Meteo Aktuality

Atmosférické fronty

Zde se dozvíte veškeré informace o atmosférických frontách, od příčin jejich vzniku, přes jejich dělení až po jejich znaky. Další související stránky (viz toho menu) rozšiřují informace o převládající počasí v oblasti těchto front v našich podmínkách. Jak souvisí fronta s cyklonou a co je to frontální systém plus další informace jsou k dispozici právě v tomto textu stránky.

Témata stránky: Pojem atmosférická fronta, klasifikace atmosférických front, vznik a znaky atmosférických front.

Výukový materiál k tomuto tématu:

METEOROLOGIE 8


ATMOSFÉRICKÉ FRONTY

Atmosférickou frontou rozumíme v meteorologii pomyslnou čáru na mapě, která znázorňuje rozhraní mezi dvěma teplotně odlišnými vzduchovými hmotami (více o těchto stejnojmenná stránka). Fronty klasifikujeme podle toho, jaké vzduchové hmoty od sebe odděluje a podle toho, zda se jedná frontu před nebo za okluzním bodem (viz dále).

Klasifikace atmosférických front

Atmosférické fronty dělíme dle základního členění podle teploty vzduchových hmot na:

  1. Fronty teplé
  2. Fronty studené
  3. Fronty okluzní

Vedle základního dělení můžeme fronty dále třídit dle různých hledisek na:

  • Fronty základní (hlavní)
  • Fronty zvlněné
  • Fronty podružné
  • Čáry instability
  • Fronty troposférické
  • Fronty výškové
  • Fronty přízemní
  • Fronty polární
  • Fronty arktické
  • Fronty tropické

Anafronta = vzestupný pohyb vzduchu podél rozhraní jednotlivých vzduchových hmot.

Katafronta = sestupný pohyb vzduchu (klouzání teplého vzduchu) podél rozhraní hmot.

Frontogeneze je souhrnný název pro podmínky vhodné pro genezi frontálních vln, jinými slovy pro jejich vývoj. Frontolýza je souhrnný název pro podmínky naopak nevhodné pro genezi frontálních vln, jinými slovy jedná se o podmínky podněcující rozpad front.

Frontální systém je systém teplé, studené a okluzní fronty spojené s tlakovou níží (více stránka Tlakové útvary). Jedná se o systém front dané tlakové níže. Teplá fronta postupuje v systému vždy pomaleji než studená. Proto studená fronta teplou vždy dožene a v místě, kde se tak stane vzniká okluzní fronta (též okludovaná fronta). Takové místo nazýváme okluzním bodem.

Teplá fronta

Vzniká na rozhraní ustupující studené vzduchové hmoty a nastupující teplé vzduchové hmoty. Je tedy rozhraním mezi těmito vzduchy různých teplotních (fyzikálních) vlastností. Teplá fronta je součástí systému (frontální systém) tlakové níže (více stránka Tlakové útvary). Teplý vzduch se začíná vtlačovat do vzduchu studeného a rozhraní se vlní. V místech s přílivem teplého vzduchu klesá atmosférický tlak a vzniká tlaková níže. Teplá fronta je doslova plochou, po které vyklouzává teplý vzduch v důsledku vtlačování se do oblasti studeného vzduchu, který je těžší a drží se při zemi. Při procesu výstupu teplého vzduchu do výšky se tento dostává do nižšího tlaku a dochází k jeho ochlazování. V důsledku toho kondenzuje či sublimuje vodní pára a vzniká oblačnost, která je horizontální rozsáhlá. Čára fronty je průsečíkem šikmé frontální plochy a zemského povrchu a přechodem této čáry dochází ke změně počasí nad daným územím.

Teplou frontu značíme na synoptických mapách červenou čárou s půlkruhy ve směru postupu fronty. Tento typ fronty je výraznější v zimním období než v letním z důvodu, že v zimním období je vzduch před touto frontou výrazně chladnější oproti letnímu období, kdy je chladnější jen nepatrně a teplá fronta pak nemá takové projevy, mnohdy při přechodu frontálního systému u nás zcela chybí.

V obecně uznávaných zkratkách u nás označujeme frontu jako „TF“.

Studená fronta

Je rozhraním mezi ustupujícím teplým vzduchem v teplém sektoru tlakové níže a nastupujícím studeným vzduchem. Studený vzduch při průniku do teplejšího vzduchu tento vytlačuje do výšky. Studený vzduch má tvar jazyku, který postupuje do teplého vzduchu před ním. Projevy počasí studené fronty nastupují až za čárou fronty, což je základní rozdíl oproti teplé frontě. Studenou frontu dělíme na studenou frontu prvního a druhého druhu. Studená fronta druhého druhu je u nás častější a přechází zejména v teplé části roku oproti studené frontě prvního druhu. Počasí studené fronty je o mnoho dynamičtější než v případě fronty teplé. Projevy počasí mohou mít různou podobu.

Studenou frontu značíme na synoptických mapách modrou čárou s trojúhelníky ve směru postupu fronty. Studené fronty u nás přecházejí celoročně, výrazné jsou v letním období, neboť rozdíl mezi teplým vzduchem před nimi a studeným za nimi je často značný.

V obecně uznávaných zkratkách u nás označujeme frontu jako „SF“, její odvozené typy pak „ZSF“ (zvlněná studená fronta) a „PSF“ (podružná studená fronta).

Podružná studená fronta a průběh počasí

Podružná studená fronta není atmosférická fronta v pravém slova smyslu. Neodděluje od sebe různé vzduchové hmoty, ale pouze jednotlivé dávky téže vzduchové hmoty. Dochází ale po jejím přechodu k dalšímu ochlazování. Tento typ fronty vzniká v našich podmínkách málo často. Počasí je v oblasti fronty jen krátce oblačné s místními srážkami, většinou nevýznamné intenzity. Vítr zesiluje zejména v případě výskytu přeháňkové a bouřkové činnosti. Tlak vzduchu se nijak moc nemění.

Zvlněná fronta

Specifickým druhem fronty je případ, kdy se tato při přechodu přes dané území vlní a zpomaluje tak svůj postup přes toto území. Nejčastěji se vlní studené fronty, avšak existují případy, kdy dojde ke tvorbě vlny i na frontě teplé. Zvlnění fronty si můžeme představit jako zpomalení postupu určitých částí fronty (pomyslné čáry) vlivem různých faktorů a změna druhu fronty na opačný, tzn. při zvlnění studené fronty se v části vlny mění fronta na teplou.

Okluzní fronta

Je atmosférická fronta od okluzního bodu, ve kterém studená fronta systému tlakové níže dohonila frontu teplou téhož systému. Vzniká uzavíráním teplého sektoru tlakové níže, který uzavírá rychleji postupující studená fronta. Tato postupuje průměrně rychlostí 80km/h, zatímco teplá fronta zhruba poloviční rychlostí. Uzavíráním teplého sektoru tlakové níže dochází k vytlačování teplého vzduchu vzhůru. V blízkosti zemského povrchu zůstává po spojení front jen studený vzduch. Okluzní frontu značíme na synoptických mapách růžovou čárou s kombinací půlkruhů a trojúhelníků ve směru postupu fronty.

V obecně uznávaných zkratkách u nás označujeme okluzní frontu jako „OF“.

Okluzní fronta může mít formy:

  1. Okluzní fronta charakteru teplé fronty
  2. Okluzní fronta charakteru studené fronty

Podle okolností transformace vzduchové hmoty během vývoje cyklony má okludovaná fronta určitý charakter a podobá se více buďto teplé nebo studené frontě a podle toho má také takový průběh. Okludováním tlaková níže zaniká mimo situaci, kdy dojde k procesu regenerace. Při takové situaci existuje podpora rozvoje slábnoucí tlakové níže a na okluzní frontě se vyvíjí nový frontální systém složený z teplé a studené fronty.

Okluzní fronta charakteru teplé a studené fronty od sebe odděluje různé vzduchové hmoty s odlišnými vlastnostmi, avšak rozdíly mezi nimi nejsou tak razantní jako v případě teplé a studené fronty jako rozhraní. Okluzní fronta charakteru teplé fronty (též teplá okluzní fronta) pod sebe odděluje studenější studený vzduch a nastupující teplejší studený vzduch. Okluzní fronta charakteru studené fronty pak odděluje teplejší studený vzduch a nastupující studenější studený vzduch. Jde o teplotní rozdíl vzduchové hmoty před přechodem fronty a po jeho přechodu. Toto můžeme poznat i v reálné situaci při pozorování průběhu meteorologických prvků při přechodu takové okluzní fronty.

Průběh počasí na atmosférických frontách a příklady skutečného průběhu počasí v dané lokalitě při přechodu front najdete na navazujících stránkách Počasí na teplé frontě a Počasí na studené a okluzní frontě.

Reference

Použitá a doporučená literatura:

MÍKOVÁ, T. KARAS, P. ZÁRYBNICKÁ, A. Skoro jasno. Praha: Česká Televize, 2007

BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha: Karolinum, 2005

DVOŘÁK, P. Pozorování a předpovědi počasí. Cheb: Svět Křídel, 2012

DVOŘÁK, P. Letecká meteorologie 2017. Cheb: Svět Křídel, 2017

WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště