Oblaky Stratocumulus (Sc)

Veškeré důležité informace o oblacích druhu Stratocumulus. Jak může oblak vzniknout? Přináší srážky, jakého druhu? Kdy ho můžeme nejčastěji spatřit? A jak ho rozeznat od některých jiných druhů oblaků? Odpovědi poskytuje tento text věnovaný tomuto základnímu druhu oblaků. Oblaky Stratocumulus – veškeré informace o oblačném druhu podle klasifikace.

Stratocumulus (Sc)

Sloho kupa, tak se překládá latinský název oblaku Stratocumulus, který náleží čistě do nízkého oblačného patra, v němž se vyskytuje. Oblaky Stratocumulus se nacházejí ve výškách od 2 do 6km nad povrchem. Jedná se o kombinaci oblaků Cu a St, kdy se nejedná již o oblak vykazující zcela zjevné znaky kupovité formy, ale nejde ani o jednotvárný vrstevnatý oblak přiřaditelný pod druh St. Oblak je většinou tmavý a tvoří souvislejší vrstvu, ve které mohou být mezery. Vyskytuje se v podobě ploch či vrstev, které se hodně podobají oblakům Ac, nicméně jsou v nízkém patře a tím pádem jsou na pohled o poznání větší než kupovitý oblak Ac.

Vznik a složení oblaku

Oblak vzniká často transformací z oblaků Cu po ukončení denní konvekce během večera. Dále přetvořením z oblaku Ac zvětšením, vzniká též ve volné atmosféře pod vrstevnatými oblaky Ns a As, vzniká zvýšením oblaku St. Tvoří se i rozšířením horních částí konvekčních oblaků Cu a Cb.

Složen je z vodních kapiček. Někdy obsahuje také dešťové kapky či sněhové krupky a ojediněle sněhové vločky.

Oblaky Stratocumulus nejčastěji vznikají:

• Snížením oblaku Ac
• Transformací z oblaků Ns a As
• Zvýšením oblaku St
• Transformací z oblaku Cu

Tvary oblaku

Oblak nabývá následujících tvarů:

• Stratiformis
• Lenticularis
• Castellanus

Tvar str použijeme v případech, kdy oblak pokrývá větší část oblohy. Již u jiných oblaků uvedený tvar len označuje čočkovitý tvar oblaku a tvar cas používáme u oblaků, jejichž tvar se podobá cimbuří a věžím.

Odrůdy oblaku

Oblak nabývá následujících odrůd:

• Translucidus
• Perlucidus
• Opacus
• Duplicatus
• Radiatus
• Undulatus
• Lacunosus

Tr označuje průsvitný oblak. U oblaku Sc to není časté, ale může být řídký s patrnou polohou slunečního či měsíčního kotouče. Pe označuje odrůdu oblaku s patrnými mezerami, která je u tohoto oblaku docela častá. Op je opakem výše uvedené odrůdy tr a označuje naopak hustý neprůsvitný oblak. Ra je odrůda používající se v případě výskytu oblaku v rovnoběžných pásech, un používáme při zvlnění oblaku a la, pokud je oblak uspořádán do sítě či plástve. U tohoto oblaku je tato odrůda spíše ojedinělá. Du je odrůda, která ukazuje výskyt oblaku ve vrstvách v různých výškách nad sebou. V překladu je oblak označován jako zdvojený.

Zvláštnosti oblaku

Oblak nabývá následujících zvláštností:

• Mamma
• Virga
• Praecipitatio

Význam zvláštností je součástí již publikovaných článků klasifikace.

Výskyt oblaku

Oblak se vyskytuje na obloze dosti často, asi nejčastěji ze všech. Vidět ho můžeme v letním období po denní konvekci, ale i po přechodu frontální vlny. Též je k vidění v období zimním, kdy může vznikat při rozpouštění inverze.

Klasifikace oblaku

Sc odlišíme například od Cs tím, že je méně průsvitný než Cs. Odlišit můžeme dobře oblak Sc od As, St a Ns právě charakterem srážek, ty jsou slabé a lokální. Sc bývá v převážné většině případů bez vláknité struktury, vždy na něm najdeme podoby valounů či oblázků. Od oblaků Cu lze Sc odlišit tak, že se spojuje do skupin a nejedná se o osamocené oblaky jako v případě oblaků Cu, v případě vrcholu oblaku v podobě tvaru kopule, který může být zaměňován s oblaky Cu, mají takové oblaky Sc společnou základnu.

Jak poznáme oblak Stratocumulus?

• Oblak podoby valounů či oblázků většinou bez vláknité struktury
• Přináší jen slabé srážky v přeháňkách
• V případě průsvitnosti je méně průsvitný než oblaky vyšších pater
• Spojuje se do skupin, nejde o osamocené oblaky
• Oproti oblaku Ac jsou jeho části větší, nachází se v nižších výškách

Příklady oblaku

Obr. 1 Oblak Stratocumulus perlucidus s patrnými mezerami, který je ozářen zapadajícím Sluncem

Obr. 2 Oblak Stratocumulus stratiformis undulatus, pokrývá většinu oblohy a je uspořádán nepatrně do podoby vln

Použitá a doporučená literatura

(1) SKŘEHOT, P. Velký atlas oblaků. Brno: Computer Press, 2008

(2) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků. Cheb: Svět Křídel, 2012

(3) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016

(4) ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007

(5) HÄCKEL, H. Wolken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 2004 (CZ verze ŽÁRSKÁ, M. Atlas oblaků. Praha: Academia, 2009)