Kdy čekat vítr?

Stejně jako v článku Kdy čekat nejméně oblačnosti? Nebo v článku Kdy čekat letní počasí? Tak v tomto článku se zaměřujeme na situace, kdy čekat vítr. Jinými slovy, od které synoptické a povětrnostní situace čekat rychlejší proudění. Tedy silnější vítr, nemusí jít vyloženě o čerstvý nebo silný vítr. Ale obecně o rychlejší vítr. I když mnohokrát zde bylo zopakováno jak vítr vzniká a proč tedy vzniká, tak není od věci to uvést i v této souvislosti. A to včetně nejčastějších situací, při kterých čekat větrnější počasí. A ve kterém období čekat větrnější počasí častěji? Co si vlastně pod pojmem větrnější počasí představit? Kdy je vítr čerstvý? Kdy už je silný a je označen za nebezpečný jev?

Vítr je součástí běžných projevů počasí

S větrem se setkáváme každý den, bez větru si počasí téměř nedokážeme představit. Vítr fouká téměř vždy, někdy je opravdu nevýrazný, jindy o něm víme i přes zavřená okna a dveře. Tento článek s obecným názvem kdy čekat vítr vedle obecného úvodu o vzniku a existenci větru má za úkol informovat o situacích s rychlejším větrem. Odpovědí na otázku kdy čekat vítr by bylo zajisté z pohledu daného území téměř každý den nebo dokonce každý den. Aby vůbec nefoukal vítr a bylo zcela klidno či se vyskytoval jen slabý vánek, označovaný neodborně jako “tah”. Takových dnů nenajdeme příliš. Vítr k běžnému projevu počasí patří, ukazuje neustálé změny v atmosféře Země. Je jasným důkazem, že tato nikdy není v klidovém stavu. A protože se do rovnováhy snaží dostat neustále a srovnávat rozdíly, proto dochází k proudění vzduchu.

Musely by být na Zemi shodné hodnoty všech prvků v každém čase, v takovém případě by odpadl i vítr. Neměnily by se hodnoty žádného z meteorologických prvků. O tom pro zajímavost pojednáváme více v článku Co kdyby se počasí neměnilo? Odehrávání se počasí, do něhož patří i vítr, je podmíněno zmíněnou nerovnováhou atmosféry. O tom detailněji píšeme zde Počasí jako nerovnováha atmosféry. Dokážeme si představit celé počasí beze změn? Ať je vítr často jakkoli nepříjemný, asi si na něj raději zvykneme než aby u nás bylo jen “jedno počasí”.

Proč vzniká vítr ještě jednou a podrobně

Ještě jednou zopakujme příčiny vzniku větru v zemské atmosféře. Vítr je prouděním vzduchu, jinými slovy cirkulací. Cirkulace se odehrává na celé Zemi. Rozlišujeme všeobecnou cirkulaci, globální rozdělenou na Zemi do jednotlivých cirkulačních buněk a dále cirkulaci místní. Ta globální je ovlivněna podmínkami Země a působením Coriolisovy síly. Ta místní pak konkrétními podmínkami území menšího rozsahu. Vznikají také specifické cirkulace, které jsou ovlivněny podmínkami ještě více lokálními jako je rozhraní dvou odlišných povrchů nebo typem terénu.

Obecně proudění, tedy vítr, na Zemi vzniká v důsledku rozdílů tlaku vzduchu. Tyto rozdíly jsou nerovnováhou atmosféry. Protože se atmosféra vždy snaží o dosažení rovnovážného stavu, tak tyto neustále vznikající rozdíly neustále vyrovnává. V důsledku rozdílů tlaku vzduchu pak zesiluje proudění. Proto tlak vzduchu často spojujeme s větrem a to i na synoptických mapách a mapách předpovědních numerických modelů. Tlak a jeho rozložení na daném území označujeme jako pole tlaku, častěji uváděné jako tlakové pole. Stejně tak existuje například teplotní pole nebo hustotní pole. Ale tyto pojmy tak často neslyšíme například ze sdělovacích prostředků v podobě relací o počasí. Pole tlaku je vyjádřeno čarami, které označují místa se shodným tlakem vzduchu. Tyto čáry zvané izobary tato místa protínají a ukazují nám, kde je tlak vzduch shodný a kde je jeho hodnota již odlišná.

