Oblaky, atmosférické srážky a jejich druhy

Tento článek vykládající podrobněji problematiku na téma oblaky, atmosférické srážky a jejich druhy navazuje na článek o vlhkosti vzduchu. V něm byly vyloženy nejen charakteristiky atmosférické vlhkosti obecně. Ale také procesy kondenzace a sublimace v atmosféře jako jedny z fázových přechodů vody a související výpar. S těmito procesy v atmosféře souvisí vznik oblaků, resp. mlh, též následně výskyt atmosférických srážek z nich. To je úkolem tohoto textu, který seznámí s oblaky, jejich vznikem, transformací i zánikem a druhy. Podobné vykládá druhá polovina článku a to o srážkové činnosti oblaků. Mlhy jsou jako oblaky produkty kondenzace, avšak od oblaků se v klasifikaci rozlišují. I když mezi nimi nemusí být z určitého pohledu žádný rozdíl. Proto je rozlišuje v určitém detailu pouze konkrétní definice, kdy na zmíněné produkty kondenzace pohlížíme jako na mlhu a kdy jako na oblak.

Mlhy a jejich druhy

Nejprve definujme, co je to mlha. Jde o zakalení spodních vrstev atmosféry těsně nad zemským povrchem produkty kondenzace vodní páry (vodní kapičky či ledové krystalky). Dohlednost musí být menší než 1km, pokud se vyskytuje toto zakalení s dohledností větší než 1km, jde o tzv. kouřmo. Produkty kondenzace nahromaděné u zemského povrchu i přímo doléhající k povrchu označujeme jako mlhu. Nad zemským povrchem tyto označujeme jako oblak jednotvárného bělavého až šedavého vzhledu vrstevnaté podoby spadající do druhu Stratus (sloha), viz kapitola o oblacích. Jedině tento oblak tedy může sahat až k zemskému povrchu, kdy má tedy podobu mlhy. Mlhu tvoří velmi jemné vodní kapičky o průměru 0.005 až 0.05mm. Jen při významněji záporné teplotě tvoří mlhu ledové krystalky. Mlha vzniká při dostačující absolutní vlhkosti a relativní vlhkosti vzduchu 100%, bezvětří nebo minimální rychlosti větru a při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry.

Podle procesu vzniku mlhy také nejčastěji dělíme v základu na mlhy uvnitř vzduchové hmoty a na mlhy frontální. Mlhy vyskytující se uvnitř jedné vzduchové hmoty se poté třídí podle konkrétního procesu vzniku.

Velmi časté a známé jsou radiační mlhy. Též se nazývají mlhy z vyzařování, které vznikají ochlazením spodní vrstvy vzduchu po tepotu rosného bodu a to od vyzařováním ochlazeného zemského povrchu. Vznikají nad pevninou, protože ta se v nočních hodinách a v zimním období i během dne za určitých podmínek významně ochlazuje. Taková mlha vzniká tedy za ideálních podmínek pro vyzařování. Tedy při obloze bez oblaků, při slabém větru nebo bezvětří a při výskytu stabilních vzduchových hmot za výskytu teplotní inverze (viz článek o teplotních poměrech). Dělit je lze na přízemní mlhy vyskytující se především v podzimním období v nočních hodinách nebo nad ránem. Podmínkou je noční vyjasnění a utišení větru. Nejdříve dojde k ochlazení vzduchu u povrchu právě od povrchu, který ztrácí teplo vyzařováním. Vertikální výška mlhy činí desítky metrů. Podporu vzniku mlhy přináší vlhkost. Naopak rychlejší vítr vznik mlhy vylučuje. A vysoká mlha vzniká na podzim a hlavně v zimě opět za shodných povětrnostních podmínek. Jen s rozdílem, že při trvalém vyjasnění dochází k ochlazování spodních vzduchových vrstev a mlha proniká do větších výšek a to do stovek metrů až 2km. Ta se udržuje v podobě tzv. nízké oblačnosti výjimečně i týdny za neměnných podmínek synoptické situace a počasí.

Mlhy vznikající kombinací radiačních a advekčních faktorů jsou maritimními či přímořskými mlhami. Pokud mořský vzduch mírných šířek nebo arktický vzduch pronik v chladné části roku z teplého moře nad studený povrch, vzniká maritimní mlha v důsledku silného ochlazení od povrchu a vlastním vyzařováním povrchu při současně vysokém obsahu vlhkosti. Dále existují mlhy frontální vyskytující kdykoli během roku podél frontálních ploch. Vznikají v kombinaci výše uvedených advekčních a radiačních procesů.

Oblaky a jejich druhy

Od mlh můžeme odlišit oblaky, byť ve fyzikální podstatně vzniku jde o totéž. Mlha je oblak, který zasahuje blízko k zemskému povrchu nebo až na zemský povrch. Jde tedy o oblak u zemského povrchu, oblak, který je pozorován ve velké blízkosti. A to dle definice mlhy s dohledností sníženou pod 1km. Pakliže se produkt kondenzace v podobě slohy (odborně Stratus, viz dále) nachází výše nad povrchem a tedy dále od pozorovatele či pozorovatelny, je považován za oblak. Takže veškeré produkty kondenzace vzniklé za podmínek pro vznik mlhy/oblaků vyskytující se ve výškách, tj. tzv. na obloze, považujeme za oblaky. Tyto produkty v podobě oblaků nemají jeden jednotvárný vzhled jako mlha, tedy produkt kondenzace/oblak pozorovaný zblízka. Nabývají různých tvarů, odrůd a mají zvláštnosti. Podle toho se třídí, jinými slovy klasifikují či chcete-li dělí. Specifický druh oblaku například druhu kupy (lat., odb. Cumulus), který známe velmi dobře z letní oblohy a který nabývá i zajímavých tvarů připomínajících např. i zvířata, se bude z velké blízkosti (např. při průletu letadlem) jevit jako mlha, tj. oblak sloha (Stratus). Zde tedy doslova záleží na úhlu, resp. blízkosti pohledu.

Zásadní klasifikace oblaků dle morfonologie, tedy vzhledu, je aplikována v Mezinárodním atlasu oblaků, který vydala Světová meteorologická organizace. Ta klasifikuje oblaky na 10 základních druhů. Rozlišujeme druh oblaků – základní zařazení dle základních druhů v podobě Cirrus (-cirro, řasa), Stratus (-strato, sloha), Cumulus (-cumulo, kupa), předpony -alto (vyvýšený) a přípony -nimbus (dešťový). Názvy oblaků používané obecně všude v latinském jazyce lze přeložit, ale v odborné sféře se názvy zpravidla nepřekládají.

Základní oblačné druhy

1. Cirrus
2. Cirrostratus
3. Cirrocumulus
4. Altostratus
5. Altocumulus
6. Stratus
7. Cumulus
8. Stratocumulus
9. Nimbostratus
10. Cumulonimbus

Oblaky Cirrus v překladu řasa jsou jemné bílé obláčky vláknité struktury bez vlastních stínů a často s hedvábným leskem. Vyskytují se ve vyšších výškách, nad 5km, a jde čistě o ledové oblaky složené pouze z ledových krystalků. Oblaky neprodukují žádné srážky.

Oblaky Cirrostratus v překladu řasosloha mají podobu bílého souvislého oblačného závoje vláknité nebo jednotné struktury a zpravidla velmi tenké, kdy oblak není téměř viditelný. Jde též o vysoký oblaků, oproti oblaku Ci pokrývá většinu oblohy. Je tvořen převážně ledovými krystalky a i díky tomu, že je rozsáhlejší, jsou viditelné na něm vznikající halové jevy. Nápadné přibývání tohoto oblaku značí téměř vždy přibližování se teplé fronty a změnu počasí.

