Fakta o klimatu v roce 2021

Fakta o klimatu v roce 2021 vyplývají ze zprávy Světové meteorologické organizace (WMO, www.wmo.int). Potvrzují pokračující oteplování a intenzívnění extrémních meteorologických a souvisejících událostí na Světě. Ze zprávy vyplývá několik faktů jako odrazu reality jako zajímavých výsledků z dat o měření počasí na celé Zemi. Asi nepřekvapí údaje o teplotě vzduchu, průměrné hladině moře, stavu ledovců, lokálních extrémních srážkách a naproti tomu suchu či extrémních bouřích a podobně. Toto vše opět přinesl rok 2021 na Zemi, nejprve uvádíme souhrn zásadních výsledků a poté podrobnější popis těch nejzásadnějších. Z údajů vyplývá, že globální klimatická změna pokračuje a to dokonce dosti rychle.

Stav klimatu na Zemi v roce 2021

• Globální průměru teplota dosáhla odchylky +1.11°C oproti předindustriální úrovni (1850-1900), na četných místech byla nadprůměrná i vůči normálu let 1981-2010
• Průměrná hladina moří na Zemi dosáhla dalšího rekordu, vzestup v období let 2013-2021 činil průměrně 4.5mm/rok
• V Grónsku mimořádně tály ledovce, v nadmořské výšce 3216m došlo k prvnímu výskytu kapalných srážek
• Katastrofální povodně zasáhly Čínu a západní Evropě (zde šlo o jedny z největších povodní v historii)
• Jiné oblasti postihlo sucho, zejména Kanadu, USA, Turecko či Pákistán a v e Spojených státech došlo k nejnižší dosud zaznamenané výšce hladiny na řece Colorado

Další teplý rok

I rok 2021 se řadil mezi sedm nejteplejších v historii. Těch sedm nejteplejších let bylo posledních sedm let, včetně roku 2021. Rok byl jen  něco chladnější než v některých posledních letech a to vlivem působení jevu La Niňa. Tento má přechodný ochlazovací účinek na globální teplotu vzduchu. Jde o pátý až sedmý nejteplejší rok v historii měření. Nad dlouhodobým normálem období 1981-2010 byla teplota vzduchu v roce 2021 v severní a tropické Africe, v pásu Severní Ameriky a Grónska, severní Afriky či Jižní Asie. Naopak podprůměrná teplota se vyskytla v severní Asii, Austrálii a na severozápadě Severní Ameriky. Vlivem rostoucích emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů dochází k akumulaci energie v podobě tepla v systému Země a jde o příčinu globálního oteplování planety. Asi 90% tohoto nahromaděného tepla se ukládá do oceánu – měří se tepelný obsah oceánu.

Závěrem zprávy panelu IPCC bylo, že člověk zapříčinil oteplení atmosféry, oceánu a pevniny. A tento jeho vliv byl velmi pravděpodobnou hlavní příčinou oteplování oceánů od 70. let minulého století.

Jako pevninu tak i oceán postihují horké vlny. A naopak chladné vlny. Jedná se o delší období extrémního tepla či chladno v oceánu. Tyto mají důsledky pro živočichy. Během 20. století se horké mořské vlny objevovaly stále častěji. V podstatné části oceánu se v roce 2021 vyskytla minimálně jedna tzv. silná horká vlna. Horké vlny se vyskytovaly až na výjimky, kdy jednou z mála výjimek byl východní rovníkový Tichý oceán. Tam se vyskytly dokonce chladné vlny.

Hladina a kyselost oceánu

Průměrná výška hladiny oceánu odráží změny, které probíhají v celém klimatickém systému Země. Změny hladiny oceánu působí oteplování oceánů v podobě tepelné expanze mořské vody, dále tání pevninského ledu a změny hydrologického cyklu pevnina – oceán. V období let 1993 až 2002 se pomocí přesných měření v podobě družic zvyšovala hladina o 2.1mm za rok. V období let 2013 až 2021 to bylo o 4.5mm ročně. Jde o dvojnásobný nárůst. Roku 2021 dosáhla hladina oceánu nového rekordního maxima. Od roku 1993 se hladina oceánu nezvýšila na celé Zemi shodně. Rozdílné změny závisí na odlišném obsahu tepla a slanosti oceánu.

