Příliš mnoho skleníkových plynů

Příliš mnoho skleníkových plynů může za rapidní nárůst teploty vzduchu na Zemi a neustále pokračující rekordy teploty v dílčích oblastech. V současné době probíhá klimatická změna v podobě globálního oteplování planety. Ta je z určité část způsobena lidskou činností, která se nezanedbatelně podílí na produkci skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry. O tom dnes opravdu není pochyb, neboť existují jasně podložená fakta. Máme pravděpodobně základ oteplování, který spočívá jednoduše v současné době a je založen na aktuální situaci, ve které se planeta nachází. Ale tento základ sám o sobě by nezpůsobil tak výrazný nárůst globální teploty vzduchu a s tím spojené změny klimatu na Zemí. Čím více skleníkových plynů v atmosféře, tím více tepla na Zemi jako takové. To platí, to je jasně dáno jako tzv. zákon, skleníkového efektu. Vzhledem k tomu, že nejrůznějších činností lidstva vznikají nové skleníkové plyny, těchto opravdu horentně v atmosféře přibývá a aktuálně je v atmosféře příliš mnoho skleníkových plynů, hovoří se o rekordním množství.

Na nárůstu se však podílejí i přírodní vlivy a jevy. Významný výbuch sopky nacházející se pod hladinou oceánu na konci roku 2021 způsobil ohromný příděl skleníkového plynu v podobě vodní páry. Vodní pára je přirozeně se vyskytujícím skleníkovým plynem v atmosféře Země. Ale je to též skleníkový plyn, který má shodný efekt uvedený v odstavci výše. Vodní pára samozřejmě zmizí, tedy lépe řečení to její velké množství v atmosféře se opět sníží. Ale potrvá to několik let a po dobu těchto let nutno počítat s tím, že skleníkový efekt planety tím bude poměrně významně posílen. Vedle plynů vznikajících v důsledku lidské činnosti.

Představme si halu nebo přímo nějaký skleník (obecně řečeno), v němž bude zdroj tepla. Pokud bude mít toto teplo kudy unikat, nijak se teplota uvnitř tohoto zvyšovat nebude. Pakliže zlepšíme těsnění, už uvnitř začne teplota stoupat. Stále bude dosti tepla unikat. Ale při dalším utěsňování a zesilování všech stěn půjde o další nárůst teploty. Stále máme uvnitř zdroj tepla, pokračujeme v zesilování či zatěsňování a v extrému může dojít k dosažení extrémní až nepředstavitelné teploty. Přesně tak si můžeme představit nás na Zemi. Jen onu nádobu tvoří vrstva zvaná atmosféra a její těsnění si zesilujeme mimo jiné vypouštěním skleníkových plynů naší činností. Nutno si uvědomit, že při pokračování tohoto zde uvedeného zesilování může dojít toto zvyšování teploty uvnitř opravdu do extrému a při rychlejším a rychlejším zesilování tomu tak nemusí být později, ale spíše dříve.

Výbuch podmořské sopky u Tonga bude mít několikaletý vliv na klima

V lednu loňského roku vybuchla na jihu Pacifiku podmořská sopka zkráceně nazývaná “Tonga”. Výbuch vynesl do vzduchu rekordní množství vodní páry. Tato voda zůstane v atmosféře několik let a pravděpodobně ovlivní klima na planetě. Vodní pára byla vyvržena společně s prachem a popelem až do výšky 35km. Jde o rekordní výšku vynesení částic po výbuchu sopky za dobu měření. Při výbuchu suchozemských sopek dochází k zastínění atmosféry velkým množstvím prachu a popela a tím ke snížení množství dopadajících slunečních paprsků směrem k povrchu. Tím dochází ke snížení teploty vzduchu globálně. Nicméně v případě výbuchu podmořské sopky dojde k vývrhu především vodních částic. Vodní pára teplo zachycuje, jde o hlavní skleníkový plyn na Zemi. Proto by mohlo dojít k dočasnému zvýšení teploty vzduchu. To možná pozorujeme už v současné době, kdy dochází ke zvyšování teploty vzduchu nad rámec dosud probíhajícího globálního oteplování.

Běžně aerosoly zůstávají v atmosféře asi 3 roky než dojde k jejich uvolnění. V případě vody uvolněné do atmosféry výbuchem této sopky by to mohlo trvat 5 až 10 let než se ono množství vodní páry navíc z atmosféry zcela uvolní.