Oblaky Cirrocumulus v překladu řasokupa jsou třetím druhem oblaků vysokého patra. Jde o jednotlivé bílé oblačné vločky či chomáčky bez stínů uspořádané do řad nebo skupin či s patrnými vlnkami. Oblak je složen z ledových krystalků s možností výskytu přechlazené vody (voda vyskytující se až do -42°C). Jde o vysoké oblaky s kupovitou strukturou oproti výše jmenovaným dvěma zástupcům vysokého oblačného patra. Stejně jako předchozí dva oblaky jde o nesrážkový oblak. Pouze z něho mohou vypadávat ledové krystalky, které se odpaří a nedopadnou na povrchu (jev zvaný virga).

Oblaky středního patra Altostratus, tzv. vyvýšená sloha, jsou většinou beztvaré nebo vláknité v podobě závoje. Mohou být světle šedé a někdy až tmavé šedé bez stínu předmětů. Slunce nebo M2síc se jeví jako za matným sklem, podle čehož lze As zejména v noci poznat. Slunce v některých částech oblaku mizí a pokud oblak houstne znamená to, že teplá fronta se dále přibližuje. Jde o smíšený oblak s výskytem ledových krystalků i vodních kapiček. Zejména v zimním období může produkovat slabý déšť nebo sněžení, jinak z něho srážky většinou nepadají.

Zástupcem kupovité formy středních oblaků je oblak Altocumulus, v překladu vyvýšená kupa. Jde o jednotlivé skupiny, vrstvu větších bílých až tmavošedých a částečně stínovaných chomáčků či valounů uspořádaných i do řad. mohou být průsvitné či nikoli a tmavé. Jde o nesrážkový oblak složený převážně z vodních kapiček, při výskytu ve vyšších výškách se v něm mohou objevit ledové krystalky. Srážky z něho padají jen v podobě jevu virga = srážkové pruhy nedosahující povrchu, tj. srážky nedopadnou na povrch.

Nízké oblačné patro zastupuje ve vrstevnaté formě oblak Stratus, tedy sloha. Jednotvárná šedá oblačná vrstva bez obrysů a struktury. Značně rozsáhlá vrstva může mít různé odstíny, v některých místech světlejší a v jiných naopak. Skládá se z vodních kapiček a výjimečně produkuje srážky v podobě mrholení. Kupovitým zástupcem nízkého oblačného patra je do jisté míry oblak Cumulus, kupa. Jde o jednotlivé poměrně hosté oblaky dle tvaru a vertikálního vývoje odstupňované v podobě tvarů. Ploché oblaky zvané humilis lze jednoznačně řadit do nízkého patra, oblak nepřináší srážky a je ukazatelem zlepšování počasí a ukazuje totiž nevhodné podmínky pro vertikální vývoj (růst). Horizontálně i vertikálně zhruba shodně vyvinutý oblak Cumulus se nazývá mediocris. Též jde o nesrážkový oblak řazený do nízkého oblačného patra složený z vodních kapiček. Tvar oblaku s větším vertikálním vývojem zvaný congestus může zasahovat i do středního oblačného patra. Tento oblak je smíšený (složený i z ledových krystalků) a mohou z něj vypadávat srážky v podobě slabších přeháněk. Srážky nejsou zpravidla nijak výrazné.

Oblak Stratocumulus jako kombinaci vrstevnaté a kupovité formy nízké oblačnosti řadíme tedy též do nízkého oblačného patra. V překladu jde tedy o řasokupu v podobě vrstvy či jednotlivých polí od světlé až po tmavě šedé odstíny valounů, chuchvalců bez ostrých okrajů. Nemusí být příliš hustý, ve vrstvě se někdy nacházejí též mezery. jindy může být oblak kompaktní a hustý.

