Oblaky Altostratus (As)
Další oblačný druh a zajímavosti o něm, oblaky Altostratus. Proč se tento oblak takto nazývá a co znamená název překladu? Z jakých částic se skládá? Jakých odrůd a tvarů nabývá? Může nabývat nějakých zvláštností? Přináší srážky? To vše a další vyloží článek pojednávající o tomto oblačném druhu podle klasifikace. Oblaky Altostratus.
Oblaky Altostratus (As)
Oblak As je oblak středního patra, což označuje latinská předpona -alto. Jde o oblak vrstevnatý slohovitého typu (viz stratus), který většinou pokrývá převážnou část oblohy nebo celou oblohu. Může být průsvitný, ale i hustý že skrz něj sluneční a měsíční světlo neprostoupí. Tento oblak většinou srážky neprodukuje, ale v některých případech může přinášet slabý déšť nebo sněžení. Oblak nabývá mnoha odrůd a zvláštností a pozorovat u něho lze nebo v souvislosti s ním i průvodní oblak. Nenabývá ovšem žádných tvarů. Oblaky As patří spíše mezi oblaky bez patrné struktury, na pohled nejsou nijak pěkné. Vertikální rozsah oblačnosti je až 2 000m.
Vznik a složení oblaku
Oblak vzniká nejčastěji v důsledku zdvihání rozsáhlé vzduchové hmoty od povrchu země do velkých výšek nad ním. Vedle tohoto procesu vzniku je dalším hlavním procesem transformace z oblaků Cs, kde jde o zesílení vrstvy oblaku a Ns (Nimbostratus), kde jde naopak o její zeslabení. Ojediněle je možný i jiný vznik, zejména z oblaků Ac (Altocumulus) při výskytu jevu virga (vypadávání ledových krystalků). Oblak se skládá ze směsi vodních kapiček a ledových krystalků.
Oblak As nejčastěji vzniká:
- Vzestupy vzduchových hmot po povrchu.
- Snížením oblaku Cs či zvýšením oblaku Nimbostratus.
Odrůdy oblaku
Oblak nabývá mnoha odrůd, podle čehož rozlišujeme jeho rozložení na obloze a strukturu:
- Translucidus (tr).
- Undulatus (un).
- Opacus (op).
- Radiatus (ra).
- Duplicatus (du).
Odrůda tr označuje průsvitnou vrstvu oblaku As. Odrůda un označuje vlnovou strukturu oblaku a odrůda du, jak bylo již v předchozích textech zmíněno, označuje zdvojenost, kdy můžeme pozorovat oblak As v různých výškách v podobě dvou skupin vrstev oblaků. Odrůda op značí naopak neprůsvitnou vrstvu oblaku As. Označení použijeme, pokud při výskytu slunečního nebo měsíčního světla toto není vůbec skrz oblak viditelné. Odrůda ra popisuje oblak As uspořádaný do rovnoběžných pásů. Jde o rozsáhlejší vrstvy oblaku.
Zvláštnosti oblaku
Oblak nabývá tří zvláštností, které jsou většinou spojeny s jeho srážkovou činností:
- Mamma (mam).
- Virga (vir).
- Praecipitatio (pra).
Zvláštnost mam označuje prsovité výběžky pod oblakem. Tato zvláštnost není u tohoto druhu oblaku nijak moc častá. Zvláštnost vir označuje výskyt srážkové činnosti v podobě kapiček nebo krystalků, které nedopadající na povrch země. Tato zvláštnost se vyskytuje poměrně často. Zvláštnost pra označuje výskyt srážkových pruhu deště či sněžení dosahujícího zemského povrchu, se kterou se u oblaku občas setkáváme.
Průvodní jev oblaku
- Pannus (pan)
Průvodní jev pan označuje útržky či cáry oblaku. Jde o části oblaku objevující se společně s ním, kdy tyto s ním mohou a nemusejí souviset.
Srážková činnost a optické jevy oblaku
Oblak běžně neprodukuje srážkovou činnost (srážky dopadající na zemský povrch), avšak může je produkovat. V některých případech srážky přináší ještě před příchodem další srážkově významnější frontální oblačnosti (viz další texty s klasifikací). Přinášet může většinou slabý déšť (i zmrzlý) nebo sněžení, popřípadě kombinaci těchto srážek (smíšené srážky). S halovými jevy se u tohoto oblaku nesetkáme oproti vysoké oblačnosti. U této oblačnosti se mohou vyskytovat jiné optické jevy.
Výskyt oblaku
Oblak se vyskytuje ve střední oblačném patře, které můžeme označit jako vzdušný prostor od 2 do 6km nad zemským povrchem. Vyskytuje se převážně na atmosférických frontách a to zejména na frontách teplých v chladné části roku i na studených frontách či případně na frontálních okluzních, zejména v případě okluzní fronty charakteru teplé fronty. Oblaky Altostratus přibývají za vysokými oblaky Ci a Cs, kdy je možné pozorovat na obloze houstnutí oblaků před samotnou frontou.
Klasifikace oblaku
Rozlišit oblaky Altostratus od podobně vypadajících oblaků je někdy docela obtížné. V případě výskytu slunečního či měsíčního světla v nočních hodinách je to poměrně snadné. Stačí si zapamatovat poučku, že vysoké oblaky Cs se projevují kolem Slunce či Měsíce halovými jevy, ale hlavně skrz ně toto světlo prosvítá vždy snadno a okraje kotouče Slunce či Měsíce jsou ostré. V případě oblaku As naopak nikoli a jeví se jako za matným sklem (jsou neostré, rozmazané). Předměty na zemském povrchu při průsvitu Slunce přes vrstvu As nevrhají stín.
Těžší je to v případě, že se v noci nevyskytuje Měsíc. Přes oblaky Altostratus nejsou vidět hvězdy, nicméně přes dosti hustý oblak Cs je také nemusíme vidět. V takovém případě je nutné pozorovat velmi pečlivě. Jinak je oblak As vždy jednotný, jde o celistvou vrstvu. Oblak As je možno zaměnit za oblak Ns (Nimbostratus), avšak oblak As není tak tmavý a jednotvárný. Od oblaku St ho rozlišíme také světlostí, kdy oblak As je naopak tmavší. Opět nám v tom pomůže sluneční svit.
Jak poznáme oblak Altostratus?
- Jde o souvislejší vrstvu oblaku ve středním oblačném patře (2-6km nad povrchem).
- Oblak je bez patrné struktury nebo s vlnovou či vláknitou strukturou.
- Je průsvitný tak, že se Slunce či Měsíc jeví jako za matným sklem, anebo je zcela neprůsvitný.
- Vzniká jednak pomalým výstupem rozsáhlých vzduchových hmot nebo transformací z oblaků Cs, Ac či Ns.
- Může přinášet srážkovou činnost v podobě slabého deště či sněžení (či kombinace).
- Nevyskytují se na něm halové jevy.
- Jde o frontální oblačnost (zejména teplé fronty).
Oblaky Altostratus: Příklady oblaku
Obr. 1 Oblak Altostratus translucidus před příchodem podzimní frontální vlny.
Použitá a doporučená literatura ke studiu:
(1) SKŘEHOT, P. Velký atlas oblaků. Brno: Computer Press, 2008
(2) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků. Cheb: Svět Křídel, 2012
(3) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016
(4) ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007
(5) HÄCKEL, H. Wolken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 2004 (CZ verze ŽÁRSKÁ, M. Atlas oblaků. Praha: Academia, 2009)