Vodní toky
Vodní toky a obecně teoretické informace o nich. Vodní toky jako jedno velké hydrologické téma, informace o něm nabízí tato stránka. Základem jsou informace o vodě, které obsahuje stejnojmenná stránka. Zde bude řeč o tom co je to vodní tok, objasněny budou základní pojmy s problematikou vodních toků spojené. Vodní toky budou klasifikovány, bude uvedeno dělení jednoho vodního toku a druhy vodních toků budou stručně popsány. Vodní toky tvoří naši krajinu, proto nemohou být přehlíženy. Téma vodní toky je tématem velmi důležitým z různých hledisek. Tato stránka seznamuje čtenáře velice podobně s tématem vodní toky z teoretického úhlu pohledu i z pohledu praxe našeho území.
Témata stránky: Pojem vodní tok, vodní toky a jejich vznik, vodní toky a jejich třídění, dělení vodního toku, vodní toky a jejich druhy, korytotvorné procesy vodních toků, ekosystémy tekoucích vod.
Anglické názvy: Watercourse (vodní tok), fountain (pramen), bank (břeh), trough (koryto), infiltration (infiltrace), evaporation (evaporace), transpiration (transpirace), interception (intercepce), trough-forming processes (korytotvorné procesy), stream (bystřina/potok), river (řeka), big river (veletok), river network (říční síť), order of magnitude (řádovost, pozn. uspořádání sítě toků), artificial water flow (umělý vodní tok), modification of the river bed (úprava koryt toku/řeky), floodplain forest (lužní les), retention (zadržení, pozn. vody, též počeštěně retence), water quality (jakost vody), watercourse activity (činnost vodního toku), direct water flow (přímý vodní tok), wildwater flow (divočící vodní tok), slope of watercourse bed (sklon koryta toku), meander (meandr).
OBSAH STRÁNKY
- Základní pojmy
- Dělení a druhy vodních toků
- Říční síť v ČR
- Řádovost vodních toků
- Umělé vodní toky a jejich druhy
- Revitalizace toků x úpravy
- Hydrobiologie vodních toků
- Ekosystém tekoucích vod
- Související pojmy
- Činnosti vodních toků
VODNÍ TOKY: POJMY, DRUHY, ŘÍČNÍ SÍTĚ, ÚPRAVY A REVITALIZACE
Vodní toky jsou na našem území základními zdroji vody, jejíž jakost je převážně i při horkém letním počasí uspokojující či zcela dobrá. Voda ve vodních tocích neustále proudí (cirkuluje) a je tedy odolná proti přehřátí a vzniku různých druhů zelených řas. O nich v závěru stránky v rámci problematiky hydrobiologie toků. Vodní toky jsou velmi důležitou součástí krajiny a jsou důležité i pro nás a to v různých směrech.
Základní pojmy
S problematikou vodních toků je spojena řada pojmů, jejich objasnění je na počátku nutné pro pochopení dalšího textu. Proto začneme objasněním základních pojmů, od definice samotného vodního toku, přes procesy odehrávající se v toku (geomorfologie) až po život ve vodním toku či v jeho bezprostředním okolí.
Vodní tok je proud soustředěného toku vody po zemském povrchu prostorově ohraničený dnem a břehy. Dle definice ve vodním zákoně se jedná o “vodní útvar, pro který je charakteristický stálý nebo dočasný pohyb vody v korytě ve směru sklonu. Je napájen z vlastního povodí či jiného útvaru a je ohraničen korytem, jehož součástí je dno a levý a pravý břeh. Může být tvořen přirozeně nebo uměle”.
Pramen představuje počátek toku a může být jak soustředěný, tak nesoustředěný. Jedná se o přirozený vývěr podzemní vody na povrch, výtok z bažin či soutok dvou a více toků (např. v ČR vznik Berounky jako soutok řek Radbuzy a Mže). Ve více pramenných oblastech téhož zdroje se jedná o prameniště.
Zdrojnice jsou pramenné úseky vodních toků, které se spojují a napájejí kmenový vodní tok, který tak odvádí vodu z daného území. Spojováním zdrojnic vznikají toky větší, tzv. toky vyššího řádu, které různě nazýváme (viz dále klasifikace). Má-li tok více zdrojnic (např. v ČR Smědá, která má zdrojnice tři), určujeme pramennou zdrojnici dle pravidel. Ty stanovují jako rozhodující délku dané zdrojnice, vodnost, nadmořskou výšku pramene zdrojnice či případně zda má daný nějaký název či nikoli.
Délka toku
Za konec toku považuje jeho soutok s jiným vodním tokem (vyššího řádu) nebo ústí daného toku do moře či jezera. V případě vtoku do krasové oblasti se jedná o ponor či propad toku, kdy se voda ztrácí ve skále a tok již nesplňuje předpoklady uvedené v definici.