Oblaky, které nikdy nelze zařadit do jednoho patra považujeme za oblaky přesahující hranice pater. Jsou nimi vrstevnatý mohutný oblak Nimbostratus, tedy dešťová sloha. Beztvarý většinou tmavě šedý oblak je vertikálně mohutný a zasahuje i do všech oblačných pater. Jde o hlavní srážkový frontální oblak, který přináší trvalé srážky v podobě deště či sněžení nebo kombinace. Jde o smíšený oblaků obsahující vodní kapičky i ledové částice.

Oblak Cumulonimbus je patrně známý a jde o bouřkový oblak, přesněji v překladu o dešťovou či bouřkovou kupu. Bílé až tmavě šedé či černé hmoty oblaků významně vyvinuté ve vertikále, tj. do výšky. Vždy zasahuje zpravidla až do výšek výskytu vysokých oblaků či případně až nad hranici troposféry. Vzhledem k tomu, že dále do výšky postupovat již nemůže rozpíná se do šířky a tvoří se vrcholky podoby kovadliny. Tím dosahuje oblak maximálního rozvoje, o tomto a dalších charakteristikách bouřkového oblaku a s ním spojených procesů a jevů pojedná samostatný článek. Kupovité výběžky mají tvary věží a cimbuří, následně ztrácejí kupovitou strukturu a rozostřují se či nabývají významné vláknité struktury podoby oblaku Cirrus. Oblak je smíšený a zpravidla přináší prudké, někdy i přívalové srážky nebo ojediněle též krupobití. Jsou s ním spojeny bouřkové jevy, čímž je jako jediný oblak charakteristický. V zimě může též dojít ke vzniku tohoto oblaku, byť ne v tak významné vertikálně vyvinuté podobě, v takovém případě může oblak produkovat dle teplotních podmínek i husté sněžení.

Oblaky můžeme dále dělit na konvekční a vrstevnaté, což plyne z výše uvedeného přehledu popisu oblačných druhů. Vrstevnatými oblaky jsou typicky Altostratus, Stratus a Nimbostratus a konvekčními Cumulus a Cumulonimbus. Dále lze oblaky třídit podle toho, zda se objevují zpravidla na atmosférických frontách či nikoli (oblaky frontální a nefrontální). Mezi typicky frontální oblaky patří oblaky Cirrostratus, Altostratus a Nimbostratus či Cumulonimbus. Nefrotnálním oblakem je Stratus, Stratocumulus či Altocumulus vznikající dále od frontálních vln. Avšak i některé frotnální oblaky se mohou utvořit transformacemi jiných oblaků mimo fronty. Zde tedy toto třídění neplatí vždy takto jednoznačně. Též lze klasifikovat oblaky na turbulentní (typicky Altocumulus a Stratocumulus) či oblaky z vyzařování (zejména Stratus, tj. též mlha).

Oblačné tvary stručně

Jde o zpřesnění charakteristického vzhledu základního druhu oblaku a jediný základní druh oblaku může mít pouze jeden tvary, neboť se tvary vzájemně vylučují.

Výše jmenovaných 10 základních druhů oblaků podle Morfologické klasifikace může nabývat různých tvarů, tedy až na výjimky. U některých oblačných druhů, přesněji tedy u vždy zcela beztvarých jednolitých oblaků, tvary neurčujeme. Rozlišujeme tvary Fibratus, Uncinus, Spissatus, Floccus, Castellanus, Stratiformis, Nebulosus, Lenticularis, Fractus, Humulis, Mediocris, Congestus, Calvus, Capillatus. Fibratus je spojen s vysokými oblaky Cirrus a Cirrostratus, kde jde o přímočará nepravidelně se proplétající vlákna bez zakončení háčky a chomáčky, oproti tvaru Uncinus. Takže jak je výše uvedeno, oblak Cirrus nemůže být Fibratus a zároveň Uncinus. Tvary Humilus, Mediocris a Congestus jsou spojeny s oblakem Cumulus. A tvary Calvus a Capillatus s bouřkovým oblakem.

