Meteo Aktuality

Voda

Na této stránce do dozvíte veškeré informace o vodě a jejím výskytu v různých částech Země a to v atmosféře, na zemi i pod zemským povrchem. Všude tam se voda vyskytuje a ovlivňuje tamní režim, spolupůsobí na různých procesech a jevech.

Témata stránky: Voda obecně, voda v atmosféře, voda na povrchu i pod ním.


O VODĚ OBECNĚ

Hydrologické téma voda a informace o jejím výskytu v různých oblastech Země. Voda je důležitá i v meteorologii, kde určuje základní jevy. Vodu si představme jako molekulu, označujeme ji chemickou značkou H2O. Jedna molekula vody se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Vodíkové atomy mají kladný náboj, kyslíkový záporný. Led představuje uspořádání molekul do pevné mřížky s šesterečnou soustavou. V podobě kapalné má voda chomáčky molekul, které nedrží pohromadě neustále. Naopak pár má rychle se pohybující molekuly vody, které nedrží pohromadě nikdy a navzájem se od sebe odrážejí. Led má ve stejném množství oproti vodě větší objem a to o 10%, neboť zmrznutím voda nabývá. Voda je nejjednodušší sloučeninou z hlediska chemického, která se na Zemi vyskytuje.

Následně budou poskytnuty informace o vodě v různých podobách. Nejprve bude zmínka o obecném rozložení a koloběhu vody na Zemi, jako základu veškerého zemského života. Následovat bude její výskyt ve vodních tocích a v podzemní vrstvě. O vodních tocích a dalších plochách budou pojednávat samostatní stránky.

Skupenství vody

Ze základních znalostí víme, že voda má různá skupenství a v závislosti na teplotě a dalších podmínkách je může měnit.

Voda se vyskytuje jako jediná látka současně ve třech podobách:

  • Kapalné – voda v případě dešťových srážek, rosy, voda ve vodních tocích, rybnících a další dostupná voda na povrchu a v poslední řadě zásoba vody podzemní = sladká voda, voda v mořích = slaná voda
  • Pevné – voda zmrzlá v ledovcích, v ledu přechodném a velmi přechodném za příznivých teplotních podmínek v určitém období dle zeměpisné polohy a voda ve sněhu opět v trvalém měnícím se postupně na led, v dočasném či přechodném dle polohy a období
  • Plynné – voda v atmosféře v podobě páry – nasycení vzduchu, viditelné oblaky, mlhovina, dále vypařování z povrchu a další výskyt páry v podobě dočasné

Fázové přechody vody jsou součástí tématiky meteorologie a najdete je na stránce Vlhkost vzduchu.

Zásoby vody na Zemi

Ač to zní možná překvapivě, tak největší podíl vody na Zemi se nachází v oceánech. To znamená, že zhruba 97% světových zásob vody je voda slaná a pouze zbytek představuje vodu sladkou, kterou můžeme bez dalšího používat k životu. Co se týče sladké vody, tak z výše uvedeného zlomku dostupné sladké vody na Zemi je 79% této vody vázáno v ledovcích různého druhu (viz téma o ledu na Zemi) a následně 20% představují podzemní zásoby vody. Pouhé 1% této vody máme dostupné na povrchu. A tento velmi malý podíl dostupné vody na povrchu rozdělme dále. Z toho 1% sladké vody, které si v této souvislosti představme jako 100% se nachází 52% v jezerech, dále 38% v půdě, 8% v atmosféře a pouhé 1% v řekách a živých organismech, tj. i v našem těle. Při vyjádření v objemu se jedná o velké zásoby povrchové vody, o obrovské zásoby vody sladké a o nepředstavitelně rozsáhlé zásoby v podobě slané vody v oceánech.

VODA NA ZEMI: 97% slaná voda, 3% sladká voda

SLADKÁ VODA: 79% led, 20% podzemní zásoba vody, 1% povrchová voda

POVRCHOVÁ VODA: 52% jezera, 38% půdní voda, 8% atmosférická voda, 1% řeky a živé organismy.

