední části cyklony
  • Cyklonální zakřivení rozbíhajících se izohyps se zmenšením křivosti ve směru cirkulace

Doporučujeme též obecné informace o dynamice atmosféry.

Frontální systém

S tlakovou níží je vždy spojen systém front a to teplá fronta, studená fronta a po jejich spojení (okluzní bod) okluzní fronta – výklad o nich obsahuje stránka Atmosférické fronty. Teplým sektorem tlakové níže je prostor mezi teplou frontou a studenou frontou tohoto systému, který nemá většinou nijak velký rozsah. Větší rozsah má dále od středu tlakové níže a od okluzního bodu. Po zokludování cyklony tato zpravidla zaniká. Tlaková níže se může ale regenerovat a po tomto procesu může existovat několik dní. Regenerací rozumějme obnovu celého systému, kdy se okluzní fronta vlní a část se stává novou teplou, další část pak novou studenou frontou.

O frontách pojednává obecně stránka Atmosférické fronty a převažujícím počasí u nás v oblasti těchto front pak stránky Počasí na teplé frontě a Počasí na studené a okluzní frontě.

Nízký tlak vzduchu vůči okolí s neuzavřenými izobarami nazýváme brázdou nízkého tlaku vzduchu. Tato vzniká v nepravidelně se vyplňující cykloně, na závětří hor nebo v zesilujícím přílivu teplého vzduchu.

Převažujícím charakteru počasí v cyklonách a anticyklonách u nás se věnují blíže stránky Počasí v tlakové výši a Počasí v tlakové níži.

Mladé a okludované cyklony

Trochu více v této kapitole popíšeme charakteristiky mladých cyklon, tj. od vzniku cyklony v podobě výskytu alespoň jedné uzavřené izobary na synoptické mapě. Musí jít hodnotu tlaku dělitelnou pěti. Pokud jde o dobře vyvinutou cyklonu, dostává se rychle do stavu s více uzavřenými izobarami. To ukazuje též na dobře vyvinutý teplý sektor takové cyklony. O tom, co je teplý sektor a jaké v něm často čekat počasí pojednává náš článek v odkazu v minulé větě. Tlak vzduchu má následující chod. Klesá před přechodem teplé fronty cyklony, stoupá po přechodu studené fronty. Při prohlubování cyklony klesá tlak i v oblasti středu níže či v týlu zóny cyklony. Jde o velmi obecný popis vývoje, vždy tedy záleží na podmínkách konkrétní situace vývoje cyklony.

V případě okludovaných cyklon dochází zpočátku ještě k poklesu tlaku vzduchu v centru níže, která má stádium největšího rozvoje. Prohlubování pokračuje, dokud je cyklony teplotně asymetrická = přetrvávají teplotní rozdíly v různých částech cyklony a izotermy/izohypsy se nenacházejí symetricky kolem středu cyklony a to výškové či přízemní. O nejlepších podmínkách pro prohlubování cyklony se hovoří v případě, kdy zeměpisná poloha středu cyklony na výškové mapě nesouhlasí s polohou středu na mapě přízemní – malý úhel vertikální osy cyklony s horizontální plochou. Období od počátku okludování do počátku vyplňování u těchto cyklon činí 1-2 dny. Při vyplňování cyklony dochází k vyrovnání rozdílných hodnot teploty v celé cykloně a frontální rozhraní se rozpadá.

Rychlost vyplňování se zvyšuje s rovnoměrnějším rozložením teploty v cykloně a symetričtějším polem teploty v cykloně. Vyplňování ovlivňuje i přízemní konvergence proudění. Cyklona, která se rychle prohloubila se většinou také rychle vyplní. Celkové trvání těchto cyklon od vzniku až do vyplnění, tedy zániku, činí někdy i méně než den, maximálně většinou 6 dní.

Regenerace cyklon

Znamená nové zesílení již dříve vzniklé a zeslabené cyklony. Regeneraci ovlivňuje mnoho faktorů, hlavně změny cirkulace tak, aby byla tato vhodná pro pokles tlaku vzduchu v oblasti vyplňující se cyklony.

Dochází k ní většinou se zvýšením horizontálních rozdílů teploty v určité oblasti a přechodu k asymetrii teploty. Nejčastějšími procesy vedoucími k regeneraci cyklon jsou:

  • Průnik nové fronty do cyklony
  • Vznik cyklony u okluzního bodu (méně častá situace sama o sobě)
  • Spojení s mladou cyklonou na studené frontě

Při průniku fronty jde o deformaci fronty, která se přiblížila k původní zanikající cykloně. Při vzniku cyklony u okluzního bodu jde o ojedinělý výskyt a v tomto případě má nová cyklona jen jednu uzavřenou izobaru. Další vývoj mají takové cyklony jen ojediněle, většinou zanikají. Vznik nové cyklony na studené frontě bývá poměrně častý. V takovém případě se nová přibližuje ke středu původní cyklony. Dochází k rozevírání izobar původní cyklony, která jako útvar postupně zanikne. Probíhá prohlubování nově vzniklé cyklony. A platí zde, že čím je toto prohlubování rychlejší, tím rychleji se vyplňuje původní cyklona. Často se tento proces odehrává velmi rychle a pozorovat lze na mapách jen obtížně.