Oblačné odrůdy stručně

Zpřesňují popis tvaru oblaku či vystihují jeho optické vlastnosti. Oproti tvarům se vzájemně nevylučují, proto může mít jeden druh oblaku i více odrůd i naopak.

Oblaky deseti základních druhů mohou též většinou nabývat těchto odrůd: Intortus, Undulatus, Vertebratus, Radiatus, Duplicatus, Lacunosus, Translucidus, Perlucidus a Opacus. Odrůdy ukazují zpravidla na specifické uspořádání (Vertebratus do tvaru rybí kostry, Undulatus do vln, Intortus spletitost). Nebo průhlednost a zářivost (Perlucidus jako vrstva oblaku s mezerami s prosvítajícím slunečním svitem).

Zvláštnosti oblaků stručně

Oblaky některých druhů mohou mít zvláštnosti či jinými slovy průvodní jevy či s nimi mohou být spojeny jiné průvodní oblaky. Ty s nimi mohou, ale nemusejí přímo souviset. Zvláštnostmi oblaků jsou Mamma, Virga, Praecipitatio, Tuba, Arcus, Pileus, Velum a Pannus. Rozdíl mezi zvláštností Virga a Praecipitatio je, že v obou případech jde o srážkové pruhy vycházející z oblaku. V případě zvláštnosti Virga tyto pruhy ale nedosahují zemského povrchu. Pileus je oblačná čepice menších horizontálních rozměrů (oproti zvláštnosti Velum) nad vrcholky kupovitých oblaků. S touto oblačností souvisí z pohledu procesu vzniku.

Atmosférické srážky a jejich druhy

Jsou to částice vzniklé kondenzací vodní páry v ovzduší a vyskytují se v atmosféře, na povrchu či předmětech v kapalné nebo pevné fázi. Dělí se zejména na vertikální srážky, tj. padající z oblaků a horizontální, zvané též usazené na povrchu. Tyto srážky nepadají z oblaků, ale vznikají v blízkosti povrchu. Zpravidla nebývá známo, že tyto jevy se řadí také do pojmosloví srážky, resp. atmosférické srážky. Přinášejí zcela zanedbatelné množství vody, tj. velmi nízké úhrny, zpravidla neměřitelné nebo téměř neměřitelné. Hlavní příděl vody na povrch přinášejí srážky padající z oblačnosti.

Mezi vertikální srážky patří:

• Mrholení
• Déšť
• Mrznoucí srážky (déšť a mrholení)
• Zmrzlý déšť
• Sněžení
• Krupky
• Sněhové krupky
• Námrazové krupky
• Kroupy
• Sněhová zrna
• Ledové jehličky

Mezi horizontální srážky řadíme následující:

• Ovlhnutí
• Rosa
• Jíní
• Jinovatka
• Námraza
• Ledovka
• Náledí

Druhy srážek, jejich chod a další charakteristiky

Mrholení jsou srážky padající z oblaků, které tvoří drobné kapičky vody o průměru menším než 0.5mm bez takové intenzity jako déšť. Déšť jsou srážky padající z oblaků v podobě kapek o větším průměru než 0.5mm či případně pokud vypadávají velmi hustě. Mrznoucí déšť či mrholení se vyskytuje v případech, kdy tyto srážky po dopadu na prochlazený zemský povrch či předměty při záporné teplotě mrznou. Tvoří usazeninu ledu – ledovku. Nejčastěji se s nimi setkáme při postupu teplých front, které ukončují předchozí období s mrazem. Nejprve dochází k oteplení vyšších hladin atmosféry, což působí výskyt kapalných srážek. V přízemní vrstvě je teplota stále záporná. Zmínit lze jako příklad plošnou a silnou ledovku po výskytu mrznoucího deště vyšší intenzity v prosinci 2014, která zcela zastavila dopravu závislé trakce a působila problémy v energetice. Mrznoucí déšť tvoří vrstvu ledu na všech předmětech vystavených mrazu.