Podíl sladkých vod z celkových zásob: trvalý led a sníh 1.7%, podzemní voda 0.57%, (půda 0.002%, voda v oblasti provzdušnění 0.003% a v oblasti nasycení 0.57%) povrchová voda 0.017%. (sladká jezera 0.009%, slaná jezera 0.007%, umělé nádrže a mokřady 0.0004%, řeky v průměru do 0.0001%).

Koloběh vody na Zemi

Nebo též přírodní či uzavřený koloběh vody na každém místě začíná i končí, proto je tento cyklus uzavřený. Pokud si vezmeme povrch země, na který dopadá déšť, tak tam začíná koloběh vody. Bude tam ale také zároveň končit a to poté, co daná voda opět urazí celou trasu (viz dále) a spadne opět jako srážková voda.

Související obrázek
Stručný přehled koloběhu vody na Zemi, zdroj: usgs.gov

Oceány jsou největšími zásobárnami vody na Zemi, kde řekněme koloběh vody začíná a zároveň se zde uzavírá, tedy končí. Z oceánů je voda ovšem přenášena pomocí své schopnosti měnit formu na velké vzdálenosti. Za takový pomyslný počátek jinak pevně uzavřeného oběhu vody lze považovat vypařování z oceánů a přenos vody v plynné formě nad pevninu. Bez tohoto procesu by se voda z oceánů nedostala a postupně by se v nich objevilo 100% dostupné vody na zemi. Naštěstí tomu tak ale není a voda po vypaření putuje ve formě oblaků nad pevninu, kde padá ve formě různých srážek a tím jsou doplňovány její zásoby na pevnině. Voda stéká do vodních toků. vsakuje se do země a doplňuje své podzemní zásoby. Nakonec odtéká podzemím do oceánů, anebo vodními toky do oceánů, část se vypařuje zpět do atmosféry a je přenášena nad další oblasti pevniny Země.

Jedna molekula vody setrvá v atmosféře zhruba 10 dní, zajisté to není stále stejně dlouhá doba, ale průměrná doba je v řádu několika málo desítek dní. V podzemí setrvá ale už 10 000 let a v oceánu 37 000 let než je přemístěna na jiné místo, v ledovcích to může i přes 100 000 let. Mezi tím je přemístěno nekonečně mnoho molekul vody. Průměrné setrvání zásob vody činí od 8 dnů v podobě vody v atmosféře až po 9 700 let v podobě vody v ledovcích. (vodní toky 16 dní, půda 1 rok, mokřady 5 let, jezera 17 let, podzemní zásoby 1 400 let a oceány 2 500 let).

Globálně obíhá neuvěřitelných 1 000km krychlových o váze 10 na 18 gramů. Při vyjádření ve výšce vodního sloupce si představme, že vrstva 1mm odpovídá 1 litru vody na 1 metru čtverečním. V ČR nám během roku spadne průměrně 685mm vody na 1m čtvereční. Atmosférou projde ročně přes 500 000 km krychlových vody, oproti celé zásobě vody je to malá část. Řeky na planetě Zemi odvádějí ročně průměrně 42 000km krychlových vody do oceánu, přičteme-li k tomu asi 2 700 a 2 200km krychlových z ledovců a podzemních vod, které se také do oceánů vracejí, činí přítok do oceánu asi 47 000 km krychlových a to představuje vrstvu 130mm na hladině oceánu za rok.

Řeky odvádějí asi 78% vod do oceánu, říkáme tomu odtok z pevniny. Asi 22% představují bezodtokové oblasti, které se vyznačují řekami odvádějícími vody do bezodtokových jezer či se dané řeky rozlévají do mokřadů a bažin.

Velký oběh = potenciální začátek představuje výpar z oceánů, oběh pokračuje po přenosu páry srážkami nad pevninou a jaksi končí odtokem řekami a podzemím zpět do oceánů.

Malý oběh = oběh v rámci oceánu nebo pevniny, například v bezodtokových oblastech – tzv. místní oběh.

