Vodní toky
Umělé vodní toky
Jsou výsledkem lidské činnosti a nikoli přírodních procesů tvorby koryt vodních toků. důvody jejich výstavby byly v minulosti různé. Nejčastěji se jednalo o zavlažovací nebo napájecí kanály. Napájecí kanály napájely zejména rybníky a mlýny. říkalo se jim také přivaděče. Dále sloužily umělé vodní toky pro dopravní účely, kdy hlavní vodní tok nebyl splavný.
Zavlažovací kanály
Již v dávné historii lidé stavěli umělá koryta, aby přivedli vodu tam, kam přirozeně netekla a to z různých důvodů spočívajících v podmínkách daných toků. Docházelo tedy ke stavbám přivaděčů, plavebních a zavlažovacích kanálů a jiných umělých koryt, která měla změnit tyto podmínky a přivést vodu do potřebných míst či zajištění dopravních cest mezi určitými místy, aneb dopomoci přírodou vytvořeným korytům sloužit plně pro lidské potřeby.
Zavlažovací kanály byly budovány v místech, kde bylo potřeba odběru vody pro zemědělství, ale žádný vodní tok jako zdroj vody se v blízkosti nenacházel. Proto byly budovány odbočky ze vzdálených toků, které zaúsťovaly dále po toku zpět do koryt těchto toků. Velmi podobně slouží plavební kanály, kde není účelem dopravení vody do míst, kde se nenachází, ale spojení míst splavným tokem sloužícím pro lodní dopravu mezi určitými místy.
Dopravní kanály
Pokud by například nebylo možné provozovat lodní dopravu mezi Labem a Vltavou. Takže z určitého důvodu by nebylo Labe splavné a nebylo by možno například realizovat přepravní relaci z Kolína do Prahy, mohl by být vybudován plavební kanál Kolín – Praha. Vyústění a zaústění včetně trasy kanálu by bylo zajisté závislé na podmínkách konkrétního případu dle potřeb lodní dopravy a možností stavby.
Akvadukty a přivaděče
Přivaděče slouží k posílení napájení určité vodní nádrže, jako jsou přehrady či rybníky. Z našeho území můžeme jmenovat Úpský přivaděč, který pomáhá zásobovat vodní dílo Rozkoš, nacházející se na drobném toku v podobě Rozkošského potoka, vodou. Převody vody byly realizovány za účelem odlehčení odvody danému dílčímu povodí či rybníku jako je to například v případě jihočeského Rožmberka a odlehčení v podobě převodu vody z Lužnice do Nežárky pomocí známé Nové řeky jako umělého vodního toku. Akvadukty se používají v případě potřeby křížení dvou koryt bez potřeby jejich soutoku.
Úpravy vodních toků
Přesuňme nyní pozornost na zásahy do koryt vodních toků z hlediska činnosti lidí, tzv. antropogenní úpravy toků. Z hlediska různých důvodů se v minulosti (zejména přelom 19. a 20. století) přistupovalo k zásadním úpravám vodních toků v podobě napřimování jejich koryt a to včetně našich největších toků. Tím bylo významným způsobem zasaženo do jejich přirozeného toku, nivy a bylo ovlivněno celé údolí daného toku. Hlavním důvodem bylo splavňování toků pro lodní dopravu a odstranění zákrut či meandrů pro snazší proplouvání lodí.
To se ovšem projevilo velmi negativně zejména na odtoku vysokých průtoků takto upravenými koryty vodních toků a to ve smyslu zrychlení průtoku vody korytem a zintenzivnění rozlivů vody z koryta – vzniku povodní jako jednoho z negativních účinků vodních toků a současně hydrologického extrému. Právě rozlivy, tedy povodně, často v naší krajině odhalují stále patrná původní koryta našich toků, včetně toků největších.