Sníh či též sněžení jsou naproti výše uvedeným tuhé srážky padající z oblaků složené z ledových krystalků či jejich shluků v podobě sněhových vloček často tvaru šesticípé hvězdy, dendritu a s tím, že každá vločka má jedinečnou podobu. Sněhové krupky jako tuhé srážky  se skládají z bílých neprůhledných ledových částic o velikosti 2-5mm kulového nebo mírně kónického tvaru. Po dopadu na povrch odskakují a často se tříští. Padají v přeháňkách při teplotě v blízkosti bodu mrazu. Sněhová zrna jsou též tuhé srážky, které se skládají z malých zrnek ledu, které jsou neprůhledná a mají velikost menší než 1mm. Zrnka jsou zploštělá, ale oproti krupkám po dopadu na povrch neodskakují a ani se netříští. Tím se liší od sněhových krupek. Vypadávají také v menším množství z vrstevnaté oblačnosti, nejčastěji druhu Stratus, oproti krupkám nikdy v přeháňkách.

Zmrzlý déšť padá v podobě průhledné či průsvitné s kulovým či kónickým tvarem či nepravidelného tvaru. Velikost má do 5mm a při dopadu na povrch částice ledu odskakují a je slyšitelný šum. Vznikne zmrznutím kapek deště či dříve roztátých ledových částic v blízkosti povrchu. Ledové jehličky jako další srážky padající v podobě ledu jsou jednoduché krystalky ve tvaru jehlic, která se vznáší ve vzduchu či klesají pádovou rychlostí k povrchu. Mohou se vyskytovat i při bezoblačném počasí a to při významném mrazu, při němž se s nimi setkáme u nás. Jinak jsou typické pro polární oblasti. Kroupy jako typické ledové částice větších velikostí různého tvaru mají průměr větší než 5mm. Padají výhradně z bouřkových oblaků Cumulonimbus.

Klasifikace srážek dle charakteru

Můžeme rozlišit několik druhé srážkové činnosti s tím, že může jít o různé druhy padajících částic dle uvedeného přehledu a popisu výše. Nejprve lze rozlišit srážky dle doby trvání. Často se toto rozdělení používá i při obecném popisu a předpovědi počasí. S těmito pojmy se tedy v informacích týkajících se počasí setkáváme téměř denně, pokud se vyskytují nebo očekávají srážky. Přeháňky  musíme odlišovat od občasných srážek. Na první pohled může jít o totéž, protože občasný déšť i přeháňky trvají obvykle krátkou dobu. Jsou to zpravidla krátkodobé srážky, ale terminologie rozlišuje tyto druhy důsledně. Pro popis počasí je to důležité, protože to skutečně není tentýž průběh počasí. Přeháňka trvá sice obvykle krátce, ale může trvat i dlouho, přesto půjde stále o přeháňku. Přeháňky se vyskytují z kupovitých, konvekčních oblaků (konvekční srážky, viz též dále).

Zasahují malé území, proto trvají zpravidla krátce, neboť se přesouvají dále z daného místa. Nemusejí se přesouvat ale vůbec rychle, v takovém případě v daném místě bude přeháňka trvat i poněkud dlouho. Mají zpravidla rychlý nástup, srážky jsou intenzivnější, provázené i nárazy větru. Ať jde o déšť v teplé části roku nebo o sněžení v zimě či sněhové krupky často se vyskytující v přechodových obdobích troku, typicky na jaře při vpádech studeného vzduchu. Přeháňka dokáže zasypat zahradu nebo ulici ve městě vrstvou krupek, které utvoří pokrývku a vypadají jako sníh. Oblačnost bývá před přeháňkou protrhaná, mnohdy i malá, za přeháňkou se opět rychle protrhává. to dává možnost vzniku optického jevu duhy při správném sklonu Slunce. Často se tak děje na jaře (podpora i proměnlivostí počasí typické pro březen/duben) nebo na podzim.

