Vítr
Horské a pobřežní větry
Horský nebo také odtékající vítr je noční druh větrů v ose údolí. Tento proudí podél osy údolí směrem dolů. Nad osou údolí vane antihorský vítr a to přibližně poloviční rychlostí. Údolní vítr je denním typem větrů v ose údolí a proudí nahoru. Jde o vítr vanoucí ve spodní části údolí a někdy též vítr vanoucí podél os hřebenů hor nad daným údolím.
Bríza nebo-li brízové proudění označuje vliv velké vodní plochy a k ní přiléhající pevniny. Též zde hraje roli střídání dne a noci a typického chodu meteorologických prvků během dne. Pevnina se ochlazuje i prohřívá o poznání rychleji a významněji než vodní plocha. Tento je tedy přes den teplejší než voda s ním sousedící, v nočních hodinách je tomu naopak. Vlivem těchto rozdílů vzniká mořská bríza. V průběhu dne začíná proudit chladnější vzduch z vodní plochy nad pevninu a tam nahrazuje teplejší vzduch.
Vliv velkých vodních ploch
Ten stoupá prostřednictvím konvekčních procesů. Vzduch stoupá do výšky a proudí zpět nad vodní plochu, kde klesá k povrchu a uzavírá tak tuto cirkulaci. V nočních hodinách je tato cirkulace zcela opačná a nazývá se pevninskou brízou. Chladnější vzduch z pevniny vlivem radiačního ochlazování stéká nad teplejší vodní hladinu, kde nahrazuje teplejší vzduch stoupající vzhůru a následně se výškách přesouvající zpět nad pevninu. Tento typ cirkulace lze pozorovat například u jezera Lake Michigan v Chicagu. V ČR pak v menší míře například u jezera Rozkoš, vodní nádrže Nechranice, Přísečnice, Jesenice, Lipno nebo Šance.
Fénový efekt
Föhn počeštěně fén je typ větru, který vane přes horskou překážku určitých parametrů. Tento typ ovlivňuje tedy orografické uspořádání území. Jedná se o procesy vzduchu, který musí překonat horskou překážku. Tento typ větru začíná výstupem vlhkého vzduchu po návětrné straně svahu dané překážky, kdy dochází k adiabatickému (bez výměny tepla s okolím) ochlazování vzduchu. Při svém výstupu se v této fázi ochlazuje o 1°C na každých 100m výšky.
Poté, co dosáhne výstupné kondenzační hladiny, stává se nasyceným. Tento se následně ochlazuje pomaleji, o 0.6°C na 100m výšky. Vzniká oblačnost a následně se v ní vyvíjejí srážky. Tímto vzduch ztrácí část vlhkosti. Až vzduch překoná vrchol dané překážky, začíná klesat po závětrné části svahu. Vzduch je sušší a dochází k rozpadu oblaků. Vzduch již není nasycený a ohřívá se rychleji než nasycený vzduch a to o 1°C na 100m výšky. V oblasti vrcholu překážky a na její závětrné straně dochází ke značnému oteplení a ubývání oblačnosti.
Schéma cirkulace při föhnovém efektu
Další druhy místních větrů
Bóra je vítr, který fouká u Jadranu. Jde o studené proudění severovýchodního směru, při němž dochází k sestupným proudům podél svahů horských masivů vedoucích k moři. Na úpatí hor je velmi nárazový s možností působení škod.
Mistrál je vítr ve střední a jižní Francii za výskytu cyklony nad Alpami a výběžkem anticyklony nad Biskajským zálivem. Fouká severní vítr, v údolí řeky Rhöhy je tento urychlován vlivem zúžení a konvergence proudění (vzestupných proudů). Je též velmi silným větrem, který je s to ničit.
Antibarický vítr je zvláštní situací, kdy vítr neproudí tak, jak je v tlakovém poli obvyklé (viz geostrofický a gradientový vítr.
Denní a roční chod větru v ČR
Roční chod větru souvisí s rozložením tlakových útvarů. Vzhledem k tomu, že počasí u nás ovlivňují tlakové níže a s nimi spojené frontální systémy častěji během podzimního a zimního období, kdy vznikají také výraznější tlakové gradienty, tak nejsilnější vítr fouká právě v těchto částech roku. Zajisté existují výjimky, kdy se nad centrální Evropu nasune vysoký tlak vzduchu a tento je stabilním útvarem a dá vzniknout rozsáhlé teplotní inverzi. Za takové situace bude foukat minimální vítr. Slabý vítr zpravidla fouká v létě, vyjma oblastí s bouřkovou činností.
I denní chod větru souvisí s tlakovým polem nad daným územím, ale i s dalšími faktory. Zpravidla je vítr minimální či případně žádný v nočních hodinách od určité doby po západu Slunce do určité době od jeho východu. Jakmile začne docházet k prohřívání povrchu, dá se do pohybu i proudění vzduchu. Nejsilnější vítr fouká zpravidla v poledních a odpoledních hodinách. To platí ovšem pro přízemní vrstvu. Ve vyšších výškách mezní vrstvy dochází během dopoledne naopak ke slábnutí větru. Při vlivu vysokého tlaku vzduchu nebo v nevýrazné tlakové oblasti je denní chod větru nevýrazný a vítr je slabý po celý den, jeho směr je proměnlivý.
Cyklonální proudění
Nazývané jako polární vortex je proudění vyskytující se ve střední a horní troposféře v oblastech, kde se právě vyskytuje zimní část roku. Jedná se o výškový jet stream. Nad severní polokoulí jde v zimě o proudění západního směru. Proudění se děje kolem oblasti polární anticyklony, která vlivem mrazivého vzduchu v tomto období zesiluje. V letním období naopak toto proudění zaniká.
Severní vortex vzniká v Kanadě a na severovýchodě Sibiře, což jsou dvě jádra tohoto proudění. Antarktický pak pochopitelně v Antarktidě. Existuje též stratosférický vortex, který vzniká mezi subtropickým jet streamem a pólem. Zasahuje až do střední části troposféry. V oblasti vortexu se udržují studené tlakové níže, které mají v jádru studený vzduch. Intenzitu vortexu určují mnohé faktory, například také sopečná činnost. A vortexy mají také vliv a to například a zejména na polohy a intenzity tlakových níží a jejich postup nebo na klimatický NAO (North Atlantic Oscilation) Index. Jeho předpověď je dostupná na stránce noaa.gov.
Narušení cirkulace
Vortex může být narušen. Míru narušení klasifikují do tří, někdy do čtyř kategorií. Narušení může být malé, velké nebo konečné a někdy takzvané kanadské oteplení. Velkým narušením rozumějme úplné převrácení cirkulace vortexu, tedy proudění se změní na východní. Malé narušení si můžeme představit jako zeslabení západní cirkulace, bez změny jejího směru. Konečné narušení znamená převrácení proudění na východní bez návratu k západnímu proudění. Děje se tedy na začátku teplé části roku. Kanadské oteplení nastává před začátkem zimy a to pouze na severní polokouli. Malé narušení se děje na severní polokouli během každé zimy, velké asi jednou za dva roky.
Reference
Použitá a doporučená literatura:
BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha: Karolinum, 2005
DVOŘÁK, P. Pozorování a předpovědi počasí. Cheb: Svět Křídel, 2012
DVOŘÁK, P. Letecká meteorologie 2017. Cheb: Svět Křídel, 2017
WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)