Historie úprav toků
V minulosti byly v rámci úprav toků budovány jezy, stupně, bylo dosahováno stability koryt vodních toků a probíhala stavba koryt umělých v podobě přivaděčů, náhonů a odlehčovacích koryt. Cíle úprav byly různé, od snahy zabránění ničení břehů a porostů v jejich blízkosti, přes ochranu sídel před velkými vodami až po splavnění toků pro dopravu. Na přelomu 19. a 20. století došlo k první vlně intenzivních úprav koryt toků, se kterými se započalo na velkých nížinných tocích (typické střední Labe, Morava). Druhá vlna velkých úprav začala ve 20. a 30. letech století 20. a poté zejména v 50. letech tohoto století. V této vlně byla řada toků upravena pro snazší provoz lodní dopravy.
Úpravy vodní toků, které jsou velmi viditelné
Velké úpravy byly zaznamenány na menších řekách v severní a severozápadní části Čech, příkladem na Bílině, Ploučnici či Chomutovce. Často měly úpravy na vodní toky spíše negativní vliv. Zejména během druhé vlny úprav koryt vodních toků docházelo ke zkracování toků, prohlubování koryt a jejich nutné stabilizaci s tím spojené. To způsobilo zrychlení odtoku vody z daného území a zvýšení negativních účinků povodňových průtoků, což působilo opačný důsledek původně zamýšlených úprav.
Těmito úpravami se tedy docílilo snazšímu vybřežení vody z koryta toku při extrémních průtocích a naopak rychlému odtoku vody v korytě bez jejího zadržení v krajině, což je pro různé účely velice důležité. Došlo k odvodnění niv, kdy tyto poté již neplnily svůj hlavní účel, současně se snížily zásoby podzemních vod vlivem prohlubování koryt pro účely provozu nákladních lodí. Toto vyvolalo ovšem další následky zejména v podobě odvodnění mokřadů, které plní též důležitou roli v ekosystému okolí vodních toků, jak již bylo ve speciálním dříve vydaném článku zmíněno.
Největší rozmach napřimování toků
V 70. až 80. letech minulého století došlo k vrcholu úprav tohoto typu. Je velmi smutné jakého velkého počtu negativních dopadů jimi bylo docíleno a není patrně ani potřebné tyto důsledky zde vyčerpávajícím způsobem jmenovat. Postačí uvést, že tyto činnosti vedly k již zmíněnému odvodnění mokřadů, zničení důležitých niv řek, důsledkům nevhodného zemědělství, likvidaci remízků, likvidaci říčních a potočních biotopů, zhoršení samočistící schopnosti vodních toků, dopady používání chemických látek s důsledkem eutrofizace vod a podobně.
Vlivem těchto plus dalších negativních aktivit se výrazně zhoršila kvalita vody ve vodních tocích, došlo i ke znečištění pramenů, z nichž bylo možno v minulosti doslova pít bez obav ze zdravotních následků. Po přelomovém roce 1989 došlo ke ztrátě smyslu provedených úprav, současně se také zjistilo, jaké negativní dopady tyto změny mají. O tom se ovšem v jistém slova smyslu vědělo již od počátku, přesto byly i nadále a intenzivně tyto zásahy prováděny.
Revitalizace toků, aneb návrat zpět
V překladu znovuoživení toku, aneb návrat původních negativních změn zpět do podoby před provedením změn. To zajisté není možné přesně do stavu, jaký před napřímením toku na daném místě byl, to již nepůjde nikdy. Jedná se ale o snahu návratu do co možná nejpodobnějšího stavu tomu, co na daném místě byl před první, negativní, úpravou. Než dojde k obnově veškeré činnosti toku a jeho ekosystému, plus oživení jeho okolí a než se jednoduše vše vrátí do přirozeného stavu, nějaký čas to potrvá. Cílem revitalizačních prací je jednoduše a stručně řečeno návrat toku a jeho okolí do přirozeného, přírodě blízkého, stavu.