Účinky vody

Pokud existuje nějaký nadřazený živel na Zemi, tak je jím právě voda. Ne nadarmo se říká, že “před vodou neutečeš”. I pevné skály, u nichž by se mohlo zdát, že vodu zastaví a odolají jí, tak tomu tak úplně není. Voda do jisté míry obtéká skalní útvary. Pokud pozorujete vývoj koryta nějakého vodního toku, který se klikatí krajinou a pátráte po tom, proč tomu voda “budovala” koryto vodního toku takovým velkým obloukem, když mohla téci rovně, tak zjistíte že ji k tomu vedle sklonu (aneb voda do kopce neteče) mohl vést i terén a že měla jinudy snazší cestu. Avšak v četných případech voda razí postupně cestu i skrz pevné skály a rozpouští je.

Pokud je vody v určitém místě hodně, přeplňuje koryta, postupně se rozlévá, překonává hráze a podobně. Takovou situaci označujeme jako význačnou, jde o hydrologický extrém – povodeň. Voda má, pokud se jí vyskytne naráz v dané oblasti hodně, obrovskou sílu a je schopna ničit prakticky vše, co jí stojí v cestě. Naopak tam, kde voda chybí, nemůže být prakticky žádný život. Jen vybraní jedinci fauny a flory se dokáží přizpůsobit téměř absolutnímu suchu, které panuje například na pouštích. Sucho je druhým extrémem v hydrologii. O těchto pojednává ve vztahu k našim podmínkám blíže stránka Hydrologické extrémy a další jí podřazené stránky.

VODA NA POVRCHU

Voda se na povrchu vyskytuje v různých podobách a v různém stavu. Vyskytuje se zde v podobě ledu, dočasného či trvalého s tím, že jak bylo řečeno dříve tak v trvalém ledu v podobě ledovců je vázána nejdéle a to někdy až sta tisíce let. Dále v podobě sněhu, který v některých oblastech také leží na povrchu trvale a v delším období se přetváří v led. Často leží sníh v podobě dočasné či přímo velmi krátkodobé. Dále je na zemi voda pevného skupenství v podobě jinovatky, jíní a námrazy ať už přímo na zemském povrchu nebo na různých předmětech (od staveb, věcí až po rostliny) vyskytujících se na povrchu. Třetím skupenstvím je voda, která se na povrchu vyskytuje v různých situacích a to jako voda tekoucí či stojatá v různých retencích. Voda se na povrchu může objevit do jisté míry i ve formě plynné a to pokud dochází k odpařování či se vyskytuje mlha, která většinou sahá úplně k zemskému povrchu, zejména při své tvorbě. Při tvorbě mlhy je pára zpočátku doslova přilepena na zemský povrch. Mlhu ovšem řadíme k vodě v atmosféře, neboť se jedná o nasycení vzduchu vlhkostí, nikoli o nasycení země.

Voda v kapalném skupenství se vyskytuje v následujících oblastech:

  • Vodní toky (prameny, potoky, říčky, řeky a velké řeky)
  • Přehrady (v důsledku přehrazení zpravidla větších toků)
  • Rybníky (průtočné zpravidla na říčkách a potocích nebo napájené těmito vodními toky)
  • Jezera (bezodtoková, vzniklá nejčastěji těžbou písku a štěrku, tzv. pískovny a lomy)
  • Slepá ramena a mokřady (vzniklá úpravou vodních toků nebo zatopením v důsledku rozlivů řek nebo v důsledku vysokých hladin podzemních vod, průsaků z vodních toků či jezer atp., řadíme sem i rašeliniště)
  • Přechodná retence (v podobě jednak suchých poldrů, obecně na zemském povrchu v podobě kaluží a nebo v běžně suchých sníženinách a suchých korytech bývalých vodních toků)

O těchto základních je řeč na samostatných stránkách.

V případě prvních pěti oblastech se předpokládá s výskytem vody, ale v důsledku klimatického vývoj a nepříznivé hydrologické situace může dojít k vyschnutí daného místo a absence vody. Stává se to často u mokřadů, jezer bez větších pramenů či malých potoků a říček. V případě šestém se naopak výskyt vody běžně nepředpokládá, ale při změně meteorologické situace v podobě prudkých srážek, typické přívalový liják při bouřce, (probráno v minulém tématu) se může voda náhled objevit. Jedná se o vyschlá koryta toků a to již dlouhodobě nebo jiné sníženiny, do nichž se voda z jiného zdroje (tok, průsak, pramen aj.) nedostane.

