Vodní toky

Hodnocení stránky

Funkce lesů

Lesní porosty nutno nejen na území ČR (zde ale obzvláště, neboť se u nás nacházejí významné pramenné oblasti středoevropských řek) bedlivě chránit. Neúměrně neodstraňovat až přímo nedrancovat pro ústup z mnoha různých důvodů. Ať již důvod spočívá v zemědělské činnosti, stavební činnosti či jiné činnosti, kvůli které se území zbavuje zalesnění. Též nutno si nejprve uvědomit jaké může mít další odlesnění důsledky pro danou lokalitu s jejich přenosem do okolních a koneckonců i vzdálených lokalit vlivem nepřímého účinku.

Lesy jsou naším zlatem

Nutné též položit si otázku, zda daná plánovaná činnost má důležitost na úkor odlesnění s mnoha negativními následky. A to s přihlédnutím, kolik již bylo lesnatých oblastí nejen v ČR odstraněno a kolik činí současná míra zalesnění. Tyto otázky si bohužel nikdo před započetím s odlesňováním a následnou činností, která je důvodem odlesnění daného území, nepoloží nebo si na položené otázky (např. i někým jiným) nesprávně odpoví.

Les má cenu zlata. Máme tedy prioritu cenit si pozůstatků lesů, které na našem území máme oproti zalesněnosti v dávnější historii. A tyto lesy chránit či též co nejvíce přispívat k jejich přirozenému stavu a vývoji. Nikoli tyto naopak poškozovat či likvidovat, tedy odstraňovat zbytky cenného, které tu ještě máme. Při současné či dokonce větší míře odlesňování a poškozování lesů může mít jak počasí, tak jeho důsledky mnohem extrémnější dopady na život lidí i existenci naší planety.

Lužní les

Nebo-li luh se považuje za zvláštní druh lesa, který se vyznačuje vyšší vlhkostí než běžný les. Tato vlhkost vzniká vlivem vysoké podzemní vody v oblasti lužního lesa, kdy tato podzemní voda relativně pravidelně dosahuje hladiny povrchu půdy či vyšší a určité části lesa se zaplavují. Zdrojem vody může být i vodní tok, který v takovém lese tvoří tůně a jedná se poté o trvalé zatopení určitých míst lesní oblasti až na výjimky extrémně suchých období, kdy by byl přítok do těchto tůní nedostatečný či by zcela zanikl.

Kde hledat lužní lesy?

Lužní les najdeme v nížinných oblastech našeho území v nivách řek. Původně pokrývaly lužní lesy značnou část našeho území. Následně bohužel došlo k jejich vykácení a tím k odvodnění daných území. Rozsáhlejší luhy najdeme dnes na soutoku Moravy a Dyje či jinde v povodí těchto toků a nebo v podobě pozůstatku zlomku lužních lesů na středním Labi v okolí Poděbrad. I to dokazuje, že lužní lesy se mohou nacházet jen v blízkosti vodního zdroje, většinou tedy větší řeky, která také udržuje podzemní vody na vysoké hladině.

Dělení lužních lesů

Lužní lesy lze rozdělit do dvou kategorií a to na luhy měkké a tvrdé. Měkké luhy se nacházejí u velkých řek, kde jsou přilehlá místa často zaplavována. Voda se zde nachází po většinu roku a vlhkost půdy je zde velmi vysoká, tím se liší od luhů tvrdých. Najdeme zde také typickou vegetaci v podobě dřevin s měkkým dřevem (topol, vrba, jasan), kdy některé z nich mohou žít například celý tok v prostředí zatopeném vodou. Vedle něho existuje opačný, tvrdý luh, který je o něco sušší neboť je zaplavován jen občas.

Vyznačuje se výskytem vegetace s tvrdým dřevem, jako jsou lípy, javory, jasany, duby nebo olše. Tyto luhy se u nás vyskytují v okolí velkých řek v nížinných oblastech a to v Polabí, kolem Vltavy či Ohře a dále v nivách řek Moravy a Dyje či podél Odry. Dochované luhy v ČR jako předměty ochrany s vyhlášenými Národními přírodními rezervacemi (NPR) a nebo Přírodními rezervacemi (PR) požívají zvláštní ochrany. Jde například o NPR Libický luh, Vrapač u Litovle, PR Pístecký les v povodí Ohře či další.