Oceán pohlcuje ročně asi 23% emisí antropogenního oxidu uhličitého do atmosféry. Dojde ke zpomalení růstu koncentrace tohoto skleníkového plynu v atmosféře, nicméně tento reaguje s mořskou vodou a snižuje pH oceánu = dochází k jeho okyselování – tzv. acidifikaci. Podle šesté zprávy panelu IPCC je současně vysoká pravděpodobnost nejnižšího pH na hladině otevřeného oceánu za minimálně 26 000 let. S poklesem pH oceánu klesá i schopnost absorpce oxidu uhličitého z atmosféry.

Zalednění

V Arktidě způsobilo převažující anticyklonální proudění vzduchu větší rozsah mořského ledu v oblasti Beaufortova moře. Maximum rozlohy ledu činilo 14.8 mil. km² k 21.3.2021. Tání ledu bylo na počátku sezóny průměrné. Významný úbytek ledu v červnu a na začátku července  zaznamenalo moře Laptěvů a východ Grónského moře. V první polovině července bylo dosaženo rekordního minima rozsahu mořského ledu pro toto roční období v oblasti Arktidy. Měsíční průměr za červenec byl druhý až čtvrtý nejnižší v historii pozorování. Lokálně byly však zaznamenány rozdíly. V dalších měsících se tání mořského ledu zpomalilo. Minimum rozlohy bylo v září větší než v minulých letech, avšak stále značně podprůměrné.

Na Antarktidě šlo též o podprůměrný rozsah ledu za rok jako celek. Podprůměr byl dosažen v únoru před minimem a značný pod normál zaznamenal rozsah ledu ke konci roku. Mírný nadprůměr měl naopak během zimy a značně brzký maximální rozsah dosažený na konci srpna. V období bylo šlo o patnáctý nejnižší rozsah od roku 1979.

Co se týče ledovců průměrná globální hmotnostní bilance pro glaciologický rok 2020/2021 předběžně ukazuje -0.77m vodní hodnoty, což je menší úbytek než činí průměr za poslední desetiletí (-0.94m vodní hodnoty let 2011-2020). Jde ovšem o vyšší hodnotu úbytku než za období posledních třicetiletí (1991-2020), kdy ubylo 0.66m vodní hodnoty. Co se týče ledovců na kontinentech, tak ledovek na Antarktidě zaznamenal větší hmotnostní ztrátu. Šlo o 296Gt do listopadu 2021 a jde o dvojnásobek úbytku ledu v oblasti za období let 2002-2021. V případě Grónského ledovce šlo o ztrátu 166Gt do srpna 2021. I když odhad ztráty hmoty ledovce se liší v závislosti na metodě a předpokladech. Odborníci se shodují, že tento ledovec měl hmotnostní bilanci zápornou již 25. rok v řadě za sebou.

Sníh a permafrost

Rozsah sněhové pokrývky na severní polokouli odpovídal dlouhodobým trendům, kdy tato pokrývka na konci jara a v létě dlouhodobě klesá a na podzim narůstá. Vyjma anomálie, kdy v květnu došlo k poklesu o 2 mil. km² a jde o třetí nejnižší hodnotu rozsahu od roku 1970. I na permafrostu dlouhodobé datové řady ukazují do roku 2020 pokračující trend oteplování. Permafrost je půdou, kde teplota zůstává kolem 0°c nebo pod touto hodnotou minimálně 2 po sobě jdoucí roky. Vyskytuje se přibližně pod osminou volné pevniny Země.

Extrémy

Závěrem uveďme vybrané hlavní extrémní události počasí ve Světě v roce 2021:

• Vlna veder v USA a Kanadě, požáry v Kalifornii
• Vlna vedra ve Středomoří a v dalších oblastech
• Sucho v Jižní Americe
• Sucho na západě Severní Ameriky
• Sucho na jihozápadě Asie
• Mráz v Severní Americe
• Mráz a sněžení na JZ Evropy
• Povodně v Číně
• Povodně v západní Evropě
• Povodně v Austrálii
• Hurikán Ida
• Cyklon Seroja a další

Extrémních událostí v počasí vzniklo na Světě v roce 2021 mnoho. Vyberme ty hlavní, byť z určitých pohledů mohou být důležité i některé jiné. Níže mírně popisujeme výše vyčtené události. Tyto se týkaly četně povodní, na druhé straně sucho, horkého počasí a požárů s ním spojených. Významné důsledky za sebou zanechaly tropické cyklony ať už zvané hurikány na západě nebo cyklony na východě.