Vodní toky obecně

Jsou koryta, kterými při běžné situaci trvale protéká voda. Vodní toky začínají pramenem, kde voda vyvěrá z podzemí a končí ústím do jiného toku (konec jednoho vodního toku) a ústím do jezera nebo oceánu (definitivní konec celého vodního toku). Za počátek daného vodní toku považujeme tedy pramen. Vodním tokům lidé přiřadily názvy pro jejich rozlišování. Tyto názvy jsou pro účely rozlišení vodních toků k hydrologickým, zeměpisným a jiným účelům důležité, ale pro určení jejich velikosti a dalšího rozlišení nehrají žádnou roli. Vlivem přiřazení názvů tokům může dojít k situaci, kdy daný tok nevzniká pramenem, byť tomu tak ale ve skutečnosti je. Přiřazením názvů může dojít k situaci, že tok vzniká soutokem dvou jiných toků, avšak se jedná pouze o dva stékající se vodní toky, nikoli o tři či více jako je to například na Plzeňsku. Dobrým příkladem bude vedle Plzeňska například řeka Orlice, která vzniká soutokem, Tiché a Divoké Orlice odvodňujících podstatnou část severovýchodních Čech. Ve skutečnosti se jedná ovšem o dva vodní toky, kdy by správně tok od soutoku u Týniště nad Orlicí měl nést dále po soutok s Labem název buď Divoká nebo Tichá Orlice, to dle hydrografických a hydrologických parametrů. Stejné je to kolem Plzně, kde vzniká řeka Berounka za soutokem řek Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy. Ve skutečnosti vzniká ale Berounka soutokem Radbuzy a Mže, neboť Úhlava ústí do Radbuzy pod vodním dílem České Údolí a Úslava ústí už do samotném Berounky pod místem jejího vzniku soutokem výše uvedených řek. Když se podíváme na vývoj koryt těchto vodních toků, tak se vždy jedná o dva soutoky vodních toků a pokud použijeme názvosloví, mělo by to být následovně: Mže by mohla přibírat Radbuzu a dále Úslavu. Poté by pokračovala Mže jako kmenový vodní tok až po soutok s Vltavou. Podobnou roli hrálo názvosloví i v případě Labe a Vltavy, kdy je jasně řeky Vltava dle kritérií delší a vhodnější, avšak vlévá se do Labe. Zde hraje roli historie, kdy se prosadil název Labe jako vhodný pro evropskou řeku. Správně by měla tedy Vltava od Mělníka pokračovat po soutoku s Labem přes Ústí nad Labem a Německo do Severního moře.

Nyní několik čísel: Labe má délku od pramene ke státní hranici s Německem 357km, celkovou pak 1122km. Morava má délku po státní hranici 258km, po soutok s Dunajem jen o 94km delší a Odra má délku po hranici s Polskem 126km, ale po ústí do Baltského může činí délka toku 861km. Největší celkový průtok má Labe a (716m3/s) a nejmenší Morava (120m3/s) s tím, že po státní hranici má nejmenší průtok Odra. (62m3/s, s připočtením přítoku Olše na hranici s Polskem) Podobné jeto ohledně plochy povodí. Délka významných vodních toků činí v ČR pouze 17 000km oproti drobným toků s délkou 59 000km.

Umoří našich toků

Úmoří značí oceán nebo moře, do kterého jsou odváděny vody z určitého povodí prostřednictvím kmenového vodního toku.