Druhy a funkce lesů

Lesy plní vodohospodářské funkce a řadu hydrologických funkcí. Mezi vodohospodářské funkce patří ochrana vodních zdrojů, ochrana kulturní krajiny před vodním živlem a ochrana před erozí. Mezi další funkce patří útlumová, nebo-li detenční funkce vedoucí k vyrovnanému odtokovému režimu na bystřinách s péčí o využívání vlastností lesních ekosystémů. Významnou funkci plní pramenné oblasti se soustředěním velkého množství srážek, kde se rozvíjí odtok vody.

Funkce lesa

  • Retenční funkce

Les dočasně zadržuje vodu podobně jako nádrž. Snižuje tak náhlost nástupu povodňového průtoku a povodňové průtoky i snižuje tím, že rozkládá odtok vody do delšího časového horizontu a může tak být zabráněno střetu povodňových vln jednotlivých toků či ucelených povodí. Různé typy vegetace mají různou kapacitu nasycení. Bylinná a křovinná vegetace má velmi rozdílnou. Ale obecně nejnižší kapacitu a to 5-20mm, celková retenční kapacita lesa se může pohybovat od 45 do 70mm při kompletní lesnatosti krajiny. Součástí takové krajiny jsou i bezlesé úseky (cesty v lese, holiny, louky a další přerušení lesnaté krajiny). V případě takových úseků je retenční kapacita o poznání nižší nebo zcela chybí. Tyto plochy tedy snižují celkovou retenční kapacitu lesnaté krajiny. S tím souvisí absence vysychání lesních potoků a studánek, což ocení lesní fauna, ale i flóra.

  • Akumulační funkce

Souvisí s retencí vody. Jedná se o schopnost shromažďování vody v půdní vrstvě, což silně závisí na typu podloží. Dle zjištění zadrží 100kg: písku cca 25l vody, hlíny asi 50l vody, humusu asi 150l vody a sediment starých lesů 300l vody. Největší akumulační význam mají tedy hodně staré lesy, které mají vytvořené bohaté zásoby humusu sahajícího do velkých hloubek pod povrch. Pokud dojde k naplnění akumulační kapacity půdy, voda odtéká po povrchu a zvyšuje množství odtékající vody do vodních toků a vznik povodní. Podobné je to v případe odlesňování, kdy absence zalesněných ploch zvyšuje množství odtékající vody po povrchu a tím více vody přidává do vodních toků v kratším čase – opět podpora vzniku velkých průtoků nastalých v krátkém čase.

  • Transpirace lesa

V zalesněných oblastech je velký výpar a tím pádem i velká vlhkost vzduchu, včetně jejich blízkosti. Známé je tzv. páření z lesů, kdy lesní porosty uvolňují vodu. Sami si tuto uvolněnou vodu dochází ale zadržet a opět využít, proto v lesnatých oblastech nedochází k intenzivnímu vysychání. Listnaté lesy vypaří ročně 750mm vody, smíšené 650mm, smrkové 600mm a borové 520mm. Smíšený les dokáže zadržet více vody z důvodu četnějšího výskytu různých druhů rostlin uspořádaných do pater, kde se uplatní intenzivnější intercepce. Dochází zde také k většímu nánosu humusu, o jehož pozitivním účinku na akumulaci vody byla řeč výše. Smrkové dřeviny nedochází také odvádět vodu do větších hloubek pod povrch vlivem měkkých kořenů.

  • Vyšší množství srážek

Vlivem četnějšího výskytu horizontálních (nebo-li usazených) srážek, které nepadají z oblohy (oblaků). Dále se udržuje v lesnatých oblastech o poznání déle sněhová pokrývka, která postupně odtává a dodává tak stále vodu do podzemních vod a dotuje vodní toky. Pokrývka sněhu se v zalesněných horských oblastech udržuje zhruba do května či ojediněle i déle.

  • Protierozní funkce

Při rychlém odtoku z důvodu prudkých srážek je v běžné krajině intenzivně smývána a vymílána půda, čímž působí mimo jiné negativně na rostlinstvo. Zejména jde o odhalování jejich kořenových systémů. Dále též samotné vodní toky, do nichž splavené nečistoty včetně písků a půdy. Tyto odtékají a působí se zde jako sedimenty, což znečišťuje vodu v tocích. Mimochodem plach se koná i s případnými chemickými a dalšími nežádoucími látkami. Lesy i v tomto ohledu plní důležitou funkci. Jednak snižují povrchový odtok tím, že více vody je infiltrováno do půdy a jednak zpevňují povrch svými kořenovými systémy (často rozsáhlými) a voda tak snadno půdu nevymílá. problémem zde může být neodborná a intenzivní těžba dřeva.