Naproti tomu občasné srážky (opět déšť i sněžení/sníh) jsou plošnější srážky, které se opakují. Vyskytují se, ustanou a po nějaké době se opět vyskytují. Obloha zůstává zatažená nebo skoro zatažená, oblačnost se nijak neprotrhává. Vyskytují se z vrstevnatých oblaků pokrývajících oblohu nad větším územím. A od nich odlišujeme trvalé srážky, které se vyskytují bez přestávky a to alespoň hodinu. Tyto srážky mohou trvat tedy různě dlouho, brzy mohou ustat, ale poté už nepokračují ve svém výskytu. V opačném případě by šlo o občasné srážky. Mohou se vyskytovat mnoho hodin, výjimečně i například dva dny bez přestávky, která by znamenala přechod na občasný déšť. V našich podmínkách, v jiných oblastech může i o podstatně trvalejší srážky.

Srážky klasifikujeme jako konvekční a vrstevnaté, podle druhu oblaku, ze kterého padají. Konvekční srážky jsou přeháňkové a produkují je oblaky Cumulus a Cumulonimbus. výjimečně může přinést přeháňku oblak Stratocumulus, ale ten zpravidla srážky nepřináší. Nepůjde tedy když tak o nijak významné srážky, určitě ne s nijak intenzivním nástupem jako je to typické pro konvekční oblaky, zejména pak pro bouřkový oblak. Vrstevnaté srážky podle názvu přinášejí plošné, vrstevnaté, oblaky a to Nimbostratus, Stratus (mrholení, velmi slabé sněžení atd.) či někdy Altostratus, zejména v zimním období.

Srážky frontální jsou srážky, které přinášejí oblaky vyskytující se na atmosférických frontách. Často tedy Nimbostratus, altostratus (někdy), v létě pak Cumulonimbus a Cumulus v nejvyšší fázi vertikálního vývoje. Nefrontální srážky jsou ty srážky, které se vyskytují daleko od atmosférických front tzv. v jedné vzduchové hmotě.

Chod srážek v rámci dne i roku

Denní chod srážek se odlišuje na pevnině a na oceánu. V pevninských podmínkách, ve kterých se nacházíme, se vyskytují dvě minima i maxima srážek. Po půlnoci se odehrává hlavní minimum a v dopoledních hodinách vedlejší minimum. Hlavní maximum se vyskytuje odpoledne a vedlejší ráno. čím je to způsobeno? Maximum ráno můžeme vysvětlit tím, že vyzařování povrchu je v ranních hodinách největší a vznikají tak často vrstevnaté oblaky. Odpolední maximum samozřejmě připisujeme maximum rozvoje konvekce, která přináší přeháňky a bouřky v teplé části roku. Srážky jsou často vydatné. Proto je toto maximum výraznější v letním období, ranní maximum je hojnější pro změnu v chladné části roku, kdy je intenzivnější noční ochlazování s ranním minimem a naopak odpolední konvekce chybí nebo je bezvýznamná. Na mořích se vyskytuje minimum po poledni a maximum srážek v noci a nad ránem. Důvodem je, že v noci se příliš nemění teplota dolních vzduchových vrstev přiléhajících k teplé vodní hladině. A teplota horních vrstev vzduchu klesá vyzařováním a tím narůstá vertikální teplotní rozdíl, nestabilní teplotní zvrstvení a dochází k výstupným pohybům vzduchu s tvorbou kupovitých oblaků jako zdrojů hojných srážek.

Roční chod srážek závisí na klimatických podmínkách oblasti. Na pevnině mírných šířek, kde se nacházíme, se vyskytuje maximum srážek v létě a menší množství v zimě. Rovnoměrné rozložení srážek bez jasných extrémů je v mořském klimatu mírných šířek. V subtropech pak je roční chod srážek opačný než u nás, maximum srážek v zimě. A dvě minima (leden a červenec) i dvě maxima (duben a říjen) srážek se vyskytují v rovníkovém typu v pásmu 10°severní a jižní zeměpisné šířky.