Hlavní vodní toky (Labe, Vltava, Morava a Odra) odvodňují území ČR pomocí velkých, (např. Berounka, Ohře) středních, (např. Chrudimka, Sázava) menších (např. Cidlina, Malše) a drobných vodních toků (zpravidla říčky a potoky) do tří úmoří a to do SEVERNÍHO, (Labe) ČERNÉHO (Morava prostřednictvím Dunaje) A BALTSKÉHO MOŘE. (Odra) Jen zlomek vodních toků odtéká z českého území jinými povodími a to například Lužická Nisa. Dále tu máme vodní toky protékající přes naše území a takovým tokem je zejména Stěnava v Broumovském výběžku. Rozhraní mezi jednotlivými povodími spadajícími do různých úmoří říkáme rozvodí. Jedno z významných rozvodí se na naše území nachází na pomezí Čechy a Moravy v oblasti Králického Sněžníku, kde hovoříme o rozvodí mezi povodím Labe odvádějícím vodu do Severního moře, (některé toky v západní části oblasti) povodím Moravy odvádějícího vodu do Černého moře prostřednictvím Dunaje (některé toky na jižním okraji oblasti) a konečně mezi povodím Odry s úmořím Baltského moře (toky ve východní části oblasti).

Významná prameniště

Největší množství pramenů se nachází v horských oblastech, tedy na Šumavě, v Krkonoších, Jizerských, Orlických a Krušných horách co se týče území Čech a povodí Labe či na Českomoravské vrchovině. Dále v Jeseníkách, Beskydech, Bílých Karpatech a Oderských vrších co se týče území Moravy a Slezska spadajícího do zbývajících dvou úmoří. Na Šumavě najdeme vedle mnoho dalších toků pramen velmi významné Vltavy, v Krkonoších Labe, Orlických horách zejména Divoká Orlice, v Jizerských je to mimo jiné Jizera, v Krušných například Rolava. Na Králickém Sněžníku je to Morava, na Odersku Odra a podobně. Prameny větších řek jsou většinou v dobrém stavu a řada z nich je řádně opatřena označením, u některých se dodržuje tradice s hrnečkem. (pamatujete určitě na názorný pořad jak se starat o prameny toků zvaný Zpět k pramenům od České Televize) Dobrý stav pramenů nejen významných řek na našem území by měl být v našem prioritním zájmu, neboť jak bylo řečeno na počátku voda je základem celého života a požadována je voda kvalitní a čistá. Existují naše vodní toky, které nepramení na našem území, avšak opět se jedná o pomyslnou čáru a rozdělené území z pohledu lidské činnosti, které v dnešní době integrace hraje skutečně jen administrativní roli je patrné zejména na mapách. Přesto není od věci uvést významnější tok pramenící mimo naše území, kterými je Ohře, Dyje, Lužnice a Malše. Jmenovat lze zajisté ale i další drobnější vodní toky.

Rozvodnice

Jedná se o vyznačení na mapě, provedené na základě vrstevnic dle sklonu terénu a tomu odpovídá odtok z daného území. Její vymezení jev řadě případů obtížné, neboť se hranice daných povodí může nacházet i na plochém území. Významná rozvodí v ČR se nacházejí například v rašeliništích Jizerských hor Na Čihadle, v Radostínském rašeliništi na Českomoravské vrchovině nebo na vrchu Klepý na Králickém Sněžníku v 1 144 metrech nad mořem, kde se nachází přímo rozvodnice našich třech povodí a to Labe, Odry a Moravy dokončující úmoří prostřednictvím Dunaje. Rozvodí se nachází na hranici s Polskem. Pod vrchem pramení na východě Morava, na jihu drobný vodní tok, který je přítokem Tiché Orlice a na západě Kladská Nisa jako polský tok, který odveden do Odry přes polské území.

Doba dotoku a doba postupu

Doba dotoku je čas, za který urazí voda dopadlá do určitého povodí cestu od tohoto místa dopadu po závěrový profil daného povodí (např. voda spadlá do prameniště Divoké Orlice kolem Orlického Záhoří po profil Týniště nad Orlicí jako poslední měrný profil v povodí Orlice).

Doba postupu je doba, za kterou tato výše uvedená dopadlá voda do daného povodí urazí vzdálenost mezi dvěma profily v říční síti (např. voda spadlá do povodí Divoké Orlice kolem profilu Nekoř pod VD Pastviny po profil Litice).