  • Funkce tlumení větru

Další role, kterou hrají lesy spočívá ve snižování rychlosti větru, který na volných prostranstvích jak známo nabírá i extrémních rychlostí. Lesy dokáží snížit rychlost větru o 20-40%, což mimo jiné snižuje výpar ze zalesněných oblastí a jedná se o další důvod, proč lesy udržují mnohem více vláhy.

Les a voda spolu nesmírně souvisejí a vzájemně se ovlivňují a to většinou v pozitivním slova smyslu. Lze konstatovat, že bez vody by nemohly existovat lesy a i opačně, což dokáží další odstavce článku. Lesy jsou mimo jiné velmi důležité pro hydrologický režim v krajině, kdy určují rychlost oběhu vody a působí retenci vody v krajině. Též vodu transformují a to vodu srážkovou i vodu, která se nachází v zalesněné půdě.
Sucho a lesy
Výrazná zadržovací schopnost lesů působí pozitivně při obou hydrologických extrémech, které mohou nastat. V případě vydatných srážek nebo tání sněhu. Kdy vznikají povodně, tyto rychlé odtoky lesy transformují tak, že část vody zadrží a odvádějí jí do povodí postupně = snižují rychlost odtoku z území. V suchých obdobích lesní oblasti prakticky nevysychají a to většinou platí i o vodních tocích v lesních oblastech pramenících či svým korytem převážně lesními oblasti protékajících.
V obdobích sucha totiž lesy pozvolna uvolňují zadrženou vodu ze srážek a mírní tak nízké průtoky na tocích. Působí do jisté míry podobně jako nádrže, avšak jsou čistě přírodního typu. To je mnohem více ocenitelné. Lesní oblasti totiž vysychají při vysokých teplotách a intenzivním letním slunečním svitu mnohem pomaleji než otevřené oblasti bez četnější vegetace. Není proto tedy divu, že v případě intenzivního odlesňování krajiny dochází k častějšímu výskytu obou uvedených hydrologických extrémů, tedy povodní (zejména bleskových) a i ohrožení suchem a to půdním i hydrologickým.
Ústup lesů, proč?
I přesto dnes lesy ustupují zemědělským pozemkům, pozemkům pro zástavbu ať už obytných domů v podobě celých sídlišť nebo podnikovým stavbám. Nebo ustupují za účelem intenzivní těžby dřeva a stávající se otevřenou, byť stále přírodní, krajinou. Odlesněná krajina působí oproti zalesněné na vodní režim negativně, avšak přeci jen se skládá z určité nízké vegetace či vegetace méně četně zastoupené na dané ploše. Takže nepůsobí tedy takové jednak zrychlení odtoků při srážkách či tání a jednak rychlé vysychání půdy při období sucha. Oproti tomu oblasti zastavěné se vznikem celých sídlišť a měst s četným zastoupením betonu (silnic, chodník aj.). Nebo oblasti polní téměř bez vegetace ano. Takové oblasti způsobují mnohonásobné zrychlení jak odtoků při srážkách a tání, tak vysychání půdy v době sucha (obecně letní období).
Negativní zásahy
Zvláště na našem území, které závisí jen na srážkách spadlých z oblaků či srážkách usazených. Je zde minimum vlhkost. Za důležité považujeme tuto vodu zachytit a zabránit tomu, aby co nejrychleji odtekla. To je v poslední době řešeno stavbou nádrží, retenčních objektů na tocích či jejich úpravou zpět na přirozený režim. A to na režim s meandry a zákrutami, což zpomaluje odtok a snižuje intenzitu povodní. Nicméně mnohé provedené zásahy (zejména regulace, napřimování, velkých toků a odlesněné velké části krajiny) nelze napravit a nebo tak nelze učinit ihned, tedy tak rychle jako byly negativní změny provedeny v minulosti (např. vykácení určité části zalesněného území je oproti znovu zalesnění prakticky okamžitou změnou).

Napsat komentář