Největší sucha v ČR a jejich příčiny

Sucho je obecný pojem, ale hovoříme o něm po splnění určitých faktorů a podle procesu vzniku nebo jeho dopadů ho také klasifikujeme. Sucho je v krajině při vysokých teplotách bez výskytu srážek v období s intenzivnějším slunečním svitem vždy, ale nemusí se jednat vždy o sucho z meteorologického nebo hydrologického hlediska. To jsou dvě základní hlediska, podle kterých sucho dělíme. Jinými slovy suchá půda, zvláště s příměsí písku, nemusí nutně znamenat, že v dané oblasti se vyskytuje sucho, aneb není „sucho“ jako sucho. Sucho si tedy v úvodu nejprve rozdělme a klasifikujme jednotlivé jeho druhy. Poté se podíváme podrobněji na historii sucha u nás a největší sucha v ČR  jejich příčiny. Půjde o stanovení nejčastějších příčin jejich výskytu.

Klasifikace a definice sucha

Sucho rozdělujeme základně na meteorologické čili klimatické a hydrologické. Další dělení sucha je zejména z pohledu jeho dopadů na zemědělské, zvané též půdní nebo na sucho socio-ekonomické. Sucho má ale dopady do mnoha resortů národního hospodářství dané země a zasahuje do značného množství lidských aktivit, zejména pak do základní složky potřebné k životu nejen lidí, tedy vody a jejího dostatku, tedy potřebného množství a také jakosti.

Sucho meteorologické či klimatické je způsobeno delším nedostatkem srážek v dané oblasti za doprovodu dalších meteorologických faktorů a to zejména za výskytu vysoké teploty vzduchu, intenzivního slunečního svitu, nízké vlhkosti vzduchu nebo i silného větru. Toto sucho vzniká zpravidla po několikadenním působení uvedených faktorů, maximálně v řádu několika málo týdnů (závisí zde na konkrétním období a význačnosti počasí). Tento typ sucha se projevuje suchem na povrchu půdy a to snižováním vodní kapacity (vláhy) pro vegetaci v mělké vrstvě půdy a také zvyšování rizika vzniku požárů porostů ve volné krajině. S narůstajícím deficitem srážek a příhodných podmínek v podobě vhodného stavu dalších prvků se sucho prohlubuje.

Hydrologické sucho přichází jako poslední důsledek

V této fázi už narážíme na sucho hydrologické, které je důsledkem výskytu sucha meteorologického (klimatického) a to zpravidla jeho dlouhodobého působení v dané oblasti. Hydrologické sucho se projevuje snižováním zásob podzemních vod, snižováním vydatnosti pramenů vodních toků a průtoků vody v jejich korytech, při extrémně dlouhém trvání a význačnosti meteorologické situace pak dochází i ke snižování zásob vody ve vodních nádržích a znemožnění plnění jejich nadlepšovací funkce (zvyšování průtoků v tocích pod nimi, upouštěním zadržené vody tak, aby byl odtok vody z nádrže vyšší než přítok do ní).

Důsledky vlivu hlavních druhů sucha

Sucho zemědělské či půdní odráží dopady klimatického sucha či hydrologického sucha v oblasti zemědělské výroby, kdy dochází k nedostatku vláhy pro plodiny a bez umělého zavlažování odchází ke ztrátám v zemědělské činnosti. V extrémních případech nejsou pro nedostatek vody závlahy ani možné. A sucho socio-ekonomické pak odráží dopady sucha na lidskou populaci, které spočívá zejména v omezení života a aktivit lidí v dané oblasti a ve zvýšených ekonomických nákladech ve spojením s jeho výskytem. Těmito dvěma faktory se ale vzhledem k našim oborům činnosti zabývat nebudeme, nejen v tomto textu.

Sucho v dávné historii a jeho studium

Rekonstruovat klimatický a hydrologický průběh v extrémně suchých obdobích v minulosti je důležité pro pochopení klimatické situace a vedoucí k suchu v současnosti a pro lepší prediktabilitu sucha do budoucna. Sucho v minulosti můžeme studovat dvěma základními způsoby. Jednodušším způsobem je shromáždění dat z období takzvaně přístrojového, kdy jsou dostupná klimatická či hydrologická měření a data z nich na našem území. Složitějším způsobem je studium suchých období v dávné minulosti, kdy nemáme žádné záznamy. Tam je nutné dohledávat informace z dochovaných pramenů a provádět odhady a rekonstrukce průběhu klimatu a hydrologického vývoje v daném období.

I takové informace a odhadovaný vývoj nám ve studiu a pochopení sucha pomohou. Dohledat dokumentární prameny můžeme z hodně dávné doby, takže lze utvořit poměrně dlouhá řada extrémně nebo významněji suchých roků nebo období několika roků, neboť sucho se často přenáší do následujícího nebo i dalšího roku, kdy za příhodných klimatických podmínek pokračuje či se rozvíjí. Studovat sucho lze podle hodnot základních klimatických a hydrologických prvků jako je teplota vzduchu, srážky, průtoky vodních toků či indexy sucha. Dokumentární prameny používáme cca do roku 1750, poté jsou k dispozici alespoň některá měřená data. Sucho podle dokumentárních pramenů můžeme spolehlivě rekonstruovat do roku 1500. S větším omezením pak až někam k roku 1100, kdy je k dispozici velmi omezený počet údajů (nikoli v podobě hodnot) o suchu, jak bylo zaznamenáno v dobách jednotlivých generací.

Největší suché epizody od roku 1100 do současnosti

Období let cca 1100 až 1500 a informace o suchu v tomto období berme jako orientační, kdy nejsou k dispozici žádné konkrétní hodnoty, ani ty provedené rekonstrukcí. Jsou k dispozici jen záznamy místních o tom, jaké bylo sucho v jednotlivých oblastí naší země. Jedná se většinou o hlášení z určitých míst, někdy možná při zhodnocování dané situace hrály role emoce autorů daných textů. V dalším přehledu byly vybrány významnější suché epizody (zpravidla jednotlivé roky). K nim jsou uvedeny záznamy o suchu s případnými specifikacemi, které jsou většinou stručné a obecné, některé popisují důsledky sucha.

Sucho v letech 1050 až 1350

1090-1091: Sucho v Čechách i na Moravě, nebyl sníh a nepršelo (šlo o zimní sucho).

1121: Plodiny uschly.

1177: Neúroda.

1252: Jařiny zaschly (na konci jara pak pršelo více).

1262: Uschlá tráva, neúroda ovoce a vinných hroznů (sucho jarní a letní).

1266: Obdobně (pouze letní).

1307: Neúrod a hlad (jarní a letní)

1312: Obdobně (letní).

1326: Totální neúroda jařin (letní).

1333: Neúroda jařin, málo vinných hroznů.

1337: Neúroda obilnin a vinných hroznů (do července).

1348: Vysušená země, neúroda obilnin.

Sucho v letech 1350 až 1500

1352: Neúroda obilnin a dalších plodin (po 8. květnu).

1368: Neúroda jařin (od dubna).

1371: Časté požáry (do 18. května).

1393: Možno přejít řeku Vltavu, voda „zelená jako tráva“.

1432: V období od 2.5. do 27.7. je jednou slabě pršelo.

1441: Neúroda sena, obilnin a hrachu (2.4. až 2.8.)

1471: Vyschly řeky.

1473: Vyschlé vodní toky, lesní požáry, neúroda obilnin a dalších plodin.

1476: Nedostatek vody.

1482: Páchnoucí zelená voda ve Vltavě.

(Brázdil a Kotyza, 1995, Brázdil a kol., 2015)

Podle mnohých archivních záznamů lze dobře rozeznat jak velké sucho v daném roce panovalo. Většinou se jednalo o sucha v letním období, někdy šlo o sucha s počátkem během jarního období a pokračujícím výskytem v období letním. Jednalo se o extrémní suché epizody, kdy sucho patrně nebylo zažehnáno ani v podzimním období daného roku, avšak bylo do určité míry zmírněno. V dalším textu bude pojednáno o mladší historii, tedy o suchu po roce 1500.