Hydrologická pořadí

Asi Vás nepřekvapí fakt, že pojmenování vodních toků v ČR se v řadě případů shoduje. Názvy jako Luční potok, Čistá, Kamenice a další jsou používány na území ČR vícekrát a v některých případech vícekrát i ve stejném povodí. Pro přesnější identifikace toků se jim přiřazuje číslo hydrologického pořadí a to podle dvou základních metod. Hydrologické pořadí je označováno římskými čísly I, II, III atd. to v případě první metody vzestupně od kmenového toku po drobné toky a v případě druhé metody opačně od drobných vodních toků v pořadí I, II atd. toku se přiřazují další čísla pro detailní identifikaci a vznikne tedy kombinace čísel, např. 1-10-02-103.

VODA POD POVRCHEM

Pod zemským povrchem vodu nevidíme, asi proto se jí tak často nezabýváme jako tou tekoucí před námi, která si často najde cestu úplně až k nám. To se nám ve většině případů zajisté nelíbí. Nicméně povrchových vod není tolik jako vod podzemních a jak bylo již uvedeno v úvodním článku, tak podzemní zásoby vody činí z celku dostupné vody na Zemi 20% oproti pouhému 1% povrchové vody. Oproti vody vázané v ledu to je opět relativně zanedbatelný podíl, avšak oproti vody vyskytující se na povrchu je to poměrně hodně. Zásoby vody pod zemí jsou velmi důležité, neboť poskytují vláhu, jsou zdrojem většinou neznečištěné vody (odebíráme ze studní, vrtů atd.) a jsou zdrojem téměř veškeré vody na povrchu, neboť vystupují na povrch prostřednictvím pramenů a to běžných a minerálních a tvoří jednak vodní toky, napájí bez přítoková jezera a také nám slouží pro odběr vody a to i léčivé.

Naše republika je rozdělena na hydrogeologický masiv a hydrogeologické pánve. Tyto oblasti rozlišuje zásoba podzemních vod. Zatímco v prvním případě se sice nacházejí poměrně bohaté zdroje podzemních vod, ale odběr těchto vod se provádí rozptýleněji. Oblasti jsou odvodňovány mnoho prameny s malými vydatnostmi nebo nesoustředěnými výrony. Hladina je volná či mírně napjatá a nenachází se ve velké hloubce pod povrchem, voda je tedy snadno získatelná. Díky vhodným klimatickým podmínkám nacházíme v hydrogeologických masivech bohaté vodní zdroje.

V případě hydrogeologických pánví se jedná o největší využitelné zásoby podzemních vod. Rozkládají se převážně v nižších polohách a jejich dotace probíhá převážně infiltrovanými spadlými srážkami do půdy. Srážky jsou zde o poznání nižší než ve vyšších nadmořských výškách. Oproti masivům zde probíhá tedy méně intenzivní doplňování podzemních vod vlivem nižších srážek, ale podloží je hodně propustné. vlivem toho dochází k přenosu vod na velké vzdálenosti – až na desítky kilometrů. Pánve vodu shromažďují a díky tomu jsou zde vhodné podmínky pro využití. Jejich odběry ale ovlivňují stav podzemních vod.

Půdní vláha

Hlavním zdrojem podzemních vod jsou padající srážky různého skupenství. Kapalné srážky zajisté pronikají do půdy rychle, pevné závisejí na dalším klimatickém vývoji a jejich průnik do půdy je často oproti jejich spadu výrazně zpožděn, zejména ve vyšších polohách. Avšak pevné srážky tvoří zásadní zdroj podzemních vod oproti srážkám kapalným. Intenzita průniku srážek pod zem závisí na stavu svrchní vrstvě půdy dle meteorologického vývoje předchozích dnů, týdnů popřípadě měsíců na straně jedné a na intenzitě srážek na straně druhé. Stavu svrchní části půdy říkáme nasycení, kdy rozlišujeme sucho, velmi nízké nasycení, nízké nasycení, nasycení na úrovni normálu a nebo naopak vysoké nasycení, velmi vysoké nasycení a extrémní nasycení s vysokým rizikem povodně. Přejdeme tak od jednoho hydrologického extrému ke druhému, kdy stav nasycení závisí na meteorologické situaci nejen v posledních dnech a týdnech, ale zejména v posledních měsících a často má stav nasycení i stav podzemních vod na svědomí dlouhodobější ráz počasí.

