Historie hydrologie

Každý obor má svoji historii a ta je důležitá nejen pro zajímavost, ale i pro pochopení mnohých souvislostí v oboru současnosti i budoucím vývoji. Z hlediska hydrologie je historie důležitá dvojnásobně a to pro pochopení hydrologických poměrů a snazší či též přesnější předpověď hydrologických jevů v současnosti. Historii hydrologických extrémů u nás najdete podrobně zpracovanou na stránkách Největší sucha v ČR a Největší povodně v ČR. V posledních letech byly nejvýznamnější povodně, které se udály v dávnější historii, rekonstruovány mnohými autory. Z dokumentárních zdrojů, které patří do tzv. proxy dat, lze zjistit mnohé a provést následně za pomoci dalších zdrojů a důkazů o povodni rekonstrukci vývoje stavu či odhad průtoku v daném místě (profilu). Na této stránce se budeme dále ale zabývat historií oboru hydrologie, hydrologické služby v ČR a také tříděním a využitím dokumentačních prostředků o historických událostech v hydrologii.

Témata stránka: Historie hydrologie, významné události v hydrologii, historie hydrologické služby v ČR, proxy data a jejich využití.


ZÁSADNÍ MILNÍKY V HYDROLOGII, HISTORIE HYDROLOGICKÉ SLUŽBY

O kterých událostech existují dodnes zmínky a které to jsou? Kdy se začala hydrologie u nás vyvíjet? Kdo byli významní vědci v oboru hydrologii, tedy slavní hydrologové, kteří popsali důležité jevy? Jak šel čas s hydrologickou službou v ČR či ČSR? Na tyto a další otázky odpoví stránka o historickém vývoji ve vědním oboru hydrologie.

Podobně jako v meteorologii sahají zmínky či počiny související s vodou a vodními stavbami i v hydrologii do daleké minulosti. Již kolem roku 4000 př. n. l. došlo k přehrazení Nilu, rozvíjely se stavby akvaduktů, zavlažovacích a protipovodňových systémů. Teorii hydrologického cyklu popsal v 1. století př. n. l. Marcus Vitruvius. Upřesnění výkladu tohoto pojmu přinesl Leonardo da Vinci a také Bernard Palissy.

Mezi významné teoretiky v hydrologii patří dále Edmud Halley, Pierre Perrault Leroy Sherman, Edme Mariotte a další.

Základní pojmy

Co je to paleohydrologie? Odvětví hydrologie, věda, která studuje rekonstrukci maxim současných, historických i dávných historických povodní. V užším slova smyslu jde o identifikaci mělkovodních povodňových sedimentů či obdobných metod přírodních archivů (morfologický vývoj v říční nivě). Někteří autoři označují paleohydrologii ve spojení spíše s metodologií, neboť jsou tyto metody používány i co se týče současných povodní.

Co je to historická hydrologie? Je vžité označení výše uvedeného odvětví hydrologie (paleohydrologie) pro užití dokumentárních zdrojů (například historického tisku, více stránka Proxy data).

Výše uvedené obory jsou od sebe tedy odděleny, mají různá východiska, ale často dochází ke kombinaci jejich výsledků (Elleder 2016, dále též Benito 2003, Benito a Thordycraft 2005, Glaser 2001 či Brázdil a kol. 2006b).

Historie hydrologie v ČR

Přirozeně se nejvíce zaměříme na historický vývoj vědy u nás. V dalších odstavcích se dozvíte to podstatné o nejvýznamnějších průkopnících české hydrologie, o vzniku hydrologické služby a na závěr je sestaven stručný výpis nejvýznamnějších milníků v hydrologii naší země.

Významní průkopníci české hydrologie

Pokud se podíváme na naše území, mezi nejvýznamnější české hydrology patří Andreas Rudolf Harlacher. V roce 2012 jsme si připomínali 170 let od jeho narození. Tento se narodil 21. září roku 1842 na severu Švýcarska poblíž Curychu. Spolupracovníkem A. R. Harlachera byl Ing. Jiří Richter, který se narodil v Praze v roce 1854. Prof. Emanuel Purkyně byl zejména českým bioklimatologem a lesníkem, ale podíl má také na ombrologii. 

A. R. Harlacher

A. R. Harlacher byl zakladatelem systematické hydrologie u nás. Z hlediska oboru založil základní vodoměrné stanice v oblasti povodí Labe. Pro měrné profily vyměřil měrné křivky a pokusil se vyčíslit kulminační průtoky významných povodí v letech 1845, 1862 a 1872 (Daňhelka, Elleder, 2012). Věnoval se i hydrologickým stavbám a to konkrétně plánování přehrad na řece Úpě, řešil také otázky zásobování vodou, ochrany před povodněmi a zejména se zabýval problematikou plavby po tocích, pro kterou sledování vodních stavů a průtoků sloužilo především. Zabýval se problematikou srážkové činnosti a odtoku vody, zejména pak vlivem lesa na odtok vody z území. Též se věnoval zemědělské činnosti a stanovením ročních zemědělských ztrát v důsledku eroze půdy.