Napřimování toků
Je zkracování toku tím, že byly zrušeny zákruty a meandry a byly spojeny umělým prokopáním koryta. Zákruty byly částečně zasypány a odděleny od nového koryta toku. Tím vznikla řada tůní a tzv. slepých ramen. Dnes jich řadu najdeme na celém toku Labe zhruba od Jaroměře, přes Pardubicko až po střední Polabí. Některá ramena zanikla a to buď uměle zasypáním a nebo přirozeným zanášením.
Další se postupně zanášejí i v současnosti a zejména v letním období se vyznačují velmi špatnou jakostí vody s intenzivním množením sinic či jiných řas. Tyto změny jsou nenávratné, u velkých toků nebudou nová umělá koryta zasypána a tok nebude vede zpět původním korytem, tedy prostory dnešních ramen i přesto, že nákladní lodní doprava je už několik let intenzivně na ústupu a osobní existuje jen v sezónní, rekreační podobě.
Revitalizace toků
Je opakem napřimování a jedná se o navrácení původního režimu toku, jaký panoval před napřímením. Děje se tak tam, kde to je možné, tedy zejména u menších toků. S revitalizačními pracemi se dnes setkáme u řady potoků a říček, které byly v minulosti narovnány či bylo do jejich koryta jinak negativně zasaženo. Budují se zpět i umělé nádrže, rybníčky, tůně, mokřady tak, aby říční či potoční nivy nabraly původních rysů.
Tyto práce jsou smysluplné s pozitivními vlivy, neboť alespoň zčásti dokáží toku a jeho okolí vrátit původní cenný význam a ozdraví ho. Jak je řečeno výše, těžko bude ale takováto zpětná úprava toku probíhat v případě velkých řek, např. středního Labe. Společně s toky dochází též společně k ozdravení ekosystémů těchto toků a jejich niv. Je tedy dobré podpořit snahu o nápravu negativních změn z minulosti alespoň všude tam, kde to trochu jde.
Cíle revitalizací
Cílem revitalizačních prací je navrácení koryta vodního toku a jeho okolí do přírodě blízkého stavu. Při revitalizaci dochází k využití přirozeného zanášení koryt, opevnění toků a ponechání zarůstání přirozenými dřevinami či zatravnění přilehlých oblastí. S revitalizací jsou spojeny ale další zásahy, které mají pomoci vrátit daný tok do přirozeného stavu. Jedná se o vybudování ramen, zákrut či meandrů, jezírek v blízkosti toku či výstavbu suchých poldrů pro převedení velkých vod či jejich zdržení s cílem utvořit dostatečný retenční prostor pro ochranu okolí vodního toku před škodlivými účinky velkých vod.
Tyto práce spočívají ve zvýšení členitosti koryta, změně trasy koryta toku, výsadbě dřevin či zmíněných stavbách majícím za cíl zvětšit retenční schopnost vody v krajině. Tyto práce probíhají s přihlédnutím k vodním tokům, které nebyly změněny a jsou stále v přírodním stavu. Jsou jakousi předlohou pro opravu toků poškozených. Cílem revitalizací je také obnova ekosystémů, procesu samočištění vodního toku. Dále zlepšení vodního režimu niv či obnova kontinuity prostředí toku.
Druhy
- Revitalizace vodních toků – převážně odstranění napřímení koryt drobných vodních toků a další společné úpravy vedoucí k navození přirozenosti toku a jeho okolí, plus možnost přirozeného rozvoje vodního toku do budoucna, realizace výstavby suchých poldrů jako zvýšení retence vody v krajině a zachycení velkých vod, oprava stavidel nádrží či rybníků, čištění vodních toků a děl, stavba hrazení aj.
- Revitalizace říčních systémů – obnova hydrologického přírodě blízkého režimu v povodí v podobě obnovy mokřadů, vodních toků či jiných vodních ploch. Jedná se o rozsáhlejší revitalizační komplex obdobný jako výše uvedený.
- Péče o krajinu – zlepšení přírodního prostředí a ochrana určitých rostlinných i živočišných druhů v krajině na základě vytváření vodních ploch, výsadby a ošetřování dřevin, šetrná údržba zeleně či zatravňování.