Horké počasí a sucho

S vlnou vedra souvisí většinou i počasí s nedostatkem srážek a tedy vznik sucha a s tím souvisí požáry. Takového počasí ve Světě proběhlo v roce 2021 mnoho. Jednalo se většinou o Ameriku a to převážně o požáry proslulou Kalifornii. Požár zvaný „Dixie“ na severu Kalifornie byl prohlášen za dosud největší požár v Kalifornii. Tento zasáhl plochu 390 000 ha. Horké vlny zasáhly i Středomoří. Evropský maximální rekord teploty vzduchu byl pokořen 48.8°C naměřenými v Syrakusu na Sicílii a v Tunisku v Kairouanu bylo změřeno rekordních 50.3°C. též byl zaznamenán nejteplejší den v Madridu na letišti Barajas, kde dosáhla teplota 42.7°C. Turecku byl 20.7.2021 naměřen národní rekord 49.1°C v Cizre. I v Americe byla naměřena rekordně vysoká teplota. Lytton v jižní části centrálních oblastí Britské Kolumbie hlásila maximum 49.6°C dne 29.6.2021. Dosavadní kanadský národní rekord tak byl pokořen o 4.6°C.

V subtropické jižní Americe pokračovalo z minulého roku velké sucho. Šlo o podstatnou část státu, tedy střed a jih Brazílie, sever Argentiny, Paraguay a Uruguay. Hladiny vodních toků byly nízké a toto narušilo vodní dopravu i produkci vodní energie. V oblasti Santiaga byl rok nejsušším v historii. Ani Severní Amerika nebyl v některých oblastech ohledně sucha pozadu. Šlo o rozsáhlé sucho na západě kontinentu. sucho začalo již během roku 2020, rok 2021 sucho rozšířil a prohloubil.

V jihozápadní části Asie spadlo v zimě 2020/2021 velmi málo srážek. V Pákistánu šlo o třetí nejsušší únor a páté nejsušší období měsíců leden až březen v historii měření. Podprůměrná byla i sněhová pokrývka, což přispělo již před teplou částí roku ke snížení průtoků vody v řekách.

Mráz a sněžení

Vedle extrémů letního počasí také některé části Světa zasáhlo zimní nebezpečné počasí. Jde o mráz a vydatné sněžení, se kterým se hodně četně v zimě potýkala Severní Amerika. V Texasu byla zaznamenána celkově nejnižší teplota minimálně od roku 1989. Někde zůstala teplota vzduchu pod bodem mrazu trvale 6-9 dní. V Oklahoma City bylo změřen -25.6°C a v Dallasu -18.9°C a to dne 16.2.2021. Na začátku ledna 2021 zasáhla mnoho oblastí ve Španělsku významná sněhová bouře s následným týdnem silného mrazu. V centru Madridu napadlo 53cm sněhu. Nejnižší teplota vzduchu byla změřena v oblasti Teruela a Toleda a to až -21°C. Významná zima postihla některé části Evropy i na jaře a to na začátku dubna. Rekordní mráz byl změřen ve Francii (-7.4°C dne 8.4.2021) a ve vyšších nadmořských výškách Švýcarska klesla teplota v dubnu na rekordně nízké hodnoty a to až na -26.3°C.

Povodně

Vedle sucha a horka se ve Světě také vyskytly povodně. A to v těch významněji vlhkých oblastech. Šlo zejména o Čínu, kde v červenci proběhly extrémní srážky a ty vyústily v přívalové povodně. Za den spadlo ve městě Čeng-nan v centru Číny 202mm srážek za hodinu a jde o čínský rekord v maximálním denním úhrnu srážek. Za 6 hodin napršelo v této oblasti 382mm srážek a za celou dobu trvání srážkové epizody 720mm a jde o vyšší hodnotu než činí zdejší roční průměr srážek. Extrémní přívalové povodeň zabila 380 lidí.