Jiří Richter

Stal se přednostou rozvíjejí se hydrologické služby (viz dále) a to po roce 1889. Roku 1892 se mu podařilo ve spolupráci prosadit zavedení pravidelných předpovědí pro dolní Labe v podobě telegraficky zasílaných zpráv o vodních stavu z několika desítek měrných stanic postavených v povodí Labe. V oblasti předpovědi průtoků zajistil patrně hydrologické službě průkopnictví.

Zemřel patrně v roce 1912, v roce 2012 to bylo tedy sto let. Byl významným člověkem pro založení hydrografické služby. Byl spoluautorem metodických postupů v oblasti hydrometrie společně s A. R. Harlacherem. Zabýval se předpovídáním vodních stavů a průtoků na tocích. Předpovědi byly podporovány a vyžadovány, zejména plavebními společnostmi a také zemědělci. Stal se tak významnou osobností vodního hospodářství u nás. Vedle různých publikací ve spolupráci s A. R. Harlacherem o hydrometrii vydal publikaci o Labi (der Elbstrom) roku 1898. Tuto publikaci vydala správa labské vodní cesty. Navázal na zíklady systematické hydrologie položené A. R. Harlacherem a též je významně rozšířil.

Emanuel Purkyně

Zabýval se totiž ovzdušnými srážkami, jako složkou vodní bilance. Podílel se na vyhodnocení přívalových lijáků a též na vyhodnocení největší historické povodně na Berounce v roce 1872. E. Purkyně byl syn Jana Evangelisty Purkyně a narodil se ve Vratislavi v roce 1831. Po svém otci měl velký zájem o přírodní vědy, hlavně o botaniku. Vedle dalších aktivit byl též pověřen zpracováním posudku o meteorologických příčinných velké povodně v povodí Berounky roku 1872. Jeho názory na vznik extrémně silných srážek, které vyvolaly katastrofální povodeň roku 1872 v oblasti povodí Berounky z pohledu vlivu lesů jsou v porovnání s dnešní vědou správné (Daňhelka, Elleder, 2012).

Vznik státní hydrologické služby (1960)

Hydrologické předpovědi se začaly rozvíjet v ČSR kolem 80. let 19. století. Bylo o později než jinde v Evropě z důvodu nutnosti řešit protipovodňové ochrany a další požadavky pro zabezpečení vodní dopravy, vodárenství a hydrometrie.

Vzniku hydrologické služby našeho státu předcházela absence informací vlády o velké povodni na Slovensku a na Moravě. Hydrolog v té době sloužící na pracovišti v povodí Labe, který nebyl informován o tom, že má sdělovat informace i o situaci jinde, v povodí Moravy a Odry. Vláda si totiž o ústavu vyžádala zprávu o hydrologické situaci v celém státě. Jednalo se o povodňovou pohromu na Slovensku v roce 1960. V této době nebylo spojení mezi jednotlivými pracovišti snadné a komunikace pak vázla. O změně, že má prognostik informovat o hydrologickém stavu v celém státě nemohl být z důvodu doručení požadavku ministerstva před obdobím dovolených a tento si vyžádal déletrvající a náročnější diskuzi řízení sítě hlásných objektů s vyřešením celé řady organizačních otázek. Vedoucí pracovníci rozhodli, že se jím budou zabývat po skončení dovolených.

Zprávy o povodních a jejich doručování

Nenastala-li by extrémní povodeň, proběhlo by jednání poté a v klidu. Vedoucí ústavu požadoval po prognosticích celostátní zprávu o hydrologické situaci tak, jak bylo požadováno z ministerstva. Příkaz zněl jasně “udělejte vše, aby zpráva pro vládu byla doručena v požadovaném termínu” (Daňhelka, Elleder 2012). To ovšem nebylo s přihlédnutím k mimořádné situaci snadné. Pošta totiž vypnula při události veškeré hovory a bylo možno využití jen tzv. “STORM” hovoru. Ten se používal při krajních situacích a významných událostech a spojení bylo velmi drahé.

Při příští povodňové události měly prognózy probíhat dle zdokonalených organizačních a metodických přístupů. HMÚ zvažoval volbu struktury hydrologické předpovědní služby. Tato organizačně a metodicky řídila činnost služeben (Hydrologických předpovědních středisek) v krajských městech, centrálně zajišťovala svod a hodnocení informací i odtokové situaci z celého státu, spolupracovala se založeným útvarem Oblastní hydrologické předpovědní služby v Bratislavě a spolupracovala též velmi úzce s Ústřední povětrnostní službou HMÚ. Plán založit tuto službu se zrodil před rokem 1960.

Napsat komentář