Délka toku je vzdálenost počítaná po ose toku od jeho pramene k ústí.
Kilometráž je též vzdálenost, nicméně pro daný profil či objekt na vodním toku (typicky měrný profil, např. Limnigrafická stanice Praha-Chuchle, rybník či vodní nádrž, např. říční kilometr vodní nádrže Seč, nebo jiný objekt jako je zdymadlo) počítaná od ústí daného toku k prameni, resp. danému objektu.
Části toku je možno rozdělit od pramene k ústí na tři části, horní tok, střední tok a dolní tok. Každá část má charakteristické rysy, tvar údolí i příčný profil.
Střednice koryta, jedná se o pomyslnou čáru jako osu půdorysného obrazu koryta vodního toku.
Osa údolí je spojnicí nejnižších míst v daném údolí, která se v podélném směru nazývá údolnicí, nad ní se nachází proudnice jako spojnice míst s největšími rychlostmi proudu.
Koryto toku a okolí
Břeh je stejně jako jeho dno součástí toku a rozdělují se na pravý a levý, kdy platí zásada určování dle směru toku. Břeh ustupuje v případě stoupající hladiny vody v toku a naopak postupuje v případě jejího poklesu.
Koryto je dle zákona “pozemek či část pozemku, která zahrnuje dno a břehy koryta až po břehovou čáru”.
Kyneta, kanála a berma jsou důležité součásti toku, které je třeba dobře rozlišovat. Kyneta je část koryta vodního toku, která je trvale zatopena vodou, jedná se o prohlubeň. Kanála a berma jsou části zatápěné jen při vyšších průtocích v toku, kdy se zvýší jeho vodní stav.
Činnosti toku
Eroze toku je destrukce břehů a dna koryta následkem proudění vody v tomto korytě vodního toku. Je to jedna z činností vody v korytě toku. Další významnou činností vody je unášející schopnost erodovaných sedimentů či jiných předmětů, které se do koryta vodního toku dostávají bez vlivu proudící vody. Např. spad větví a listí. Třetím významným vlivem toků je akumulační schopnost.
Abraze je důsledek pohybu sedimentů po dně koryta vodního toku, kdy se částice obrušují, tříští a narážejí do sebe. To má za následek vznik oblázků a valounů a takto vznikají i obří hrnce či kotle v podobě prohlubní v důsledku vířivého pohybu vody dutinách kamenů a skal v korytě toku.
Srážková činnost
Infiltrace je vsakování vody pod zemský povrch závislé na typu podloží.
Transpirace je odpařování vody ze zemského povrchu, evaporací pak rozumíme odpařování vody z listů a stonků vegetace a souhrnně se nazývá toto vypařování evapotranspirace.
Intercepce je proces zachytávání srážkové činnosti (nejen padacích srážek – horizontálních) na vegetaci (listech, větvích či kmenech stromů).
Vznik vodních toků a odtok
Vodní tok vzniká soustavným působením tekoucí vody po povrchu Země. Zdroj této tekoucí vody může být různý, jedná se o dva stěžejní zdroje. Na základě nich dochází k odtoku vody. První je odtok ze srážkové činnosti v kapalné formě, kdy voda která se neodpaří či neinfiltruje. Tato okamžitě odtéká ve směru sklonu povrchu a tvoří pomocí erozní činnosti rýhy, brázdy a údolí, do nichž se stékající voda soustřeďuje.
Druhý odtok a spojování odtoku
Druhý odtok představuje tání tuhých srážek spadlých dříve (sníh, kroupy, krupky), které roztávají v různém čase. Kroupy a krupky roztávají většinou do několika hodin, sníh se udržuje dny a týdny. V určitých oblastech (hory a vrcholky hor) měsíce a v některých klimatických pasech roky či trvale. Odtok se zde téměř či vůbec nevyskytuje. Třetím odtokem je odtok po vývěru vody z podzemí, tzv. pramen. Po vývěru voda teče po povrchu a opět vymílá různé rýhy, které se dalším působením tekoucí vody zvětšují.
Až je utvořeno koryto vodního toku odpovídající intenzitě (vodnosti) daného pramenu. Srážková voda stéká rýhami (po prohloubení stružkami, při větším odtoku po prudkých srážkách stržemi) do dalších podobných mini koryt. Ty se spojují ve větší koryta, která nazýváme ručeje, bystřiny a potoky tvořené již vývěrem vody (pramenem). Následně se spojují tyto drobné vodní toky v říčky, řeky a veletoky patřící k určitému úmoří. Zde již máme nastíněnou základní klasifikaci vodních toků dle velikosti a typu koryta a každý typ bude následně podrobněji charakterizován.