Snadno proniká voda pod zemský povrch při nasycení běžné úrovni či při vyšším nasycení a při slabých nebo mírných déletrvajících srážkách. Nejsnáze proniká voda pod zemský povrch při pozvolném tání sněhové pokrývky o vysoké vodní hodnotě. Naopak nejhůře proniká voda pod zemský povrch při přívalových deštích za stavu sucha, kdy není svrchní část země vůbec nasycena a právě takovou situaci pamatujeme ze suchých let 2003 a 2015 v nejnovější době. Velmi špatně proniká voda do půdy také při rychlém tání sněhu, kdy je půda do velké hloubky ještě zmrzlá. Další vodu už svrchní část země nepojme také při extrémním nasycení.

Nyní se přesuňme pod zemský povrch, kdy má voda určité podmínky proniknout pod zemský povrch bez ohledu na to, zda jsou vhodné či méně vhodné. Voda proniká pod povrch vrstvou hlíny, písku, trhlinami, prasklinami, volnými místy po kořenech odumřelých rostlin či otvory od živočichů a podobně. Jisté je jediné, že cestu si najde stejně jako na povrchu Země vždy. Její průnik skrz svrchní vrstvu závisí na skladbě této vrstvy. Stěžeji bude pronikat skrz jílovité podloží a o poznání snáze projde písčitým podložím. Většinou využívá ale volných míst, otvorů či prasklin. Těmito cestami dochází i k odvodňování. Voda se vsakuje dále a způsobuje dotaci podzemních vod. Pod terénem se nachází pásmo zavěšené kapilární vody. Tato voda se nachází v jemných a sypkých půdách a horninách, které jsou vázány na hladinu podzemní vody, která se nachází níže. V přechodném pásmu se tedy dále nachází půdní voda, následně podepřená kapilární voda. Těmto vrstvám souhrnně říkáme pásmo provzdušnění. Pod ním se nachází hladina podzemní vody v tzv. pásmu zvodnění, čemuž říkáme souhrnně pásmo nasycení. tuto podzemní vodu udržuje tzv. izolátor.

Specifický odtok je množství vody, které představuje celkový odtok. Z měření vyplývá, že na našem území existují regionální odlišnosti základního odtoku z určitých vymezených hydrogeologických rajonů.

Velké prameniště v ČR je již minulostí

V období kolem roku 1950 se nacházela v obci Mělnická Vrutice největší pramenná oblast z Čech, která měla vydatnost 115-260 litrů za sekundu. Poté došlo k odběrům podzemních vod v této oblasti a to poměrně intenzivním, následkem čehož se vydatnost prameniště snižovala až prameny téměř vyschly. Dnes můžeme na místě najít pouze suchou oblast vedle místní komunikace a asi nikoho nenapadne, že zde byla před cca 60 lety spousta vody.

Prameny běžné i minerální

Pod zemským povrchem se nachází voda, která se zde aktuálně vsákne ze svrchní vrstvy a jak bylo řečeno výše tak podzemní zásobu vody dotuje. Taková voda se zde může vyskytovat několik málo let. Vedle ní se zde nachází voda, která byla vsáknuta i před stovkami, tisíci nebo i v některých případech desetitisíci let. Například v jihočeských pánvích bylo zjištěno stáří hloubkové podzemní vody až 20 000 let. Průměrné stáří podzemních vod ve vrtech, kde čerpáme tyto vody pro další použití činí tisíce let. Jak je uvedeno výše, na povrchu se tato voda mísí s relativně mladou vodou vsáknutou nedávno a tak voda má různé stáří. Stáří podzemních vod se zjišťuje pomocí izotopových metod. V případě vod minerálních (o nich je ještě krátká zmínka na úplném konci článku) je stáří ještě větší. Tam se vody mohou mísit s tzv. pohřbenými vodami – solanky, které mají až permské stáří – tzn. i 280 milionů let. V Krkonoších bylo naopak zjištěno stáří vod do 5 let, což jsou vody velmi mladé z pohledu průměrného i maximálního stáří vod v ČR. V krasových oblastech se může stáří měřit pouze na dny, či v některých případech hodiny.