V polovině července řádila velká voda po vydatných a plošných dvoudenních srážkách také západní Evropu. Tehdy spadlo v oblasti plošně 100 až 150mm srážek na již nasycené území srážkovou činností předchozí. V Německu spadlo na stanici Hagen 241mm srážek za 22 hodin a povodeň usmrtila 183 lidí. Velká povodeň se odehrála například i v Afghánistánu a šlo o lokální přívalovou povodeň na konci července. I tato povodeň zabíjela. Povodeň zasáhla i Středozemí a oblast Černého moře. Nejhorší situace byla v Bozkurtu, kde za den spadlo 400mm srážek. Srážkovou činnost do této oblasti přinesl „medikán“, tj. bouře formující se mimo tropické oblasti s charakteristikami tropické bouře. Kanada, Indie i jižní Amerika. I tyto oblasti během roku zasáhla velká povodeň. V Kanadě šlo o listopadovou povodeň, kterou vyvolaly extrémní srážky s úhrny 200-300mm za 60 hodin. Záplavy byly spojeny i se sesuvy půdy.

Byť se v dnešní době často řeší sucho, Svět zasahují každoročně i velmi významné události spojené s velkým přebytkem vody v určité oblasti v daném období. Často dochází ke spadu velkého množství naráz v krátkém čase a většinou i na omezenějším území – přívalové srážky a povodně.

Tropické cyklony

Působí plošné a významné škody a to nejen na majetku s vlivem na běžný chod. Zmiňme krátce nejvýraznější tropické cyklony vzniklé a působící extrémy počasí v roce 2021. Již druhým rokem se odehrála velmi aktivní severní atlantická sezóna hurikánů s 21 pojmenovanými bouřemi. šlo o výrazný nadprůměr. Zde nutno zmínit hurikán „Ida“ z konce srpna, který vstoupil nad pevninu Louisiany o intenzitě 4. kategorie s větrem v podobě minutové průměrné rychlosti 240km/h, též se v oblasti vyskytly přívalové povodně. Tento vítr byl nejsilnější v historii státu. V oblasti severního Atlantiku též působil hurikán „Henri“ s průměrným úhrnem srážek 80mm za hodinu a denním úhrnem i přes 200mm. Hurikán „Grace“ zasáhl Veracruz a hodnocen byl jako 3. kategorie.

Jižní polokoule, kde tropické bouře nazývají jako cyklony, se odehrála extrémní situace při postupu cyklonu „Seroja“. Zasáhl Austrálii a vnikl nad pevninu 11. dubna s intenzitou 3. kategorie. Šlo o nejsilnější cyklon, který se dostal takto na jih od roku 1956. Dominantním jevem byly prudké lijáky, záplavy jimi vyvolané a s tím způsobené sesuvy půdy. Celkem zabil tento tajfun 226 lidí. Dalším významným cykonem byl „Tauktae“. Zasáhl sever západního pobřeží Indie a průměrná maximální tříminutová rychlost větru v něm dosahovala 50-53m/s. Zabil minimálně 144 lidí v oblasti Indie. Razantně se projevil na západě severního Pacifiku tajfun „Rai“ či též „Odette“ v polovině prosince. Tento překročil centrum Filipín a před vpádem nad pevninu dosáhl nejnižší tlak v centru 915hPa. Na Filipínách způsobil velmi vážné škody, včetně úmrtí 406 a více lidí. Záplavy s ním spojené zasáhly i Vietnam.

Extrémní události nám ukazují záznamy každý rok v různých podobách z celého Světa. Některých druhů extrémů prokazatelně přibývá a předpověď v souvislosti se změnou klimatu očekává tento trend i v budoucnu. Jde zejména o epizody sucha, horných vln a požárů v kombinaci s přívalovými povodněmi jako důsledky silných konvekčních bouří nebo silných tropických bouří. S těmi se pojí další extrémní projevy počasí. Přičemž se tyto extrémy dostávají i do jiných oblastí, případně se v těchto stávají intenzivnějšími.

Reference

WMO. State of the Global Climate 2021. Online, www.wmo.int. Česká verze: ZUSKOVÁ, I. TOMAN, S. Zpráva Světové meteorologické organizace o stavu klimatu ve světě v roce 2021. Meteorologické zprávy. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2022, roč. 75, č. 4, s. 105-116.