Velká a rychlá změna tlaku = velký vítr

Pokud je tlak stálý nad větší částí území, jde o malý rozdíl. Izobary jsou znázorněny daleko od sebe. To znamená malý rozdíl v tlaku vzduchu nad určitým územím a zde není důvod takový rozdíl nijak zvlášť vyrovnávat. Čím je tlak stálejší nad rozsáhlejším územím a izobary jsou dále od sebe, tím bude proudění vzduchu tedy pomalejší. A opačné lze říci v případě též opačném. Tedy kdy je tlak vzduchu nad daným územím a to zpravidla menším územím rozdílný. V takovém případě jde o velký rozdíl v tlaku, izobary jsou znázorněny hustě.

Protože tlak vzduchu se v málo vzdáleném místě od místa výchozího liší značně, ještě více se bude lišit od dalšího málo vzdáleného místa a podobně. Zde je naopak potřeba rozdíl vyrovnávat a čím je tento rozdíl větší nad menším územím a izobary jsou sobě blíže, tím bude proudění rychlejší. Rychlá změna tlaku tak neznamená jen pravděpodobnost příchodu oblačnosti se srážkami, ale i větrné počasí.

Příklad 1: V místě “A” (výchozím) bude tlak vzduchu 1013hPa, v místě “B” vzdáleném 50km bude tlak 1012hPa, v místě “C” vzdáleném 80km bude 1011hPa a v místě “D” vzdáleném 100km bude též 1011hPa. Zde bude na tomto území slabý vítr.

Příklad 2: Nechť je v místě “A” (výchozím) také tlak 1013hPa, v místě “B” bude například 1008hPa, v místě “C” 1004hPa a v místě “D” 1001hPa. Vzdálenosti budou shodné. A na území bude vítr čerstvý.

Proč se mění a je rozdílný tlak vzduchu?

Obr. 1 Synoptická situace (náčrt) a oblasti se silným (nejsilnějším) a slabým (nejslabším) větrem

Zde máme vazbu na teplotu vzduchu. Meteorologické prvky jsou totiž provázané, jeden ovlivňuje druhý. Na základě změn a přesunů vzduchu a to jednotlivých vzdušných mas různých vlastností (odborně vzduchové hmoty) dochází ke změnám tlaku vzduchu. Proto vznikají tlakové útvary a mění se tlak vzduchu. A to vlivem jejich přesunů a vývoje. Tlakové útvary mohutní a slábnou (anticyklony) či se prohlubují a vyplňují (cyklony).

Žádný tlakový útvar není stabilní, tedy stacionární. Existují hodně stabilní útvary, které se udržují nad shodnými oblastmi. Ale nikoli přesně na shodném místě, o v atmosféře možné není. Vždy tam nějaká pohyblivost je a takové útvary označujeme za málo pohyblivé, tzv. kvazistacionární. Vlivem těchto faktorů se tedy bude tlak vzduchu vždy na všech místech měnit. Někde minimálně a jinde značně, rozdílně pak v čase. Při jejich přesunech a změnách budou tedy vznikat menší či větší rozdíly v různých oblastech podle jejich aktuální polohy. Celkově toto označujeme jako rozložení tlaku vzduchu. Na tom závisí směr a intenzita proudění v dané oblasti.

Více o tom nabízíme v článcích Vznik a vývoj cyklony a Vznik a vývoj anticyklony.

Kdy je vítr silný?

Intenzitu rychlosti větru definuje přesně Beaufortova stupnice síly větru. Z té se vychází. Aby vítr vůbec nefoukal, to je málo časté. Vždy se setkáme alespoň s vánkem, za bezvětří se považuje vítr o rychlosti do 0.2m/s. Slabý vítr je podle definice stupnice vítr do rychlosti 5.4m/s. Poté již vítr není slabý, ale hodnotí se jako dosti čerstvý. Není ovšem ještě čerstvý, to je dalším stupněm. Až poté je vítr silný. Stupnici najdete na naší stránce v encyklopedii (viz odkaz zde).

Z hlediska výstražného systému ČR se hodnotí silný vítr podle intenzity jeho nárazů. A to na území konkrétního okresu. Vždy jde o hodnocení větru jako jevu ve vztahu k normálu dané oblasti. V některých oblastech bude běžný rychlejší vítr a nebude zde hodnocen jako silný. V jiných bude naopak hodnocen jako silný i podstatně slabší vítr. To je shodné jako s ostatními prvky. Podle kritérií pro vydávání výstrah v ČR musí v běžných polohách dosáhnout vítr nárazů 20m/s na 30% území okresu. Další informace o vydávání výstrah nejen před větrem najdete na stránce Extrémní počasí.

Z hlediska preference každého z nás a také na základě aktivity, kterou zrovna daný člověk vykonává bude hodnocení zcela jiné. A jako rychlejší, čerstvý nebo silný vítr hodnotí každý z nás vítr jiných rychlostí. Zde nelze stanovit žádné jednotné prahové hodnoty. Jako u ostatních prvků je to o vnímání každého z nás.