Podzemní vody jsou při pohybu pod zemí obohaceny o minerály díky rozpouštění různých látek. Jedná se o přírodní zdroje s léčivými účinky, nikoli o běžnou vodu které známe z celého podzemí. zásoby těchto léčivých vod se nacházejí na některých místech, ale těchto míst není zas tak málo. Podívejme se nyní stručně. Minerální vody byly pro léčebné účely využívány již v dávné historii. Za nadpřirozené účinky považovali tyto vody již Germáni a Keltové.

Minerální prameny dělíme na studené a teplé, tedy termální prameny. Rozlišujeme také mezi jednotlivými druhy minerálních vod dle obsahu látek v nich obsažených. Prameny jsou také různě vydatné, od málo vydatných až po velmi vydatné. V ČR se setkáme s následujícími druhy minerálních vod:

  • Termální
  • Hořké
  • Jodové
  • Radioaktivní
  • Sirovodíkové
  • Uhličité

Jedná se o vody s mimořádným či vyšším obsahem určitých látek, o vody proplyněné, vody s vyšší teplotou nebo o vody s vyšší radioaktivitou a takové vody mají fyziologické účinky na živé organismy. Žádná voda na Zemi není chemicky čistá, avšak obsahuje například jen stopové množství látek. Minerální vody pro léčebné účinky musejí splňovat relativně přísná kritéria, aby mohly být za takové vody považovány. Vody se hodnotí i podle teploty, kdy při teplotě do 35°C označujeme jako vlahé, do 42°C jako teplé a nad 42°C jako vody horké. V ČR najdeme termální prameny na Teplicku a v okolí Trutnova, hodně pramenů obsahuje vodu uhličitou, například na Chebsku, Náchodsku, Nymbursku, v okolí Uherského Hradiště (zejména Luhačovice) nebo na Přerovsku. Dále smíšené zejména na Karlovarsku, Šumpersku a v okolí Nových Mlýnů. Obecně na jižní Moravě (zejména oblast Uhreského Hradiště, Kroměřížsko a Břeclavsko) se může pochlubit sirovodíkovými prameny. Ostatní druhy vod jsou v našich pramenech s léčivými účinky zastoupeny jen ojediněle a nejsou příliš vydatné. Největší vydatnosti (nad litrů za sekundu) dosahují prameny na Teplicku, Chebsku, některé na Karlovarsku, Trutnovsku, Náchodsku a rovněž některé na severní a jižní Moravě. Malá vydatnost je hodnocena jako méně vyvěrající vody než 1 litr za sekundu.

Gejzíry v ČR a jejich vznik

Vznik přírodního gejzíru je poměrně vzácný. Vřídlo v Karlových Varech tryská vodu až do výšky 14 metrů. Jak takový gejzír vznikne a co je pro to potřeba? Na daném místě musí v prvé řadě existovat propustná hornina, skrz ní voda proteče. Dále je nutný ohřev zásobníku podzemní vody, ke které dochází díky geotermální aktivity vulkanických a post vulkanických oblastí – ohřev na více než 100°C, k varu vlivem vysokého tlaku nedochází při 100°C jako při běžné situaci. Také musí existovat nepropustný příklop o jediném otvoru, který bude propouštět vodu a páru zároveň. Příklop, který pokrývá okolí pramenu musí být dostatečně pevný a tato podmínka je splňována jen výjimečně. Při ohřevu na bod vodu dochází k vypařování, voda směřuje k povrchu a dochází ke snižování tlaku. Na povrchu nabírají voda i pára velkou rychlost, která překoná i gravitaci a tryská do výšky. Následně se vrací na povrch, ochlazuje a vsakuje opět do podzemí, odkud je znovu vytryskávána na povrch za přetrvávajících výše uvedených podmínek a výše uvedeného mechanismu, který je mírně zjednodušen. Při těchto jevech dochází k poměrně složitým pochodům a je velice obdivuhodné, co se pod zemským povrchem děje.

Reference

Použitá a doporučená literatura:

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Voda v České Republice. Praha: Consult, 2006

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Vodstvo a podnebí v České Republice. Praha: Consult, 2009

JERMÁŘ, M. Globální změna. Cesta ze světového chaosu do budoucnosti. Praha: Aula, 2011

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště