Průběh oblačnosti během roku
Podle podmínek vzniku přináší počasí prostřednictvím oblohy určitý průběh oblačnosti během roku. Na jeho typizaci se zaměříme v tomto článku. Jinými slovy jaké druhy oblaků očekávat v průběhu roku na obloze a jak tyto ovlivní průběh ostatních prvků počasí? Na úvod připomeňme definici meteorologického prvku a členění těchto prvků. Výklad najdete na naší stránce Meteorologické prvky i v článku Meteorologické prvky jako projevy počasí. Jaké druhy oblaků rozlišujeme? O tom píšeme v mnohých textech, určitě se vše podstatné dozvíte v článku Morfologická klasifikace oblaků. Oblaky lze dělit podle různých hledisek, například podle typické struktury, podle složení (viz Klasifikace oblaků podle jejich složení), podle výšky výskytu (oblačná patra, viz článek o Morfologické klasifikaci) a podobně. Výskyt a tedy průběh oblačnosti během roku závisí také na synoptické situaci a vlivu synoptického útvaru na počasí v dané lokalitě. I podle převažujícího vlivu těchto útvarů lze stanovit převažující výskyt určitých oblaků.
Převažující průběh oblačnosti během roku
Oblaky na obloze můžeme též dělit i podle ročního období na typicky letní oblaky a zimní oblaky. Některé oblaky v zimě například téměř neuvidíme, neboť proces jejich vzniku souvisí s dalšími procesy v atmosféře, které se odehrávají jen v teplé části roku. Zde je řeč zejména o konvekční či chcete-li kupovité oblačnosti a zejména o oblačnosti bouřkové. Nyní následuje podrobnější postupný popis průběhu oblačnosti během roku od jara do zimy.
Jarní období
Jarní období přináší postupně mírně delší dny a sluneční svit je intenzivnější než v období předchozím, zimním. Na obloze vidíme ještě častěji vrstevnaté oblaky, na frontách jde o Stratus, Nimbostratus či případně následně Stratocumulus. Mlhy a nízká oblačnost vznikají spíše velmi lokálně a jsou krátkodobou záležitostí. Takže s oblaky Stratus v podobě nízké inverzní oblačnosti vzniklé při radiačním vyzařování se setkáme spíše málo. Vlivem o něco intenzivnějšího ohřívání povrchu vzniká první jarní slabá konvekce a přes den se při vhodné situaci a počasí setkáme s drobnějšími kupovitými oblaky. Ty přinášejí zejména na studenými frontami, které jsou už dosti časté, přeháňkovou činnost. Frontální oblačnost Nimbostratus či oblaky Stratus se transformují právě za frontou na oblaky Cumulus.
Obr. 1 Během jarního období se najdou situace, kdy nenajdeme na obloze žádnou nebo téměř žádnou oblačnost – březen 2020)
Obr. 2 Na druhé straně se setkáme často i s přeháňkovou oblačností studeného proudění, zpočátku jara přináší často tuhé srážky
Teplé fronty jsou méně časté, ale ještě zpočátku období přes ČR přecházejí nebo naše území ovlivní okrajem. I s vysokými oblaky Cirrus či Cirrostratus se tedy před těmito frontami setkáme. I před studenými frontami, které ještě nemají letní charakter, se vysoké oblaky mohou objevit.
Přechod do léta
Během jarní období se dostáváme postupně do léta. Takže i převažující oblačnost na obloze co do jejího druhu se mění. Ubývá vrstevnaté oblačnosti, i když při některých situacích se s touto oblačností setkáme. Častěji se tvoří během dne kupovitá oblačnost konvekcí, postupně i vertikálně vyvinutá. Ta zejména během května přerůstá i v bouřkovou oblačnost Cumulonimbus květákovité struktury, mohutné oblaky ke konci období spíše převládají. A to ve vlhkém a velmi teplém vzduchu vždy přes den, nejčastěji od 10. hodiny dopolední, kdy konvekční činnost začíná produkovat tuto oblačnost. V tomto období kupovité oblaky zanikají spíše až později večer. Při vlhkém vzduchu mohou přetrvat i v nočních hodinách a produkovat srážky. Kupovitá oblačnost se vyskytuje často také na studených frontách, jejichž přechod je častý a převládající.
Letní období
Oblačnosti máme na obloze často málo. Když se vyskytuje oblačnost, převažuje kupovitá druhu Cumulus. Mezi jednotlivými vertikálně většinou významněji vyvinutými oblaky jsou dostatečné mezery. Proto je slunečního svitu hodně. Jen při velmi dobrých podmínkách pro rozvoj oblaků a přetváření se Cumulů na bouřkové oblaky Cumulonimbus je až zataženo a objeví se i srážky. To se děje hlavně na atmosférických frontách, v oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu.
Denní chod oblaků a absence inverzní oblačnosti
Zejména během dne převládá hodně oblaků. To se uplatní typicky letní denní chod oblaků, což je časté při vlivu nevýrazné tlakové oblasti (tlakové bahno). Na frontách při nevhodných podmínkách pro vznik kupovitých oblaků můžeme na obloze vidět souvislou oblačnost patřící frontě. Půjde zejména o nízké oblaky Nimbostratus, plus další vyšší oblaky a to hlavně Altostratus. V jiných situacích a po ustání konvekce se často setkáme s oblaky Stratocumulus, jde často o večerní oblaky. Podmínky konvekce jsou již dávno pryč, ale podmínky pro rozpad oblaků nenastaly.
Obr. 3 Vybrat fotografii ukazující typickou letní oblačnost není těžké, ale ani snadné. Oblaky Cumulus máme na mnoha letních fotkách, bereme to jako součást léta a ani si toto zvláště nevšímáme. Vybrat by bylo ale možné mnoho takových fotografií.
S nízkou oblačností Stratus vzniklou radiačním vyzařováním se v létě spíše nesetkáme. Vysoké oblaky se vyskytnou méně často, teplé fronty přes naše území v létě nepřecházejí. Mohou se ale objevit před studenými nebo okluzními frontami. Podle těch blížení se fronty poznáme. V létě se většinou na obloze vyskytuje tedy alespoň drobná kupovitá oblačnost. Někdy ovšem žádná a panuje zcela jasno, což je velmi dobré počasí na opalování. To se stává v centrech tlakových výší, které přes centrum Evropy postupují.
Podzimní období
Na přelomu léta a podzimu se setkáváme na obloze částečně s letními oblaky a částečně už s těmi zimními. Stratocumulus vidíme často, Cumulus občas a většinou ne tak významně vyvinutý. Výjimečné jsou bouřkové oblaky. Objevuje se radiační Stratus, avšak ještě spíše v podobě krátkodobých ranních mlh a ne nijak často. Určitě můžeme pozorovat Altocumulus. Během období převáží Stratus nebo Stratocumulus, na frontách pak dešťová sloha Nimbostratus. Kupovité oblaky postupně nevznikají. Přecházet začínají teplé fronty nebo fronty okluzní, ale také studené. Častěji se tedy začínáme setkává s vysokými oblaky. Na podzim většinou oblohu nějaká oblačnost pokrývá. Když to není frontální, tak jde o nízkou inverzní. Na horách pak tato oblačnost chybí častěji a máme tam jasnou oblohu nebo například vysoké oblaky – to hlavně na zadní straně tlakové výše a před frontami.
Nejkratší dny, dostatečně prochlazený povrch a okolní vzduch přejí dostatečné vlhkosti a jejímu hromadění. Tím vzniká často oblačnost a málo kdy se rozpadá. Oblačnost vzniká právě i v centrech anticyklon, většinou vyjma hor. Tam se nehromadí studený a vlhký vzduch, není kde. Jinde ovšem v naší malé kotlině velmi významně, proto máme v tomto období nedostatek slunečního svitu.
Obr. 4 K podzimu mlhy patří, jde o situace, kdy má nízká oblačnost základnu zcela u povrchu. Tuto oblačnost spatříme na podzim často i ve vyšších výškách (viz dále)
Obr. 5 Jednotvárné počasí podzimu a nízká oblačnost na obloze
Zimní období
Shodná situace pokračuje i po většinu zimy. Převládá vždy nějaká oblačnost. Většinou je to frontální různého druhu, přes srážkovou až po oblaky bez srážek. Kupovité oblaky vznikají jen na frontách, zejména studených. Nejsou tak významné a patrné, většinou jsou skryty mezi ostatními a to vrstevnatými oblaky. Výjimečně se setkáme v silném proudění na výrazných frontách spojených s cyklonami s bouřkovým oblakem. Nejde ovšem o podoby bouřkových oblaků letního typu. Během zimy se prodlužují dny, přestávají být tak vhodné podmínky pro vznik nízké oblačnosti. A tak se setkáváme častěji s jejím protrháváním. Vyskytují se přechodová období mezi vlivy front, kdy se oblačnost protrhává a nevzniká ihned (případně vůbec) nízká inverzní. Zejména koncem zimy se začínají prosazovat brzké jarní prvky počasí a tím i výskyt oblaků. Vzniká případně i ploší kupovitá oblačnost, pakliže má alespoň nějaké podmínky.
Obr. 6 Ledové oblaky vidíme v zimě na obloze často. Jednou z příčin bývá častý přechod teplých front, před nimiž se tato oblačnost vyskytuje velmi často a bývá významnější
Typicky za studenou frontou ve výběžku tlakové výše, kdy už má sluneční svit přeci jen trochu více síly než od listopadu do ledna. A zároveň je na povrchu hodně vlhkosti. Přeháňková činnost za studenými frontami má také více jarní charakter, tzv. smíšený. Často jde o přeháňky sněhové, se sněhovou krupicí či krátce dešťové v nižších výškách. Přinášejí je ale oblaky Cumulus, ojediněle i Cumulonimbus. Stále ale nejde o typicky letní či jarní kupovité oblaky.
Závěr: Průběh oblačnosti během roku
Stručně jde popsat průběh oblačnosti během roku u nás v podobě převažujících druhů oblaků takto:
- Chladná část roku je o oblacích Stratus a Stratocumulus, pokud zrovna nepřechází frontální oblaky
- Teplá část roku je o kokálnějších oblacích Cumulus či Cumulonimbus či případně Stratocumulus
- V přechodových částech roku narůstá, resp. se snižuje četnost výskytu těchto uvedených hlavních druhů oblaků
- Více vrstevnatých oblaků a obecně více a častěji pokrytá obloha oblaky je v chladné části roku
- Takové období vymezíme hlavně měsíci konec října až polovina března, s maximem od listopadu do ledna
Pokud budeme chtít vyjádřit míru četnosti výskytu jednotlivých oblaků v ČR během roku a v obdobích roku a zvolíme proto procentuální četnost 0-100%. Tak odhadem můžeme určit následující průběh oblačnosti během roku v jednotlivých jeho sezónách.
Průběh oblačnosti během roku – četnost výskytu oblaků
PRŮBĚH OBLAČNOSTI BĚHEM ROKU: Časově ⇒ Stratus/Stratocumulus → Cumulus → Stratus/Stratocumulus → Cirrus/Cirrostratus
Období ⇓
Rok:
Cumulus 50%
Stratocumulus 30%
Stratus 15%
Ostatní 5%
Na jaře:
Cumulus 55%
Stratocumulus 25%
Ostatní 20%
V létě:
Cumulus 70%
Stratocumulus 20%
Ostatní 10%
Na podzim:
Stratus/Stratocumulus 60%
Cirrus/Cirrostratus 25%
Ostatní 15%
V zimě:
Stratus/Stratocumulus 50%
Cirrus/Cirrostratus 30%
Ostatní 20%
K výše uvedenému přehledu uvádíme, že jde o stručný odhad. Tento se nezakládá na žádném měření či detailních datech z pozorování. Jde jen o odhad převažující oblačnosti během roku na území ČR obecně a to v podobě přibližných druhů oblaků.