Při jaké situaci čekat rychlejší vítr?

Nyní se dostáváme k hlavnímu předmětu tohoto článku. Základy k této tématice byly doufejme v předchozích kapitolách objasněny dostatečně. Už z těch při pojednání o příčinách vzniku větru vyplývá, kdy čekat rychlejší vítr. Tedy větrnější počasí, což je přesný předmět tohoto článku. Jak bylo řečeno v úvodu, nějaký vítr je možné čekat téměř všude a téměř vždy. Zde se zaměřujeme na ten rychlejší, nikoli ale nutně přímo silný (objasněno výše). Obecně všichni víme, jak vypadá vánek, slabý vítr a jak vypadá vítr rychlejší (tedy čerstvý až silný) či případně pak vyloženě extrémní a to bouřlivý či vítr o síle vichřice či orkánu. Při jaké situaci a v jakém časovém měřítku čekat u nás silnější vítr?

Silnější vítr se objeví vždy:

• V průběhu dne, zejména při intenzivním ohřívání povrchu (místní podmínky)
• Před a při přechodu frontální vlny (v létě zpravidla studené nebo okluzní fronty) a tedy výměně vzduchových hmot, zejména při velkém rozdílu v teplotě mezi nimi (vznik rozdílu tlaku)
• Při přechodu tlakové níže, hlavně hlubší, v blízkosti daného území – vznik tlakového rozdílu
• V teplém sektoru tlakové níže, zejména v zimě (prostor mezi teplou a studenou frontou)
• Ve vlhkém proudění západních směrů, především přes den při výskytu přeháněk (bouřek)
• Při intenzivním přílivu teplého vzduchu od jihovýchodu až východu
• Obecně vždy při cyklonální situaci, s vlivem tlakové níže
• Nebezpečný vítr pak vždy v prostoru rozhraní mezi cyklonou a anticyklonou, čím větší rozdíl mezi útvary v tlaku vzduchu, tím silnější vítr v okolí a to hlavně na rozhraní
• Vždy při bouřce, někdy i silný s nárazy a zpravidla při přeháňce, resp. před jejich příchodem do daného místa (regionální zesílení)

Závěr

Nízký tlak vzduchu obecně znamená výskyt rychlejšího větru. A to přímo vliv cyklony nebo její blízký výskyt vůči dané oblasti, kde hodnotíme a sledujeme rychlost proudění. Za rychlejší vítr považujeme vítr vyšších rychlostí, tj. nikoli vánek a slabý vítr. Tento vítr je obecně označen jako dosti čerstvý (dříve mírný), dále pak čerstvý či vyšší stupně. Ty značí poté též nebezpečný vítr, před nímž se již vydává upozornění. Vždy se v atmosféře setkáváme s nějakým větrem, byť slabým.

Oblasti se slabým větrem a se silným větrem

Bezvětří se vyskytuje jen málo kdy, za specifických situací. A to za situací, kdy nemá atmosféra potřebu vyrovnávat neustále vznikající tlakové rozdíly. Tyto se ale v praxi běžně vyskytují téměř stále. Rozdíly tlaku způsobuje rozdílné rozložení teploty. Vlivem změny a pohybu vzdušných mas dochází ke vzniku útvarů tlaku (těch se zvýšeným a naopak se sníženým tlakem vůči okolí). Tyto se též pohybují a vyvíjejí, vznikají na jich atmosférické fronty jako rozhraní vzduchových hmot. A tím se mění proudění vzduchu v různých oblastech, neustále.

Existují oblasti s častým klidem, bezvětřím, ale i oblasti s neustálými větry. To je také důkazem toho, že rychlost proudění ovlivňují i regionální podmínky. Ovlivňuje jí i prohřívání povrchu a střídání dne a noci. Silnější vítr se odehraje zpravidla přes den, kolem poledne a odpoledne s maximem rychlosti. Při určitých situacích působících extrémní vítr to ovšem platit nemusí. Maximum síly větru se může odehrát i v noci nebo ráno. Extrémní situaci s výskytem silného větru ilustruje nákres na obrázku 1.

Též je na něm vyznačena oblast, ve které bude vítr nejslabší. Přitom tyto se od sebe nemusejí nacházet zas tak daleko. Vítr začne zesilovat často ale už při vlivu tlakové výše a to její zadní strany. Tam je jasné, že se blíží změna. A přibližuje se tlaková níže, pravděpodobně hluboká, a s ní spojený frontální systém. V teplé části roku postupují tyto severněji, to znamená že se teplá fronta nás přímo netýká. Více o tom píšeme v článku Proč je teplá fronta častější v zimě?