Vedle dosud probíhajícího globálního oteplování způsobeného z velké části vysokým podílem skleníkového plynu v podobě oxidu uhličitého v atmosféře se očekává oteplení způsobené vodní párou. Tou injektovanou do atmosféry výbuchem sopky. Jinými slovy hlavním skleníkovým plynem na Zemi. Ten se v atmosféře Země běžně vyskytuje, jde o normální stav. Nicméně vlivem výbuchu sopky z moře se dostalo do atmosféry enormní množství vodní páry naráz. A to samozřejmě zesílí skleníkový efekt na planetě. Proto se očekává, že vlivem tohoto se bude na Zemi v několika dalších letech ještě více oteplovat, tedy nad rámec již probíhajícího oteplování.

Výše uvedené samozřejmě není pozitivním vývojem. S ještě intenzivnějším oteplováním musíme počítat s rychlejším průběhem dalších klimatických změn na planetě. Tyto povedou k rychlejšímu a dřívějšímu výskytu důsledků těchto změn z hlediska života na planetě. Už nyní můžeme pozorovat dle měření a oficiálních záznamů, že oteplování dosti zrychlilo. Otázkou nyní zůstává, jak dlouho bude zrychlovat a jak dlouho na něj bude mít vliv tato vyvržená vodní pára. Tato byla naráz dodána do atmosféry, ale tzv. ze dne na den z ní nezmizí. Naopak jí bude ubývat velmi pozvolna.

Pouze okamžitý zásadní krok zvrátí nejhorší scénář, ve vzduchu máme příliš mnoho skleníkových plynů

V článku Rok 2022 byl v Evropě druhý nejteplejší zmiňujeme, že počasí nás již tehdy přesvědčilo o pokračujícím globálním oteplování. V Evropě byl rok druhým nejteplejším po nedávném roce 2020 a tato data by nás měla varovat. V Evropě se klimatická změna projevuje dosti výrazně a viditelně. Už tehdy bylo jasné, že koncentrace skleníkových plynů se zvýšila významně a že pouze radikální a okamžitý zásah v podobě urychleného snížení emisí skleníkových plynů může odvrátit nejhorší důsledky oteplování. Toto by musel ovšem učinit celý Svět. Světová meteorologická organizace nyní prohlásila, že máme příliš mnoho skleníkových plynů a jejich množství v atmosféře je tak k loňskému roku na rekordní úrovni. Jde o 50% vyšší koncentraci těchto plynů oproti období před industrializací. Vedle oxidu uhličitého se zvýšila koncentrace metanu a dusíku. Svět jako celek činí nedostatečná opatření proti změně klimatu. Aktuální cíle mající vést ke snížení emisí skleníkových plynů vůči roku 2019 by znamenaly snížení emisí těchto plynů o 2% do roku 2030. Pro dosažení stanovených cílů Organizací spojených národů je nutný pokles o 43%. Současné tempo snižování emisí skleníkových plynů tedy absolutně nestačí na dosažení cíle Pařížské dohody omezení globálního oteplení o 1.5°C do konce století.

Tento cíl je ovšem stěžejní pro zamezení katastrofálních dopadů změny klimatu jako jsou vedle počasových a klimatických extrémů (vlny veder, sucha a požáry, naopak povodně, silné bouře aj.) také další změny včetně hromadného vymírání druhů. Podle všeho si Svět neuvědomuje, že na základě různých výrazných změn klimatu a počasí mohou nastat další výrazné změny, které též mohou ohrozit existenci lidského druhu. Současné plnění cílů by vedlo k oteplení Země do roku 2100 o 2.5°C, tedy o 1°C více než činí výše zmíněný maximální doporučený “strop”. Původní dohoda zněla, když bylo jasné že pod 1.5°C oteplením nepůjde nárůst udržet, že bude udrženo oteplení pod 2°C s přiblížením se k 1.5°C hodnotě. Vztah počasí a emisí skleníkových plynů je prokázán. Všichni asi vědí, co za opatření je třeba přijmout a co je potřeba změnit, aby bylo dosaženo snížení emisí a uhlíkové neutrality.

Chce to doslova zvážit – snížení emisí a katastrofický scénář změn klimatu. Snižování emisí je drahé, ale důsledek jejich dostatečného nesnížení nás může vyjít po všech stránkách mnohem dráž (náklady na adaptace, ale i snížení kvality života ve všech směrech vlivem dalekosáhlých důsledků a též vyšší smrtnost). Celé to může ovšem zajít i dále, pakliže se bude pokračovat v nedostatečných opatřeních, může se do konce století Země oteplit i podstatně více než o 2.5°C. Máme příliš mnoho skleníkových plynů, to je prokazatelné, ale většině zemí se nechce činit drahá opatření.

Více o důsledcích oteplování a změny klimatu píšeme například v článku Hrozí nevratné změny klimatu. Nebo také v reakci na aktuálně zrychlující oteplování v článku Chladnější léto už nezažijeme?

Zdroj: ceskenoviny.cz, wmo.int