Obecné charakteristiky základních tlakových útvarů

Co se týče velikosti útvarů, existují průměrné velikosti ohledně hloubky či mohutnosti. Ale samozřejmě se vyskytují i extrémní případy při velmi dobrých podmínkách pro mohutnění, resp. prohlubování. U cyklon závisí na typu, zda jde o mimotropickou nebo tropickou níží. V případě tropických se pohybujeme samozřejmě na jiných hodnotách a chování i projevy počasí v oblasti takové cyklony máme také násobně extrémnější. Velké oblasti tvoří cyklony o několika středech, jde o tzv. cyklonální oblasti. Několik středů u anticyklon ovšem najdeme spíše ojediněle.

Tlak vzduchu ve středech útvarů

Ve středech anticyklon najdeme různé hodnoty tlaku vzduchu. Většinou začínají vznikat při tlaku kolem 1015hPa, maximum rozvoje dosahují při tlaku 1020-1030hPa. V zimním období v našich podmínkách dochází ojediněle k vývoji mohutných anticyklon. V těch tlak vzduchu přesahuje 1040hPa, ojediněle dosahuje 1050hPa. Středy tlakových výší mají větší šířku než v případě těch cyklonálních. Cyklony mají tlak vzduchu ve středu často kolem 1000hPa a hovoříme zde o dobře vyvinuté níži.

Mimotropické cyklony mají tlak vzduchu ale i vyšší i kolem 1025hPa, útvar hodnotíme samozřejmě podle aktuálního rozložení tlaku. Takže útvar s tlakem 1020hPa může být anticyklonou, ale i cyklonou ve vztahu ke konkrétní situaci. Hlubší cyklony v našich podmínkách mají hodnoty tlaku pod 980hPa a ojediněle klesá tlak v jejich středech k 950hPa, existují ale i hlubší s tlakem 935hPa. Těchto dosahují cyklony nad oceány v chladné části roku. Tyto postupují následně nad Evropou pevninu a ovlivní značně počasí u nás. Než doputují ale do větší blízkosti, stačí se většinou více vyplnit. V případě cyklony zvané „Kyrill“ to ovšem příliš neplatilo, tlak vzduchu se v ní nad pevninou pohyboval kolem 950hPa. V Evropě mají cyklony většinou tlak 995-1000hPa. U cyklon tropických klesá tlak samozřejmě ještě podstatně níže. Nejnižší tlak vzduchu v tropické cykloně činil 870hPa (tajfun Typ).

Tlakové útvary ve vyšších hladinách atmosféry a počasí v nich

Nazýváme souhrnně výškové tlakové útvary a jedná se o výše uvedené, které se nevyskytují v přízemní vrstvě, ale ve vyšších výškách troposféry. Vedle tlaku vzduchu se s výškou někdy i značně mění teplota vzduchu, směr větru a jeho rychlost (střih větru). Objevit se tedy může jak anticyklona, tak cyklona a další s nimi spojeny typy útvarů i ve vyšších výškách atmosféry. Tlaková níže ve výšce vzniká tak, že dochází k přílivu studeného vzduchu. Vítr vnese z prostředí teplejšího do chladnějšího. Po nízkým tlakem vzduchu se v přízemní vrstvě často vyskytuje naopak tlak vysoký. Nad daným územím můžeme ale očekávat hodně oblačnosti a často i srážky, někdy trvalé a intenzivní. To vše vlivem výskytu nízkého tlaku vzduchu ve výšce, neboť příliv vzduchu je ochlazován a dochází v dostatečně vlhkém vzduchu ke kondenzaci a vzniku oblaků.

Ostatní tlakové útvary a počasí v nich

Situace, kdy se nad danou oblastí nenachází přímo nízký a ani vysoký tlak vzduchu, nazýváme nevýraznou tlakovou oblastí či jinými slovy nevýrazným tlakovým polem s téměř neměnným tlakem vzduchu. Jde o situaci, kdy se území nachází mezi několika anticyklonami a cyklonami. V takovém poli je nutné čekat poměrně rozmanité počasí. Většinou jde o počasí v průměru oblačné, kdy nemůžeme říci, že převládá velká oblačnost, ale ani jí není málo. V letním období za současného přílivu teplého vzduchu čekejme letní denní chod kupovité oblačnosti od nočního a ranního jasna až po odpolední oblačno s lokálními přeháňkami a bouřkami. V zimním období se budou vlivem nočního vyjasnění při radiačním ochlazování tvořit mlhy.

Další informace ze synoptické meteorologie najdete na stránce Synoptické situace. Většinu hydrometeorologických pojmů objasňujeme na naší stránce Encyklopedie.


Reference

Použitá a doporučená literatura:

MÍKOVÁ, T. KARAS, P. ZÁRYBNICKÁ, A. Skoro jasno. Praha: Česká Televize, 2007

BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha: Karolinum, 2005

DVOŘÁK, P. Letecká meteorologie 2017. Cheb: Svět Křídel, 2017

FORTIN, J. a kol. Weather. Canada: QA International, 2001 (CZ verze ŘEZNÍČKOVÁ, D. Počasí. Praha: Fortuna Print, 2003)

WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)

Napsat komentář