Perleťové oblaky, aneb oblačnost hrající barvami

Mezi zvláštní oblaky řadíme vedle nočních svítících oblaků také tzv. perleťové oblaky. Jde o oblaky, které jsou podobné nočním svítících oblakům a vznikají za podobné situace, jen v nižších výškách. Podobají se též oblakům druhu Cirrus případně Altocumulus druhu lenticularis (čočkovitý druh). Též o těchto oblacích věda neví tolik, co o oblacích v běžných výškách. Tedy o oblacích vznikajících v troposféře, patřících mezi základní oblaky. Poznatky o těchto se získávají z leteckých měření. Perleťové oblaky jsou oblaky hrající různými barvami, neboť se u nich uplatňuje proces v podobě optického jevu zvaného irizace.

Perleťový nebo-li irizující oblak je stratosférickým oblakem

Tato oblačnost vzniká ve střední části stratosféry a to ve výškách asi 25-30km nad povrchem. Právě v této výšce byly zjištěny při při leteckých měřeních. Viditelné byly nad Skotskem, Norskem, mimo Evropu pak v Antarktidě a na Aljašce. Jsou tedy dosti vzácné. Přes den je od běžných oblaků Cirrus prakticky nerozeznáme. Oblaky nemají tak výrazný vzhled, jsou bledé. Zbarvení oblaků, čímž jsou typické, se objevuje při zapadajícím Slunci. Barvy jsou výraznější, když sluneční kotouč zapadá za obzor. Při jeho posunu dále pod obzor barevnost oblaků v podobě jevu irizace slábne. Oblaky jsou následně zbarveny oranžově a postupně růžově. Barvy se následně ztrácejí, oblaky šednou. Dlouho po západu Slunce můžeme oblaky pozorovat, ale jaké šedé oblaky. K jejich pozorování nám pomůže i měsíční světlo.

V případě výskytu oblaků při východu Slunce jsou barvy jevu irizace opačné. Přesné složení oblaků se zatím určit nepodařilo, pravděpodobně vzhledem k výskytu jevu irizace s výskytem různých barev vznikají v důsledku ohybu světla na kulových částicích o průměru 2.5µm. Uvádí se též jejich pravděpodobné složení z ledových krystalků. Nejživější barvy mají oblaky v situaci, když se sluneční kotouč nachází několik málo stupňů pod obzorem.

Vztah ke stratosférickým polárním oblakům

Tento stále není přesně určen, ale podle některých autorů z řad odborníků jde v případě perleťových oblaků o poddruh oblaků stratosférických polárních. Tyto oblak spatříme v zimě ve spodní polární stratosféře v asi 14-20km nad povrchem. Prvně byly zaznamenány prostřednictvím družicových měření až roku 1979. Vyskytují se při velmi nízké teplotě ve stratosféře a to převážně nad Antarktidou, o poznání více než na Arktidou. Tvoří je převážně krystalky vody, dále kyseliny sírové a dusičné. Jsou dva druhy těchto oblaků, první se vyskytuje při teplotě pod -78°C, druhý pak při teplotě pod -85°C. Tento vzniká v jižní polární stratosféře. Tyto oblaky jsou důležitým činitelem při porušování ozonové díry nad Antarktidou. A to z důvodu, že významně zvyšují účinnost sloučenin bromu a chloru při rozpadu ozonu.

Reference

ČMes. Elektronický meteorologický slovník terminologický a výkladový. Online, 2020. Dostupné na https://slovnik.cmes.cz.

JAŇOUR, Z. Modelování mezní vrstvy atmosféry. Praha: Academia, 2019.

Meteo Aktuality

Od malička mě fascinuje voda, hydrologie, která je všude okolo a tedy i v atmosféře, kde za spolupůsobení dalších dějů přináší fascinující procesy a jevy. Mnohdy jde o extrémní a o to zajímavější jevy. Ne méně se zabývám klimatologií, která hodnotí dlouhodobý stav počasí - klima. Vazby a vzájemné ovlivňování těchto oborů studuji dnes a denně a rád přináším seriózní informace z oblasti těchto věd. Proto jsem v roce 2011 na internetu založil projekt Meteo Aktuality a nyní jsem majitel a hlavní správce tohoto webu. Ať se vám zde líbí a najdete tu to, co potřebujete a třeba klidně i něco navíc.